parxel komentáře u knih

Čtyřprocentní vesmír je vědeckopopulární kniha popisující objevy a pozorování, které předcházely vytvoření teoretického konceptu temné energie a temné hmoty. Diskuse o jejich podstatě se vedou řadu let a do současné doby se nikomu nepodařilo vysvětlit a experimentálně prokázat jejich existenici. Michio Kaku se ve své knize Paralelní světy příznačně poznamenal, že na vědce v této oblasti čeká celá knihovna Nobelových cen.

Název knihy odkazuje k podstatě celého problému. Podle v současnosti nejlepšího modelu vesmíru tzv. Lambda-CDM modelu, tvoří pouhá 4% vesmíru tzv. baryonová hmota, tedy nám dobře známá hmota, ze které jsou složeny hvězdy, planety, živí tvorové atd. O všem ostatním nevíme téměř vůbec nic. A protože by toho mělo být opravdu hodně: 25% temné hmoty a 70% temná energie, tak je to velký průšvih. V podstatě z toho vyplývá, že v našem chápání vesmíru je něco zásadně špatně. Na druhou stranu, lze tuto situaci chápat i tak, že dozrává doba k tzv. nové fyzice. Tedy k fyzice, která je za standartním modelem a za obecnou teorií relativity.

Tato kniha vám rozhodně nedá odpovědi na zmiňované problémy. Nicméně dozvíte se v ní spoustu zajímavých informací o tom, jak moderní fyzika dospěla k současnému stavu poznání. Od Hubble, Rubinovou a spoustu dalších vědců. Velká část knihy, je věnována problematice hledání supernov a jejich využití v astronomii pro určování vzdáleností a spoustu dalších poznatků. Vše je podáno maximálně odlehčenou formou, tak jak je pro tento typ literatury obvyklé.

Mě osobně se tato kniha velmi líbila, protože autor podle mého názoru velmi dobře popsal vývoj v astronomii a kosmologii, který vedl k vytvoření Lambda-CDM modelu. Samozřejmě v dnešní době je kniha neaktuální v tom smyslu, že není zmíněn objev gravitačních vln, objev Higgsova bosonu aj., ale ono nevadí, protože v oblasti temné energie a temné hmoty zatím nikdo neučinil, žádný zásadní objev.

Knihu doporučuji všem zájemcům o problematiku temné energie a temné hmoty. Přestože je kniha v současné době již lehce zastaralá, neboť neobsahuje nejnovější poznatky, tak se stále jedná o dobré čtení. Rovněž doporučuji přednášku od Petra Kulhánka Temná energie případně o podobně laděné přednášky Davida Hyerovského, které jsou volně dostupné na youtube.

Dávám plný počet hvězd. Podle mého názoru je kniha zde na DB knih lehce podhodnocená.

3 08.09.2021

Stručná historie času je bezpochyby jednou z nejznámějších vědeckopopulárních knih. Za jejím úspěchem stojí podle mého názoru zejména mimořádný životní příběh geniálního Stephna W. Hawkinga. Osobně jsem četl vydání z roku 1991 a tak nevím jak moc byly doplněny resp. přepracovány novější výtisky.

Mě se Stručná historie času moc líbila a podnítila můj zájem o přírodní vědy. Od té doby jsem přečetl řadu dalších knih. Jedná se například o knihy, které napsal strunový teoretik Michio Kaku (Paralelní světy) nebo teoretický fyzik Leonard Susskin (Válka o černé díry) a mnohé další. Rovněž na Youtube je dnes k dispozici spousta zajímavých a podnětných přenášek, které jsou přístupné i pro laiky.

Pokud jde o vlastí obsah knihy, tak je třeba stát při zemi. Současné fyzikální koncepty je velmi obtížné pochopit bez znalosti pokročilé matematiky a to i přesto, že se S. W. Hawking snažil vše co možná nejvíce zjednodušit. Proto je dobré přečíst si více pododbných knih viz má předchozí poznámka.

Zkrátka Stučná historie času je skvělá kniha a pokud se vám líbila, tak doporučiji sáhnout po dalších obdobně zaměřených knihách příp. zapátrat na internetu a dohledat si záznamy přednášek.

V českém jazyce má vynikající přednášky Petr Kulhánek. V angličtině se mi např. líbila přednáška Ericka Verlindeho - New View on Gravity and the Cosmos, ve které představuje svůj přístup k teorii gravitace. Dalším příkladem může být vynikající přednáška Davida Tonga - Quantum Fields: The Real Building Blocks of the Universe. V této přednášce David Tong ukazuje, jak by mohla vypadat rovnice tzv. teorie všeho.

