Pavlina50 komentáře u knih

Je to moje čtvrtá kniha od této autorky a ze všech předchozích jsem byla nadšená. Ani tato nebyla vysloveně špatná, ale ve srovnání s těmi přečtenými mi u této přece jenom něco chybělo. Asi hlavně větší spád a tempo. Hned na začátku knihy je docela velká dramatická akce, která rozhodně vyvolá napětí a očekávání, ale následně ihned se tempo vytrácí a kniha následně už řeší jen klasický složitý propletenec rodinných vztahů a důsledků činů z minulosti stylem, který na mě občas působil až zdlouhavě a ne moc zajímavě. Finální rozuzlení je na jedné straně dost překvapivé, na druhé straně pochopitelné a nepostrádající hlavu i patu, ale celkový, spíš vlažnější dojem z knihy, už moc neovlivnil.
Ty předchozí knihy od Diane, které jsem četla - Krutá volba, Mlčení i Utajená sestra - se mi líbily přece jenom trochu víc.

3 14.06.2022

Náhodný tip, od kterého jsem nic moc nečekala, ale nakonec se z toho vyklubalo docela fajn čtení – nekomplikované, nenáročné, s naprosto realistickými postavami a s příběhem, kterému lze uvěřit, protože s některými situacemi se dnes a denně potkává nebo je zažívá spousta z nás. Takže hlavní hrdiny lze velice dobře chápat a vůbec není těžké se vžít do jejich příběhu.
Díky své „obyčejnosti“ (a to vůbec nemyslím hanlivě) se sice nejedná o žádnou hlubokomyslnou literaturu, ale rozhodně dokáže zaujmout. Bylo to, jako bych seděla u kafé střídavě s kamarádkou a kamarádem – manželským párem - dělala jim „vrbu“ a oba si mě střídavě vylévali srdce, jak je ten život kolikrát těžký a nespravedlivý a co s ním dál.
Zajímavé a hezky podané bylo i téma autistické dcery. Autorka se vkusně a citlivě vypořádala s přiblížením toho, co všechno musí rodiče takových dětí zvládnout, jak složité a vyčerpávající můžou být situace, které jsou pro ostatní lidi naprosto běžné a jakým způsobem můžou až destruktivně zasahovat do partnerských vztahů. Ostatně jako všude, kde se vyskytne jakékoliv postižení či nemoc.
Autorka byla pro mě krok do neznáma, vůbec jsem ji neznala, ale bylo to příjemné překvapení, čtení jsem si užila.

8 14.06.2022

Trpká kniha o jedné malé dívence, která se nešťastným řízením osudu ocitla v rukou lidí provádějících praktiky, za které by se nemusel stydět ani Mengele a o tom, zda nabízející se pomsta dokáže přinést kýženou úlevu a klid do duše, jestli je možné se díky ní vyrovnat s minulostí a jestli má vůbec po tolika letech aspoň nějaký smysl.
Takto se zamýšlí hlavní hrdinka Rachel, která si tím vším prošla, skládá si střípky skutečné minulosti z dětství, kdy s ní bylo zacházeno jako s pokusným morčetem, o čemž ale v té době neměla tušení, vše považovala za nutnost ke svému „uzdravení“ a lidi, kteří ji těmito praktikami navždy poznamenaly, považovala za své ochránce.
Líbilo se mi, že autorka příběh primárně nepostavila na barvitém a detailním líčení těchto „lékařských“ experimentů na dětech, spíš je to taková sonda do myšlení ženy, která až v dospělosti postupně odkrývá pravdu a pochopí, že to, co ji v dětství potkalo a bolestně a hlavně nevratně poznamenalo, vůbec nebylo nějakými nežádoucími vedlejšími účinky léčby, ale že nutná naopak vůbec nebyla tato léčba.
I když se lítosti a soucitu nad osudem takto trpících dětí pochopitelně při čtení vyhnout nedá, kniha se docela slušně vyhýbá klasickému klišé a i přes své téma nesklouzává do prvoplánovitého citového vydírání, cíleného především na citlivé ženské duše.
Hlavní hrdinka (v dospělosti) také není typem postavy, kterou by čtenář automaticky a bezvýhradně miloval. Autorka ponechává na každém, aby si názor na ni vytvořil sám, buď její myšlení dokáže pochopit a i přes její některá ne příliš šťastná a dobrá rozhodnutí jí fandí, anebo k ní cestu a pochopení třeba vůbec nemusí najít.
Je to kniha, která nepostrádala čtivost a u mě po přečtení dojem a stopu v hlavě určitě zanechala.

