pankaplan | Komentáře u knih | Databáze knih

pankaplan pankaplan komentáře u knih

Rozchodové řízení Rozchodové řízení Petr Procházka

Tuto knihu bych sám od sebe v knihkupectví do rukou nevzal. Dokonale se na ní tak ukazuje, že skvělých a zajímavých knih je mnohem víc, než se nám na první pohled zdá.

Autor si ji vydal sám prostřednictvím Pointy, která umožňuje autorům splnit si sen a vydat si knihu. Petr Procházka si ten sen splnil - a my teď díky tomu máme skvělou knihu ke čtení.

Jaká je? Je zábavná, bláznivá a vlastně trošku praštěná. Psána jazykem, který od první stránky vzbudil mou pozornost a já si uvědomil, že tento člověk má velký talent. Ta kniha by si zasloužila další a další superlativy. Nejlepší ale bude, když se půjdete do knihy někam začíst.

Svěží a upřímný jazyk komediálnímu thrilleru dost sedí a knihu jsem si díky tomu fakt užil. Byl jsem upřímně velmi překvapen a děkuji autorovi, že jsem se o ní mohl dozvědět.

05.11.2023 4 z 5


Vesmírníček Vesmírníček Petr Brož

O té knize jsem se dozvěděl vlastně náhodou, protože jednoho z autorů (Petra Brože) sleduju na Twitteru. Vesmírníček je poklad pro všechny zvídavé děti, které se zajímaví o vesmír. Jsem dítě osmdesátých let a dal bych nevím co, aby taková kniha existovala i tehdy.

Na jednu stranu je hravá a vtipná, ale nenásilným způsobem dětem předává obrovské množství informací a zajímavostí. Hravé a veselé kresby doprovází fundovaný text. Občas v něm probleskne odbornější výraz (například aerodynamický kryt v případě raket mířících do vesmíru), který by si možná zasloužil vysvětlení.

Ale na druhé straně to v dětech může vyvolat zvědavost a snahu přijít na to, co to slovo znamená. Hodně povedená kniha!

25.10.2022 5 z 5


Zpráva pro Adolfa 1 Zpráva pro Adolfa 1 Osamu Tezuka

Osamu Tezuka byl českému čtenáři zatím vzdálen v mlze japonštiny. Pokud tímto jazykem nevládnete, neměli jste šanci si od něj cokoliv přečíst. Možná se ptáte: „A měli bychom?“ Rozhodně měli, protože Osamu Tezuka patří mezi největší klasiky ve svém žánru.

Tím žánrem je manga a velký dluh českému čtenáři začalo splácet nakladatelství Crew. Bylo z čeho vybírat, protože Tezuka toho měl za sebou opravdu hodně. Zpráva pro Adolfa (rozdělená na první a druhou část) byla asi to nejlepší, čím mohli začít. Tezukův styl bývá někdy přirovnáván k západnímu stylu komiksů – a tím pádem je pro západního čtenáře přijatelnější (podobně je u nás oblíbený Haruki Murakami, jehož japonské romány hodně odkazují na evropskou kulturu). Navíc část příběhu (ke kterému se ještě dostanu) se odehrává v Evropě a i to je nám blízké. A třetí důvod, proč je toto ideální vstup do Tezukovy tvorby (ale vlastně i do mangy jako takové): Tezuka se zde krotil, co se týče svých vyjadřovacích způsobů.

Příběh Zprávy pro Adolfa začíná v roce 1936, kde zrovna probíhají olympijské hry. Zatímco v Německu se už Adolf Hitler pevně drží kormidla, svět s ním zatím příliš velkou zkušenost nemá – jeho nejhorší dny mají teprve přijít. A tak zatímco němečtí atleti stoupají na stupínky vítězů, japonský novinář Seiko Tóge sledující olympiádu přímo z tribuny má hovor od svého bratra žijícího v Berlíně. Chce se sejít, protože má dokumenty, které otřesou pozicí německého vůdce. Než ale k setkání dojde, bratr je po smrti. Druhá linie příběhu sleduje dva Adolfy v Japonsku – kamarády, z nichž jeden je syn židovského pekaře a druhý syn významného japonského armádního hodnostáře. Jejich životy, na začátku spojené silným přátelstvím, se pochopitelně vinou dějin rozejdou, ale jak už to u správného příběhu bývá, nakonec se zase shledají. Příběh se ale vůbec nevyvíjí tak, jak čtenář může očekávat. Tezuka se nebojí odbočit z vyprávěné linie a rozehrát jinou, zdánlivě a na první pohled nesouvisející partii.

