Pasadenka komentáře u knih

Wells je můj oblíbený autor. A i když je stroj času hrozně profláklý příběh, doba, kterou popisuje, doba, ve které vznikal, mu dává patinu jedinečnosti. Nepatřím mezi lidi, kteří by se na starší autory dívali skrz brýle současné morálky, takže mě žádným způsobem neuráží skutečnosti, které autor popisuje.

Hvězdičky dávám čtyři, ale spíš z nostalgie. Ta chronická znalost příběhu, který, nakolik je krátký, v sobě neskýtá víc, než si z něj vzala současnost, ve mně vyvolával hrozné pocity nudy. Válka světů je vagon lepší! :)

7 15.03.2022

Taková ta hezky nasládlá pohádka o uvědomění si toho, že každý, i sebezbytečnější život má hodnotu a že záleží hodně na tom, jak se k němu budeme stavět.

Matt si zde vzal docela hezkou metaforu pro umírající ženu, která má možnost podívat se na životy, které mohla prožít. Kromě jednoho překvapení se však jedná o zcela tuctový příběh, ve kterém je navíc dokola veleben Thoreau – což je pro anglosaské autory jeden z autorů, ke kterému se pořád vracejí. Navíc ne vše, co v knížce Matt zmiňoval nebyla tak docela pravda. :D

Závěr? Hezká knížka, dobře se čte, ale v zásadě nic originálního, ani překvapivého. Nejspíš v mé knihovničce zapadne. :) Nicméně doporučuju každému, kdo má chuť na nenáročný, milý příběh.

7 15.03.2022

Dobře napsaná kniha. Je cítit, že autorem je novinář. Způsob reportáží se odráží jak ve struktuře, tak v samotném stylu – snad to není vinou překladatelů. :)

Je to taková ta knížka, která ve vás zanechá pachuť. Pachuť naděje a přesvědčení, že existuje lidskost a lidství. :)

Celá knížka je rozdělena na několik sekcí, ve kterých Rutger na příkladech ukazuje chování lidí, které narušuje obecné přesvědčení o tom, že lidé jsou ve skrze bezcharakterní sobci, kteří nevidí dál než za okraj rodiny. Tyto příběhy rozpíjejí nosné myšlenky a knížku dělají hodně čtivou.

Pro mě víc zajímavým aspektem jsou pak studie a stereotypy, které autor podrobuje zkoumání a snaží se zjistit, co je na nich pravdy, a co jsou jen zažité nepravdy. A tady to začíná být zajímavé. Knížka uvěřitelně narušuje zažité pořádky a podněcuje k zamyšlení.

I když autor není slepě oddán myšlence universální všeobjímající lidskosti –je knížka hodně tendenční. Třebaže jsou anekdotické příhody povznášející, nedokážou smazat realitu všedního dne, kdy jsou na sebe lidé po celém světě tací, jací jsou. Autor si je této skutečnosti vědom a svou knížku předkládá jako protipól možná až příliš pokřiveného světa plného násilí a bolesti. A z tohoto úhlu pohledu je jistá názorová plochost zcela v pořádku.

Dávám 5 hvězdiček, protože ke knížce se budu vracet, jako ke zdroji oněch anekdot a zajímavých argumentačních podkladů. :)

7 04.05.2021

Hele, vím, že je to takový ten tuctový román pro blbečky, ale mě to hrozně sedlo. Opravdu to bylo napsané super a dokonalá oddechovka! Nevím, jak přesně probíhala spolupráce Billa a Jamesa a je mi to asi jedno, nějak se mi v kontextu této knížky vůbec nechce myslet. :P

7 31.12.2020

Jo jo, docela kontroverzní knížka. Nevím, jestli ten rozruch kolem ní je zasloužený, nicméně bavme se o knížce, a ne o prachu kolem.

