pajaroh komentáře u knih

Silná kniha, těžké čtení, obrazné popisy přírody i představy, velmi výrazné vykreslení tradičního života a v téměř černobílém kontrastu s tím i svět moderní. A také občasná odbočení v dějové linii, která mi v příběhu neseděla. I přes nadějnější konec je to kniha tíživá, což je u tohoto tématu přirozené.

3 14.11.2018

Krajiny srdce je sbírka esejí 101 autorů, ale často mi přišlo, jako by je psal jeden člověk - milovník přírody, karpatských strání, pálavských kopců a lesů Vysočiny. Většina autorů píše o krajině dětství, o její kráse a přírodě, ale i o tom, jak se změnila nebo je zastavěná, vykácená, poukazuje na zničující a nezadržitelný postup civilizace. Příjemné čtení je doprovázeno černobílými fotografiemi, které navozují atmosféru, jen ty ilustrace J. Steklíka jsem nepochopila a do textu se mi vyloženě nehodí.
Velká dávka nostalgie ideální pro podzimní večery.

3 14.11.2018

Malíř pomíjivého světa není prvoplánová kniha, je mnohovrstevná a jde do hloubky vztahů, viny a života vůbec i konfliktu moderního a tradičního z japonsky zakrytého pohledu. Stejně jako rozhovory vedené s přehnanou zdvořilostí a "úctou" hraničící z pohledu Středoevropana až s pokrytectvím, pravý názor se i v příběhu ukrývá za uctivé přikyvování. Je to velmi odlišná kultura, která mě až tak neoslovuje.

3 14.10.2018

Halldór Laxness je pro mě průměrný spisovatel starých islandských příběhů, ale tato kniha mě zklamala. Příběh ufňukaného nedoceněného "básníka" (ehm, básně ve stylu jedna-dvě, Honza jde...) se mi nelíbil ani přes popis ostrovní krajiny a dobovou atmosféru.

3 24.09.2018

Příběh téměř bez děje plný pocitů a vztahů: rodičů a dětí, mužů a žen, mladých, starých, vzdělaných, jednoduchých...
První část se mi četla hůře, je náročná na soustředění a myšlenky mi často utíkaly stejně jako hlavním hrdinům, ale je potřeba pro pochopení či náhled všech osobností. S druhou částí přichází změna - popisy opuštěného místa, počasí, atmosféry jsou proloženy strohými větami odhalujícími osud postav. A ta třetí už vyplývá a uzavírá. Woolfová měla velký dar popsat myšlenky i atmosféru a typy lidí a když se do čtení ponoříte, stojí to za to.

3 19.07.2018

Dobrá osnova děje, různorodá typologie postav a můj první King. Asi kvůli velkému očekávání a znalosti základního děje zůstane u pěkného příběhu (kdysi dávno mi o knize nebo filmu někdo vyprávěl, takže o gradaci a překvapení jsem byla ochuzena). Některé části mi přišly nerozpracované a trochu povrchnější, ale na to, že příběh vycházel původně na pokračování, je to dobrá práce. Hodnotím pěknými pozitivními 3mi *.

3 16.07.2018

Drsné psychologické drama plné bezútěšných vztahů a situací. J. Robbenovi se podařilo stylem i tématem izolovat na malém ostrově postavy i čtenáře, málokdy se při čtení cítím tam stísněne, což ovšem neubírá na kvalitě. "Znepokojující" - to je to správné slovo, použité v komentáři níže.

3 27.06.2018

Kniha, která má všechny předpoklady k tomu, aby se mi líbila - řešení samoty, hory, příroda... Přesto mi na ni něco vadilo - možná pro mě nepochopitelná záliba milovníka přírody v lovu zvěře, možná idealizované vzpomínky na manželství či sama hlavní postava. Závěr knihy je pěkný, stejně jako vyjádření kontrastu doktora-hrdiny a chátrající lidské osoby. Jen je do příběhu zahrnuto hodně myšlenek a náznaků filozofie života a smrti, které se mi nepodařilo při čtení rozpracovat, stejně jako se mi nepodařilo vychutnat si jednotlivé osoby míhající se příběhem.

3 18.06.2018

Starý a drsný příběh z Islandu plný modlení, rybiny, chlastu a "dělnických" řečí a podpořený těžkopádným stylem Halldóra Laxnesse. Přestože jsem se přes pobožný začátek skoro neprokousala - stejně jako přes politické rozmluvy o kapitalismu, bolševismu apod - autor dokáže dobře vystihnout staré těžké ostrovní časy, povahy lidí pokřivené osudy a vlivy počasí a chudoby. Jen těch politických řečí je příliš.