Kniha má jedno hlavní téma – co s člověkem udělá zlo a jak se mu můžete postavit. V příběhu vystupuje hned několik záporáků – a ten s černým knírkem překvapivě nepatří k těm nejhorším. Protože on funguje víceméně jako lampa – lampa, v jejímž stínu se odehrávají mnohem zajímavější osudy. Příběh má filmové tempo, takže dojde k několika dramatickým obratům a k několika scénám, kdy se čtenářovo srdce zastaví. Silné téma pochopitelně přináší silné momenty, a Osamu Tezuka se jich rozhodně nebojí. Umí jít až na dřeň emocí a na hranici snesitelného. Ale velmi dobře ví, kde ta hranice je a kdy už nedojít do světa emočního kýče.

Dovedu si představit, jak bolestné to musí být například pro Japonce – svůj národ nijak nešetří. Kniha vyšla už na začátku osmdesátých let a k nám jí to tedy trvalo skoro čtyři desetiletí. Pro mangu jsou typické kresby, které zdůrazňují emoční vypětí a často toto zobrazení sahá až někam k parodii nebo k americkým animákům. Osamu Tezuka se ve Zprávě pro Adolfa v tomto směru dost krotil. Stále to sice je manga se vším, co k ní patří (takže se připravte na to, že budete číst „pozpátku, tedy od konce knihy na začátek“), ale protože vypráví vážné téma, s těmito prvky nakládá obezřetně, jako se vzácným kořením. Co se mi hodně líbilo je, že způsob vykreslení postav odpovídá jejich charakteru. Poznáte tak záporáka nebo klaďase – a to dokonce tehdy, když se z klaďase stane záporák. Oceňuji také důkladnou práci s panely, kdy klasické a očekávatelné rozložení čas od času nahradí jiné, které umocní nebo zdůrazní právě probíhající děj.


Vyzdvihnout je třeba také práci překladatelky – Anny Křivánkové. Oba díly – cca 650 a 600 stran – jsou plné japonské faktografie a terminologie. Přeložit to a uvést do správného kontextu muselo být náročné, ale celkový výsledek působí impozantně a pečlivě.

Ať už se na knihu (respektive na knihy, dva díly se prodávají samostatně, byť vyšly jen pár týdnů za sebou) podívám z jakéhokoliv hlediska, nemám ji vůbec co vytknout. Je to má první manga, kterou jsem četl takto důkladně a zažil jsem něco skvělého. Po dočtení jsem začal studovat, jak má manga vypadat, co se zde dělá a jak a otevřel se přede mnou úplně nový svět. Poslední měsíce jsem měl komiksové – jen namátkou: Essex County, Padoucnice, Kosmo knedlíci… Zpráva pro Adolfa toto období završila jako pověstná třešnička na dortu. To dílo je ohromné, bezchybné a dechberoucí. Jestli chcete začít komiksem, nebo přímo mangou, nemáte asi lepší volbu. Vedle zmíněné Essex County je toto nejlepší komiksový počin roku 2019 (do této soutěže ještě patří Providence, která mi leží na nočním stolku). A já jen doufám, že to nebyla poslední manga od Osamy Tezuky, která vyšla v českém překladu.

22.01.2020 5 z 5


Velká chyba Velká chyba Maria Adolfsson

Nevím, co by se té knize dalo vytknout. Autorka vymyslela celé prostředí neexistujícího souostroví kousek od Dánska, do kterého situovala svůj příběh. Líčení je věrné, kniha je čtivá a očividně dobře přeložená.

26.04.2019 5 z 5


Pohřbená pravda Pohřbená pravda Angela Marsons

Úžasná kniha. Jsem rád, že Angela Marsons otevřela téma vražd z nenávisti a že ukázala, že s tím jsou problémy i ve Velké Británii. Líbilo se mi ukázaní rasistů jako těch, kteří možná žijí vedle nás a vůbec to na nich není poznat. Osvěžující byla „změna“ vyšetřovacího týmu a odkrytí části minulosti. Když to shrnu kolem a kolem. Ano, našel bych lepší knihu od Angely Marsons, ale ani v této mě nijak nezklamala a pořád pokračuje v budování pověsti nejlepší autorky tohoto žánru, minimálně za posledních několik let. Výborná kniha, výborný příběh. Trochu to, bohužel, kazí dost tragický překlad.

04.02.2019


Slepí Slepí Alex F. Brady

O víkendu jsem v knihkupectví čirou náhodou potkal knihu Slepí od A. F. Bradyové (přeložil Pavel Bakič). Protože jsem o ní vůbec nevěděl, vzal jsem jí do ruky, přečetl anotaci, pár řádků, pak první odstavec a odnesl si ji domů napnutý jak trenky na Hradě.