Autorovo rozhodnutí ponechat vyprávění ve druhé osobě se mi nelíbilo. V jednom z komentářů říkal, že jej to jen tak napadlo – a tak u toho zůstal, že je to zajímavé. Pro mě to působilo rušivě a v podstatě zbytečně. Nicméně nejedná se o knížku pro masy, tak kde jinde popustit uzdičku. :)

Samotný nosný příběh mě toliko moc nezaujal a vytváření neustálých opozic a kontrastů mě unavovalo. Stupňovitá repetice bylo další ozvláštnění narace, také mě moc nezaujalo. :D

Co k čemu – sekundární příběhy byly lepší než primární dějová linka. Kuriozit v textu bylo docela hodně a osobně mi moc nesedli. Ne, nemám s nimi takový problém, jak někteří, ale přišli mi samoúčelné a ve své podstatě jen rušili.

Nicméně, hodně myšlenek a postřehů stálo za to. Kdyby autor novelu rozsekal na několik povídek, které by klidně mohli být volně provázané, bavilo by mě to víc. Takto mě celek moc neohromil a jednoduše zbytečně rušil. Byť věřím, že pro některé to bylo hodně osvěžující a chápu, že to není knížka pro masové publikum, celá konstrukce narace mě míjí a vůbec neohromuje. Mimo to je to dobrá knížka se zajímavými postřehy a vlastně docela fajn. :)

A ano, v podstatě se pořád opakuji. :P

PS:
Vtipné je, že knížka není ani o lásce ani o globálních klimatických změnách.

7 14.01.2020

Faktomluva byla pro mě docela velkým překvapením. A vesměs pozitivním. Styl vysvětlování, postoj k problematice i přemíra vysvětlování ulahodily mé čtenářské duši. :) V docela přehledných škatulatech nám tvůrci předestřou, proč je naše percepce pokřivená a proč máme tendenci se na věci dívat spíše pesimisticky. I když v tomto se nejedná o nijak převratnou myšlenku, myslím, že tím nejdůležitějším, co si má človíček z knížky odnést je fakt :), že své znalosti si musíme aktualizovat a brát na zřetel míru, v jaké daná věc ovlivňuje celek.

7 25.04.2019

Příběh, který je postaven na intimní výpovědi novomanželů, který poprvé vstupují do lože, plni očekávání a strachu, vyzbrojeni láskou, odhodláním, nadějí a přemírou strachu a nejistoty. V retrospektivním vyprávění nám autor poodhalí, pozadí obou novomanželů a jejich vnitřní motivace a děsy. Nejistota, s jakou spolu vstoupili do manželství, se překlápí do nejistoty v ložnici. Vyvrcholením se pak uzavírá jedna kapitola a končí knížka.

Taková je tato intimní črta, která se snaží působit svou syrovostí a chladem vyprávění dokresluje hloubku emocí, které oba protagonisté zažívají. Povedená jednohubka – záznam doby, která dnes působí až komicky. Hloubka citů ve vzájemné interakci však odráží skutečné emoce i dnes, možná jen ne v tak kondenzované formě.

Chytlo za srdíčko, příjemné vzpomínky. 4*

7 11.04.2018

Proti proudu a celkovému hodnocení: ze mě průměr. Nadlehčený, vtipný tón celé knížky mi nesedl. Až na několik málo okamžiků, které se mi opravdu líbily, mě to nudilo. Možná to bude i mojí jakouž-takouž zkušeností s dlouhým putováním a jinou patinou z něj. Co můžu potvrdit; pejsci vědí být opravdové mrchy :) co nechápou měšťané, kteří si myslí, že se chtějí „jenom“ hrát. Ne, nechtějí. :D

7 24.10.2017

Zajímavý nástin fantaskního, paralelního světa, ve kterém je spousta, ale opravdová spousta všehochuti. Sam, jakožto mladá absolventka anglické literatury se snaží zpeněžit, jistě drahou, školu. Alespoň v to věřím. :) Narážky na podobnost se sérií HP se sice mohou jevit jako opodstatněné, leč styl psaní a charisma postav je tatam.