3 29.03.2018

Na jednu stranu je to velmi krásné poselství plné moudra a pravdy.
Na druhou stranu je to takový chytlavý, líbivý, chvilkami až tuctový příběh.
Na třetí stranu to není žádný literární zázrak.
A hlavně mám pocit, že je důležitá ta první strana, v té je síla.

3 09.02.2018

Zajímavé téma, nadějně chytlavý začátek a dramatický závěr, nicméně toto netradiční zpracování "indiánské" tématiky je spíše parodií ve stylu Limonádový Joe v kombinaci s červenou knihovnou "podivošsku". Naivismu a neuvěřitelností bylo na mě prostě moc.

3 01.02.2018

Velmi hluboký pohled do tolik omílané a přitom tak málo známé historie indiánů. Příběh vůdčí a téměř mytologické postavy indiánských válek Geronima je vyprávěn s úctou k indiánské kultuře a náboženství a osobně mě oslovil více než Carterovo dílo Škola Malého stromu.

3 06.01.2018

Román ze staré Anglie alá Větrná hůrka plný krásných a barvitých popisů přírody a doby, nicméně také plný romantických zápletek, vzletných slov a upjatých dialogů, které mě až tak neoslovily. Ale v okrajových detailech tehdejšího života, krajiny a charakteristice vedlejších postav (které jsou v příběhu mnohem výraznější než ty hlavní) se Hardy ukazuje jako skvělý vypravěč.

3 17.09.2017

Příběhy z rodinné kroniky 3 generací žen? Kdepak, Tokarczukové se opět podařila sonda do ponurých světů lidské existence (či konce existence), které spojuje spíše než genetika samota v různých formách (i ve vztahu), život ovlivněn cestou či cestováním a společenská odloučenost.
Ať už se příběh odehrává v prostředí polorozpadlého domu v zimní horské vesnici mezi těžebními haldami či v bungalovu na horkém tropickém ostrově, v obou případech bolestně odhaluje niterní pocity a společenskou izolaci.
Tokarczuková ve svých knihách odhaluje mnoho témat, problémů a obrazů a já mám pocit, že jsem přes veškerou pozornost pochytila jen několik z nich. Jako když se snažíte vylézt po síti - vždy si vyberete jen určitá oka. To je na jejich příbězích tak přitažlivé.

3 24.08.2017

Krásné, moudré a smutné, jak už to u těchto indiánských textů o ztrátě ticha, prostoru a úcty bývá. Mrzí mě, že se u nás vydávají pouze fragmenty původních textů a proslovů, kniha by klidně mohla být 4x delší a působila by uceleněji.

3 10.07.2017

Faerské ostrovy - místo izolované a originální asi jako duše obyvatel. Román mi připomněl islandskou literaturu (K. Gudmundsson), nicméně autor se zaměřuje spíše na popisy lidí, jejich činů a duševních pochodů než na okolí. I když typologie hlavních postav byla rozmanitá, nepodařilo se mi do žádné vcítit a pochopit jejich chování a myšlenky (jen jsem si vzpomněla na frázi jednoho farmáře v Norsku, u kterého jsem pracovala: "na ostrovy nejezdi, tam jsou lidi JINÍ." :-) ).

3 07.07.2017

Úvahy a texty plné osobité moudrosti jsou pohlazením pro duši (i pro mozek :-)), především kapitoly o literatuře a úvodní "hravá" Heterotopie.
Ráda si z knih vypisuji citáty, ale v tomto případě bych musela opsat půl knihy.

3 05.07.2017

Pamuk je Pan spisovatel a Mistr esejista a tahle kniha zraje jako víno. Od počátečních rozpačitých úvah o životě přes kapitoly o oblíbených románech (vzbuzující touhu okamžitě si přečíst knihu od Dostojevského či Nabokova) a eseje o vlastních dílech (vzbuzující touhu přečíst si znovu všechny Pamukovy knihy) k zajímavému rozhovoru a autobiografické povídce. Zakončení v podobě proslovu k Nobelově ceně knihu uzavírá vskutku na úrovni.

3 22.06.2017

Přiznám se, kniha mě zpočátku nijak nestrhla jako jiné čtenáře, vadily mi přehnaně vzletné romantické popisy a polidšťování stromu a knihu jsem neodložila jen kvůli krásnému archaickému vydání z roku 1929, ale postupem času jsem připomínky a kritiku odhodila, začetla se, prožila s borovicí všechny zkoušky přírody i člověka a čtení si užila.

3 19.06.2017

Pěkný příběh z Islandu psaný "starším" stylem. Povedené jsou především popisy krajiny a atmosféry Snaefellského poloostrova (krásné místo) i Reykjavíku.

3 31.05.2017