pajaroh komentáře u knih

Myslím, že autor bude mít po vydání tohoto debutu plné zuby srovnávání s autorkou Sara Baume, ale může si za to sám. Atmosféra samoty na pobřeží Irska, psí společník, tak trochu "vytržená" hlavní postava a pomalu plynoucí děj... a přesto je to originál, styl psaní není až tak poetický jako u zmíněné autorky, dvě časové linie příjemně udržují pozornost, téma rodinných vztahů a pocitů zodpovědnosti až spasitelství je zajímavé a otevřené nedořešené otázky a odbočky mi kupodivu k příběhu sedly. A navíc jihozápadní pobřeží Irska a Kerry je nádherně divoké místo a Noel O' Regan ho umí dobře zachytit (v těch bouřkách jsem si doslova libovala).

18 17.12.2023

Slovanská mytologie v moderním pojetí. Bylo to nadějné. Ten smysluplný začátek, popis tajemných bytostí, vyjádřené propojení s přírodou, historií, rodem, přirozený životní cyklus narušený lidským zlem... Takový popis stromových duší sjen nebo význam kořene starého stromu, nádhera... No a pak je tu ten akční vyprávěcí chaos, kapitoly typu "S upírem v objetí", plácání všeho dohromady a zbytečné huštění děje a různých příběhů, prapodivné dialogy a výkopy rádoby odbornosti.
Při čtení jsem se pohybovala mezi naprostým nadšeným a velkým zklamáním a nepochopením. Škoda.
A až na ilustraci na přebalu, která se opravdu povedla, mi naivní kresby v knize k temnému ději neseděly.

7 08.12.2023

Čtenáři se dostane dobrodružného příběhu, ale také zajímavých popisů indiánských i eskymáckých národů a reálií z jejich života, střípky historie, drsné severské přírody i jednoduché přírodní filozofie. Je znát, že autor toto prostředí dobře znal a miloval, popis kanadských planin a pocitů z nich je dokonalý.

6 06.12.2023

Jak se mi do této knihy nechtělo, tak to byla čtecí jízda. Tolik zajímavě v příběhu podaných informací o blízkém městě, historii i současnosti, výborně zachycena jeho atmosféra a jako průvodce fiktivní Josef Böhmisch okupující lavičku u Kobylího rybníka. Originální, dobře napsaná a po grafické stránce povedená kniha.

7 04.12.2023

Z knihobudky, s krásným věnováním neznámé Zuzce od táty z roku 1968 a uvnitř založenou anonymní básní... takové skryté nečekané poklady mám ráda.
A samotný příběh z pohraničních hor je velmi pěkný, úsměvný i smutný, vzdáleně mi připomíná knihu Pod jezevčí skalou, jen tentokráte s neohroženou dívčí hrdinkou Zuzkou rozumějící zvířecí řeči a jejím nevlídným vlčákem Kazanem. (Jen tedy ty ilustrace jsou nepěkné).

7 01.12.2023

Neurazí, čte se díky pěknému stylu a jazyku příjemně, ale v hlavě ani v srdci tato kniha nezůstane.

2 27.11.2023

Nádherná kniha od nakladatelství Academia, kterou nelze "přečíst", ale postupně a dlouhodobě studovat, nejlépe na dohled a s návštěvami Velké kotliny nebo jiných koutů Jesenických hor. Karpaty jsou jedny z nejkrásnějších pohoří světa, ještě stále zde lze najít mnoho magických původních míst, které lidé naštěstí míjejí při honbě za exotikou nebo děsivými horskými atrakcemi typu stezka (lidská dálnice) v korunách stromů.
A já mám tento horský poklad 42km vzdušnou čarou... prostě povinnost mít oba díly Fenomén Velké kotliny v knihovničce.
Děkuji uživateli JanH za velmi pěknou recenzi.

7 22.11.2023

Mám ráda listopadovou melancholii a tato kniha se k ní perfektně hodí.
Přiznám se, literární a výtvarné dílo Bohuslava Reynka obecně mě až tak neoslovilo - narozdíl od černobílých fotografií syna Daniela a překladatelství Jiřího - ale autorova osobnost a především atmosféra a stará duše rozpadajícího se Petrkova plného koček, starých knih a tajemství má v sobě mnoho chytlavého a magického.
Doprovodné eseje J. Kroutvora tuto atmosféru velmi dobře zachycují.

7 20.11.2023

Změna prostředí knižní sérii prospěla, přestože se mi stejně jako hlavním postavám stýskalo po osobitých postavičkách a prostředí kanadské vesnice. Na překombinované komploty a podvody na veledůležitých místech jsem si už asi zvykla a Paříž - především mně neznámá bohatá místa - autorka zachytila, myslím, dobře. Musím se opakovat, chtělo by to ubrat spiknutí a akčnosti a nechat čtenáře trochu vydechnout, jako tomu bylo v počátcích série.

8 20.11.2023

Tohle bylo... co? Mám ráda finskou kulturu i literaturu, především starší, jelikož u novodobých finských spisovatelů jsem už párkrát narazila, stejně jako v tomto případě. Anotace knihy je asi nejlepší část. Černý humor jsem nenalezla, napětí také ne, marně hledám, co bych na knize pochválila... Až po dočtení jsem si uvědomila, že jsem jednou takto zklamána z finské knihy byla - nu ano, četla jsem autorovu Malou Sibiř, která byla ještě o chlup horší.

5 13.11.2023

Ty popisy lesa, přírody, pocitů jsou neuvěřitelně živé. Postavy netradiční a laskavé: myslím, že se touto knihou vyléčila fóbii z dětství z muřích noh i baby Jagy (danou opakovaným čtením pohádek M. A. Bulatova). Příběh obsahuje mnoho krásných obrazů a symbolů a vyprávění mě z jazykové i obsahové stránky chytlo od první věty a probudilo - ani nevím - snad spící dětskou duši.
Grafické zpracování nezaostává, opravdu velmi povedená kniha.