Anotace lákala na „strhující román o psycholožce, která sama balancuje na hranici šílenství.“ Předem jsem tedy věděl, že to nebude další thriller, že to nebude detektivka, ani horor.

Příběh je prostý. Do psychiatrické kliniky přijmou nového pacienta. Nikdo pořádně neví, co mu je, ani proč tam přišel. Ví se o něm, že byl ve vězení, ale neví se proč. Ujme se ho Sam Jamesová, která má pověst té nejlepší z nejlepších.

Všichni ostatní by si na něm vylámali zuby. A zdá se, že Sam si ty zuby na něm vyláme taky. Přestože má ale Sam pověst psychiatrické hvězdy, její osobní život na tom není o moc lépe, než život některých jejich pacientů. Nikdo (skoro nikdo) to však neví, snaží se to tajit (a myslí si, že úspěšně). Má problémy nejen se svým partnerem, ale také sama se sebou, což vede k alkoholismu a podobným lahůdkám.

Víc vám k ději neřeknu. :-) Teď zkusím popsat, co se mnou kniha dělala.

Uznávám, že napětí v příběhu moc není. Vývoj obou zásadních postav, jak psycholožky Sam tak jejího tajemného pacienta, je značně očekávatelný. Kniha je nicméně silná v popisu toho, jak Sam zvládá (či nezvládá) svou situaci a co všechno její stav a chování způsobuje. Autorka je v těchto situacích velmi pevná v kramflecích (aby ne, sama je terapeutka). Přestože tedy příběh směřuje tam, kam čekáte, není to úplná nuda, neboť je tam několik velmi dobrých momentů, které vynahradí předcházejících několik desítek stran.

Mrzelo mě, že si autorka nedala víc práce s jednotlivými prvky zápletky. Je mi divné, že si nikdo nevšiml toho, co se se Sam děje, jejích chyb, jejího divného chování. Tedy, skoro nikdo. Jako pěst na oko bohužel působí závěrečná pointa. Sice to k ní víceméně mohlo směřovat, ale ten cukrkandlový finiš si kniha nezasloužila.

Jsem v pokušení vypichovat tu další a další věci, které mi na knize vadí, a přesto to už neudělám. Není to žádná perla, není to skvost a není to určitě nejlepší psychologický román, který jsem četl (ale zároveň ani nejhorší). Přesto mohu říct, že mě to bavilo číst, že jsem byl zvědavý, co se se Sam nakonec stane a hlavně, hlavně: Kdo je ten tajemný pacient? (ale toto poznání bylo nakonec největší zklamání).

Pokud tedy nemáte zrovna co číst a psychologické romány vás zajímají, můžete to zkusit. S čistým srdcem a duší to ale doporučit, při veškeré snaze, nemohu.

14.08.2018 3 z 5


Voda, která hoří Voda, která hoří Jitka Vodňanská

Tohle je fakt moc špatný. Celou recenzi najdete zde: https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/hrozna-kniha-10204

19.06.2018 1 z 5


Diskrétní zóna Diskrétní zóna Tomáš Němeček

Jedna z nejlepších knih o politice, které u nás kdy vyšly.

05.03.2013 5 z 5


Andělé a démoni Andělé a démoni Dan Brown

Tuhle knížku mám rád. Je to dobře napsaný thriller, dobrá atmosféra, zajímavý děj - knížka splnila všechno, co jsem od ní vyžadoval a nemám s ní problém.

13.02.2011 5 z 5


Hypnotizér Hypnotizér Lars Kepler

Pro mě srovnatelně dobrá s Larssonovým Miléniem. Strhující, uhrančivá, dojemná.

10.12.2010 5 z 5


Dámský klub půlnočního plavání Dámský klub půlnočního plavání Faith Hogan

Kdyby se kniha v poslední třetině nezkomplikovala (za mě) zbytečně přidanou dějovou linkou, dal bych nadšených 5 *. Jako by ale autorka chtěla čtenáře šokovat, ale výsledek je za mě rozpačitý. NICMÉNĚ: I tak je to velmi čtivě napsaná kniha, která mě hodně bavila číst. Oceňuju podmanivě popsané prostředí i vztahy v místní komunitě. Tohle je chytře napsané odpočinkové čtení, které jsem si dost užil.

