-Pečivo- komentáře u knih

LOL! 300 korun!! Já jsem to opravdu zaplatil! Před několika lety jsem přečetl “Jak se plave ke dnu“ od Jirky Pomejeho - budiž mu země lehká! Přečetl jsem taky “Iveto, sbohem” od paní Goudy, která Barotošový chodila vynášet lahve. Ale tohle předčilo všechno.

300 korun. Jsem za tohle zaplatil. Takhle nějak si představuju když se smísí českej šoubyznis a Sparta. Smrtící koktejl tohleto, smrtící.

0/10. Já nemám slov.

Podobný překvapení jsem hodně dlouho nezažil. Přeci jen je mi třicet pryč a to už člověka vykolejí jen sud jägermeistra, jakákoli nová kniha od Palahniuka v komiksové podobě nebo celer v polívce. Biance Bell se naštěstí povedlo úplně opačné překvapení.

Jezero mi atmosférou přípomínalo Jeskyni od Saramaga, což je sice píčovina jako plyšovej potah na volant, ale popisované prostředí tam má velmi sweet chilly atmosféru. Takovou roztahanou a neuchopitelnou, jako kdyby čtenář sledoval příběh ze zamlženýho auta. A stejnou atmosféru má i Jezero. Na rozdíl od Jeskyně se ale paní Bellová rozhodla zakomponovat do knihy i příběh a to je většinou dobrej nápad. Když ten příběh samozřejmě neni blbej. To je pak blbej nápad.

Jezero je však případ dobrýho příběhu. Krom toho ve mne příběh matku-pak-otce-hledajícího-věčně-nemocnýho-vesnickýho-rozbiju-ti-hubu-divňáka Namiho evokoval dietní vzdálenou light verzi Sestry od Jáchyma Topola, takže už jenom z toho důvodu tomu musím dát plnou palbu. A to i přesto, že jsem si Namiho vizualizoval jako Sagvana Tofiho.

Kdybych si ho tak mohl vizualizovat jako paní Bellovou.. To bych si asi šel dát dlouhou sprchu, takhle ale bohužel.

20 29.01.2017

Totální rauš je přesně kniha, podle který bych se chtěl učit dějepis. O druhý světový už toho bylo napsáno tolik, že by se to nevešlo ani na tři obrovský náklaďáky, ale i přesto příchází Norman Ohler v roce 2015 s objevným tématem, který dosud nebylo vědecky dopodrobna rozebráno - náckové & drogy.

Důležitý fakt je, že se nejedná o fikci, ale o literaturu faktu. Fakt. Teda prej, ale já mu to věřim. Ohler popisuje svojí investigativní práci v archivech v Německu a Americe, kde se brodil tisícema dopisů, zápisků a výpovědí, aby dal dohromady tyhle perníkový puzzle a to mi stačí. Svý teze betonuje vyobrazením originálních dopisů a tak je buď dobrej fotošopák a nebo Heinrich Böll jel na frontě perník ve velkým.

Kniha skvěle popisuje vývoj fetování v Německu - z nějakýho důvodu jsem byl od mala hrdej na to, že krom Nagana jsme světu dali i perník, ale prej bohužel. Prej Japonci - ale ve velkým se perník začal rozvíjet ne v devadesátkách v garážích na českejch vesnicích, ale už těsně před druhou světovou v Německu. Krom toho Němci dali světu i heroin. Co já se ještě na starý kolena nedovim.

Paradoxně byla celá nacistická propaganda stavěná na čistý rase - sám Hitler byl jak známo vegetarián a abstinent a drogy považoval za buržoázní mor berlínskýho židovstva 20. let. Hlavně teda kokain. Perník byl v tu dobu v pohodindě, protože to byla energetická tabletka, která dokázala divy a díky který Němci zvládli zabrat Francii rychleji než člověk řekne Francie. Celá ofenziva na západní frontě tak byla dost podpořená peřím a naspídovaný Němci dokázali nespat i několik dní. Zvuk tanků se taktéž dá považovat za kolébku techna.

Ústřední postavou Ohlerova bádání je osobní doktor Hitlera, kterej velmi rád experimentoval s chemií a lidským tělem. Shodou okolností se okolo roku 1941 dostal k Hitlerovi a začal mu píchat vitamíny. Se zvyšujícím se nezdarem Wehrmachtu byl Adolf čim dál tím víc na nervy a aby se hodil do klidu, začal dostávat i koktejly obsahující eukodal. Což je vlastně stejný jak kdyby hulil někde za barákem opium.