Není to moc dobrá knížka, a to v zásadě jen z jednoho důvodu. Je překombinovaná. Nechápejte mě špatně, nenarážím na domnělou složitost vyvírající z velkého množství fantasijních prvků. Jde o to, že je toho příliš na příliš malém prostoru. Pořád se něco děje, pořád vycházejí najevo nové skutečnosti, interakce postav, závoj tajemství. Na mě to moc nezafungovalo. Taky po naší české Naslouchačce je to opravdu nesnesitelně nekonzistentní dílo.

Jaderný příběh spočívá v docela zaručené zápletce. Mladá, výjimečná dívka je vyrvaná ze svého mizerného, no pořád jejího, života, aby se dostala do cizího prostředí, kde se ji ujme tajemný krasavec. Ona se brání, on se ji snaží uchlácholit. Ona zjistí, o co vlastně jde (jak svět funguje), sblíží se se svým „věznitelem“ a sehraje důležitou roli v „revoluci“. Nezní to jak Hladové hry? :D Malinko ano. Nebo Naslouchač? Taky, že? :P Jen škádlím, já vím, že motivy se pořád opakují a záleží na jejich zpracování. A tohle zpracování mě osobně nesedlo. Kdyby Sam místo špikování zvolnila a rozpracovala, klidně i složitější obrazy, bylo by to super. Ale vysypat granko na stůl, lapat jej jazykem a zapíjet mlékem je sice hodně neotřelí způsob jeho konzumace, ale naprosto neefektivní. Jako tato knížka. Nuda.

7 25.09.2017

Tohle začíná být už trapný. Ty šílenosti které si autorka vymýšlí, už postrádají smysl. Ze začátku byla série skvělá, na ženskou autorku osvěžující. Pak to začalo být vtipný. Teď z toho začíná být jen jeden nekončící Anitin orgasmus, docílený obrovskými přirozeními všech, které má v posteli. Pak přijede nová postava, něco s ní řeší a pak to uzavřou a mezitím všemocná Anita pořád neovládá svoji moc. Pořád dokola, knížka za knížkou stejná struktura. Jediné, kde je cítit změnu je v narůstajícím počtu Anitiných kluků. Někdy se mi zdá, že Anita je prostě a jednoduše puberťačka, která není zvyklá na hormony, které se ji začali vlévat do žil. A k tomu se u čtení neubráním pocitu, že všichni muži jsou nadsamci, tedy v této sérii jenom samci a ženy, tedy Anita, zažívají sérii malých orgasmů, dokaď nedosáhnou ten úplně vyčerpávající a odzbrojující orgasmus, který otřásá samotnými základy reality. A to není nadsázka. :( Když chci číst knížku, kde je hodně sexu, tak si ji přečtu. Tato série byla jiná a mrzí mě, že vklouzla do žánrového klišé. Připadá mi, že ze všech postav zůstal už jen Richard, jako připomínka toho, jaké hodnoty dřív Anita vyznávala. Jak sama řekla, už je jiná a v jednom momentu autorka naznačila, že to, do čeho Anita sklouzla je podmíněno její proměnou a neschopností ovládat svojí moc. Anita vyměnila jeden život za druhý a oba stejně extrémní. Od úplného uzavření se dostala do hodně silné exhibice. Všechny miluje, se všemi spí. Každý muž ji dává něco jiného a ona si to bez okolků bere. Tak, jak se Richard nedokáže smířit s tím, čím je, tak se mi zdá, že Anita se s tím vším smířila docela rychle... Obrovské zklamání, ale dočtu sérii dokonce. Pořád věřím v zlepšení.

7 25.07.2016

Hodnotit knížku, které v sobě nese část národní identity je ošemetné. Příběhy jsou notoricky známé, k nim asi není moc co říkat. Takto zpětně oceňuji, že v příbězích vystupuje i sám autor, stejně jako u mého milovaného Pooha. Ten je však v mnoha ohledech drsnější a dospělejší.

