parxel komentáře u knih

Hlava XXII je na první pohled kniha plná různých humorných a tragikomických příběhů. Některé jsou vtipné více jiné méně. Na pozadí toho všeho "bordelu", se však děje cosi znepokojivého - zuří světová válka. A v ní jednotlivci denodenně čelí existencionálnímu ohrožení monstrózních rozměrů. Výsledkem jsou absurdní situace, které jsou smutné a vtipné zároveň. A právě tento aspekt činní tuto knihu jedinečnou a zároveň velmi uvěřitlenou, protože takto velkému ohrožení nelze čelit jinak než humorem a svérazností, kterou si každý z nás v sobě neseme.

Za určité negativum knihy považuji její nepřehlednost a množství postav, ve kterých jsem se občas trochu ztrácel. Z tohoto důvodu dávám čtyři hvězdy.

4 17.10.2018

Tělo a krev je pro mne osobně kniha o hledání cesty k sobě a ke svým kořenům. Kořenům, které nás někdy mohou svazovat celý život, aniž by jsme si to uvědomovali. Na samotném konci této cesty nás čeká úplně jiný život, než jaký jsme si v dětství představovali. Ne horší nebo lepší, ale tak nějak "opravdový", probouzející v člověku pocit vnitřní svobody a vlastního naplnění.

A o tom co celé vlastně je. O přijetí sebe a svého životního příběhu. Nakonec totiž záleží pouze na tom, jakým způsobem se s tím co nám život přinese vyrovnáme. A to je i případ postav v této knize. Některé nakonec dokáží přijmout sami sebe a prožijí naplněný život a jiné to i přes úspěch a bohatství nedokáží.

Nejvíce se mne dotknul závěr knihy, ve kterém je shrnutý osud postav s větším časovým odstupem a čtenář tak může vidět završení jejich života. Dávám čtyři hvězdy, za krásný styl a zajímavý a originální příběh.

4 18.05.2018

Tato Kunderova kniha ve mne zatím asi nejvíce evokovala takový ten pocit "starých dobrých" časů, na které vzpomínají naše babičky. Příběh samotný je poměrně přímočarý a žádné velké překvapení se na konci nekoná. Pouze čistá surová realita.

4 03.03.2018

Tato kniha mne hned na počátku zaujala tím, že vypráví příběh o zcela obyčejných věcech, ale tak trochu "jinak". Jakoby vám hned úvodu chtěla říct: "Pozor mne psal pan spisovatel".

Poté následovala na můj vkus trochu delší mezihra, ve které si autor sem tam trochu decentně zafilosofoval, ale přitom tím nijak nenarušil linii příběhu.

Závěr mne pak překvapil zejména tím, že přede mnou zcela náhle a neočekávaně odhalil nepříjemnou pravdu o charakteru hlavních postav. Najednou přede mnou stanuli, jako hromada nahnilých jablek. A současně s tím přišlo uvědomění, že k tomu všemu celý příběh vlastně od začátku směřoval.

Za mne plný počet hvězd, zejména díky překvapivému a netypickému zakončení.

4 23.06.2017

Po dlouhé době knížka, u které jsem opravdu upřímě a srdečně zasmál. Humornost příběhu přitom vyplývá tak nějak přirozeně z různých, místy až absurdních situací, které zažívá hlavní hrdina. Na pozadí toho všeho, však zůstává vtíravý pocit, že by jste rozhodně nechtěli být v jeho kůži. O to víc oceňuji, že se Ch. Bukowski dovedl nad to povznést a vše podat s určitým odlehčením a nadhledem, který lidem v dnešní době často chybí.

4 04.05.2017

Kouzelník ze Lhasy je přesně ten typ knih, které mám rád. V jedné rovině líčí dramatický příběh mladého budhistického mnicha utíkajícího se svým bratrem a lámou Ccheringem z Tibetu do Indie. V druhé rovině popisuje prostý příběh mladého vědce, který se se svou partnerkou přestěhuje z Londýna do Los Angeles, aby zde budoval svou kariéru.

Hned od začátku je celkem jasné, že tyto dva časově i prostorově oddělené příběhy spolu nějakým způsobem souvisí a je pouze otázkou času, než dojde k jejich propojení. V tomto směru je Kouzelník ze Lhasy do určité míry předvídatelný.

To co mne však na knize zaujalo nejvíce, je způsob jakým je napsaná. I zdánlivě všední věci jsou popsány tak, že vás jejich čtení prostě baví. Třešničkou na dortu je pointa celého příběhu, ale v tomto bodě se raději zdržím komentáře, abych případným zájemcům neprozradil něco, co by jim zkazilo okamžik překvapení.

Na závěr bych dodal, že pro někoho může být určitým negativem skutečnost, že některé otázky zůstanou otevřené. Skoro jako kdyby si autor přichystal prostor pro pokračování.