Celý to eskalovalo, když si v roce 1944 generál von Tomcruise zahrál na Pavla Zedníčka a předvedl na poradě svůj explodující kufr. V rámci léčby šoku dostal Hitler poprvý dávku kokainu. Tentokrát ne od svýho dvorního doktora, ale od ORL specialisty. Kokain mu chutnal stejně jako obyvatelům Berlína - vůbec se ho nemohl nabažid.

No a pak se střelil do hlavy a skončila kniha a válka. 10/10 - dozvěděl jsem se spoustu zajímavých faktů: například když v rádiu zaznělo, že zemřel vůdce, tak si 100.000 lidí v Německu vzalo život. Nedokážu si představit co by se stalo, kdyby měl twitter. Nebo instagram. #kopfschussundtschuss

20 29.01.2017

Na světe existujou spravedlivý ocenění, jako třeba zlatá hokejka pro Jardu Jágra, a nespravedlivý ocenění, jako například cokoli co se týká zpívání a Richarda Krajča. Nobelova cena za literaturu pro Alexijevičovou definitivně patří do první skupiny ocenění. Její Zinkový chlapci jsou sbírka osudů sovětských matek, vdov a vojáků z afghánský války. A už za tohle by si zasloužila Nobelovku.

Afghánská válka se většinou v žebříčkách válek nedostává úplně na vysoký pozice a proto se nevyskytuje ve standardních českých školních osnovách. Nebo možná jo, co já vim, dyk je mi přes třicet. O co teda v týdle válce šlo? Sovětský svaz se podobně jako v 68 vydává pomáhat za hranice. Tentokrát afghánskému lidu skoncovat s feudalismem. To že byl Sovětskej svaz zmrd, ví snad až na Semelovou každej. Alexijevičová používá pro odůvodnění pošahanosti války jen výpovědí matek, kterým se vrátili synové v zinkový rakvi (Povinnost je povinnost synku), vojáků, který popisujou vraždení, krev, fet a život po návratu (Člověk se nemění ve válce, ale po válce. Mění se, až když se divá těma očima, kterýma viděl to, co bylo tam, na to, co je tady.) a zdravotních sester, úřednic a dalších ženských, který se vydaly bojovat za velkou Rus.

Alexijevičová to všechno poskládala tak, že je až neuvěřitelný, že se tohle nepoužívá jako univerzální knížka proti začátkům válek. Protože kdybych chtěl rozpoutat válku a přečet si todle, tak bych ji určitě nerozpoutal, protože by mi došlo, jaká to je blbost. Poslední třetina knihy pak popisuje soudní tahanice v Bělorusku, kdy některý protagnisti žalovali Alexijevičovou za urážku na cti, protože otiskla to, co přesně řekli a to se neslučuje s obrazem vojáka v Sovětským svazu.

Moje druhá Alexijevičová a dalších 10/10.

19 27.03.2017

S Murakamim jsme se do teď navzájem úspěšně vyhýbali. Já třeba šel doprava a on bydlel v Kjótu, já vešel do Alberta, on do hornbachu a tak dále pana krále. Korona tomu všemu ale učinila přítrž a tak jsme se konečně setkali! To bylo napínavé, co? Určitě si teď všichni říkali, jak to asi dopadne! Takže dobrý večer!

Toto dílo se teda, musím říct, velmi povidlo! Dokonce toliko, že jsem si hned koupil další knihu! To tu dlouho nebylo, doufám, že jsem teď všem v karanténě zvedl náladu a na chvíli přestali řezat manžela/manželku/psa/dítě.

Na jih od hranic, na západ od slunce je o skoro-čtyřicátníkovi, kterej má hezkej život, ale rozhodne se všeho vzdát, protože jeho kulhající láska z mládí se po letech objeví, aby mu nandala do hlavy svý šrouby a on ji pak teda taky nandal svůj šroub do trouby a pak zase zmizela.