Asi jedinou poznámku a mám a ta je stranou laskavosti. Příběhy, postavy a samotné vyprávění je psané opravdu laskavým jazykem pro malé čtenáře a nevím, zda dětské knížky už o laskavého ducha přišli, no musím přiznat, že tato ne a je jako pohlazení po srdíčku.

6 16.10.2024

Ne, nebudu lhát, nějak široce se v problematice sociální práce v Česku neorientuju a nedokážu žádným způsobem reflektovat, zda je knížka validním a skutečným obrazem fungování ústavní péče.

Co mohu ze své čtenářské pozice říct, že ji vnímám jako důležité svědectví jednoho z dobrovolníků, který se nejen aktivně podílí na starostlivosti o děti, ale také nastavuje zrcadlo a pokládá otázky, jak se o tyto děti starat.

Ani se mi nechce rozebírat jednotlivé střípky. Pro každého, kdo má v sobě empatii a úctu k životu to budou silné příběhy a při čtení mě jímaly pocity úzkosti, lítosti a studu. U poznámce k Etzlerově knížce o Číně mám připomínku toho, že vyspělost civilizace se pozná dle toho, jak se stará o ty nejzranitelnější. A je mi líto, že tyto děti nedostávají tolik pozornosti. Cynik ve mně si musí rýpnout, že by bylo dobré u zdůrazňování práv a potřeb všemožných menšin nezapomínat na ty opuštěné, za které žádné hlasité hnutí nebojuje a kdybychom obětovali na hranici pár elektroaut, možná by to v tetách vzbudilo skutečnou lidskost a pochopení a dalo jim to sílu k tak nesnadné práci, jakou ta sociální je. A tím neshazuji práci lidí, kteří se zasazují o lepší život, leč si tiše lkám nad tím, že do popředí se nedostanou všichni, kteří by si to zasloužili.

Hodnotím na 5. Jako kniha na takové hodnocení nemá. Je to spíš osobní výpověď jedno z pracovníků, ale ve své ryzosti a síle poselství je 5 za mne v pořádku.

6 28.01.2024

Nevím, zda se mi podaří knížku hodnotit izolovaně. Resp. cítím, že k ní budu mít několik komentářů, které jdou nad rámec knihy. Úplně na začátek; jedná se o emotivní téma, i když by to tak být nemělo. Otázka nerovnosti, jejího násobení, celkově ženská otázka a nastavení společnosti by mělo být něčím, o čem bychom měly být schopni vést kultivovanou debatu, k čemu Silvie sama v úvodu nabádá.

Autorka tvrdí, že se jedná o jakési kompendium z několikaleté novinářské práce, a jejího soustředění na dané téma. Každou kapitolu má ozdrojovanou, i když ty odkazy na WIKI hrozně bily do očí ale to mám z toho, jak nás na škole cepovali, že něco takového je absolutně nepřípustné. :D Jako novinářka se pak hodně opírá o statistiky a vyhlášení, nebo jak se říká, fakty a tvrdá data. Jak ostudné v takovéto debatě. :D

V deseti kapitolách si pak projdeme nejběžnější ženské otázky, které se běžně spojují s feminismem jako takovým, speciálně pak zacíleným na Českou republiku (a ostatní státní celky za posledních několik staletí :D). Krom toho si uděláme historický exkurz a budeme hledat kořeny naší společnosti. Silvie hodně zpochybňuje obecnou představu o tom, jak staré jsou zvyky a kulturní fenomény, které formují naše osobní, rodinné a společenské postavení, vnímání a niterní přežívání. Kdyby se v tomto rozměru knížka nebála posunout dál a pokusila se zpochybnit společenské uspořádání a jeho neměnnost, chytla by mě za srdíčko rozhodně víc. Nedílnou součástí je pak širší pohled na muže a jejich role ve společnosti, čím celou debatu hezky široce rámuje.