Shnutí: Kouzelník ze Lhasy je prostý a přitom působivý příběh inspirovaný budhistickou vírou. Knihu bych doporučil všem kdo rádi pustí uzdu své fantazie a nelpí striktně na racionálním vysvětlení. Za mne moc hezká kniha, ke které se jednoho dne rád vrátím. Dávám plný počet hvězd.

4 02.03.2017

Michio Kaku je vynikající fyzik a populizátor vědy, což dokazuje i v této knize. Vzhledem ke svému profesnímu zaměření píše většinou o fyzice a tato kniha je tudíž takovým odbočenín do jiného fascinujícho oboru, který se zabývá zkoumáním lidského mozku.

Oproti Koukolíkovi, který píše podobně laděné knihy, jde však Michio Kaku mnohem dál. Zabývá se např. vytvořením tzv. brain-netu, což v jeho podání je jakási obdoba internetu, jehož prostřednictvím lidé sdílí vlastní emoce. Dále se zabývá tím, zda je možné lidem implantovat vzpomínky nebo je naopak smazat. Zda je možné přenést vědomí do robotického těla a soustou dalších zajímavých témat. Jeho hlavní přesvědčení totiž spočívá v tom, že pokud něco neporušuje fyzikální zákony, tak je to v principu možné. A je pouze otázkou času a dostatečně vyspělé technologie, než se to lidstvu podaří dokázat.

Kniha je navíc napsaná velmi čtivě a pokud máte rádi populárně naučné knihy o vědě, tak je to kniha přesně pro vás. Dá vám spoustu zajímavých náhledů a podnětů, které by vás třeba ani nenapadly a technicky budou řešitelné až ve velmi vzdálené budoucnosti.

Shrnutí: velmi povedená kniha o lidském mozku a o všem co s ním souvisí, která v mnoha ohledech překračuje zaběhnuté představy o tom co je a co není možné. Čtyří hvězdy dávám proto, protože v porovnání s jinými knihami od tohoto autora mi tato přišla o trochu slabší, ale pořád se podle mého názoru jedná o velmi nadprůměrnou knihu.

P.S. Doufám, že se nikdy nedožiju vytvoření brainetu.

4 18.09.2016

Tato kniha se do mne nezapomenutelně zapsala až v dospělosti. A to díky mému synovi, který si po jejím přečtení chtěl stále dokola hrát na Brouka Prskavce a Kazbundu. Kdykoliv si na to vzpomenu, tak se mi vybaví jeho radost a čertovské plamínky v očích. Doporučuji všem dětem a jejich rodičům. Moc krásný soubor pohádek.

4 13.09.2016

Pro mě zatím první seznámení s Murakamim a spokojenost. Nejvíce se mi líbil způsob, jakým autor pracuje s jemnými náznaky. Nic není řečeno přímo, ale pouze jemně nastíněno a dohromady to vše dává smysl. Konec sám je podán velmi symbolický.

Ještě bych dodal, že podle mého názoru je k lepšímu pochopení této knihy vhodné znát Annu Kareninu, neboť autor se na ní v textu několikrát odkazuje a paralela mezi hlavní hrdinkou a Annou Kareninovou se tak přímo nabízí.

4 25.08.2016

Dnes už v podstatě sci-fi klasika, která má ale stále co nabídnout. Pokud bych měl něco vyzdvihnout, tak je to především záběr knihy, neboť na takto útlou knihu je množství zahrnutých témat skutečně ohromující. Nicméně detaily nechci prozrazovat, abych někoho nepřipravil o překvapení. Rozdhodně doporučuji všem příznivcům sci-fi.

Film od Kubrika také stojí za to vidět, ale místy je to pěkné psycho. Tak se na to připravte a nenechte se odradit.

4 03.08.2016

K tomuto příběhu jsem se poprvé dostal v dětství, když vycházel formou komiksu v Kometě. Po letech jsem se k němu vrátil a opět mne nezklamal. Co víc dodat. Pan Foglar prostě takovéhle příběhy uměl napsat. Moc krásná kniha.

4 05.07.2016

Jedná se v podstatě o celkem jednoduchý příběh "normální" rodiny, ovšem vyprávěný nelineárně. Současnost se mísí s minulostí a před vámi se postupně vykresluje obraz toho, co vedlo k smrti prostřední dcery. A přestože se vše od počátku jeví celkem jasně a přímočaře, tak konec tomu všemu dodá pachuť zkaženého melounu. Vynikající kniha, za mě plný počet hvězd.

4 31.03.2016

Tato kniha pro mne byla takovým ohlédnutím za životem R. P. Feynmana. A musím dodat, že to bylo ohlédnutí velmi zajímavé. Z velké části to totiž bylo o více či méně běžných životních zážitcích a příhodách jednoho pána, který jen tak mimochodem dostal Nobelovu cenu.