Správnou pětku jsem četl jako dítě a moc mne bavila. O to větší jsem měl radost, když jsem se k tomuto příběhu vrátil se svými syny a dobrodružství na ostrově pokladů jsme si užili společně. Příběh je napínavý a pro děti přiměřeně strašidelný.

3 19.09.2019

Druhý díl této temné trilogie úzce navazuje na události popsané v první knize. Děj se rozjíždí na plné obrátky a skupina sympaťáků v hlavní roli je sympatičtější zase o trochu víc. Nejvíce ovšem zazáří Sande dan Glokta při obraně Dagosky, který je svými sarkastickými komentáři schopný rozesmát i useknutou hlavu zlobra.

Příjemným překvapením byla rovněž postava majora Westa, která se de facto z vedlejší postavy, stala hlavním tahounem jedné ze třech dějových linií.

Na závěr bych všem hlavním postavám popřál pevné zdraví, aby nám je autor moc nepolámal a pokud možno přežili v pevném zdraví až do konce této vydařené trilogie.

3 07.06.2019

"V této zemi není žádný problém s lidskými právy, neboť zde všichni žijí ten nejdůstojnější a nejšťastnější život." Tak tímto citátem začíná kniha o útěku z nejtvrdšího a nejdéle trvajícího totalitního režimu na světě, z KLDR. A pokud s ní nesouhlasíte, tak můžete leda tak držet "hubu", protože jinak vás a vaší rodinou zavřou a vícekrát už o vás nikdo neuslyší. Někomu to může znít jako z utopického filmu, ale pro spousty severokorejců je to bohužel každodenní realita. A tak není divu, že pokud mohou, snaží se z KLDR všemi silami utéct. A o tom všem tato kniha je.

Zároveň je to kniha o tom, jak je pro tyto lidi obtížné, se znovu začlenit do společnosti, začít cítit emoce, naučit se radovat, důvěřovat druhým lidem, zkrátka začít znovu a naplno žít. Sin sám to vyjádřil slovy: "Domnívám se, že věci, o kterých mluvím, většina lidí ani nedokáže pochopit." A má pravdu, protože já to ani po přečtení této knihy pochopit nedovedu. A už vůbec nechápu, kde v sobě Sin nalezl vnitřní sílu přežít.

O to více se mi líbil závěr knihy, ze kterého jsem měl pocit, že i přes všechny obtíže, se Sinovi nakonec přece jenom povedlo se svou minulostí do jisté míry vyrovnat.

3 19.02.2019

Když jsem v dětství poprvé četl tuto knihu, tak mě děsně bavilo prvních pár kapitol. O tom jak Klapzubové vyhrávají jeden zápas za druhým a tak dál. Pak přišel zlom a zbytek knihy už mne moc nebavil. V letošním roce jsem se k této knize vrátil a četli jsme jí spolu se synem. Bohužel na mém výsledném dojmu z této knihy se ani po letech nic nezměnilo. Až mne to samotného překvapilo. Dávám tři hvězdy.

3 28.01.2019

Kdyby nebylo čtenářské výzvy, tak bych po této knize asi nikdy nesáhnul. Obsahuje totiž typ humoru, který mi je na hony vzdálený. Nicméně i tak jsem se občas neudržel a zasmál se, ale další díly už číst nebudu. Dávám dvě hvězdy.

3 16.01.2019

Kniha smíchu a zapomění pro mne byla zpočátku taková klasická povídková kniha, která podává obraz o tom, jak se zde žilo v době komunismu. Místy jsem si až říkal, že můžeme být rádi, že už je toto období za námi. S přibývajícími stránkami jsem ale postupně zjišťoval, že se čím dál víc ztrácím a že už vlastně vůbec nevím co čtu. Občas jsem měl pocit, že Tamara je určitou personifikací bývalé Československé rebuliky, ale zda to tak bylo myšleno nevím. Spíše asi ne.

A tak jediné co mne trochu více zaujalo, bylo autorovo pojetí sexuality, které je takovým zvláštním způsobem vtipné, ale zároveň ne moc hezké. Často jsem měl při čtení pocit, že sex je v pojetí kunderových postav spíše mechanická nutnost, než něco čemu by se oddávali s chutí a radostí. Krásně to demonstruje vtip anglického lorda, který po svatební noci manželce řekne: "Doufám, že jste těhotná, abych nemusel znovu opakovat ty směšné pohyby."

Dávám tři hvězdy, ale je to spíše pocitová záležitost, protože takovouhle knihu jiným způsobem zhodnotit nedovedu.