Toť vlastně vše. Oceňuji absenci vysvětlování jeji minulosti a že si to Murakami štráduje pěkně po cestě, na které zdánlivé štěstí neznamená štěstí. Toto je velmi hluboké. Sedím totiž ve sklepě, tak si tak odvážně tvrzení můžu dovolit. Za mne noční tokijský život v jazzových barech za 9/10.

14 19.04.2020

Probohaživýho to bylo nekonečný. Nejlepší a nejdelší pitomá kniha, jakou sem kdy čet. Ayn Randová napsala 1.100 stránkovou ságu, kde všechno je buď černý nebo bílý. Nic mezi. Kapitalista je nažehlenej über-bůh a socialista je slizkej pod-pičus. K tomu je sloh autorky dost podobnej slohu Haliny Pawlowský. Nebo si aspoň takhle Haliny sloh představuju. Atlasova vzpoura tlačí jako tank svojí stěžejní myšlenku a neuznává jakejkoli jinej názor. A to všechno příšerným slohem. Co je Mein Kampf pro hitleriány, je Atlasova vzpoura pro zarytý kapitalisty.

Hlavním motivem knihy je otázka, co se stane, když hybatelé světa (nejbohatší, nejchytřejší, nejkrášnější a nejpracovitější lidi) začnou stávkovat a přestanou se aktivně podílet na chodu společnosti - Any Randová je víc filozofka než spisovatelka a tak veškerý její myšlenkový pochody a logický postupy maji hlavu a patu. Což je u 1.100 stran velmi pozoruhodný a obdivuhodný, pokud teda čtenář přistoupí na její logiku. Dle očekávání se svět posere a skončí v záhubě. Což snad ani neni spoiler. Bohužel v knize ale zbytečně často prosvítá Halina - hlavní hrdinka Dagny Taggertová, se tak nechá poštelovat skoro všema hlavníma mužskejma hrdinama. Naštěstí je každá kladná mužská postava směs Steva Jobse, Mirka Dušína, Ryana Goslinga a Dwayna Johnsona, takže je vlastně všechno v pořádku.

Že bych čet knihu necelej měsíc se mi dlouho nestalo - navíc sem todle hovado čet v tištěný verzi, takže sem celej měsíc nemusel ani posilovat. Atlasova vzpoura je jednoduchá, čtivá pohádka, jejíž filmová verze bude takový peklo, že se bojim i toho traileru na youtube. Vsadim se, že takovej Václav Klaus si ho u knihy nejednou vyhonil. 6/10. To nedávám Klausovo honění, ale knize. Klausovo honění nebude určitě ani za 2/10.

14 29.01.2017

Rok a něco. Tuto. Knihu. Jsem. Četl. Rok a něco. Mezi tím jsem stihl strávit tak 200 hodin na záchodě, přečíst 62 knih, zplodit jedno dítě a sníst omylem rozinku.

Souostroví jsem měl na stejné imaginární poličce spolu s Kouzelným vrchem, Donem Quijotem a podobnýma knihama, který mají víc stránek než já vlasů na hlavě v pětadvaceti. A to je hodně!

A jaký to teda bylo? Bylo to dlouhý. Prozřetelně jsem si ale hned zpočátku řekl, že si budu průběžně dělat zápisky, abych si pamatoval o co tam teda všechno šlo. Tady prezentuji své zápisky:

“Za 10 okurek 5 let dětem.”

Bohužel víc toho nemám. Nicméně jsem teď o dost moudřejší v pochopení ruské kultury a v pochopení proč to tam teď vypadá, jak to tam vypadá. Tábory nebyly samozřejmě vůbec cool a nedalo se tam moc chillovat a kalit.

Já mám hrůzy v knihách rád. Taky mám rád pizzu. No a tady jsem si připadal jako kdybych jedl 10ti metrovou pizzu. To se toho pak člověk přejí. Za mne 7/10, protože Solženicin je mistr literární odbočky a tak se čtenář doví opravdu všechno co kdy někdo řekl někomu, kdo znal někoho, kdo znal Solženicina. Trošku jako když mi něco vypráví moje babička.

13 30.01.2020

Kniha knih! Tohle je maximální literatura! Jediná kniha, která je vidět z vesmíru! 900 stran fiktivních memoárů nacistickýho zmagořilce skvostně umíchanýho z ingredincí znamých nacistických zvířat. Tolik hnusu, že už se nemůžu dočkat, až to budu číst podruhý. Littell je bůh.