3 14.06.2022

Tak tohle mě opět hodně sedlo…
Je to další z návratů do jedné části naší nepříliš veselé minulosti, a navíc s bonusem, že se odehrává v mém nedalekém okolí.
Je to příběh jedné obyčejné rodiny, vyprávějící (a vyprávějící v pravém slova smyslu, protože je tu až na drobné výjimky absence přímé řeči), o jejich vztazích, rozhodnutích, láskách, štěstí, zklamáních, trápeních, nedodržených slibech i naději. To vše na pozadí silně deprimující a tvrdé doby přelomu 40. a 50. let, kdy jedna část lidí věřila v lepší budoucnost za komunismu a ta druhá se jí naopak děsila. Kniha je ukázkou toho, co se může stát, když se tato dvě kontrastní vnímání světa sejdou v jedné rodině.
Autorka všechny postavy, jejich charaktery i motivace k různým činům vykreslila velice věrohodně a s velkou opravdovostí. Stejně tak skvěle propojila všechny souvislosti, které do sebe výborně zapadly až do téměř šokujícího závěru před časovým skokem do roku 1990. A právě tato pro mě nečekaná pointa byla naprosto strhující a emočně neskutečně silná, a výborný dojem z celé knihy posunula ještě do vyššího levelu.
Stejně tak mě hodně dostala i ta symbolika pátého jablka z názvu knihy - je otázkou, komu ze čtenářů její jedinečný smysl „docvakne“ brzy a komu (jako například mě) až mnohem, mnohem později.

V jednom rozhovoru autorka přiznala, že ji „příběh pohltil a psaní si užívala“. Měla jsem to naprosto stejně – příběh mě pohltil, akorát já jsem si místo psaní dokonale užívala jeho čtení.

15 25.05.2022

(Pozor – možný spoiler!) Dějově nenáročný a odpočinkový thriller, spíš pro ženy, odlišující se hlavně tím, že se odehrává ve viktoriánské době. Stylem mírně podobný například knihám Daphne du Maurier nebo motivem velice vzdáleně připomínajícím třeba jednu zápletku z knihy Jana Eyrová.
Příběh se četl velice dobře, literární jazyk stejně jako celý děj není složitý, dobro a zlo je zde od začátku přesně vymezeno, stejně jako je předvídatelné i vyústění celého příběhu.
Osa příběhu je od začátku jasně dána - dvě ženy, které se dostaly do osidel jednoho muže a jedné ryze zlé tchýně.
Fajn bylo střídání vypravěček - obou žen – a jejich vnímání toho, co se na panství děje. Jedna pozoruje zvenčí to, co jí zničilo život a hledá únik, druhá žije téměř celou dobu v nevědomosti a určité podivnosti a tajemství se snaží teprve pochopit.
Příjemný pocit z čtení knihy mi akorát trochu pokazil závěr knihy – ne samotná pointa (ta se dala očekávat), ale její zpracování. V kontrastu s celým předchozím dějem, který byl popisován velice detailně a pečlivě, (stejně tak detailně byly popisovány i pocity a myšlenky obou vypravěček), konec proti tomu najednou působil naopak velice zrychleně a nedotaženě. Asi bych uvítala ještě pár stránek navíc a rozpracování pocitů jednotlivých postav právě takové, jaké bylo v celé knize.

5 23.05.2022

Docela zajímavý rodinný román.
Na začátku mě sice trochu vyděsila okamžitá nálož velkého množství postav a jmen, ale jakmile jsem si do hlavy vsugerovala, kdo je kdo a rodinné vztahy mezi nimi (a to naštěstí netrvalo dlouho), už se to četlo dobře. Problém nebyl ani ve střídání časových os, měly svůj řád a dalo se v nich velice slušně orientovat.
Je to příběh jedné početné rodiny, milujících se rodičů, jejichž láskyplný vztah nespadl do rutiny ani po mnoha letech manželství, a jejich čtyř dcer, z nichž každá je úplně jiná a prožívá si své osobní a vcelku hodně dramatické životní karamboly. Právě na osudech všech dcer je patrné, že ani výjimečně šťastné a téměř idylické manželství jejich rodičů, kterého jsou při vyrůstání svědky, neposkytuje záruky, že se to podaří i jim.
Ani jedna z dcer není bezproblémová, ať už řeší současné vztahy nebo si nese traumata z minulosti. Každou z nich sice lze aspoň částečně chápat, ale kupodivu ani jednu z nich nelze milovat. Mě osobně nejvíc iritovala Violet, důvod je díky její dějové lince jasně dán, a kdo si knihu přečte, hned pochopí.
Jediné sympatie ze všech postav ve mně vzbuzoval vlastně jen Jonah, nejen kvůli jeho osudu, který měl složitý už od narození, ale hlavně díky jeho přirozené a často naivní a nedomyšlené upřímnosti, vlivem které se často setkával s nespravedlivým nepochopením okolí.