05.09.2023 4 z 5


Šelma Šelma František Šmehlík

Dočteno a myslím, že máme před sebou detektivku roku. I v kontexu překladové literatury. František Šmehlík napsal skvělou knihu, která má fajn zápletku, dobrý tah na branku, působivou vyšetřovatelku a tak dál. Mám recenzi (najdete ji v záložce).

31.10.2022 4 z 5


Případ pohřešovaného Případ pohřešovaného Dror Mišani

Velmi zajímavý případ detektivky, která se místy mění v psychologický thriller. U některých postav dlouho nechápete motivaci, a když ji pochopíte zjistíte, že jste se pletli. Vyšetřovatel Avraham Avraham dělá jednu chybu za druhou a vlastně se divím, že mu případ nesebrali. Neudrží návaly vzteku a chová se místy opravdu podivně.

Dror Mišani ale vytvořil příběh, který jsem celou dobu hltal značně nadšeně. Je to jeho literární debut, takže místy mohly některé věty odsýpat lépe, ale nic to nemění na tom, že kniha vás strhne svou strukturou. Případ totiž popisuje z dvou úhlů pohledu. To sice způsobí, že kniha rozhodně není strhující svým tempem, ale klidnější tok vyprávění je vyvážen doprovodným příběhem.

Co si pamatuji, byla to první izraelská detektivka, kterou jsem četl, a hned zásah na komoru. Doporučuji všem, kteří si chtějí rozšířit žánrový obzor.

17.04.2018 4 z 5


Tess z d'Urbervillů Tess z d'Urbervillů Thomas Hardy

Kolem pěti set stran romantického příběhu z osmnáctého, nebo snad dokonce sedmnáctého století. Některé pasáže tím pádem odpovídaly stylu té doby a stylu žánru, ale naštěstí jich nebylo tolik, aby mi čtení otrávily. Bylo poměrně vzrušující číst o světě, který dnes už neexistuje, o vztazích v dobách, kdy spoustu věcí fungovalo jinak.

Četl jsem to v překladu Marty Staňkové, takže si člověk musí zvyknout na občasné "kročeje", ale jinak se mi zdálo, že ten použitý jazyk překladu není vůbec nečitelný, naopak se velmi hodil k příběhu. To, co mě mile překvapilo byl závěr příběhu. Vlastně jsem čekal všechno možné, jen toto ne.

Je to vlastně příběh hlavně o morálce té doby a není bez zajímavosti porovnat to s dnešním světem.

20.02.2017 4 z 5


Dobrý proti severáku Dobrý proti severáku Daniel Glattauer

Skvělá forma moderního milostného románu, vřele doporučuju

13.02.2011 5 z 5


Lord Mord Lord Mord Miloš Urban

Lordem Mordem si to u mě Urban vyžehlil a díky této knížce (a díky Sedmikostelí a Stínu katedráli) jsem ho zařadil zde na Databázi do oblíbených autorů. je vidět, že když si dá na románu záležet, umí napsat dobrou knížku. Když se soustředí na to, co mu jde nejlíp - budování atmosféry, vykreslení charakteru postav - že to jde. Kéž by ale nikdy nenapsal Santiniho jazyk nebo Michaelu.

13.02.2011 4 z 5


Až zemře poslední ďábel Až zemře poslední ďábel Richard Osman

Absolutně bez mrknutí oka a bez zaváhání dávám 5 hvězdiček. Není snadné překonat sám sebe, ale Richardovi Osmanovi se to podařilo. To, co byl na začátku milý příběh s detektivní zápletkou o partičce praštěných seniorů je najednou společenský román o samotě, ztrátě a těžkých rozhodnutí. Některé části jsem četl se slzami v očích, jindy jsem se zase usmíval jak měsíček na hnoji. Tohle je, dámy a pánové, jedna z nejzajímavějších detektivních sérií současnosti. Nádhera.

14.02.2025 5 z 5


Kde jsem se tu vzala Kde jsem se tu vzala Pavlína Čikovská

Tato kniha vyšla již před dvěma lety, ale myslím, že i dnes si zaslouží více pozornosti než se jí dostává.

Příběh je o dospívající německé dívce, která zjistí, že na svět přišla díky dárkyni vajíčka z Prahy. Zatouží poznat kde jsou její kořeny a tak se v tajnosti a na vlastní pěst vydá do Prahy, odhodlaná poznat své kořeny.

Díky krátkým kapitolám děj pěkně odsýpá a navzdory těžkému tématu se čte docela příjemně. Autorčin styl je jednoduchý, nečekejte složitá souvětí a jazykovou vynalézavost. Vůbec to ale nevadí, protože vám to pomůže soustředit se na zajímavý příběh.