Knížka jako taková se nesnaží být pouhým průvodcem a manifestem ženské otázky. Témata zde nastolená jsou pro každého citově založeného člověka rozhodně emotivní a nutí k zamyšlení. Silvie nezapomene také zmínit, že si je vědoma toho, že nerovnost se týká každého člověka (viď. rozšířené pojetí feminismu), ale v rámci další debaty se soustředíme ryze na ženský problém, i když pohledů je samozřejmě více. Také se v textu dozvíme důležitou informaci, mnohdy málo akcentovanou, že je důležité, aby ženy měly volbu, stejně jako muži, ale to neznamená, že jí musí učinit. (Toto je bod, na kterém se mi zdá, že se hodně láme feminismus jako sprosté slovo :()

Několik podnětů
1. Otázka nerovnosti je společensky vnímaná nezajímavě a příliš složitě. Silvie sama přiznává, že na to, aby problematiku postavení žen v naší společnosti vnímala citlivěji potřebovala několik let, jinak řečeno, toto téma je natolik komplexní a vyžaduje tolik času na pochopení, že není přirozeně vnímáno jako stěžejní.
2. Toho T.G.M. tam na mě bylo trochu moc. Starý pán sic měl několik podnětných myšlenek, ale sám byl docela despota a manipulátor. I ve své době si šel vlastní cestou a zakládal si na PR, které dobře funguje do dnes. V knížce by ho mohlo být o třetinu méně, a bylo by to OK. :)
3. U těch platů se neubráním primitivnímu ekonomickému pohledu: "Proč bych pro boha platil zaměstnankyním víc, když jsou tak "blbé", že nemusím a zákon mě nepenalizuje?" Je to nehezké, cynické a pro většinu podnikatelů to zapadá do hlavního smyslu jejich činnosti. Vydělávat peníze, optimalizovat náklady. To samé platí pro rodičovství a těhotenství. Morálka a podnikání dostávají celkem zabrat.


Styl je pak novinářský, ale na jiné zahraniční autory to nemá. Osobně mám raději knížky pro odbornou veřejnost, nebo knížky, které se nebojí i vážné téma uchopit víc z nadhledu. Ale to je spíš moje osobní preference, než že by to byla nějaká chyba. Sama autorka se v úvodu vymezuje jak další střípek do debaty. Silvie píše tak, jak se dá očekávat, tudíž jako česká novinářka.

Autorku neznám, ale při čtení knihy se mi do pozornosti dostalo několik debat, na kterých byla. A musím přiznat, že "v televizi" opravdu působí trochu arogantně a povýšeně a téma v knížce široce rozepsané hodně osekává. Připadá mi, že následná frustrace na obou stranách podněcuje nepochopení, názorové zabarikádování až konflikt. A ne, tohle není pokus o její shazování, spíš prosté konstatování. U citlivých a emotivních tématech záleží na každém pohybu jediné brvy a přednes prodává. Jak se učí na mediální škole, Dick Nixon prohrál volby, neboť nešlo o to, co říká, ale jak působí. :)

V závěru Silvie doufá, že informace z knížky pomohou rozšířit veřejnou debatu. A následně dojde k modifikaci společnosti MU-HA-HA. :D Tak uvidíme, zdali se ve veřejném prostoru naučíme společně bavit o tématech, která se jasně týkají části společnosti. Pak by knížka mohla být docela podnětnou. :)

A hodnocení? Když přihlédnu na žánr, tak 4 přívětivé hvězdičky. A dál budu čekat na jednorožce, který téma uchopí laskavě, jak můj oblíbený Bregman s Lidstvím (ne, nepsal o ženské otázce, ale jeho styl je krásný :)) a bude přístupné i pro čtenáře, pro které je toto téma nezajímavé, nebo dokonce odpudivé. :P

6 15.07.2023

Kraťoučká knížka, která je střípkem mozaiky iniciativy, která si klade za cíl zpopularizovat dálkové turistické trasy. Stezka Českem je hezká trasa, hezká myšlenka a překvapuje mě, jak rychle se dostala do obecného povědomí (alespoň v kruzích, které rády přírodu). Po zdolání Severní části v jejich začátcích, mě za šest týdnů čeká start na Jižní sestře. Zajímalo mě tedy, jak se projekt posunul, nějaké zajímavé informace na cestu a také mě vedla touha malinko přispět podporou a trochou peněz. :)

Knížka jako taková shrnuje oficiální web a facebookovou skupinu. Rozšířením je pak překládání samotných etap vyprávěním různých chodců, kteří stezku šli, nebo se aktivně zapojují do jejího fungování. Čtenář si uvědomí, že lidí, kteří se uchylují k přírodě je zde docela hodně a rozhodně není sám.