3 03.01.2019

Jantarové oči jsem četl na doporučení kamarádky a celkově vzato se mi tato kniha líbila. Děj je zasazen do vesmíru ve kterém lidé navázali kontakt s vyspělou mimozemskou civilizací Össeanů, která je určitou obdobou hmyzu, ale v humanoidní podobě. A také je technologicky mnohem vyspělejší.

Svět Össeanů zahrnuje spoustu různých netradičních prvků. Ve většině případů jsou uváděny v jejich originálním "össeanském" znění. To samozřejmě dokresluje celkovou atmosféru, ale na druhou stranu se tyto pojmy špatně pamatují. Naštěstí jich není mnoho a daleko důležitější je, že to všechno dohromady funguje.

To co se mi na knize líbilo nejvíce, byla její dějová linie. Příběh ze své podstaty totiž není moc akční, ale ono to vůbec nevadí. Konec zůstal hodně otevřený a tak jsem zvědavý na další díl.

Celkově dávám čtyří hvězdy, protože na české sci-fi se jedná o nadprůměrné čtení.

3 20.11.2018

Murakami je jedním z mých oblíbených autorů. Navzdory tomu s jeho povídkovou tvorbou tak trochu zápasím. Povídky jako Útok na pekárnu, Spánek a další mne zdaleka tolik neoslovily jako jeho romány. V této knize to však bylo jiné. Murakami se v ní zabývá vztahy mezi muži a ženami s takovou jeho typickou jemností a citlivostí. To ale neznamená, že to občas nezabolí, právě naopak. A to se mi na této knize líbilo nejvíce. Dávám čtyři hvězdy, protože jsem si tyto povídky moc užil.

3 26.10.2018

Hlava XXII je na první pohled kniha plná různých humorných a tragikomických příběhů. Některé jsou vtipné více jiné méně. Na pozadí toho všeho "bordelu", se však děje cosi znepokojivého - zuří světová válka. A v ní jednotlivci denodenně čelí existencionálnímu ohrožení monstrózních rozměrů. Výsledkem jsou absurdní situace, které jsou smutné a vtipné zároveň. A právě tento aspekt činní tuto knihu jedinečnou a zároveň velmi uvěřitlenou, protože takto velkému ohrožení nelze čelit jinak než humorem a svérazností, kterou si každý z nás v sobě neseme.

Za určité negativum knihy považuji její nepřehlednost a množství postav, ve kterých jsem se občas trochu ztrácel. Z tohoto důvodu dávám čtyři hvězdy.

3 17.10.2018

Pokaždé když čtu knihu od Roberta Holdstocka, tak mám pocit, že se tak trochu míjíme. S přibývajícími stránkami ztrácím pozornost a příběh jakoby běžel úplně mimo mne. Stejně tomu bylo i při čtení Hloubení. Robert Holdstock a jeho knihy zkrátka nejsou můj šálek čaje, ale dal jsem mu šanci a nelituji toho. Celou sérii Les mytág považuji za vyjímečnou svým pojetím a originalitou. Nicméně postrádám v ní něco, co by mne hlouběji oslovilo. A z toho plyne i mé doporučení pro potenciální čtenáře. Dejte této knize šanci, možná vás osloví, možná ne, ale v každém případě nahlédnete do netradičně pojatého světa, ve kterém se mísí skutečnost s imaginací a historií.

3 13.09.2018

Tuto knihu jsem si chtěl strašně dlouho přečíst, ale stále jsem to odkládal. Když jsem se k ní po letech konečně dostal, tak jsem zjistil, že mi už nemá co nabídnout. Zkrátka některé knihy mají svůj čas, kdy je má člověk číst a pak už je lepší se k nim nevracet. Jak si lidé hrají je jednou z těchto knih.

3 23.08.2018

Lavondyss na mne od začátku působil jako úplně jiná kniha, než Les mytág. Mnohem více vyzrálejší a mnohem více prokreslenější. Jakoby autor od vydání první knihy urazil veliký kus cesty a napsal knihu, která je mnohem dál.

V Lavondyss se tak přede mnou otevřel plnohodnotný svět, v němž působí neuchopitlelné síly lidského nevědomí, které ovlivňují les samotný a toho kdo do něj vstoupí. Les ve kterém se stanete součástí mýtu a váš život už nikdy nebude takový jako dřív.

Závěrečné rozuzlení jsem pochopil spíš intuitivně a pocitově, než racionálně a rozumově. To však knize neubírá na hodnotě. Spíše naopak. Těším se na další díl.

