Peace komentáře u knih
"Žijeme teď a tady, nemáme čas čekat na příští život!"
Patřím do generace těch, které Lenka Lanczová provázela celým dospíváním, její knížky jsem milovala. S radostí jsem si proto přečetla její novou knihu a jsem moc spokojená.
Je prostě srdcovou záležitostí a vždy pro mě bude jednou z nejčtivějších autorek vůbec!
"Tady na dědině člověk musí umět vodpustit. I těm závistivejm. To nestačí jednou za život. To musíte každej den znova, jinak byste tady nemohli žít."
Hodně zajímavá sonda do života lidí na vesnici. Autentičnost je podtrhnuta jazykem, jakým je kniha napsaná.
Jde o moje první setkání s autorkou a určitě nelituji!
"Nikdo neví s jistotou, jak velký dopad má jeho jednání na život dalších lidí."
Nejdříve jsem viděla seriál, který si mě absolutně získal a považuju ho za jeden z nejlepších, jaké jsem viděla. A musím také konstatovat, že se mi líbil více, než kniha, což se mi běžně nestává.
Kniha nešla tolik do hloubky, Hannah na mě chvílemi působila i značně nesympaticky, což mě mrzí.
"Je pozoruhodné, jak dokáže jediná událost člověku zničit život, odklonit ho směrem, z nějž se už nikdy nevychýlí."
Hodně dobře promyšlené a propracované, v závěru do sebe vše zapadne jako dílky puzzle. Některé scény v knize byly opravdu děsivé, až jsem byla ráda, že nejsem sama doma :o)
"Můžeš ze svého domu vyházet zbytečnosti a vyblýskat ho, ale když máš zmatek v sobě, je to k ničemu."
Námět byl hodně zajímavý a neotřelý, bohužel jde ve výsledku o thriller, který zapadne v záplavě jiných. Závěrem neurazí, ale bohužel ani nijak zvlášť nenadchne.
"Nejlepší záhady jsou ty nevyřešené."
Další z řady super knih od Liane. Chvílemi jsem měla chuť zajet na Ostrov za touto povedenou rodinkou na návštěvu ;o)
Velmi dobře autorka popsala poporodní depresi, za to opravdu klobouk dolů!
"Jediný člověk, který mi může jakkoli zlepšit život, jsem jenom já sama. Protože i když nemůžu sama sebe vyléčit, můžu se rozhodnout být šťastná."
Po delší době opět kniha od autorky, která mě bavila. Potvrdilo se mi, že Rowan Coleman je mnohem uvěřitelnější ve vážnějších tématech (viz Kniha vzpomínek).
Děj této knihy je čtivý, chytne za srdce a i když některé pasáže mohou působit značně klišoidně, nevytrácí se hlavní poselství: za každých okolností se snažit o uchování naděje v lepší zítřky.
Jsem zvědavá na další literární počin autorky.
"Je zvláštní, kolik síly vám dodá vztek."
Dle mého názoru Dokonalému cizinci škodí marketingový tah přirovnávající titul ke Zmizelé či Dívce ve vlaku. Každý příběh je přece jiný, má své vlastní postavy. Přirovnávání vede jen ke zklamání.
Děj je čtivý, zápletka hodně zajímavá a napětí trvá až do konce. Kniha rozhodně stojí za přečtení, ale ne jako kopie čehokoliv jiného.
"Ve smrti trocha svobody je. Aspoň občas. Jen člověk nikdy dopředu neví, co všechno v něm musí umřít, aby se jeho svět změnil. A někdy v tom hledání nakonec umře on celý."
Knihy Petry Dvořákové mám moc ráda. Ani v této knize svůj psací talent nezapře, o tom žádná. Jen jsem se při čtení nemohla zbavit pocitu, že už čtu něco, co tu bylo ne jednou, ale až mockrát..
"No, ale právě proto je všechno takový, jaký je. Protože lidi před tím, co se děje, zavíraj oči a mávaj nad tím rukou."
Pro mě je Petra Soukupová sázka na jistotu, když chci číst kvalitní a čtivý příběh. A novou knihou mi to opět jen potvrdila ;o)
"Přítomnost nikdy správně neuchopíte, pokud si nebudete jista, kde má zapuštěné kořeny."
Velmi dobře napsaná kniha s nelehkým tématem. Šlo se jen těžko odtrhnout, rozhodně doporučuji a moc ráda se poohlédnu i po dalších titulech z této edice.
"Jak rychle se věci mění. Jak ztřeštěný a nepředvídatelný je život. Jako cirkus - nebezpečné akrobatické kousky a lidi, kteří se schovávají za klaunskou maskou. Jak málo ho můžeme ovlivňovat; tolik toho je mimo naši kontrolu."
Upřímně, u knihy Její konec mě chytl opravdu až konec. Příběh jsem četla poměrně dlouho, úplně mě nezaujalo ustavičné omílání myšlenkových pochodů postav kolem toho samého dokola.
Ale závěr, tak ten se autorce povedl.
"Jít vpřed neznamená zapomenout. Znamená to jen pustit se bolesti a nechat ji za sebou."
Nádherná kniha, Avu si nejde nezamilovat. Rozhodně jde o příběh s přesahem a hlubokými myšlenkami.
"Nikdo jí přece nemůže zničit život jen tím, že se rozhodl z něj odejít. Ten život jí zůstal, rozhoduje si o něm sama a je jen na ní, co s ním udělá."
Mé první setkání s autorkou. Nebylo špatné, kniha je čtivá a zajímavá. Ale že bych vyloženě hltala stránku za stránkou a byla nedočkavá rozuzlení, se bohužel říct nedá, což mě u detektivky celkem mrzí.
"Propadnout v Osvětimi zoufalství znamená zemřít."
Skvěle napsaná kniha, v níž se střídá lehkost života s naprostou temnotou.
Jen ten závěr mi přišel malinko přes čáru..
"Když je něco snadný, není to automaticky to správný řešení."
Autorčiny knihy mám ráda a ani tato nezůstane výjimkou. Moc ráda jsem si díky ní zavzpomínala na svoje vlastní dětství, které je skoro jako přes kopírák od jejího :o)
"U policie jsem už pětadvacet let a každý den mě překvapí, jak můžou být lidi odporní."
Robert Bryndza je pro mě sázka na jistotu, když se u čtení nechci nudit ani jednu stránku.
Už teď jsem natěšená na další Eričin případ! :o)
"V životě si můžeme vybrat jen ze dvou možností. Buď nebudeme věřit na zázraky vůbec, anebo naopak budeme věřit, že zázrak je úplně všechno, život i smrt."
Zcela upřímně musím říct, že jsem čekala víc. Hlavní hrdinka mi k srdci nepřirostla, vadila mi její věčná nerozhodnost a ohrnování nosu nad čímkoliv, co není z Prahy. Hodně situací na mě působilo křečovitě a nereálně; dojmem, za každou cenu pobavit.
Příště mě snad Radka Třeštíková osloví více.
"Nakonec je možné zpochybnit úplně všechno, i když to člověk vidí na vlastní oči."
Anotace vypadala slibně, ale příběh mi zhruba od poloviny přišel hodně překombinovaný a více než přitažený za vlasy.
"Sbírání bylin ve velkém není pro slabší povahy."
Příběh je pochmurný a nečte se úplně lehce - tedy alespoň mně brnkal na úzkostnou strunku :)