pavlina0821
komentáře u knih

(SPOILER) Tedy hloupější ženskou jsem snad v životě neviděla. To už není naivita, ale debilita. A ty peníze??? To je jako vážně podle skutečné události? Trochu přitažené za vlasy ne? V investicích se nevyznám, ale že by byl každý takhle ochotný jen tak uvolnit pár milionů......no nevím. A ten konec také nic moc. Přišlo mi to až moc jednoduché. Čekala jsem, že místní policie bude něco podobného, jako například ta muslimská, která většinou stojí na straně muže, ať se děje co se děje, ale tady ji policie celkem ochotně pomohla. Tak proč ho proboha nenahlásila hned po prvním útoku? Opravdu takhle ženská byla ze všech mých dosud přečtených knížek ta nejblbější.

Když jsem docetla knihu muslimské peklo, nechápala jsem, jak mohla být autorka tak blbá. Pak jsem se dozvěděla o druhém dílu a upřímně.......větší vypatlanou blbku jsem fakticky neviděla. Opět ta věta: kdo nezažil, nepochopí" Je to zřejmě autorčina oblíbená věta, kterou se snaží omlouvat. Blbost!!!!! Vždyť i ta malá holčička měla víc rozumu, než její přiblblá matka. Podruhé už věděla, do čeho jde a odkazovat se na srdce, když rozum říká ne......to jsou vsechno strašný klišé....bože můj.....omlouvám se za poněkud tvrdší příspěvek, ale teď jsem skončila se čtením a jsem z toho neskutečně rozčilená. Autorka měla neskutečný štěstí, že je tady, protože tolik náhod, které ji pomohly, si ani nezasloužila. Upřímně.....jestli jsem ji po první díle alespoň trošičku litovala, tak po druhém už tedy ne.

Kniha jako taková se mi líbila, napětí až do konce. Nicméně toto téma "Evropanka v muslimské zemi" mi otvírá kudlu v kapse. Autorka si toto prožila v 70. letech minulého století. Poučila se a vydala knihu. Ok budiž ji to přáno. Nicméně pokud se v dnešní době najde nějaká naivní blbka (a já věřím, že najde), která stále věří, že zrovna ten její bude jiný a udělá takovouhle blbost, jako je stěhování do muslimské země, tak si rozhodně žádnou lítost nebo pomoc nezaslouží. Je nad slunce jasné, že tohle NIKDY nemůže fungovat, islám je pro Evropanka to nejhorší zlo.


(SPOILER) Kniha Zázrak v Andách se mi líbila o něco více, ale je to dané hlavně tím, že byla vyprávěna samotným Nandem a tudíž mi přišla autentičtější. V této knize se mi ale zase o to víc líbí, že vidíme i pohled z druhé strany, pohled rodičů, příbuzných a přátel, kteří dělali vše pro to, aby své ztracené syny našli. I když vím, že byli věřící, docela mě zarazilo, že se nechali ovlivňovat jakýmsi "jasnovidcem", který je navedl na špatnou stopu. Ale chápu, že ze zoufalství zkoušeli všechno. Co se mi také líbí je popis charakterů jednotlivých chlapců. Ve filmu to vypadá, že všichni jsou svatí, všichni stojí při sobě a rozdali by se jeden pro druhého. Ale v knize jsou popsány i jejich povahy a konflikty, které ve stresu a v daném prostředí vznikaly. Za mě absolutně top postava je Numa, který ve zfilmované podobě Přežít žádný prostor nedostal. O to víc se mi líbilo, jak vyčníval ve filmu Sněžné bratrstvo. Akorát jsou tam určité nesrovnalosti. Ve obou knihách se píše, že Numovi kdosi šlápl na nohu, udělala se mu modřina a později začala hnisat, což vedlo k otravě krve a ke smrti. Ve filmu se ale zranil tím, že vykopl okénko v letadle po tom, co je zavalila lavina a sklo mu probodlo nohu. Předpokládám, že pravdivá verze je knižní, ale holt by to asi nebylo tak divácky atraktivní. Každopádně obě knihy i oba filmy jsou naprosto super. Jsem ráda, že mám shlédnuto i přečteno.