Kniha je dost obsáhlá, ale nudná rozhodně není. To velké množství stránek je vcelku účelné, v drtivé většině to není žádná zbytečná „vata“, ale spíš podrobná propracovanost děje a náhledu do nitra a uvažování jednotlivých postav.

Myslím, že i když stát se bestsellerem kniha asi potenciál nemá, přesto je zajímavá.
Není to hloupé a naivní čtení a každý v ní může najít určitě aspoň nějakou podobnou situaci, kterou buď sám prožil, nebo která mu aspoň trochu připomíná třeba sama sebe.

„Zasloužíš si být s někým, kdo když sedí u stolu naproti tobě, uvědomuje si, že jsi to nejlepší, co ho kdy potkalo…Není důvod se spokojit s někým, kdo do tebe není blázen.“

8 23.05.2022

„…Pomalu jsem začínal chápat, že být šťastným člověkem není dokonalá idylka z pohádek, nýbrž převaha radostí v životě nad jeho strastmi…“

Bez ohledu na to, že školní roky jsou pro mě už dávná historie, a tím pádem rozhodně nejsem cílová skupina pro takové téma, tato kniha se mi opravdu líbila. Bez problémů jsem se do ní dokázala ponořit a i vžít do pocitů hlavního hrdiny, a proto velice oceňuju „um“ tak mladého autora. Jeho způsob vyjadřování vzhledem k věku, ve kterém knihu napsal, působí hodně vyzrále a navíc je mimo jeho nesporný literární talent dost patrné, že to má i v hlavě velice slušně srovnané.
Kniha začíná pozvolně, lehce – řeší běžné problémy teenagerů, ale postupně se pomalu začíná plížit pocit, že ty problémy asi nezůstanou až tak běžné, napětí se stupňuje až do neskutečně silné eskalace v závěru knihy.
No…ke konci jsem měla husí kůži….a ten celkový závěr…prostě uff.
Veliké a příjemné překvapení a hlavně obrovský potenciál autora do budoucna.

Mimo jiné oceňuju i ilustrace, které výstižně doprovázejí jednotlivé klíčové okamžiky v kapitolách.

1 23.05.2022

Perfektní počtení – napínavé, čtivé, občas překvapující, trochu tajemné, působivě vylíčená atmosféra prostředí, fungující dvojka vyšetřovatelů….všechno, co od detektivky chci. Bonusem je i vydařené psychologické vykreslení charakterů jednotlivých postav, což tuto dějově klasickou českou detektivku pozvedává vysoko nad úroveň běžných sešitových kriminálek.
Prozatím jsem sice četla pouze dvě knihy od této autorky, ale na obou se mi líbilo, že byly takové „ryze“ české. Nepozorovala jsem žádnou snahu o napodobování stylu „trendových“ zahraničních krvavých thrillerů, zachovávaly si takový poklidný a tuzemsky uvěřitelný ráz, a hltala jsem ji úplně stejně jako ty zahraniční taháky.
Velká spokojenost.

21 09.05.2022

„Ideály svět nezmění. Lidé musí změnit sebe…“

Další z generačních románů, který mě nalákal zejména tím, že se odehrává v kraji mě velice blízkém. Bohužel ale právě to se asi ve finále stalo pro mě spíš mínusem.
Začátek knihy mě docela chytil – příběh Marýny byl zajímavý a čtivý, i když ani u ní jsem celkově žádný extra velký a silný příběh přece jenom neviděla. I přes krutost doby, bídu, hlad a celkově těžký a tvrdý život jsem to vnímala jako vcelku standardní život mnoha žen v tomto kraji, právě proto, že byl víceméně takový, jaký znám z přímých vyprávění mnoha žen této generace, mezi kterými jsem vyrůstala. Ale životní osudy Marýny byly nakonec taky jediné, které mě bavily. Další tři příběhy už mě neoslovily vcelku vůbec, čtivost knihy pomalu upadala a zhruba od poloviny knihy už jsem se vlastně těšila, až budu na konci. Poslední příběh – Fany už jsem bohužel považovala skoro za ztrátu času. Moc jsem nepochopila jeho smysl v knize - snad jen doplnění časové posloupnosti a generační posun ve způsobu života, i když ani ten zde nepůsobí moc kontrastně. Celkově mi mezi příběhy chyběla nějaká pevnější a silnější návaznost. Přímá generační i časově navazující linie všech čtyř žen by se mi asi líbila víc, kniha by na mě možná působila uceleněji a kompaktněji.