13 30.01.2017

Po střední jsem jel s klukama na dovolenou do Hurghady a zvládnul jsem za dva týdny neopustit ani jednou hotelový resort, vypít čtyři bazény tvrdky a nevidět ani jednu pyramidu. Takže jsem expert na egyptologii a proto není divu, že jsem do sebe nasoukal těchto 1000 stran o egyptským doktorovi.

V knize se toho stalo tolik, že to nemá cenu ani psát, protože bych to musel psát strašně dlouho. Takže abych to zkrátil - 7/10.

12 17.03.2021

Knihy, který Pepa Goebbels házel do kamen jsou automaticky určitě dobrý. A jelikož to za chvíli bude 100 let od magořince v Německu a jako otec dvou děti cítím občanskou povinnost vychovat čilé nenácky s mozkem, tak jsem si po dlouhé úvaze v zrcadle pověděl: “peči!”. Dělám si prdel, samozřejmě to bylo tak jako vždy - dlouhý ranní kad měl za následek nestíhačku výběru literatury a tak jsem sáhl po první knize, co byla v knihovně.

To nemění nic na tom, že toto je plná palba. Na frontě se totiž za první světový ničím jiným nastřílelo. Jen plnou palbou. Fakt. Si to klidně vygůglete.

Pacifistickej příběh německého mladíka, kterej musí na frontu, kde zjistí, že válka je k ničemu a že lepší je louskat buráky vyšel v Německu souběžně s Hitlerovým Mein Kampfem a byl taktéž bestsellerem. Toliko pečiho nedělní fun fact. Naskle u příštích literárních vrat. 10/10 za koně který zakopávaj o vlastní střeva.

12 08.03.2020

Pan Mundstock je žid, kterej má doma slepici. To, že je žid, je relevantní, protože je rok 1941 a to nebylo pro Židy moc veselé období. Všude jezdily tanky a tak. To, že má pan Mundstock slepici, relevantní neni.

No a pan Mundstock vidí jak mu sousedi a známí mizí postupně do koncentráků a tak si říká, že brzy bude řada i na něm. Jednoduchá dedukce - když uvařím špagety a všichni se z nich podělaj, tak je velmi pravděpodobné, že se z nich zkadim taky.

Pan Mundstock se tedy na pobyt začne připravovat. Proto doma spí na žehlicim prkně, ji chleba po kouskách (taky ho takto preferuji) a nechává si dávat po hubě. No a pak ho odvedou, ale ne tak úplně. Můžu snad jen prozradit, že ho nepřejede tank. Spoiler alert - slepice to nedá. Ale ani ji nepřejede tank.

Nadšenej jsem z toho nebyl, Spalovač mrtvol je lepší, ale zase to bylo záživnější než třeba koukat z vokna.

12 29.01.2017

Úplně jsem zapomněl, že Václav Klaus kdysi označil kuřecí řízek a salát za levičácké antijídlo. LOL! - už jen kvůli připomenutí hodnotím knihu kladně a zdravím u dalšího vydání pečiho literárních vrat.

Daniel Prokop se snaží prokopnout nevědomost o zásadních problémech nejen české společnosti - exekuce, chudoba, školství, oba dva Klausové a jiné katastrofy. Krom toho tam zamíchá i trochu Ameriky a koncentrovaná informační superkulička je na světě. Tak koncentrovaná, že jsem si po jednotlivých kapitolách musel dávat pauzu v podobě jiný knihy.

Za mne 8/10, podobně jako ostatní podobné věci si to bohužel najde čtenáře jen tam, kde pšenka demence moc nekvete.

11 12.02.2022

Do teď se mi ještě nikdy nestalo, že bych musel ve vlaku přestat čist, protože za deset minut vystupuji a stojí mi péro. Well done, Houellebecq!

Krom toho, že mi u platformy párkrát houpnul, dokázal tendle francouzskej krysařík vytvořit tak nečekanej twist ke konci, že mi na chvilku ztuhla krev ve všech končetinách. Během čtení byl můj penis často velmi zmaten. To ale svědčí o kvalitě. O kvalitě mého penisu. I o kvalitě knihy.