Pokud se vám tato kniha líbila, tak doporučuji rovněž knihu "Feynmanova duha". Feynmana v ní můžete spatřit z pohledu mladého vědce, který tak trochu tápe, jakým směrem se má vydat a to jak v profesním, tak v osobním životě.

4 01.10.2015

Dialogy v úvodní povídce, ve které Geralt flirtuje s čarodějnicí, a pár dalších mě velmi dobře pobavily. Zbytek knihy už tolik ne. Prostě to nebylo ono. Ale je to zaklínač a je to Geralt. Tak ho vezmem na milost, protože Geralt se nakonec vyhrabe z každé šlamastiky i z blbého hodnocení na databázi knih. Za mě tři hvězdy, tedy průměr.

4 31.07.2015

Pád Hyperionu velmi úzce navazuje na knihu Hyperion a bez její znalosti, nemá podle mého názoru, smysl knihu vůbec číst.

Děj v podstatě sleduje příběh poutníků, kteří dorazili k Hrobkám času a nyní tam celkem zmateně pobíhají jako sněhuláci na autobusovém nádraží. Do příběhu navíc přibude několik dalších postav - především vrchní administrátorka (cosi jako president galaxie) zmíněna v úvodu Hyperionu a poté další kybrid Johna Keatse prostřednictvím jehož snů se dozvídáme co se děje u Hrobek času.

Asi největším problém celé knihy je, že hned v úvodu ztrácí veškeré napětí a tempo, které vybudoval předchozí díl. Další problém vidím v tom, že v podstatě banální zápletka je vylíčena zbytečně složitě a komplikovaně, takže spoustu věcí na poprvé nepochopíte, protože prostě nedávají smysl, což u takhle rozsáhlé knihy považuji za problém. Když nakonec došlo k odhalení pointy, tak už mi bylo celkem jedno jak to vše dopadne, protože jsem byl rád, že už je konec.

Jediným pozitivem celé knihy tak pro mne zůstává originalita světa, ve kterém se příběh odehrává.

Po dočtení této knihy jsem přemýšlel, zda se mám pustit do volného pokračování Endymionu, ale nakonec jsem se rozhodl, že tak neučiním. Podle mne se dá najít plno jiných mnohem čtivějších autorů.

4 27.07.2015

Sedm vybraných poutníků se vydává k Hrobkám času, které se nachází na planetě Hyperion. Cestou si navzájem vyprávějí své životní příběhy, které je na tuto cestu přivedly. Ve výsledku se tak jedná o několik na sobě nezávislých povídek, jejichž prostřednictívm se postupně seznamujete nejen s postavami samotnými, ale také se světem, ve kterém se příběh odehrává a rozhodně se jedná o svět velmi zajímavý. Společným tématem všech povídek jsou Hrobky času a štír, což je legendami opředená drtička na cokoliv z masa a kostí.

Pokud jde o jednotlivé příběhy (povídky), tak některé mne zaujaly více jiné méně. Asi nejzajímavější mi přišel příběh Lenara Hoyta (resp. otce Paula Durého), který se na Hyperion vydal zkoumat kmen domorodců (bikurů) a to i přes poměrně rozvláčný začátek. Nejdojemnější mi přišel příběh žida Sola Weintrauba a jeho dcery, která jako archeoložka navštívila hrobky času, ve kterých se nakazila záhadnou nemocí. Naopak mne naprosto nezaujal příběh básníka Martina Sileniuse, který mi i po dočtení následující knihy Pád Hyperionu, přišel jako naposto nezajímává a zbytečná postava.

Celkově se mi kniha četla velmi dobře a nebýt některých slabších povídek, tak by to bylo za plný počet, takhle 4 hvězdy.

Na závěr bych ještě poznamenal, že knihy Hyperion a Pád Hyperionu tvoří nedílnou součást. Původně se jednalo o samostaný román, který byl z důvodu jeho rozsáhlsoti rozdělen do dvou knih.

4 26.07.2015

Nádraží Perdido byla prvním kniha, kterou jsem četl od tohoto autora a rozhodně to byla dobrá volba.

První polovina knihy v podstatě tvoří úvod a je hodně popisná. Sleduje příběhy několika zdánlivě nesouvisejících postav, které se nakonec vzájemně prolnou a vše do sebe zapadne jako skládačka. Druhá polovina knihy, pak již sleduje poměrně jasně vytyčenou zápletku.

Na knize se mi líbila především originalita světa Bas Lagu, ve kterém se příběh knihy odehrává.

Tento svět disponuje vlastní vědou resp. síly které v něm působí jsou jiné, než na jaké jsme zvyklí z klasické fyziky. Dále zde naleznete právní systém kompletně odlišný od našeho a současně zde působí magie. Na druhou stranu je tento svět i neuvěřitelně krutý. Odsouzenci jsou ve speciálních továrnách přetváření na různé polo-mechanické tvory, kteří pak živoří na okraji společnosti.