Knížka samotná je pak takovým hezkým pohlazením pro ty, co stezku znají, nebo ji již prošli, a zároveň inspirací pro ty, co její přechod zvažují. Ať už jste družnější a chcete se zapojit do skupiny, posílat si pohlednice, získat certifikát, nebo se potkat s andělem, nebo jen hledáte inspiraci, plán, od kterého se chcete odpíchnout, vše je již na konkrétním čtenáři. :)

Je škoda, že autor se vyhýbá zmínce o konkurenční Via Czechia od Hocka. Trošku knížku opepřit by bylo zábavné. :) Ale to je jen takové rýpnutí. :P

6 18.05.2023

Trošku netradiční detektivka, která nejvíc uchvátí svým zasazením do Aljašského venkova. Hlavní hrdinka je šťouravá, neoblomná, nese si jizvy jak duševní, tak fyzické a balancuje mezi moderní nezávislou ženou a úctou a pochopením ke svým kořenům. Jedná se tak o zajímavou kombinaci, které podráží nohy pomalý děj a de facto nulová akce. Naše detektivka si ráda povídá a z rozhovorů si udělá jasno. :D A to je víceméně vše. :D A nebýt právě těch kulis, byla by to nuda. Takto je to na hezké 4 hvězdičky. :)

6 14.01.2023

Zajímavá knížka – hlavně proto, že se kolem ní snesla vlna nevůle. Ale proč vlastně? Autor sám sebe popisuje jako reformovaného ekologického aktivistu. Kdysi, jak sám říká, slepě věřil zkazkám o konci světa a katastrově, kterou vyvolalo lidstvo svou arogancí. A pak začal studovat. :D

V knížce jsou patrné dvě témata, která autor vnímá emočně. První jsou aktivisté Extension rebellion, které hned několikrát vykreslí jako manipulativní populisty, kteří pro svou ideologii, čpící až náboženským dogmatismem vyvolávají ve společnosti hrůzu. Dokonce se hrdě hlásí k tomu, že v dětech vyvolávají chorobný strach z budoucnosti. To, jestli to tak je, nebo ne, je asi na každém čtenáři, aby si udělal jasno. :)

Druhým tématem je oslavování jaderných elektráren. V této době ryze aktuální téma. Zde si autor přihřívá polívčičku a jasně deklaruje, že dle něj je to jediný způsob, jak hlad po energiích ukojit.

Knížka je pak rozdělena na něco málo víc, jak deset kapitol. Téměř v každé si autor vezme téma a snaží se jej vylíčit opozičně vůči převládajícímu diskurzu. Opozičně v tomto případě neznamená, že by popíral klimatické změny, nebo problémy, kterým čelíme, nebo podle prognóz budeme čelit. Dává však jiný náhled na danou problematiku. Usazuje ji do širšího kontextu a snaží se i na konkrétních případech ukazovat, že svět opravdu není tak jednoduchý, aby jej bylo možné pojmout několika málo hesly.