Celkově mi ale kniha nepřinesla nic nového…jen popis běžného, i když hodně tvrdého života žen, které to díky době, ve které žily, měly v životě nastavené tak, že to z dnešního pohledu už není ani moc pochopitelné. Většina z nich měla v sobě zakořeněné vlastnosti jako – pokora, extrémní smířlivost, potlačování vlastních potřeb, a hlavně nulová snaha cokoliv změnit …a to mě vždycky hodně iritovalo. I svým potomkům se většinou snažily vštěpovat podobné myšlenky, jakoby dřina a těžká práce bylo to jediné, za co ženy zaslouží ocenění. Možná to vnímám hodně osobně a proto tento můj „vlažný“ přístup ke knize.

V té dnešní záplavě dalších skvělých knih s podobnými tématy a daleko silnějšími příběhy mě osudy těchto čtyř žen bohužel moc nezasáhly.

Za Marýnu a taky za dobré využití autentického nářečí ale dávám aspoň ty tři hvězdy.

7 09.05.2022

Hartlovy knihy mě prostě baví.
Ani tato mě vůbec nezklamala a fungovalo to stejně jako u těch předchozích. Otevřela jsem knihu, přečetla jsem pár úvodních vět a hned jsem byla do příběhu dokonale ponořená. „Vynořila“ jsem se až po těch cca 500 stránkách, spokojená, uvolněná a s vědomím, že jsem se při čtení ani chvilku nenudila.
Je to další výborný náhled do mozku chlapa, což je pro mě jako ženu určitě velice zajímavé a navíc ukazuje, jak dokáže vidět a vnímat chlap tu část světa, která je tradiční doménou žen – výchovu dětí.
Je to takové čtení na odlehčení, charakterem oddechová a odpočinková kniha, ale z jiného úhlu pohledu vlastně oddechová jen na první pohled. Pokud bych se dostala do podobné situace jako hlavní hrdina knihy, nevím, jestli bych svůj život považovala za jednoduchý a oddechový….
Tu oddechovost chápu jen v tom smyslu, že čtenář nemusí při čtení skoro vůbec zapojovat mozek a neustále nad knihou přemýšlet…prostě stačí jen číst a číst a nechat příběh kolem sebe plynout.
Základní zápletka mi přišla docela originální, nestává se zas tak běžně kolem nás, aby se někdo dostal do takové situace jako Aleš. Jeho postava mi byla i přes všechny svoje občasné úlety docela sympatická. Vždyť kolik chlapů by se rozhodlo podobně jako on a nechalo si takto dobrovolně „narušit“ a zkomplikovat život?
Na knize je opět hodně patrný klasický Hartlův styl a rukopis. Jeho vypravěčské schopnosti jsou pořád velice dobré - jednoduchý, nekomplikovaný jazyk, větší množství propojených postav, ve kterých se ale dá dobře orientovat, v nečekaných chvílích překvapivé zvraty, tentokrát celý příběh okořenil i propojením s velkým množstvím reálných, veřejně známých osob. Hovorové a „přisprostlé“ výrazy, které také bývají už neoddělitelnou součástí Hartlových knih, mě opět vůbec neiritovaly…je to totiž přesný a nepřikrášlený obrázek ze života kolem nás. A že se v knize hodně řeší různé sexuální frustrace? Copak to také není úplně ze života?
Tato kniha, stejně jako ostatní autorovy knihy, se sice stoprocentně nezařadí mezi české literární skvosty, ale myslím, že svoji velkou hodnotu určitě má. Splňuje to, co slibuje a co se od ní očekává – zábava, odpočinek a témata, která dokážou být blízká spoustě lidí, protože je (i když třeba v jiné podobě) dnes a denně zažívají také. Mohou to být příběhy sousedů, kamarádů nebo třeba i vlastní. Aspoň já to tak vnímám.
Možná i proto beru tu určitou literární jednoduchost Hartlových knih jako velký klad – složitý život přiblížený jednoduchým jazykem. A díky tomu jsou pro mě jeho knihy těmi, na které se vždycky těším.

6 04.05.2022

„Největší myšlenky bývají ze všech nejprostší.“

Z této knihy mám dost rozpačité dojmy.
Můžu si vůbec dovolit kritizovat klasiku? Zkusím to.

