pavel.2 komentáře u knih
Skvělá kniha, jejíž tloušťka čtenáře nesmí odradit. Podobně jako Taikó, ukazuje výsek japonské historie a myšlení té doby, přičemž se zrovna jedná o jednu z nejvýznamnějších etap japonské historie. Čtenář získá porovnání se zemí, která se s přelidněním potýkala už několik set let před Evropou, a poukáže na mnoho dalších odlišností mezi vývojem Japonska a vnímáním jeho obyvatel od obyvatel našeho kontinentu.
Óda na Kinga :-)
Vysoké hodnocení mě navnadilo - a vyplatilo se!
Jako do mnoha jiných kingovek, jakmile mě děj chytnul (hned na začátku), už mě nepustil (ani pořádně spát - zvlášť když jsem zjistil, že jsou díly tři).
Děj popisovat netřeba, žánrem je to trochu noir detektivka, trochu temnější.
Za mě ta nejlepší Kingovka. Není to přitom klasický horor, jen trochu mysteriózní, a na rozdíl od mnoha jeho jiných knih má konec...
Geniální je použití myšáka Jinglese... King jako obvykle dokáže proložit dějem různé maličkosti a narážky, ale zde to je naprosto precizní a výsledkem jsou plastické postavy a děj je jako živý...
Zápletku netřeba popisovat, ale jednu citaci Johna Coffeyho se neubráním uvést:
"Už jsem pořádně unavenej tou bolestí, kterou slyším a cejtím, šéfe. Už jsem unavenej z toho, že jsem pořád na cestě, samotnej, jak drozd v dešti. Nemít žádnýho parťáka, se kterým bych moh chodit, nebo se kterým bych si moh promluvit, kam jdem a proč. Jsem unavenej z toho, že lidi jsou jeden na druhýho zlý. Jako kdybych měl v hlavě skleněný střepy. Jsem unavenej z toho, že chci pomoct, a nemůžu. Jsem unavenej z toho, že musím žít v temnotě."
Kraťounká kniha plná hlubokých myšlenek, dojímavá, porovnávající omezené myšlení (mnohých) dospělých s otevřenou myslí dětí. Tak krátká, že nemá smysl opisovat děj, nejlepší je strávit s ní večer a udělat si názor sám.
Tak to byla paráda! Po skvělém Marťanovi a zklamání z Artemis je Spasitel jasným důkazem, že Andy Weir je Pan Spisovatel.
Je Spasitel v něčem lepší kniha než Marťan? Ano - neřeší problémy jen sám. Navíc už od počátky se na jeho misi spojily veškeré dostupné možnosti lidstva...
A je Spasitel v něčem horší? Inu - je jiný. Přináší mnoho nového, zůstává podobně výtečný humor, dramatické situace - to je ono! V Marťanovi jste si, když se něco pokazilo, řekli "A je vymalováno, konec." A pak bum, našlo se nějaké zběsilé řešení... U Spasitele to drama nevyznívá tak definitivně...
Ale to nevadí - obě knihy jsou skvělé a obě stojí za to. Vřele doporučuji, těch necelých 500 stránek se ani nezdá a za pár dní bylo dočteno.
Hodnotím se značným časovým odstupem...
Svědectví má neskutečnou atmosféru. Když jej čtete - a ještě i nějakou dobu po jejím dočtení - reálný svět stále někde v pozadí srší magií a apokalypsou.
Takže pokud se chcete vnořit do světa, který je temný, podivný a nemá obdoby - Svědectví je jasná volba. A že vás bude kolem páteře mrazit poměrně dlouho zaručuje King na brutálních 1055 stranách! Ale tak už je to u něj běžné, a za to dík.
Skvělé!
Oproti fantastickému Mlýnu na mumie méně poetické, navíc ten byl prvním autorovým dílem podobného stylu, takže pro mě, čistě subjektivně, nasadil skoro nepřekonatelnou laťku.
Pravomil je v mnohém podobný a v mnohém jiný, takový lidštější. Objektivně asi lepší, jelikož postrádá různé absurdní (a proto však vtipné, i když třeba účelové) situace, méně nadšených popisů sexu a alkoholických orgií, je vážnější a občas až syrově realistický. S Pavomilem nelze než hluboce sympatizovat.
Všeho všudy další Stančíkův majstrštyk a potvrzení jeho mimořádných spisovatelských kvalit.
Hodnotím takhle vysoko díky skvělému, trochu poetickému způsobu psaní. To zanechává skvělý dojem, a samotný příběh si plyne klidně a odpočinkově.
Ta obálka je děsivá, a příběh rovněž. Tedy v dobrém slova smyslu. Příběh je hodně temný, Edgar i ostatní skvěle plastičtí, dnes už ne tolik nezvykle to je kingovka s uzavřeným koncem. Paráda.
Jasných 100%, skvělé dílo. Příběhy jsou zábavné, asi Jirotkova nejlepší kniha.
Na úvod: čteno díky nadšení z Marťana (aby ne, když to vydavatel anoncuje na obálce), takže jsem měl jistá očekávání...
Ta se ale nenaplnila - zatímco Marťan byl takové zábavné akční drama, které se četlo samo, Artemis je prostě jiný žánr: takhle nějak bych si představoval knihu pro mládež/puberťáky (a to i když hlavní hrdinka už má po pubertě 10 let...). A to se mi nelíbilo - v podstatě mi postavy knihy byly nesympatické, poněkud ploché (ale četl jsem dál, doufajíc v nějaký "psychický" vývoj - nenastal, nebo nějaké dějové "wau" - až do konce knihy).
Co mě u knihy zaujalo byly různé technické/fyzikální detaily pobytu a práce na Měsíci. To se mi líbilo na ty dva body, to podle mě ke správnému scifi patří a rozhodně to není odbyté.