Je cítit, že autor si je vědom toho, že jeho názory nejsou přijímány většinou a že má hodně velký tábor odpůrců. Výsledkem je ozdrojování, které zabírá pětinu knížky. Když to porovnám s knížkou Zachraňme naši planetu, kde se auror distancuje od jakéhokoli zdroje dat pro svá tvrzení, je až smutné vidět, jak snadné je jít s proudem. :/

6 07.08.2022

Tak tohle bylo dobré. Moc dobré. Příběh vystavěn ve velmi hezkých kulisách. Tajemný vzkaz, pečovatelka Iris a záchrana jednoho zlomeného muže. Těžko se mi píše po deseti knihách, protože upřímně je to pořád ta samá struktura, ale bavilo. :)

6 08.04.2022

Amanda je důstojné pokračování. Dostaneme se na planetu, kde se do kompanie přidají další postavy a rozehraje se velká hra o přežití. Některé obrazy a potvory jsou nezapomenutelné, a i když se jedná o brak, tak zatraceně čtivej. ♡

Jelikož staří mazáci v žánru toho již moc nepíšou, tak je Kristýna příjemné překvapení a doplnění zdroje bezduché zábavy. Doufám, že se dočkáme ještě několik pokračování.

6 14.06.2021

Dokonalá knížka. V žánru se jedná opravdu o jednu z nejlepších knížek, co se mi dostala do rukou. Tolik nezapomenutelných momentů, tolik nenávisti, sexu a roztrhaných kalhotek. :D

Už delší dobu se mi nepodařilo vyprsknout smíchy. A u této knížky tomu bylo hned několikrát. Moc moc pobavila.

Některým přede mnou knížka nesedla – nejspíš ji brali příliš vážně. Krásná braková pohádka plná sexu. Mňam. :P

5 hvězdiček za nezapomenutelný zážitek!

6 04.05.2021

Má třetí knížka od autora a po té době musím říct, že se na jeho dílo dívám víc a víc skepticky.

První věc je jeho posedlost algoritmy, jako zkratkou, která reprezentuje celou matematiku, biologii a informační technologie, které se za něčím tak komplexním skrývají a je zde vidět, jak zjednodušeně se na tuto problematiku dívá.

Další má výtka je Yuvalova vize budoucnosti, kterou prezentuje de facto v každé své knížce – člověk je v první řadě uvědomělá inteligence, nezávislá na tělu. Co si myslím, že je hluboké pohrdání lidskostí, které je spjato s pojmem lidství. A i když je možné, že nás nahradí „homo virtualis“, tak rozhodně to už nebudou lidé – nedokonalí, smrtelní, s fyzickými těly, součástí přírody. Neříkám, že se to jednou nestane, ale je otázka, zdali se jako druh rozhodneme pro sebevraždu, abychom se stali druhem jiným. A to si nemyslím, že se stane v brzké době.

V předchozí knížce autor více rozpracoval, jak se máme nechat ovládat chladnou logikou strojů, i zde se této problematice okrajově dotýká. Pokládá za zcela „přirozený vývoj“ propojení každého aspektu života s velkými korporacemi. I on, jak mnoho dalších zapomíná na možnost „být zapomenut“, kterou google, facebook i další musejí podporovat. A i dnes je možné si u google nastavit mazaní „všech“ dat v intervalu, např. co 3 měsíce. Nějak opět opomíjí tu svobodnou nesvobodnou vůli, jakýsi biologický imperativ, který hodně z nás říká, abychom zůstali jednoduše lidmi a sami si řekli, kde bude hranice. Je jasné, že další a další generace budou jiné a jiné, no je to další ukázka autorova plochého pohledu, který si myslím, že v knížce rozhodně mohl alespoň vzpomenout.

Další, zdá se, nevyřešený autorův problém je s náboženstvím. Stereotypní pohled na velká náboženství, argumentace, která se tradičně opírá o to, že křesťanská víra je nesmysl a křesťané páchají zlo. :D Jo, protože ve světě, kde člověk nemůže být nic jiného, než křesťan je křesťan jednoduše každý. A lidé se nebudou chovat jinak jen pro to, že jsou formálně vyznavači nějakého náboženství. Yuval však místo toho jenom demonstruje, jak náboženství prakticky nemá co nabídnout, protože, i když ve středověku lidé byly křesťany, tak jim to nezabránilo v tom páchat zvěrstva. Samozřejmě ne jenom křesťanství, problém má s každým náboženstvím, i s judaismem. :) V celé problematice náboženství zde čpí nevyřešený citový problém a neochota o smířlivější výklad, nebo o snahu pochopit, co věřícím víra přináší a proč je pro ně důležitá. Závěrem, však dodává, že ji respektuje, pokud nezasahuje do osvíceného světa vědy. S čím se nedá, nežli souhlasit – jen ten podtext v kontextu celkové narace knihy vyznívá trošku blahosklonně.

