Pazďa
komentáře u knih
Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
Tohle je první cestopis co jsem kdy přečetl jen z toho popudu, že jsem měl chuť na něco jiného a tuhle knihu donesla nedávno domů manželka. A musím říct, že jsem byl příjemně překvapený. Normálně vyhledávám knihy, které žene nějaké příběhové napětí, ale tohle se mi četlo dobře. Není to jednotvárné, hezky to jede dopředu, každá rozvinutá postava má buď humorný, nebo morální důvod a celkově má kniha prostě dobrou atmosféru.
Duna
Frank Herbert
Na knihu mě spolu s dalšími davy nalákalo excelentní filmové zpracování, tak jsem si řekl, že dám šanci i knižní podobě. A musím říct, že ze začátku jsem měl velký problém. První film jsem viděl před delší dobou a autor se ze startu moc nezpomaluje s vysvětlováním jakýchkoliv pojmů specifických pro tento svět. Trvalo to asi únavných 150 stran než si všechno dostatečně sedlo, já si uvědomil o co komu v konvetzacích jde a udělal jsem si dobrou představu kdo je kdo. Pak kniha po tom, co se Paul dostane k fremenům nabere velmi příjemné tempo a příběh má solidní spád. Je to velký svět a hodně představování na začatek, takže je třeba se toho nezaleknout, zatnout zuby a prokousat se matoucím úvodem. Každopádně v sérii hodlám pokračovat a doufám, že po téhle knize už to bude brnkačka.
Policie
Jo Nesbø
Od začátku do konce maximálně našlapané. Policie je ze série kniha, která po čtenáři pro maximální zážitek nejvíce žádá znalost knih minulých, takže když čtete popořadě, zatraceně se vyplatí. Prozatím jedna z top 3 ze série
Přízrak
Jo Nesbø
V této sérii zase trochu něco jiného, Nesbø se snaží poskytnout trošku jinačí náhled. Tentokrát bez cestování po světě, příběh velmi osobní, přesto zaměřený na organizovaný zločin s velmi kvalitním, uzavřeným koncem (kdyby čtenář chtěl). Nebavilo mě to sice tak moc jako Spasitel, Sněhulák nebo Leopard, přesto si tato série udržuje na poli detektivek nejvyšší kvalitu.
Šeptající mrtví
Darcy Coates
Fajnová jednohubka, Darcy Coates asi nikdy nevytvoří nic převratného ale sype jednu polohororovou duchařinu za druhou a kvalitu jakž takž drží na stejné, solidním bodě.
V zajetí divočiny
Ulf Kvensler
Kniha mě primárně bavila, je to poutavý a čtivý thriller. Souhlasím s většinou komentátorů, že konec mohl nabídnout finální třešničku na dort. Té dostaneme pouze náznak a těsně před tím, než autor potvrdí skvělý závěr, kniha skončí. Buď měl být tento náznak dotažek nebo vynechán úplně. Ale dostal jsem vesměs vše co bych si přal od Bčkového thrilleru, takže jsem spokojen.
Dracul
Dacre Stoker
Zajímavý kousek, který slouží jako fiktivní pozadí za napsáním Draculy. Kniha okamžitě zaujme líbivou prezentací, rozjezd je ovšem pomalý. Pokud ovšek čtenář překoná výpravnější úvod, čeká na ně dobře zpracovaný gotický horor.
Kanibal z Nine Elms
Robert Bryndza
(SPOILER) Další kvalitní série do mého hledáčku, kniha má dobré tempo, jen konec mohl být víc promyšlený, moc nemusím detektivky, kdy před odhalením vrah nefiguruje jako reálná postava v příběhu.
Smrt číhá na jarmarku
Anders de la Motte
Příjemné pokračování série, humor je stále povedený a zápletka dobře utíká
Vražedná temnota
Lisa Regan
Na jednu stranu je tohle kniha s velmi kvalitním závěrem, ale případ jako takový je až do rozuzlení relativně nuda. 300 stran člověku přijde jako práce, aby se dočkal finále, které je uspokojivé. V celku je to za mě ale zatím nejslabší kniha ze série.
Sněhulák
Jo Nesbø
Se Spasitelem jsem skutečně vstoupil do jízdy bezchybných detektivek. Snažil jsem se nemít Sněhuláka přechváleného a výsledek opravdu nezklamal. Každá slepá ulička, do které vás zde Nesbo navádí je stejně validní jako finální řešení, které je jednoduše geniální. Celá kapitola pojmenovaná Sněhulák, kde se vše dá dohromady a vám dojde jak skvělý plán Nesbův mozek vytrousil je prozatím nejlepší individuální kapitola z jakékoliv knihy série. A nejlepší na tom je, že celá záhada je velmi jednoduše rozlousknutelná, protože během knihy dostanete dvě velké nápovědy. Pravděpodobně nejkvalitnější detektivka co jsem četl a doufám, že stoupající kvalita je v této sérii trendem, který se udrží až do konce.
Spasitel
Jo Nesbø
Poprvé dávám Harrymu Holeovi plný počet hvězd s naprosto čistým svědomím. Spasitel je kniha, kde se Nesbo spisovatelsky extrémně posunul, celý příběh je extrémně našlapaný a baví mě hravé změny pohledu mezi odstavci. Zároveň tu nejlépe manifestuje motivy a přináší dost unikátní případ i pro zkušené fanoušky detektivního žánru. Konec je také zatím top, jedno z nejlepších a nejúspokojivějších rozuzlení co jsem četl. Série Harryho Holea postupně nabírala na kvalitě a po pěti knihách můžu říct, že Spasitel je ta dokonalá detektivka, ke které to směřovalo, a doufám, že není ze série poslední.