Absolutně TOP!!!! Nedávno jsem na Netflixu viděla film Sněžné bratrstvo a vzápětí tam dali i straší verzi Přežít. Shlédla jsem oba filmy a v recenzích se dozvěděla o knížce. Věděla jsem, že ji musím přečíst. A bylo to vážně super. Na jeden dech, za jediné odpoledne. Nemohla jsem se odtrhnout. A zvláště od popisu cesty přes Andy, to bylo něco naprosto famózního. Filmy jsou fajn, ale kniha je kniha. Více rozebírá pocity a jednotlivé postavy, to ve filmu není možné, to by musel mít aspoň deset hodin. Teď se ještě vrhnu na knihu Přežít


Kniha byla celkem zajímavá, ale nemůžu říct, že by mě kdovíjak uchvátila. Možná i proto, že chvíli před tím jsem četla Zotročenou od Sarah Forsythové a ta mi teda přišla nesrovnatelně lepší. Nicméně Oxanu netřeba soudit. Sice nechápu, že dopustila ve své situaci tři těhotenství, zvláště v době i v místě, kdy se člověk opravdu těžko dovolá nějaké pomoci.....ale stalo se. Dělala to všechno v nejlepším zájmu pro své děti.


Kniha se četla velice dobře a moc se mi líbila. Nicméně, když slyším o ženské obřízce, otevírá se mi kudla v kapse. Jak mohou rodiče říct, že svou dceru tak milují a pak jí udělat tohle???? Chápu, že žijí v kmeni, kde mají nějaké tradice a jsou vlastně negramotní, ale mateřské instinkty a mateřskou lásku cítí stejně, jako my, civilizovaní lidé a udělat tohle vlastní dceři, je prostě neodpustitelné. V tu chvíli mi přišli rodiče jako mnohem větší zlo, než později Raháb.


Kniha mě velice překvapila. Mile překvapila. Příběhy žen jsou popsané opravdu dobře a věrohodně. Je to jedna z nejlepších knih o muslimské tématice, kterou jsem četla. Každopádně hlavních hrdinek mi líto není. Je to stále dokola to samé.


Kniha sice byla čtivá, docela mě vtáhla, ale ty brutality???? Je to dost nechutné a hlavně mi to přijde místy až nepřirozeně přitažené za vlasy. To už je snad uvěřitelnější i Esmeralda. Každopádně druhý díl si přečtu, protože mě zajímá, co bude dál, takže účel kniha evidentně splnila.

Pár knih a tímto tématem jsem už přečetla a když jsem začínala číst tuto, říkala jsem si, že to bude jen další příběh o další naivní blbce, která naletěla muslimovi. No, opravdu byl. Navíc v těch předchozích knihách se vždy muž choval celkem dobře a až později to vypuklo. Senad byl ale psychouš už od začátku, zmlátil ji, když mu řekla o těhotenství a naprosto nechápu tu pasáž, kdy psala, že občasné hádky a facky nebrala v potaz a odjela s ním do Bosny. V tu chvíli jsem si řekla, dobře ji tak. Absolutně neberu větu: " kdo nezažil, nepochopí" tohle je prostě klišé, kterým se snaží omlouvat. Žádná normální inteligentní ženská by tohle nedopustila a je jedno, jaké má zázemí nebo podmínky. Všechno je lepší, než tohle. Nechápu, proč s útěkem tak dlouho otálela. Už když poznala ty vojáky, měla něco podniknout. No ale suma sumárum, kniha byla moc zajímavá a byla jsem napjatá až do konce. Nevěřila jsem, že ji holčičku tak snadno vrátí, to měla opravdu z pr....... kliku ????

Bára byla ve druhém díle ještě na větší facku, než v díle prvním. Z jejího chování a psaní mi přijde, že jde o vyložený kalkul, jak z té svoji naivity vytěžit co nejvíce. Nadávání na úřady taky není zrovna v pořádku. Nasekala spousty dluhů, teď se vrátila a myslela si, že si z ní všichni sednou na zadek a všichni umřou touhou ji pomoci. Neškodilo by trochu pokory. Nad spoustou věcí ohrnovala nos, ale přitom by všem, kdo ji nabídli pomoc, měla líbat ruce. Docela by mě zajímalo, jak asi žije dnes a jak to dopadlo se všemi těmi věřiteli.