Bude to pravděpodobně vyhovovat více čtenářkám než čtenářům, ale já jsem si knihu nakonec oblíbil. Mám radost, když někdo zkouší uplatnit svůj literární talent a autorka ho rozhodně má. Jako odpočinkové čtení mohu jednoznačně doporučit. Nosná a opakující se myšlenka knihy mi v paměti zůstane dlouho: Život se prosadí. Vždycky.

13.11.2024 4 z 5


Každý z mé rodiny někoho zabil Každý z mé rodiny někoho zabil Benjamin Stevenson

Kdybych měl hodnotit podle prvních dvaceti stránek, dal bych 5 * a ještě by mi to přišlo málo. Ale čím víc se příběh komplikoval, tím větší problém jsem měl knihu číst. Nicméně, navzdory velké komplikovanosti děje, hodně postav a navzdory tomu, že chvílemi jsem ztrácel přehled o motivacích postav se mi kniha líbila moc. Oceňuju svěží styl, hru se žánrem, která je na hraně parodie, ale přesto to úplná parodie není. Autor vymyslel způsob, jak udělat detektivku zábavnou, a přitom napínavou. A za tu odvahu a nápad jednu hvězdičku přidávám. Celkově to bylo slušných 70%.

05.09.2023 4 z 5


Na odstřel Na odstřel Miloš Cajthaml

Kniha Na odstřel Miloše Cajthamla vyhrála 23. ročník Literární ceny Knižního klubu, což byl pro mě důvod zjjistit, jakou knihu porota letos vybrala.

Tato literární cena má docela dobré jméno – knihy, které ocení obvykle nebývají marné. Obstála by ale tato kniha i bez té nálepky, kterou se teď může pyšnit?

Příběh je vlastně jednoduchý. Dva kamarádi z odlišných sociálních skupin – Marek a Tomáš. Tomášův otec je bohatý podnikatel, který své rodině zajistil život v luxusu. Markův otec právě přišel o místo, ale ani předtím to žádná sláva nebyla. Má vysokou školu a je hrozně chytrý, ale k luxusu mají hodně daleko. Marek a Tomáš mají přesto něco společného: svého otce vidí jako silný vzor. Tomáš Marka zatáhne do svého prostředí, ve kterém peníze nejsou problém a kde si člověk může dovolit vše, co si může koupit – chlast, drogy, holky. I když vám ještě není 18 let.

V knize vlastně vidím dva motivy. Ten první popisuje dva rozdílné světy a fungování v nich. Tomáš svého mladšího kamaráda zasvěcuje do života – a do cynické hry na odstřel, kterou hrají se svou partou. Marek nejdřív v tomto prostředí působí jako kůl v plotě, brzy v něm ale najde své místo. Druhý motiv mi přijde ještě zajímavější – vztah syna k otci a bourání soch z mramoru.

Oba tyto motivy autor zpracoval velmi zručně, úměrně nevelké délce knihy. Jeho styl je opravdu stručný, nezdržuje se květnatými popisy a často nechává na čtenářovi, aby si ve své fantazii dokreslil situace, které načrtne. Postavy nechává promlouvat jejich přirozeným jazykem, a to se mi velmi líbí. Nemám rád, když v próze 14letý kluk mluví slovníkem vysokoškolského učitele. Čím víc se vyprávění blíží k vyvrcholení, tím víc je sdělení knihy naléhavější a události krkolomnější.

168 stran, na kterých je odvyprávěn celý příběh neposkytuje moc prostoru k rozvinutí například charakterů postav. Budete si tedy muset stačit s náznaky a indiciemi. Máme tu vlastně čtyři důležité postavy – dva syny a dva otce. Pak tu máme pár dalších zajímavých postav, ale jejich pozadí není pro příběh tolik důležité. Haruki Murakami by jistě kolem těchto postav dokázal vytvořit příběhové odbočky, ale Miloš Cajthaml se rozhodl pro stručnost. Kniha Na odstřel je tak jednohubka na jedno nedělní odpoledne.

A jak ta jednohubka chutná? Já byl spokojený. Odsejpalo to a četlo se to docela příjemně. Nemohu říct, že by kniha mířila do jakéhosi zlatého fondu literatury, na to je přece jen moc přímočará a moc povrchní, ale pokud si chcete přečíst něco, nad čím budete chtít přemýšlet a co vám navíc zajistí několik hodin milé zábavy, Na odstřel je jistě skvělou volbou.

Hodnocení: 80%
Vydal Knižní klub

10.09.2018 4 z 5