Pentagram
Jo Nesbø
Pentagram posouvá laťku knih s Harrym Holem zase o něco výš. Případ je našlapaný, konečně se tu uzávírá arch, který se táhne vícero knih a celkové rozzuzlení je skvělé. Zatím nejlepší kniha série.
Nemesis
Jo Nesbø
Nemesis byl o něco slabší než Červenka, stejně to bylo ovšem fajn počtení, zvlášť konec rozuzlení se opravdu povedlo, série s Harrym Holem stále míří správným směrem.
Švábi
Jo Nesbø
Furt to není top ale druhý Harry mě bavil podstatně víc než Netopýr. Nové prostředí a vedlejší postavy byly super, děj měl větší spád a vyšetřování více zvratů. Vyšší hodnocení si zatím schovávám, věřím, že tato série má potenciál jít kvalitativně ještě výš.
Spletité lži
Angela Marsons
Rozhodně jedna ze silnějších knih série co se postupných odhalení týče, tento díl mě od Skrytých Karet bavil asi nejvíce. Vrah je trochu našlapanější než jsme ze série zvyklí a vedlejší linka s Tracy Frostovou byla vcelku příjemné osvěžení.
Netopýr
Jo Nesbø
Na tuto sérii si brousím zuby už dlouho a konečně jsem se k tomu dokopal.
Netopýr je vlastně takový velký prototyp moderní severské krimi. Násilnější vraždy, podsvětí a disfunkční hlavní hrdina pravděpodobně nebyl modus operandi bestsellerrů když Nesbo představil světu Harryho Holea. Možná proto je Netopýr hůře hodnocený, mladý autor si ještě úplně nezajel svůj styl a tak trochu experimentoval s formulí.
Přesto je tohle docela příjemné čtení. Docela mě bavil tento formát "cestopisné detektivky", kde každý kolemjdoucí vypráví našemu hrdinovi kryptické folklorní příběhy a v příběhu hraje velkou roli i sociální rozpoložení Austrálie.
Tohle je ovšem dvousečný meč. Vyšetřování nemá v prvních dvou třetinách kniha prakticky žádný spád. Většinu knihy strávíte tím, že Harry chodí po městě a konverzuje s náhodnými postavami, které se jen tak objevují. Větší urgenci bych asi uvítal.
Vzhledem k tomu, jak velký věhlas tato série má věřím, že v Netopýrovi se učíme s Nesbem jezdit na kole. Občas zadařené pokusy, tu a tam nějaký pád, každopádně do detektivní tour de france máme daleko.
Otázka viny
Jørn Lier Horst
Knihu jsem koupil naslepo, teprve v polovině jsem se dozvěděl, že je to již patnácté pokračování, přesto nebyla absence znalostí předchozího děje znát. Čtení je to fajn, ale je třeba počítat s tím, že je to odpočinkovka, bez přepálené akce nebo masakrů. Četlo se to ale příjemně, utíká to. Dost mě ale zklamal konec, rozuzlení přijde tak nějak od nikud a je dost nezajímavé. Dal bych ale dalšímu Wistingovi šanci, kdyby se mi dostal pod ruku.
Obřad
Carmen Mola
Obřad je zvláštní případ detektivky, ve které by vše mělo správně fungovat, hrát na vítěznou strunu, ale čím víc se dostáváte do hloubi jednotlivých složek knihy, tak se věc rozpadá.
Premisa je docela unikát, vrahův modus operandi má co do sebe. Líbí se mi i náboženský subplot. První můj problém ale spočívá v marketingu knihy. Název "Obřad" nemá vlastně s knihou nic společného a obálka, leč líbivá, taktéž. Nakladatelství vás chce nalákat na rituální detektivku, což je docela mimo a severská surovost je zde vystřídána za jižanskou apatii. Což mě přivádí k bodu 2.
Postavy. Postavy jsou nelíbivé od začátku, ale úspěšně se jim daří budovat ve vás odpor víc s víc čím dál se posouváte v knize. Elena je jednoznačně postava hlavní, k té se dozvíme nejvíce informací ale i přes to všechno zůstává v zajeté charakteristice od začátku do konce, její postava bude pravděpodobně konstantou série. Zaráze je druhá hlavní postava, která mi v této knize přijde ovšem docela odfláklá, s každou kapitolou jsem jeho POV snášel hůř a hůř. Cheska je nesnesitelná a Orduño je nepopsaný list, o IT paní a patologovi si máme myslet jen to dobré ale nemají pro příběh extra významnou roli.
Odhalení vraha a motivace je takový standard, posledních 100 stran jsem přečetl nejednou a necítil jsem nějak zvláštní napětí.
Finální cliffhanger byl netradiční a docela náhodný, přišlo mi to jako takový poslední pokus nalákat čtenáře do koupě příští knihy. Příběhově ani logicky to smysl dává možná jen pro pravidelné diváky seriálových detektivek vysílaných po desáté večerní.
Zatím nechám otevřené, jestli budu na autorčinu prvotinu navazovat, pokud tedy vyjde u nás. Kniha měla světé momenty, ale vesměs mám z toho čtení spíš negativní pocit. Uvidíme v jakém časovém a náladivém rozpoložení budu, až vyjde kniha druhá.
Klub monster
Jennifer McMahon
Není to špatný čtení, příběh utíká svěže a témata a jednotlivá rozuzlení jsou moc fajn. Škoda jen rychlého, a hodně náhodného konce, na který asi úplně pozitivní náhled nemám.