Shrnu-li to, tak po zážitku z Artemis bych po další knize autora asi nesáhl, takto se stále ještě těším na Spasitele a chovám naději :-)
Moje oblíbená kniha, což doufám ospravedlňuje takhle vysoké hodnocení. Cením si srozumitelného příběhu, během kterého se rozvíjí život studenta Dana Millmana, který nalezne inspiraci a vedení v postavě obsluhy benzinové stanice.
Dan se postupně učí mít otevřenou mysl, vnímání světa takového jakým je a přitom bojuje se svými démony, zlozvyky a také běžnými životními strastmi.
Místy kniha oplývá trochou "nadpřirozených" sil, ale dá se to brát jako alegorie nebo vhled i pro striktně racionálního čtenáře.
Za mě lepší než film, i když ani ten nebyl nepovedený.
Výborně napsaná. Autor dokáže odehrávající se situace popsat nesmírně barvitě, a s humorem, takže se snad na každé straně několikrát musíte zasmát... Příběh má v sobě originalitu a mnohá překvapení, a i když se jedná o fantasy, odehrává se v tak běžném prostředí, že si čtenář skoro připadá, jako by se podobné věci mohly dít běžně. Klobouk dolů, jedna z nejlepších oddechových knih co jsem kdy četl.
Snad vše, co jsem od Remarque přečetl, bylo skvělé. Lidské, temnější atmosféra.
Skvělé počtení a už se těším na další díly!
Jediné, co by se dalo vytknout, je nový neznámý hrdina (a já svět Koniáše a Baklyho moc rád...).
Svět je stejný, jako v knize Seržant (a ten se mi líbil velmi, i na poměry Žambocha) - jen je oproti němu posazen do budoucnosti, už ne tak temné. Tedy, alespoň to tak v tomto prvním díle vypadá...
Hlavní postavou je kadet vojenské tankové akademie, ovšem již s bojovými zkušenostmi z první linie, kdy jen o vlásek unikl smrti (nebo možná tak úplně neunikl...). Dovede si s ledasčím poradit, jedná čestně a v případě nutnosti jedná brutálně s ledově klidným kalkulem. Postupně se dostává do vysoké hry čarodějů, špiónů a jakéhosi spiknutí, které na něj doléhá jak na akademii, tak i doma. A je to hra opravdu na ostří nože, kdy schopnosti, štěstí i oddaní přátelé mají hodně práce a přehmaty se neodpouští...
Za mě jedna z nejlepších Žambochových knih.
Nepatří do žádné série, ale blíží se Koniášovi i Baklymu.
Hlavním hrdinou je muž, který je prakticky nesmrtelný a má implantovány mnoho částí různých démonů. Ztratil paměť, ale střípky mu napovídají, že je legendárním hrdinou, kterému někdo něco provedl. Na jeho cestě za objasněním svého původu zažívá množství drsných a zajímavých dobrodružství a zjišťuje, že mnohé věci jsou jinak, než čekal...
Závěr mnohé objasňuje, i když se nejedná o žádné hvězdné rozuzlení.
Skvělé postapo, krásné obálky Kotletových knih. Celá série se čte jedním dechem.
Knihy Stephena Kinga jako by psalo několik různých skvělých autorů. Zelená míle je mistrovským dílem jednoho z "nich" :-) Dalším je Pistolník, který propojuje díla "toho třetího", které jsou obvykle velmi dlouhé a mají atmosféru temnou a strhující - za ně považují z nejlepších Svědectví.
Ale zpět k Zelené míli - pořizoval jsem si ji v krátkých sešitech, když je u nás vydávaly, a nemohl jsem se dočkat každého dalšího, až bude k mání. Děj se odehrává ve věznici odsouzených k smrti a vypráví osudy jeho obyvatel - od trestanců-psychopatů, přes dozorce (z nichž jsou taky někteří psychopati opájející se svou mocí) až po jednoho z trestanců, obra Johna Coffeyho, který vládne jakousi magickou mocí (léčení) a ovlivňuje zlehka život celého vězení. A úžasný je závěr (ano, opravdu má nějaká kingovka regulární plnohodnotný konec :-) ).
Přečteny oba díly - takhle skvěle jsem se dlouho nepobavil.
Jedná se o fantasy v plném smyslu toho slova - Shigorova fantazie pracuje zřejmě ve sférách obyčejným smrtelníkům nedostupných. Díky tomu se čtenáři postupně otevírají reálie svérázného světa a s tím i touha nejen dozvědět se víc o dobrodružstvích (snad ještě svéraznějšího) hrdiny, ale i onoho střípku pozoruhodného světa samotného.
Inu, muselo to dát asi práci to všechno takhle parádně seskládat tak, aby to dávalo smysl a bylo čtivé, ale dopadlo to na výbornou.
Doufám v další podobné úlety :-)
Tohle je nadprůměr, tak čtivý že kniha padla během pár dní...
Zpočátku jsem měl pocit, že něco nesedí. Navíc byl tento pocit posílen obavou, že je vše jakoby prvoplánové, podobně jako u Temné hmoty. Ale to bylo vynahrazeno zadostiučením v okamžiku, kdy se ukázalo, že věci opravdu nejsou takové, jaké se zdály! A pak už to byla jízda, hledání řešení pro lepší budoucnost pro své blízké, ochrana před zločiny i neštěstími - a přesto věci eskalují, ač s dobrými úmysly, ke kataklyzmatu apokalyptických rozměrů...
Znovu Temnou hmotu číst nebudu, když už znám rozuzlení, ale bylo to skvělé dobrodružství a skvělá zábava!