6 11.11.2023

Putování Wicklow Way v Irsku mě ke knize lákalo, avízovaná motivace, inspirace a hledání zapomenutého potenciálu spíše varovala.
Ty obavy byly oprávněné, rozhovor matky s dcerou byl opravdu velmi škrobený, málo uvěřitelný. A to opakované popisování trailu jako téměř liduprázdné pustiny není na místě, vzhledem k blízkosti Dublinu i dostupnosti jednotlivých úseků cesty autem je tato oblast zalidněná celoročně. Obrázky jsou pěkné, styl psaní jednoduchý. A možná jsem jen malinko alergická na to koučování, tedy můj špatný výběr knihy.

5 11.11.2023

Výborně zpracovaná publikace o méně známé části historie. Osobně jsem před přečtením měla jen mlhavé informace o Češích nasazených v Norsku a kniha mi rozšířila povědomí především o vztazích mezi národy, místech a podmínkách k práci i životu a poválečných následcích. V knize je mnoho fotografií a úryvků z deníků z pozůstalosti. Vždy oceňuji dobrou práci autorů v případech, kdy je od začátku jasné, že se nebude jednat o výdělečný bestseller. Doporučuji.

5 06.11.2023

Prokletý kraj se mi z autorčiných dosud přečtených knih líbil nejvíce. Asi proto, že se nejedná o detektivku. Příběh je zaměřený na popis prostředí, psychologii postav a vztahů, nedávné historie. A jakožto někdo, kdo se narodil sice na druhém konci Česka, ale také v blízkosti vojenského prostoru a ve městečku, kde odsun Němců proběhl, musím ocenit zachycenou atmosféru místa, chladné předsudky a ponuřejší vztahy, to se autorce opravdu podařilo.

25 30.10.2023

Výborné dílo: zajímavé, čtivé, obohacující, dobře zpracované.
Doporučuji čtenářům, které Anglie zajímá hlouběji, ale i těm, kteří s poznáváním teprve začínají, myslím, že si každý ve čtení najde své. Nejvíce mě zaujaly kapitoly o všedním životě a popis Londýna v dobách Shakespeara.

6 30.10.2023

Podzimní večer, domácí rybízové víno a střípky z dětství Patti Smith popisující tajemné sběrače vlny, šamanského prodavače návnad, psího křížence, který se rozhodl zůstat jen její... knihu jsem četla podruhé a těm více abstraktním než konkrétním popisům a záznamům jsem tentokrát rozumněla mnohem více (jo, možná díky tomu rybízáku). Typický styl Patti Smith s dávkou nostalgie dětství. Nádhera.
"Co víc bych si mohla přát, když mám svůj dech."

7 26.10.2023

Ke knihám Veroniky Hájek Hurdové jsem nacházela cestu pomaleji, ale poslední dvě - Božidara a Bohumil - se mi líbily na první začtení. Jsou nekomplikovaným způsobem přes zamotané vztahy a zdůrazňovanou složitost světa lidské (v dobrém slova smyslu) a hřejivé. Jen ten závěr Bohumila mi přišel zrychlený..."ujetý", nejen tematicky.

3 25.10.2023

Zmije vyhřívající se na břiše, kuna ve vousech... tento sympaticky neambiciózní bývalý hrobník, lesní chodec a průvodce a velký milovník přírody s příjemným stylem psaní si mě získal. Hádám, že vystupovat veřejně se svými příběhy a poznatky pro něj není úplně přirozené, ale vidím v tom velký smysl.

4 22.10.2023

Pěkně plynoucí vyprávění o osudech členů jedné rodiny a jejich přátel. První polovina mě oslovila více než válečná léta, ve kterých - kromě logicky temnější atmosféry - mi přišlo dost vedlejších příběhů zapletených a nerozmotaných a osudy hlavních postav opakujících se z jiných válečných románů, které jsem četla. Stejně tak jisté zrychlení vyprávění na úkor detailu, popisu. Co je na knize silné je atmosféra, kterou autorka dokáže autenticky navodit v několik větách - ať už je to popis přírody a pobřeží, starého anglického sídla s jeho temným chladem, válečného Londýna i Paříže. Také téma divadla propojující jednotlivé osudy i časy drží příběh pěkně v celku.

8 19.10.2023

Miloslav Nevrlý mě z českých autorů opravdu ovlivnil nejvíce a jeho knihy (především Kniha o Jizerských horách, Nejkrásnější sbírka, Zašlá chuť morušek a Karpatské hry) a životní filozofie často určily směř mé cesty, vnímání hor, přírody i našich českých/slovenských koutů. Jeho osobnost i psaní jsou jedinečné, jeho knihy mají čestné místo v mé knihovně (některá díla i ve více vydáních) a často se k nim vracím.
Proto je tato kniha rozhovorů pro mě zajímavým doplněním života a myšlenek a přestože je začátek na můj vkus (dotazování) dosti politický na úkor toulacího vyzvídání, patří to k osobnosti tohoto autora.
Některé informace jsou známé, jiné nové (např. detaily o osadě Jizerka a jak tam vznikala Kniha o Jizerských horách), a klidně mohly být podrobnější. Krásně inspirující je jeho povídání o smíření se všemi změnami, teorie o "nevracení se" a to stárnutí s přizenou noblesou, kdo to dnes umí.
A přestože M. Nevrlý tvrdí, že už všechno napsal, po dočtení této knihy rozhovorů mám pocit, že o svých cestách by mohl vydat mnoho dalších knih a bylo by stále o čem přemýšlet a psát.

15 09.10.2023