Dále se zde setkáte se spoustu zajímavých tvorů např.: radou konstruktů, tkáčem aj. Mým osobním oblíbencem se stal sériový vrah Jack Půlmotlitbička a to i přesto, že v knize téměř nevystupuje a o jeho činnosti se dozvídáme prostřednictvím různých zpráv.

Co mi na knize naopak nesedělo byl závěr resp. posledních cca 10-15 stran. Působily na mě zbytečně vykonstruovaně a neúplně věrohodně. Dobře to podle mě shrnul v komentáři Shashlick. Dále se mi v této knize obtížně identifikovalo s postavami a to i přes jejich originalitu a zajímavost. Ono přece jenom identifikovat se např. s cheprijkou, která má lidské tělo a hmyzí hlavu není úplně jednoduché.

Knihu bych doporučil všem, kteří hledají nějaký nový netradiční a originální svět. Přestože to z mého popisu může vypadat, že svět ve kterém se příběh odehrává, je jeden velký odpadkový koš nápadů, tak po přečtení zjistíte, že do sebe vše pěkně zapadá a působí konzistentě.

4 18.06.2015

Normální lidi je román o lásce, o hledání a pozvání vlastní sexuality, o přátelství a o mnoha dalších tématech. Je to takový přímý pohled do života a duše dnešních dospívajících lidí. Nemusí se nám to líbit, nemusíme s tím souhlasit, ale tak to prostě je.

Podle mého názoru příběh Mariann a Connella velmi dobře vystihuje to, že dnes nejsou žádné pravidla a hranice pro vztahy a sexualitu. Všechno je možné a je v tom pěkný zmatek. Lidé velmi obtížně nachází to, v čem se cítí dobře. Lépe to asi nedovedu vyjádřit.

Kniha se rovněž dočkala seriálového zpracování, které podle mého názoru v mnoha ohledech předčí svou knižní předlohu. Jednak skvělými hereckými výkony hlavních protagonistů Daisy Edgar-Jones a Paul Mescala a dále skvělým hudebním doprovodem.

Podle mého názoru se jedná o skvělý román, který si zaslouží plný počet hvězd. Je velmi čtivý a po jeho přečtení na vás čeká ještě lepší seriál.

3 13.11.2024

Hvězdy, planety, magnety je jednou z několika knih od našeho předního popularizátora vědy Petra Kulhánka. Jak sám název napovídá, zůstaneme tentokrát trochu blíže při Slunci a z velké části se budeme zabývat objekty naší sluneční soustavy. On je to vlastně trochu takový paradox, že kosmologický model založený na Fridmanově rovnici známe už přes 100 let, ale matematický model sluneční soustavy je relativně mladý.

V této knize se dočtete o tom jaké fyzikální děje probíhají ve hvězdách, což je z pohledu fyziky nesmírně zajímavě oblast. A seznamovat se s fyzikálními principy jak naše Sluníčko funguje, to je jedním slovem nádhera. To mě moc baví. V komentářích níže, je uvedeno, že tato kapitola je trochu obtížnější. Já mám načteno a mně to nepřišlo tak strašné. Myslím si, že lze narazit i na mnohem hutnější vědecko-populární knihy viz například Osudová přitažlivost gravitace. Ta mi dala zabrat mnohem víc.

Dále se dočtete poznatky o planetách naší sluneční soustavy a o jejich výzkumu. Zkrátka je toho tady více než dost a mé astronomické srdce po celou dobu čtení plesalo blahem, jako termojaderná fúze v srdci hvězdy. Jsem moc rád, že u nás máme takto zdatného popularizátora vědy. Přeji mu pevné zdraví a spoustu dalších povedených knih a zajímavých přednášek. Tentokrát dávám plný počet hvězd a planet. :-)

3 29.10.2024

Dvě hrsti života jsou knihou, která se odehrává v Německu v období od dvacátých let, až po poválečné období na počátku let padesátých.

Je to takové malé historické kukátko do období, které bylo plné dramatických událostí. A ukazuje, že ne každý neměc souhlasil s nacistickým režimem a že tito lidé to neměli vůbec snadné.

Přestože je kniha svým zaměření spíše pro ženy, tak se mi líbila. Některá témata jsou universální. Hledání členů rodiny těsně po válce nebo čekání na to, jestli se vám manželé/synové vrátí z války a v jakém stavu. To bych opravdu nechtěl zažít!

Dvě hrsti života je zdařilý román. I přes své zaměření obsahuje témata, která jsou zajímavá i pro muže. Dávám čtyři hvězdy. Některé knihy mne zkrátka oslovili více a hlouběji.

3 27.10.2024