Knize lze přidělit až několik nálepek a ani jedna nebude mimo mísu: znepokojivý thriller, dobrodružný román, alegorické dílo a symbolika na téma rozpad civilizace…

Záměr autora je jasný a snadno čitelný – zamyšlení nad lidskou civilizací, co se s ní stane v extrémní situaci, jak snadné je odhodit civilizační návyky a nechat vyplout na povrch vlastní přirozenost, ve většině případů bohužel zakódované skryté zlo.
Kniha je názornou ukázkou davového chování, ukazuje, jak snadno jsou lidi zmanipulovatelní, jak lehké je podlehnout tlaku většiny, zejména když mezní situaci ovládne jeden šílenec a že bohužel v těchto krajních situacích, kdy jde o přežití, má převahu moc a síla před rozumem a lidstvím.
Jak výstižné! Bohužel mi to silně něco připomíná. Neodpustím si trošky smutné ironie….že by i dnešní dobu?
Myšlenky aplikovatelné na jakoukoliv společnost a jakoukoliv dobu.
Jsou bezpochyby velice silné a nadčasové, i když si troufám tvrdit, že v dnešní době už nejsou zas tak moc originální a vyvolávající šok. Zejména proto, že dnes, s ohledem na to, co se v posledních letech děje kolem, už snad každý ví, že pokud jde o život, prvotní euforie a snaha pomáhat si navzájem je velice rychle pomíjivá, nastupuje strach, lidství se velice rychle začne vytrácet, jeden se začne bát druhého, začne odsuzování a vyčleňování lidí za opačné názory, zejména pokud jdou proti davu….a to se často týká i lidí nejbližších….Může být rozpad civilizace definovaný nějak jinak?
Ale konec pesimismu a filozofování, zpět ke knize.

Kniha mě vlastně nepřinesla nic nového, podobné úvahy byly použity dnes již v mnoha jiných dílech, a proto jsem spíš čekala, zda mě kniha „dostane“ svým stylem či čímkoliv jiným. Bohužel se tak nestalo. Literární styl mě neuchvátil, nesedl mě, vyprávění na mě působilo občas zmateně, zdlouhavě, časté a opakující se situace a popisy ostrova mě často nudily, občas jsem se do čtení musela i nutit. Kdyby kniha nebyla tak brutální, možná bych ji díky stylu psaní brala jako dobrou knihu pro mládež, bezpochyby s velkým přesahem.
U mě došlo ke zlomu až v samotném závěru. Jsem moc ráda, že těch pár posledních stran bylo opravdu mrazivých, kontrast mezi vygradováním konfliktu a tím, co se odehrálo v poslední kapitole, za tu námahu knihu přečíst přece jenom stálo.

Ale jinak…nebudu tuto knihu glorifikovat jen proto, že je to klasika.

Chápu její výjimečnost z pohledu doby jejího vzniku a zařazení mezi elitu, ale z dnešního pohledu, kdy takové ideje už prostě nejsou nijak nové a převratné…brada mi prostě nespadla.
V čem je kniha jiná, než ostatní s takto podobným a silným námětem, je snad jen využití dětí jako jediných strůjců příběhu. V tom je toto dílo opravdu dost originální. Ale jinou výjimečnost jsem bohužel nenašla.
Časté srovnání s Orwellovým románem 1984 – mojí srdcovkou - mi přijde mimo mísu. Síla myšlenek sice hodně podobná, ale rozdíl ve formě zpracování - propastný.
Ale je to jen můj ryze osobní úhel pohledu, rozhodně si nedovolím tvrdit, že kniha je špatná. Mě ale bohužel nijak zvlášť nezaujala.
Nicméně…na jeho román „Dědicové“ se chystám, tak uvidím, jak na mě zapůsobí ten.

5 20.04.2022

Tak nevím….mám moc ráda tyto generační ságy a cíleně je vyhledávám, ale tentokrát tedy trochu zklamání.
Synonymem ke slovu bezcitnost může být třeba lhostejnost nebo chlad…a přesně tyto pocity kopírují můj dojem z této knihy. Četla jsem to tak nějak „bezcitně“. Určitě to nebylo kvůli obsahu, příběhy všech čtyř hlavních ženských postav z poválečného Polska byly dostatečně silné, ale asi mě nesedla spíš forma a styl psaní. Vůbec mě při čtení nenutilo nad osudy těchto žen nějak přemýšlet, nějaké soucítění s postavami navzdory jejich silným příběhům se tak nějak nedostavilo a to se mi u těchto typů knih stává málokdy.
Takový styl: čtu - docela mě to baví - dočtu - zapomenu. Prostě „pod kůži“ se mi to tentokrát nedostalo.
Za mě takový lepší průměr.

