Pájuš komentáře u knih
nechápu, co je na tom tak nudného. Já jsem se vůbec nenudila... Němcová babičku psala v době největšího smutku a někdy to tak bývá, že člověk ve špatných chvílích si potřebuje najít jiný svět, ten lepší. Němcová ho vykreslila do krásného idylického příběhu, plného tradic a venkovského lidu, který si zamiloval nejen český národ. Když někdo něco čte s odporem je jasné, že si zhnusí celý dojem z knihy , na takovou klasiku musí být člověk zralý, takže četba pro základní školu to opravdu není...
Jsou momenty, kdy se stydím za náš národ. Jeden z nich byl při čtení tohoto strhujícího příběhu. O tématu odsunu Němců a kolektivní vině by se mělo mluvit a psát mnohem častěji, stejně jako tomu je s holocaustem. Odsun je ještě neustále velké tabu.
skvělá knížka, příklad toho jak se dokážou někteří povyšovat nad druhým...
Má druhá kniha od Soukupové, popravdě jsem nečetla anotace a o knize si dopředu nic nezjišťovala, o to víc jsem byla překvapená, že jsou to vlastně tři příběhy. Stejně jako v prvotině K moři i ve Zmizet Soukupová popisuje problematiku rodinných vztahů, a to očima dětí. V prvních dvou příbězích ani jedno z dětí nemá pevné rodinné zázemí, cítí se utlačovano starším sourozencem, trpní pod jeho nadvládou. Především u příběhu s názvem Na krátko mě mrazilo. Oceňuji Soukupové způsobem vyprávění, ve které provádí sondu do mysli postav, ukazuje nám situace z jejich zorného pohledu, vidíme jejich jednání, důvod, pocity, můžeme je prožívat s nimi. A ano, název funguje i já jsem si kolikrát během čtení přála zavřít oči a zmizet, nevidět tu krutost.
Z mého pohledu strhující a šokující příběh. Je třeba si uvědomit, že se jedná o fikci nikoli literaturu faktu. Autorka se pouze inspirovala případy a osudy bohyň stejně tak i krajem, do kterého je příběh zasazen. Proto nechápu ty ublížené komentáře a kritiku. Za mě výborná kniha.
Velké zklamání, nejenže se mi nelíbil Greenův styl vyprávění (mám pocit, jako by to psala patnáctiletá holka), ale i samotný příběh není ničím překvapivý ani originální. Do knihy jsem se dlouho nedokázala začíst, zlom nastal až v pasáži, kdy se postavy ocitají v Amsterodamu. Mé hodnocení- průměrná kniha pro průměrného čtenáře. Nehledejte za ní nic světoborného, nic vyššího, jen vypněte (hlubší myšlenka, snad jedna jediná) POkud bych se měla ke knize vrátit, tak v originále, protože tam aspoň vynikla autorova poetika, kterou překlad naprosto rozpustil.
Krchovský opět nezklamal, svým posledním souborem básní z let 1996-2015 ( ty poslední v souboru ještě nepublikované nebo publikované pouze časopisecky) se dotkl tématu smrti, lásky a rozpoložení člověka ve středních letech, básně jsou opět velmi trefné, zachycují realitu dnešního světa a i přesto, že mnohokrát jsou pesimistické, Krchovský dokáže využívat černý humor a nadsázku, čímž celou situaci patřičně odlehčuje. Za mě top. :)
Petra Soukupová patří mezi mé top české autorky, nesmírně poutavě dokáže vyprávět. Ani deníková forma mě neodradila, ba naopak, hrozně mě bavila. Ač jsem o několik let starší, přece jen jsem s Martou svým způsobem soucítila a naopak mě štvalo, jak šíleně chlastá. Soukupová se opět potvrdila jako mistr v zachycení psychologie jedince ve společnosti. Za mě velké ano.
Moje první sbírka od Krchovského a hned mě neuvěřitelně zaujala a chytla. Krchovský má svůj osobitý styl, s ničím se moc nepáře, nejde daleko pro slovo a to se mi na něm líbí. Konečně básník, který si nic nevysnívá a stojí nohami pevně na zemi. Nevadily mi ani přisprosté básničky, svým způsobem i ty měly své kouzlo, člověk se pobavil.
mám ráda knihy, sepsané podle skutečné události. Kniha má poutavý a silný příběh. Jediné co mi vadilo, je jednoduchý jazyk ve stylu červené knihovny avšak tento nedostatek odpouštím, protože příběh je na tolik silný, že pro mě není důležité jak je vyprávěn, ale co je v něm vyprávěno.
abych pravdu řekla není to zrovna můj šálek čaje, i přesto jsem si knihu ráda přečetla. Děkuju za to že žiju tak jak žiju,i když je možné, že v budoucnu se nebudeme mít o nic líp. K zamyšlení opravdu dobré ...
Co se týče žánru povídky na ty má pan Svěrák opravdu talent, dokáže rychle upoutat pozornost a povídku zakončit vtipně či překvapivě. Jeho povídky nepostradají smysl pro humor ani rafinovano pointu. Tleskám :)
Úsměvný příběh o vychytralé lišce a revirníkovi. Kniha se mi četla dobře. Ve vydání, které jsem měla z knihovny byl vzadu slovník. Vadilo mi akorát, že jsem během čtení musela pořád koukat na význam slov, což trošku narušovalo prožitek ze čtení.
Nejlepší divadelní hra co jsem kdy četla. Na jedné straně matka, která své syny nadevše miluje na druhé straně hrdinství. Obě strany chránili to co je pro ně důležité, i přesto si myslím, že smrt některých členů rodiny byla zbytečná...
Celou knihou se nese motiv boha a víry. Autor vzpomíná na dětství, Ostravu a USA. Užasná je pasáž sázení česneku, kde se odrážejí biblické motivy a desatero. Četla jsem jednim nechem a nelituju. Užasná kniha, vrátím se k ní :)
Je neuvěřitelné, že tato kniha byla napsána v 21. století. Překvapil mě vznešený jazyk ve stylu jiráska, kterým Miloš Urban příběh popisuje. Děj je vyprávěn velmi poutavě, ani chvilku jsem se nenudila i popisy byly zábavné. Klaním se autorovi, dokázal beletrickou formou obnovit tak starou a 100x omílanou legendu o Libuši a Přemyslu Oráči, aniž by používal suchá historická fakta :)
výborná kniha, sice jsem některé fakta o prachu nepochopila, ale i tak se mi obsah libil. Navic ten nápad s daemony, kolikrát jsem toužila taky nějakého mít. Jedno z nejlepších fantasy co jsem četla.
věčné a silné téma koncentračních táborů, nejvíc se mi líbil konec knihy, kdy věznové zjišťují, že je konec války, dochází k osvobozování tábora. Moc hezky jsou napsaný pasáže, kde autor popisuje osobní pocity při osvobození.
zachycení socialismu v příběhu o obyčejných lidech. Kniha je napsaná s opravdovým citem, takže porozumí každý.Bylo mi Jany líto.