PavlineCZka
komentáře u knih
Hotýlek na Islandu
Julie Caplin
Moje prvni kniha od autorky. Sahla jsem po ni jakozto ke zprijemneni letosni snehove nadilky a zimy :) Sice jsem si z toho nesedla na zadek, ale jedna se o fajn oddychovku, ktera je navic obohacena o postrehy a krasy Islandu. Takova pohadka... jsem jedina, komu prijde divne, ze by mi cizi chlap mel porad sahat na rty??!
Bez dcerky neodejdu
Betty Mahmoody
Celou knihu jsem si rikala PROC, proboha, PROC?! Nedokazala jsem pochopit, proc tu nebohou holcicku Betty tahla do Iranu... navic kdyz bylo tolik varovnych signalu a kontrolek, ktere se mely rozblikat a zafungovat... Nakonec ke konci knihy jsem nasla zduvodneni, ktere me jedine samotnou napadlo... ale i tak... Sileny pribeh, zaplatpan se stastnym koncem. I tak musela mit Betty strasne moc stesti a najit mnoho vnitrni sily a odhodlani (a taky kapnout na ty spravne lidi)... porad jsem si rikala, co by delala, kdyby otehotnela?!... bohuzel toto tam potom uz nerozvadela, ale zajimalo by me to, jak se ji postestilo zustat netehotna.
Pribeh uz sice vic jak 30 let stary, ale nedivila bych se, kdyby se neco podobneho delo dosud, v dobe modernich technologii, tik toku atd... cetlo se to dobre a prestoze konec clovek zna, tak je napjaty do posledni chvile.
Sophiina voľba
William Styron
Tato kniha mě zaujala již na gymplu svým obsahem. Nevím, proč jsem si ji nepřečetla jako povinnou četbu, když jsem jinak vše poctivě četla jako jedna z mála, nicméně to bylo asi proto, že nebyla na seznamu povinných. Nicméně i tak jsem se k ní po dalších 14 letech konečně dostala a moc se mi líbila, nicméně je fakt, že děj je mírně roztahaný a samotné téma volby zabírá jen malinkatou stránku, jak zde již někdo píše, což bylo pro mě trošku zklamání. A navíc podpořeno ještě tím, že jsem tuto pointu celé knihy znala právě již z gymplu, což mi trošku kazilo čtení. Každopádně jako novopečená matka malého dítěte jsem přemýšlela až až a v neposlední řadě obecně téma 2.sv. války je pro mě vždy naprosto drsné a strhující.
Pravidla moštárny
John Irving
Na tuto knihu se většinou obevují pouze velmi kladné komentáře, nicméně musím se přiklonit spíše k těm trochu negativním. Příběh mě bavil snad jen vprostřed, proto jsem taky knihu četla skoro 5 měsíců. Děj je opravdu velmi roztahaný, ale pak najednou zase extrémně rychlý. Moje romantické srdéčko si nestihlo užít ani žádného hezkého příběhu... konec už pak hodně uspěchaný, a proto celkově moc nadšená nejsem.
Kniha by byla dobrá jako povinná četba do základních nebo středních škol anebo ještě lépe by se tam z ní mohlo předčítat a spojilo by se příjemné s užitečným, nebyla by nutná sexuální výchova... :-D Často jsou popisovány takové detaily gynekologických postupů, u kterých opravdu neumím rozlišit správnost a ani po tom mé čtenářské oko netouží :-)
Sněhulák
Jo Nesbø
Abych se přiznala, tak jsem taky ze začátku myslela, že mě kniha nebude vůbec bavit (cca prvních 50 stran), jaksi jsem se nechytala... no ale pak jsem se do toho tak zažrala, že jsem ji přečetla během 2 dní :-) Napětí až do konce!
Zločin a trest
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Jsem ráda, že si tuto knihu můžu poctivě odškrtnout ve svém "čtenářském deníčku", přece jen se jedná o klasiku, nicméně i tak mě kniha nenadchla a nebavila. V podstatě mě ani žádný hrdina natolik nestrhl a nezaujal, abych změnila názor, děj neubíhal a byl velmi roztahaný.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Do knihy jsem vkládala velké naděje vzhledem k všemožným recenzím, bohužel mne ale nijak nenadchla a s dalšími díly nehodlám pokračovat, přestože jsem to měla původně v úmyslu. Děj je velice roztahaný a v podstatě se tam nic kloudného neděje, neobsahuje nic, co by zaujalo. Vtipy se opakují a jak zde již někdo zmínil, vtipy v závorkách otravují a působí jako ze třetí třídy. Jako nenáročné prázdninové čtení je to akceptovatelné.
Jednou nohou v blázinci
Simona Monyová (p)
Az me sokovalo, jak dobre jsem se u toho bavila. Predcilo to ma ocekavani a bavilo vic nez ostatni humorne knihy zamerene na rodicovstvi.
15 roků lásky
Patrik Hartl
Krom Okamziku stesti jsem cetla od Hartla vse... nemuzu si pomoct, ale kazde dalsi dilo na me pusobi ubozeji nez to predchozi. Zacatek knihy tak trapne absurdni, ze to ani vic neslo... dej tak jaksi predikovatelny... navic neustala sprosta slova me vazne nebavi cist. Uz nic dalsiho cist nebudu.
Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
Opravdu hodne silny pribeh pani Very a jeji sestry. Je neskutecne, co vsechno dokaze clovek prezit, v jakych podminkach, silou vule, chuti zit, vlivem i stesti samozrejme v tomto pripade. Je silene, ze se tohle delo nebo stale deje, ceho je lidska rasa schopna. Takovych knizek neni nikdy dost!
Ptáci v trní
Colleen McCullough
Na to, ze jsem knihu koupila z neznamych duvodu v levnych knihach a kdysi davno snad videla kousek nejakeho filmu, ktery mi prisel priserne trapny a kycovity, se cetla docela dobre. Ale jo, libila se mi. Vztahy byly popisovany zajimave a ne preslazene jako v jinych romanech a i popis Australie byl zajimavy.
Psí poslání
W. Bruce Cameron
Přestože se nejedná o žádnou světovou literaturu, ale oddechové čtení, jedná se o krásný příběh z duše psa, který jsem prožívala silně o to víc, že máme doma světlého labradora, který se v mnoha ohledech Bailymu podobal, nejednou jsem si upřímně dojetím poplakala... :-)
Konec prokrastinace
Petr Ludwig
U čtení knihy jsem prokrastinovala téměř půl roku, bylo mi líto ji nedočíst a neustále jsem čekala na nějaké postřehy, které mi "otevřou oči".... Důvod je ten, že se jedná o opravdu vyčerpávající čtení na obsah nikterak bohaté. Musím souhlasit s názory zde, že se jedná o přeceňovanou knihu a není v ní v podstatě nic nového, na co by průměrně inteligentní člověk nepřišel sám.
Pokud ovšem někdo nikdy nad těmito otázkami neuvažoval, tak to může pro něj snad být inspirací....
Citát, který se mi líbil: "Buďte otevření, ale ne tolik, aby vám mozek vypadl z hlavy." :-)
Mluviti pravdu
Josef Formánek
Strhující příběh (někdy trochu neuvěřitelný, pravda), který mě bavil od začátku až do konce a rozvíjel moji fantazii, když pominu autorovy občasné filozofické úvahy, které mě otravovaly. Přestože se jedná v zásadě o smutnou knihu, příběh je čtivý a krásný.
Pes baskervillský
Arthur Conan Doyle
Četla jsem v angličtině, příběh je do posledního okamžiku napínavý. Jako bonus jsem rozšířila svoji slovní zásobu o velice užitečná slovíčka jako bažina atd. :-)
Pravda o cukru: Jak krevní cukr ovlivňuje kvalitu našeho života
Jessie Inchauspé
Knihu jsem si vybrala opravdu tak náhodně podle obalu (nesuďte mě :-))
Nicméně dobře popisuje pár jednoduchých zásad, jak je možno zploštit svoji glykemickou křivku a zlepšit tak své zdraví. Teď už to jen zkusit převést do praxe.
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Matthew Perry
Chendlera (a Moniku) jsem mela z celych pratel vzdycky nejradeji. Po precteni knihy nevim, zda je Chendler Mattew nebo naopak, kazdopadne ano, Chendler dospel daleko driv. Kniha, prestoze je zde velka snaha o psani humornym zpusobem, na me dycha depresi a zoufalstvim... popisy leceben jsou nekonecne (a stejne tak nekonecne musely v realu byt). Jako abstinent, kteremu alkohol proste nechutna, si to tezko predstavuji... choval by se stejne, kdyby nemel k dispozici tak obrovske jmeni nabyte prostrednictvim serialu Pratele? Tezko rict. Prala jsem si na konci knihy dozvedet, jak je na tom nyni, ale to se vzdy muzeme jen domyslet. Doufam, ze uz se mu bude dobre darit a jeho diry zustanou zaplnene. Kazdopadne v serialu nic poznat nebylo a miluji ho i nadale :)
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Take jsem cekala trochu neco jineho nez literaturu faktu, neni to uplne muj salek caje. Tragedie ovsem hrozna.
Čajovna v Tokiu
Julie Caplin
Krasna knizka, opet se mi libily popisy japonske kultury, prirody. Samozrejme linka s milostnym dejem me take bavila.
Holčička, kterou tam nechali
Roxanne Veletzos
Urcite jsou oblasti, ktere by mohly byt zpracovany a rozepsany lepe, treba ta skolni dochazka nebo zamestnani atd. Ale kdyz vezmu v potaz, ze je to inspirovano skutecnym pribehem, tak pribeh je to ctivy a poutavy. Knih o holoukaustu jsem cetla jiz vice a vlastne ti, kdo prezili, v nich vzdy pochazeji z bohatych rodin. Pak si vzdy kladu otazku, jak priserne museli dopadnout ti, kteri z takovych rodin nepochazeli? Kteri nemeli co prodavat.. kteri nemeli dostatek nabytku, kterym by topili? Skoda, ze o Viktorovi, Despine a Antonovi pak uz neni nejaky dovetek.