Pájuš komentáře u knih
Za mě zklamání. Z anotace se zdála kniha zajímavá - 80 leta Lída s Alzheimerem, která prožila dobu totálního nasazení v Německu. Příběh Lídy, která se utržkovitě vrací do vzpomínek má potenciál, jen z něj autorka příliš nevytěžila. Ten druhý o Evě a Kátě, byl naprosto neuvěřitelný a umělý. Škoda.
Pro mě objev tohohle roku. Kniha je čtivá a dokáže zasáhnout na těch nejcitlivějších místech ženské duše. Více v mé recenzi - http://storyofbookcase.blogspot.cz/2016/07/normal-0-21-false-false-false-cs-x-none.html
Upřímně? Čekala jsem trochu víc. Jako celek je kniha velmi vyvedená, dělá obrovský dojem. Když se zanoříte do obsahu- má svá silná, ale bohužel i slabá místa. Občas jsem se nudila a vadilo mi, že se některé myšlenky a hlavní pasáže se opakují. Nicméně je to dobrá kniha, kterou by si měl přečíst každý z nás. Vychází z prostých věcí, které lidi odhodili na posadí svých "cool" moderních priorit. Opravdu mě donutila se zamyslet i přesto, že myšlenky Dona Miguela mi nepřišly nějak nové či objevne.
Petra Soukupová patří mezi mé top české autorky, nesmírně poutavě dokáže vyprávět. Ani deníková forma mě neodradila, ba naopak, hrozně mě bavila. Ač jsem o několik let starší, přece jen jsem s Martou svým způsobem soucítila a naopak mě štvalo, jak šíleně chlastá. Soukupová se opět potvrdila jako mistr v zachycení psychologie jedince ve společnosti. Za mě velké ano.
Kniha, která skrývá tolik pravdy a přitom je ta daleká cesta tak prostá...
Co se týče žánru povídky na ty má pan Svěrák opravdu talent, dokáže rychle upoutat pozornost a povídku zakončit vtipně či překvapivě. Jeho povídky nepostradají smysl pro humor ani rafinovano pointu. Tleskám :)
Naprosto perfektní vykreslení vztahu dospívajícího chlapce a zralé ženy. :)
Velké zklamání, nejenže se mi nelíbil Greenův styl vyprávění (mám pocit, jako by to psala patnáctiletá holka), ale i samotný příběh není ničím překvapivý ani originální. Do knihy jsem se dlouho nedokázala začíst, zlom nastal až v pasáži, kdy se postavy ocitají v Amsterodamu. Mé hodnocení- průměrná kniha pro průměrného čtenáře. Nehledejte za ní nic světoborného, nic vyššího, jen vypněte (hlubší myšlenka, snad jedna jediná) POkud bych se měla ke knize vrátit, tak v originále, protože tam aspoň vynikla autorova poetika, kterou překlad naprosto rozpustil.
Jsem nadšená, Barbora mě motivovala a donutila mě zamyslet se. Více v mé recenzi: http://storyofbookcase.blogspot.cz/2015/11/jak-sebrat-odvahu.html
Krchovský opět nezklamal, svým posledním souborem básní z let 1996-2015 ( ty poslední v souboru ještě nepublikované nebo publikované pouze časopisecky) se dotkl tématu smrti, lásky a rozpoložení člověka ve středních letech, básně jsou opět velmi trefné, zachycují realitu dnešního světa a i přesto, že mnohokrát jsou pesimistické, Krchovský dokáže využívat černý humor a nadsázku, čímž celou situaci patřičně odlehčuje. Za mě top. :)
Za mě nadčasové dílo, opravdu jsem se pobavila. Jen možná jsem čekala trochu víc.
Má druhá kniha od Soukupové, popravdě jsem nečetla anotace a o knize si dopředu nic nezjišťovala, o to víc jsem byla překvapená, že jsou to vlastně tři příběhy. Stejně jako v prvotině K moři i ve Zmizet Soukupová popisuje problematiku rodinných vztahů, a to očima dětí. V prvních dvou příbězích ani jedno z dětí nemá pevné rodinné zázemí, cítí se utlačovano starším sourozencem, trpní pod jeho nadvládou. Především u příběhu s názvem Na krátko mě mrazilo. Oceňuji Soukupové způsobem vyprávění, ve které provádí sondu do mysli postav, ukazuje nám situace z jejich zorného pohledu, vidíme jejich jednání, důvod, pocity, můžeme je prožívat s nimi. A ano, název funguje i já jsem si kolikrát během čtení přála zavřít oči a zmizet, nevidět tu krutost.
Měla jsem tu čest psát o paní Berkové bakalářskou práci. Magorie je knihou pro náročného a vyspělého čtenáře a tak ne každý v ní najde zalíbení. Je metaforou socialistické společnosti. Opět se ukazuje Berkové brilatní hra s jazykem, smysl pro situační humora a velké množství fantazijních prvku, četla se mi těžce, i přesto jsem se pobavila.
Za mě velké zklamání. Příšerně a uměle natažený příběh, zbytečně moc informací. Bohatě by místo 350 stran stačilo 250, navíc styl vyprávění odpovídajíci úrovni základní školy celkový dojem utvrzuje ( doufám, že je to snad překladem). Spíše jsem se nudila než bavila a v trapných situacích měla chuť knihu zavřít, i přesto jsem dočetla a příště raději film, který je oproti knize fantastický.
Moje první sbírka od Krchovského a hned mě neuvěřitelně zaujala a chytla. Krchovský má svůj osobitý styl, s ničím se moc nepáře, nejde daleko pro slovo a to se mi na něm líbí. Konečně básník, který si nic nevysnívá a stojí nohami pevně na zemi. Nevadily mi ani přisprosté básničky, svým způsobem i ty měly své kouzlo, člověk se pobavil.
Bohužel jsem se nedokázala začíst, snad se k ní vrátím později.
Geniální kniha, která se neztratí v žádné době. Mělo by se ji věnovat více pozornosti. Skvělá hra s jazykem, humorné situace i zamyšlení. Miluju scénku, kdy Bohunka Homolkovi ukousné hlavu, rozhovor děvčat o těhotenství z povídky Nazdar Ančo a vrcholem je povídka Pohádka o šťastném konci, smála jsem se po celou dobu. :) Doporučuji
Knihu jsem si koupila až potom, co jsem přečetla knihu od Tučkové. Kniha mě bavila, líbí se mi, že autor zachoval autenticitu a ponechal příběhy i s původním nářečím.
Jsou momenty, kdy se stydím za náš národ. Jeden z nich byl při čtení tohoto strhujícího příběhu. O tématu odsunu Němců a kolektivní vině by se mělo mluvit a psát mnohem častěji, stejně jako tomu je s holocaustem. Odsun je ještě neustále velké tabu.
Přiznám se, že jsem od knihy očekávala trochu víc. Viděla jsem nejdříve nejnovější filmové zpracování z Dicapriem, kterém mě hodně bavilo. Z počátku jsem se trošku nudila, počáteční vyprávění Nicka mi příjde uplně zbytečné teprve až od setkání s Gatsbym začala být kniha zajímavější. Možná jsem očekávala, že se dozvím i něco víc o všech postavách než jen o Gatsbym. Asi si budu muset knihu přečíst znova.