Po přečtení knihy Slzy pro Araba jsem si myslela, že horší už to být nemůže. A může. Autorka zřejmě v dětství hodně sledovala telenovely, ale i ty jsou důvěryhodnější, než tohle. Čiší z toho strašná naivita, jakoby to psala žákyně cca šesté třídy, která se dostává do puberty. V každé přímé řeči "och" a "ach" a ty dialogy.......... no koment. Na konci pak happyend, jako opravdu že zmiňované telenovely. Další už opravdu číst nebudu.

Do arabské dcery jsem se moc pouštět nechtěla, zvláště po přečtení recenzí, že "dcera" je méně zajímavá než "žena". Není to pravda. Z arabské ženy jsem byla těžce zklamaná, ale tato kniha, která popisuje život Marjánky, se mi moc líbila. V první polovině mě sice moc neoslovily ty diplomatické žvásty, ale po události s Malikou a odjezdem do Jemenu to dostalo ten správný spád a od té doby jsem ji dočetla jedním dechem.


Kniha se mi docela líbila. Ze začátku mi Hanna připadala jako spratek, který by jen potřeboval pořádně seřezat, hlavně od táty, který ji promíjel neskutečné věci. Později se má nesympatie přesunula na Suzette. Ta ženská vyloženě o dítě nestála. Celou knížku na mě působila jako fňukna, která je stále frustrovaná běžnou nemocí, se kterou už se dnes dá žít plnohodnotný život a ona z toho dělá div ne třetí světovou. Manžel se později přesunul na její stranu. Jasně, Hanna byla psychopatické dítě, ale myslím, že Suzette si za to mohla z velké části sama. Ten otevřený konec se mi ale nelíbil. Co jako dál? To ji v deseti letech pustí a pak matku zabije???? Chtělo by to pokračování.

Kniha přečtená za jediný den. Styl psaní je trochu zastaralý, ale kniha není nejnovější, takže to chápu. Spíš mě děsí, že je dítě schopné se takhle chovat v 11 letech. Mám stejně staré dítě a tohle bych nedala. Jinak příběh moc pěkný.


Další blbka. Pardon, ale nejde to jinak napsat. Řeči typu: " kdo nezažil, nemůže pochopit" si opravdu strčte za klobouk. V tomto případě je to o to horší, že Katja zůstala v Německu, nebyla v žádné daleké zemi, daleko od rodiny, kde by nikoho jiného neměla a navíc Mahmoud se projevoval jako násilník už od samého začátku. Koneckonců jí i sám řekl, jaké má představy o životě a jestli je ochotna to akceptovat. Byla, tak ať si nestěžuje. S každou další takovou přečtenou knížkou nechápu, jak můžou být ty ženy tak pitomý.

Oproti předchozím dílům poměrně zdlouhavé, to co bylo na 530 stránkách by se v pohodě vešlo tak do 150. Ale s přeskakováním stránek se to dalo přelouskat. Marjančiny studijní úspěchy, nebo Lamiiny š*kací večírky opravdu není potřeba číst do detailů:-D Nicméně pořád se nedokážu ztotožnit s autorčiným puberťáckým stylem psaní, který se projevuje od prvního dílu.


Teda tohle byla těžká slabota. Kniha je neskutečně nudná, jediné, co stojí za přečtení jsou pasáže, kdy probíhalo Kristianino mučení. Jinak je to strašné zdlouhavé a nezajímavé. Dost často jsem přeskakovala stránky a jen díky tomu jsem dočetla. Zajímavé téma, ale jinak zklamání.


Skvělý příběh Sarah až do doby jejího osvobození. To, co předváděla potom........chápu, že byla fyzicky i psychicky rozebraná, ale přišlo mi, že si vůbec neváží toho, že má konečně normální život.


Teda na to, jak dobré hodnocení kniha má, musím říct, že mě docela zklamala. Ale jen ze začátku. Popis života v kolbě mi přišel dost nudný a poměrně dlouho se to nikam nestáčelo. Mnohem víc mě zaujal Lajlin příběh a to pravé ořechové nastalo až ve třetí části, kdy se střídalo vyprávění Marjam a Lajly. Nevím, možná je to tím, že knihu psal muž, který se přeci jen nedokáže úplně vcítit do role utlačované ženy, ale musím říct, že už jsem četla mnohem lepší arabské příběhy.