Docela mě bavil jeho pohled na „Evropu“, jako jakýsi homogenní cele. :D Je vidět, že to není Evropan. Odchod Británie, nejasnost v kompetencích, ochota brát všechny členy jako sobě rovné – co je mimo jiné Yuvalův předpoklad pro novodobou formu lidstva. Myslím, že jsme hodně daleko od toho, abychom se k něčemu tak utopistickému dostali. Čekají nás hodně velké výzvy. Když se klima stane extrémnějším a půjde o život, tak každý půjde za sebe, za rodinu, za město a za národ. Myslím, že v kontextu Evropy, popřípadě západní liberální společnosti, nebo celého světa, budeme nakonec hodně sobečtí.


V knížce se samozřejmě zaměřuje i na foby. Homofobi, xenofobi, gendrofobi, rasofobi, a jakákoliskupinafobi. :D Zde se jeho myšlenkové konstrukce asi nejmíň potulovali. :) I když i zde bylo cítit, jak sklouzává k stereotypní interpretaci, zevšeobecňování a diskurzu, který připouští jenom dvě polohy. Co je asi můj největší problém s knížkou. Je příliš málo relativistická, příliš razantní, příliš utilitární.

V závěru mě dostalo, jak Yuval své tvrzení změkčuje a sám otevírá diskusi. Kdy si je sám vědom, že člověk je v první řadě jedinec a až pak příslušník nějaké skupiny. A že statistické tvrzení, že daná skupina je nějaká, neznamená, že je takový konkrétní jedinec.

Tím zachraňuje celou knížku a přichází s nejsilnějším poselstvím. Nenechte se zlákat krabičkami a škatulaty, které říkají, že příslušnost ke krabičce definuje, jací jste. Co myslím, platí pro obě pomyslné tábory „sluníčkářů“ a „fobů“. Konec konců spravedlivý a čestný člověk by se neměl bát říct svůj názor, stejně, jak by na něm neměl zarytě lpít. Že pro ospravedlnění zla si můžeme vzít jakoukoli výmluvu a otázka pak stojí, jestli jsme pak pořád spravedliví a čestní. Tím částečně pálí do „vlastních řad“ a otevírá prostor pro přívětivější přístup. Když Brňák nadává na Pražáka, nemusíme ho hned škatulkovat do kolonky fob. Když maminka říká, že Romové jsou hloupější, než „bílí“ lidé, tak nejspíš bude fob. :D I když je otázka, zdali je to něco, co je jejím niterním přesvěcením, za které je ochotna zemřít, nebo ji to tatínek vykládal, když byla malá holčička a dnes, když se vrací z práce a stará se o domácnost je to něco, co vybafne, aniž by nad tím přemýšlela. A kde je hranice mezi fobstvím a stereotypním chováním? Yuval říká – a není sám – že většinu života jednáme jako automaty. U věcí, nad kterými nemusíme přemýšlet jednoduše nepřemýšlíme. A ani to není v našich možnostech.

A tedy si nakonec tak zkomplikujeme svět, že se člověk stane kyborgem, a kyborg UI a lidstvo bude jen zapomenutou vzpomínkou, která žádné UI nebude zajímat. Jak nadějné vyhlídky! :D

Tak a závěrem – malinko mi ujeli prsty po klávesnici – 3 hvězdičky. První jde dolů za malou originalitu – autor až nechutně vykrádá sám sebe – druhá za přílišnou jednoduchost a zobecňování.

6 03.01.2021