2 20.04.2022

„Nikdo nelže ve spánku.“

Tak toto asi nebude úplně mainstreamová záležitost, každopádně je to zajímavá, netradiční a svým způsobem dost originální kniha, především díky výbornému a neotřelému námětu. Téma narkolepsie, kataplexie a podobných poruch…nesetkávám se s tím běžně, takže pro mě osobně to bylo i určité a přínosné rozšíření obecných znalostí, což vždycky ocením.
Celou knihou se prolínají příběhy několika málo hlavních postav, ať už těch, kteří těmito poruchami trpí nebo naopak těmi, kdo je léčí. A pak se zde střídavě objevuje několik těch vedlejších, s o nic menším významem, kteří tyto hlavní postavy nějak propojují a spojují v jedinečný, osudově propletený celek.
Kniha má několik, možná trochu odlišných žánrových vrstev, kdy se na jedné straně přibližuje trochu thrilleru a ukazuje, co se může stát, když někdo vnímá spánek jako nemoc, která zkracuje lidský život (tuto část skvěle zastupuje doktor „šílenec“ a jeho zvrhlé pokusy). Na druhé straně je to vlastně kniha o obrovské lásce a taky o tom, kam až člověk dokáže zajít a co pro ni dokáže udělat, aby ji získal.
I pointy těchto dílčích příběhů mají odlišný charakter – zatímco šílenství lékaře na konci vyznívá naprosto tragikomicky, linka kolem Roberta je výrazně citová, emotivní a pro mě tedy hodně překvapivá. Samotný víceméně otevřený konec mi tentokrát vůbec nevadil, protože právě ta poslední …a vlastně úplně obyčejná věta mě zasáhla úplně nejvíc.
Jedna hvězdička dolů jen za ty pro mě trochu nudnější pasáže kolem ztraceného filmu.

2 20.04.2022

Další ze zvrhlých a hodně sadistických thrillerů s novým a neotřelým námětem – z prostředí tetovacích salónů. Děj měl dostatečnou dynamiku a ubíhal tak rychle, že jsem neměla ani potřebu nijak hádat a tipovat pachatele a obecně…vlastně přemýšlet vůbec nad ničím. Prostě jsem to jen rychlým tempem tak nějak „konzumovala“.

Ale bavilo mě to hodně.

Vlastně až po dočtení mi došlo, že nějaké (a možná ne malé) výhrady by se určitě našly.
Možná mi konec připadal uspěchanější, než jsem chtěla, možná jsem čekala hlubší rozbor motivace činů hlavního padoucha a více vysvětlení propojenosti naznačených faktů vyplývajících z vyšetřování, možná bych uvítala podstatně větší propracovanost postav, možná tam bylo dost nelogičností a nepravděpodobných náhod…možná mi nesedělo tak nějak všechno dohromady.

Hodně věcí mi připadalo docela nedotažených (např. třeba bratr exmanžela a význam jeho postavy v této knize… že by třeba jen kvůli seznámení s postavou a očekávání jeho větší role až v dalších dílech této série???). I s hlavními postavami si autorka mohla určitě více pohrát, vůbec jim nebylo „vidět do hlavy“, chyběly mi jejich vlastní myšlenky, působily dost ploše a bylo obtížné k nim najít nějaké ať už sympatie nebo nesympatie. Možná za to mohla absence ich-formy, celé to vlastně bylo jen vyprávění a suché přijímání informací.
Naopak ich-forma nescházela u pachatele – vsunuté kapitoly s jeho myšlenkami byly sice kratičké, ale naprosto vypovídající, emotivní a děsivé a posouvaly knihu na vyšší level. Bohužel, přesně to mi chybělo u postav hlavních – náhled do jejich mozku.

Když si to teď po sobě čtu, vlastně nevím, jestli bych neměla výrazně přehodnotit počet hvězdiček…ale nakonec to nechám tak. Asi by to bylo ode mne dost pokrytecké. Bez ohledu na všechny výše uvedené „mouchy“ jsem totiž knihu opravdu přečetla na jeden zátah a jedním dechem. Čtení pro zábavu dokonale zafungovalo.
I když se mi sice kniha navzdory nápisu na obálce knihy určitě „nezaryla pod kůži“, pořád si myslím, že je to nenáročný, slušně vystavěný, solidní thriller… a když dáte mozku dovolenou, fungovat může skvěle.