3 09.04.2018

Les mytág je kniha, která ve mne budí tak trochu rozpaky. A to zejména pro své vysoké hodnocení. Ve své podstatě se jedná o malé komorní fantasy drama, které staví na zajímavém a ve své době určitě orignálním napádu. Nicméně to samo o sobě nestačí. Ústřední zápletka celého příběhu totiž spočívá na vztazích mezi hlavními postavami a ty se podle mého názoru autorovi nepodařilo vykreslit dostatečně přesvědčivě. A to je podle mne největší problém celé knihy, neboť bez toho Les mystág zůstává pouhým fantasy příběhem, kterému se nepovedlo překročit hranice svého žánru, byť k tomu měl zpočátku velmi dobře nakročeno.

3 23.03.2018

Na shledanou tam nahoře mi lehce připomíná Mrtvé duše od Gogola s tím rozdílem, že v tomto případě jsem se moc nezasmál. Spíše naopak. Hned od počátku ve mne příběh vyvolávala takový tíživý pocit zmaru, který jako by naznačoval, že tohle nemůže dobře dopadnout a v tomto duchu se pak nesl i zbytek knihy. Většina témat, kterými se příběh zabývá je totiž velmi obtížných a nenabízejí žádné jednoduché bezbolestné řešení.

Dávám 4 hvězdy, protože příběh nabízí řadu témat, která jsou stále velmi aktuální. Místy mi však neseděla jeho přílišná rozvláčnost a velmi náhlé zakončení.

3 13.09.2017

Čaroděje Zeměmoří jsem dostal kdysi jako dárek pod stromeček od svých rodičů a hned po pár přečtených stránkách jsem se do něj doslova zamiloval. Od té doby jsem ho četl, alespoň pětkrát. Nejvíce mě na něm fascinuje to jednoduché prolnutí světa magie, prostého příběhu s osamělým putováním při kterém máte pocit, že osud Geda je spjatý s osudem celého zbytku světa.

Moc krásná kniha. Za mě jasných pět hvězd, protože je to nejlepší fantasy kniha, jakou jsem kdy četl.

Po dlouhé době knížka, u které jsem opravdu upřímě a srdečně zasmál. Humornost příběhu přitom vyplývá tak nějak přirozeně z různých, místy až absurdních situací, které zažívá hlavní hrdina. Na pozadí toho všeho, však zůstává vtíravý pocit, že by jste rozhodně nechtěli být v jeho kůži. O to víc oceňuji, že se Ch. Bukowski dovedl nad to povznést a vše podat s určitým odlehčením a nadhledem, který lidem v dnešní době často chybí.

3 04.05.2017

Wow! Tak tohle bylo nečekaně dobré počtení. A to jsem si tuto knihu půjčil v podstatě náhodou a vůbec jsem netušil, o co se jedná. Možná i díky tomu jsem byl velmi mile překvapen.

Celkově na mne kniha působila jako určité fragmenty vzpomínek. Přitom se ale o vzpomínky nejedná, neboť vyprávění zahrnuje více postav. A vy skrze ně máte možnost vidět ty samé události a vztahy z různých pohledů.

Velká část se samozřejmě soustředí na život a smrt v zajateckém táboře a je opravdu hutná. Nicméně pro mne osobně byla nejpůsobivější asi poslední čtvrtina knihy. V té sledujete, jak postavy stárnou a proměňují se. Postupně se z nich vytrácí to, co bylo dobré a špatné a zůstává pouze to, co je lidské.

Moc zajímavá a působivá kniha, kterou si chci přečíst znovu. Dávám plný počet hvězd.

3 24.03.2017

Přestože byla Předehra k Nadaci vydána v pořadí jako šestá kniha celého cyklu, tak časově patří na úplný začátek. Hariho Sedldona potkáte v době, kdy právě objevil teoretické základy psychohistorie a je plný pochyb o jejím praktickém využití.

Musím říct, že tento aspekt knihy mne, společně s poněkud rozvláčným úvodem, zpočátku dost iritoval. Na něco takového jsem u proslulého a báji opředeného Hariho Seldona nebyl z předchozích knih zvyklý a v této části knihy jsem se do jejího čtení musel trochu nutit.

Postupně se z Hariho nakonec vyklubal ten Hari, na kterého jsem byl zvyklý a Předehra k Nadaci nabrala kvalitu předchozích knih. Takže za mě super počtení. Navíc jako bonus luxusní pointa, která vás asi mnohem víc překvapí pokud neznáte předchozí knihy. A pokud je znáte, tak v ní spaříte veškeré aspekty, které se prolínají předchozími díly.

Shrnutí: Další skvělý díl do sérii Nadace. I přes poněkud utahaný a ufňukaný úvod se příběh nakonec rozjede a všechno dobře dopadne. Dávám plný počet hvězd.

3 15.03.2017