12 20.04.2022

Citace: „Tři sourozenci, kteří vzešli z kolébky bezbřehé tragédie. Navzájem odděleni, ale navždy pronásledováni šepoty vyrvanými z vědomí ostatních.“
Proč jsem dala 5 hvězdiček? Prostě, protože to bylo vynikající!
Strhující, silné, poučné, smutné, bolestné, emotivní i láskyplné, jedním slovem… krásné.
Pohled na Araby a Izraelce a konflikty mezi nimi z úplně opačného úhlu, než jsme zvyklí.
Tohle ve mně bude rezonovat ještě dlouho.
Pro mě asi nejsilnější kniha, kterou jsem četla od doby Hany od A. Mornštajnové.

7 13.04.2022

Po knize jsem sáhla především z důvodu doplnění informací nakousnutých ve skvělém druhém dílu Šikmého kostela. Naštěstí jsem k ní přistupovala už s vědomím, že se nebude jednat o klasický román ale spíš o literaturu faktu. A to bylo splněno. Je to takový „hybrid“ (ale v dobrém slova smyslu) klasické beletrie, literatury faktu proložený dobovými archivními fotografiemi, které jen umocňují emoční zážitek z knihy. Nicméně se čtením jsem měla trochu problém. Ne díky polodokumentární formě, ale největší potíž mi dělalo to obrovské množství jmen, kterými je kniha zahlcena. Chápu, že autorka chtěla čtenářům přiblížit osudy co největšího počtu lidí a rodin, které tato tragédie postihla, ale na mě to bylo už nějak moc. Některé výrazné osoby jsem si do paměti dokázala uložit, při zmínkách o nich jsem je dokázala identifikovat a vzpomenout si na jejich předchozí životní peripetie, ale zbytek (a bohužel většina) mi už dost splývala, a pokud se o nich začala autorka zmiňovat, nedokázala jsem se napojit na jejich předchozí životní linky a vybavit si jejich vzájemné vztahy. Mám pocit, že v tomto případě by možná méně bylo více a ani menší množství zmíněných postav by určitě žádným způsobem nesnižovalo hluboký a emotivní dojem z této knihy. Proto těch pár hvězdiček dolů.
Ale jinak knihu rozhodně k přečtení doporučuju. Ukazuje a přibližuje nám dějiny jednoho malého kousku naší země, které se v dějepise neučí. Už proto je tato kniha určitě skvělým počinem a velkým přínosem pro ty, koho minulost baví a zajímá.

7 12.04.2022

Kniha s výmluvným názvem staví hlavního hrdinu před složité dilema:
Jak určit toho, kdo má větší právo žít? Podle čeho rozhodnout…a jak pak vytěsnit dotěrné myšlenky, jestli to rozhodnutí bylo správné?
Je to taková kniha o čekání a o volbě, při které si ten, kdo rozhoduje, snaží zachovat morální kredit.
Kniha dále také ukazuje, jak se dva lidé rozdílných povah, rozdílného postavení a rozdílného rodinného zázemí vypořádávají s nadměrně složitou situací, v čem hledají motivaci nevzdat boj o to, aby dostali ten pravý „dar života“. Poutavou formou popisuje jejich naděje, zklamání i okamžiky, kdy si uvědomují, kolik toho svým blízkým ještě neřekli a současně jich děsí, zda ještě vůbec bude mít šanci to napravit.
Autor mě překvapil, dosud jsem na jeho tvorbu nenarazila a s romány z nemocničního prostředí jsem dosud měla spojeného maximálně tak R. Cooka nebo například E. Segala. Styl Denkerova psaní se mi líbil. Dost se mi třeba také líbilo, jak bylo v textu kurzívou odlišeno to, co se odehrávalo jen v hlavách postav, jejich myšlenky, které si nechávali pro sebe. Parádně to zpřehledňovalo čtení.
I když byla tato kniha napsána před více jak třiceti lety a medicína se od té doby výrazně posunula, vůbec nepůsobila zastarale a neaktuálně.
Akorát si bohužel jen troufám tvrdit, že rozhodování v reálném životě by vypadalo asi jinak. Určitě by bylo postaveno na jiných měřítkách a kritériích a rozhodující roli by měly asi úplně jiné faktory. Ale jako román - přitažlivé, emotivní i zajímavé a poučné čtení.

1 11.04.2022

Díky tématu letošní čtenářské výzvy se mi do hledáčku uložila tato kniha a určitě toho nelituju. Zejména díky prostředí, kde se děj odehrával, byla příjemným zpestřením té záplavy amerických či britských románů a thrillerů. Ale příjemné čtení, co se tématu týče, to rozhodně nebylo. Přibližuje život prominentních dětí v Nigerii, v rodině náboženského fanatika, čímž je charakter knihy už předem pevně dán. Na příběhu Kambilii a jejího bratra Jaji vyrůstající v rodině bohatého a vlivného despoty sledujeme rozdílný způsob života nigerijců „konvertovaných“ ke katolické církvi a „pohanů“ uznávající staré nigerijské tradice, kteří mají v této knize v porovnání s těmi konvertovanými paradoxně daleko modernější a zdravější pohled na život. K čemu střet těchto dvou světů vede, lze bez pochyby očekávat.
Kniha mě zaujala hned od začátku, děj nabral spád, i když střed knihy pak bohužel mírně drhl, některé pasáže mi připadaly méně čtivé a méně poutavé. Dynamika nastavená v úvodu byla mírně narušena určitým stereotypem, kdy se nic moc nového nedělo. Ovšem konec knihy to opět všechno zvrátil. Vyústění příběhu bylo dechberoucí a daleko překvapivější, než jsem čekala. Opravdu mě mrazilo.
Kniha hodně přivádí k myšlenkám, zda misionářská činnost, její „obracení na jinou víru“ a potlačování vlastních identit národů má vůbec ten správný smysl. Ale to posoudit nedokážu, určitě je k tomu nutné srovnání míry přínosů a ztrát, které tyto změny přinášejí. Ovšem jedno je nezpochybnitelné – fanatismus v jakékoliv podobě je prostě nepřijatelný.

3 07.04.2022

Kniha, jejíž výsledkem je vlastně jediná rada – hubnout smysl nemá. Protože právě to se knihou snaží autorka odlehčenou formou sdělit.
Takže, kdo chce opravdu zhubnout, rozhodně ať tuto knihu nečte. Naopak, kdo hledá alibi, proč nehubnout, pro něho je jako stvořená.

1 07.04.2022

Kniha půjčena víceméně náhodně a naslepo a….veliké překvapení (v pozitivním slova smyslu). Vůbec jsem nečekala, že mě tento příběh tak chytne.
Příběh začíná úplně od konce…hned v první kapitole známe dramatické vyústění příběhu a kdo za tím stojí a dalších cca 350 stran se propracováváme už jen k odpovědím, proč se to stalo.
Je to příběh dvou rodin, dvou naprosto kontrastních světů. Ten první zastupuje ambiciózní novinářka Elena, která je z jedné strany plná pozitivního idealismu a citu pro spravedlnost, z té druhé ale naprosto pragmatická a věcná, sešněrovaná pravidly a žijící plně podle předem daného plánu. Naopak umělkyně Mia je nekonvenční, svobodomyslná, žijící prakticky ze dne na den a řešící problémy teprve, až skutečně nastanou.
Jejich životy se náhodně protnou a významně si navzájem do nich zasáhnou. Jejich vzájemné vztahy se zpočátku zdají až idylické, ovšem jen do okamžiku, kdy se obě postaví na opačné strany konfliktu, který se jich sice přímo nedotýká, ale dotýká se lidí jim blízkých. Do světa i do vzniklého konfliktu těchto dvou žen současně významně vstupují i jejich děti, a to s klasickou mírou přirozeného pubertálního vzdoru vůči zakořeněným rodinným pravidlům a se svým vlastním pohledem na svět prozatím bez předsudků, což se projevuje vzájemnou fascinací a přitažlivostí kontrastních životních poměrů, které vidí právě u druhé rodiny.
Vzniklý názorový střet spustí mezi ženami i jejich dětmi vzájemný řetězec nedorozumění, obviňování, klamných informací, kdy všechny postavy teprve ukazují svoje pravé já a postupně odhalují své pravé charaktery.
Celý příběh má mnoho vrstev - kromě základní kostry příběhu o rodinných vztazích a středu dvou pohledů na život, naráží na velké množství témat poplatných dnešní době, ať už je to téma adopce s klasickým morálním dilematem, co je pro dítě prospěšnější, nebo třeba problémy neplánovaného těhotenství, interrupce či problémy rasismu.
Kniha mě opravdu zasáhla, do čtení jsem se ponořila tak, že jsem vždy úplně přestala vnímat svět kolem a nechala unášet na vlně pomalého a lehce plynoucího vyprávění, kde bylo ale neustále mezi řádky cítit mírné napětí a očekávaná gradace. Jasných pět hvězdiček… chci více takových knih.
„Pamatuj, někdy musíš všechno spálit a začít znovu. Půda je po takovém požáru úrodnější a můžou vyrůst nové věci. Lidi jsou taky takoví. Začnou znova…“

15 07.04.2022