Hlavní pán se zamiluje do paní na vejletě v Thajsku. Paní dělá totiž v cestovce a dělá to dobře - tak dobře, že v necelejch třiceti vydělává jeden tank měsíčně. Pan, kterej nemá rad svoji práci se nastěhuje k paní a je to láska jak tank. Tady nastává čas na erekce - prcání s pokojskou na kubě, čtyřka v klubu a tak dále.

Krom prcání tento páreček zvládne revolučně změnit i celosvětovej turismus a na základě toho nasrat náboženský fanatiky, který pak zastřelí paní.

Pan je smutnej a píše v Thajsku memoár. 9/10

11 29.01.2017

Božínku, to bylo dojemný. Bez ironie. Stárnu. Zatím nejlepší Čapek, ještě tendle tejden pošlu mámě smsku!

Jediný co bych vytknul, je to, že se matka nakonec nechá zviklat a pošle svýho posledního syna taky do války. Trochu to celý připomíná Sartra pro nenáročný, což ale neni nic špatného. 9/10

11 29.01.2017

Obsah Ouředníkovy knihy krásně v doslovu shrnul pan Vlastimil Hárl. Což je pán, který neháral pravidelně, jen si tak jednou hárl. “Člověk počátku 21. století, vzdělaný, sečtělý a intelektuáně soběstačný jako nikdy předtím, dosáhl součastně dosud nevídaného stupně infantilnosti. Trpí pro nic za nic, touží po uznání kohokoli, opájí se narcisismem, hřeje se na výsluní své zbytečnosti a intenzivně komunikuje s kýmkoli o čemkoli za pomoci znaků, které cosi znamenají, ale nic nevyjadřují. I o tom je tato kniha.”

Europeana je ironickým tónem na sto stran shrnuté století v Evropě. Ouředník používá fakta, která člověk z fleku může vybalit ve výtahu, když jede výš než 3 patra: “A věděla jste, pani, že 96% obyvatelstva světa hovoří 240 jazyky a zbylá 4% mluví 5821 jazyky? - Ne? - A byl váš otec pekař?"

Taktéž jsem se dozvěděl, že nejčastější příčina úmrtí v ruských koncentrákách byla sněť na nohou, protože se vězni báli, že jim někdo ukradne boty a tak spali obutí. Palijo, neboj se! My ti boty krást nebudeme!

Je to esej, je to beletrie, je to 10/10.

11 29.01.2017

Bonžůr! Le pán to zase dokázal. Nemůžu jít pod 10/10. Manifík! Blízká budoucnost, příběh se odehrává v roce 2027, nemá vlastně vůbec žádný dopad na příběh třech sourozenců a jejich eskapád nejen s umírajícím otcem.

Tady trochu paralela ela ela e e e s Knausgardem a Můj boj #1, ale vlastně jen trošku. Nejsmutnější kniha minimálně tohoto roku. Není to o politice, není to o extremismu, je to lidičkách. Srdíčko, papá!

10 26.02.2023

Dobře jitro holky a kluci - věděli jste, že jitro a jitrnice jsou sourozenci? Já to věděl, ale tak rád se podělím, že ano. No a takhle nějak ve zkratce funguje Boris Vian.

Pěna dní je romantika jak se patří. Kdyby prodávali růžovej heroin, tak by způsoboval přesně tohle. Za mne 10/10 a druhé čtení po osmi letech mi potvrdilo, jak skvělej literaturča sem už tehdá byl. Protože už tenkrát to bylo 10/10. Konec.

10 19.11.2019

Na základce se několik let snažili zhnusit mi špenát. Protože jsem se této fašistické propagandě z kantýny nepoddal, můžu teď v případě potřeby sežrat špenát a nechat si narůst svaly, vlasy nebo menší penis. Ne všem podobným vlivům jsem však odolával se stejným úspěchem. Například se tý macatý pani z Ameriky povedlo díky Twilightu dokonale zhnusit lidstvu cokoli v čem se vyskytuje jen náznak upíra. A i já jsem jen člověk.

Valerie a týden divů je bohužel příběh, kterej obsahuje upíry. Ne moc, ale stejně tam jsou. A kdybych nejedl špenát a někdo mi ho dal do kafe, tak se toho kafe ani nedotknu! Jelikož se mi ale kniha líbila, tak si teď připadám trochu špinavej. Valerie je sedmnáctiletá čmafinda, která bydlí s babičkou. Babička je ale pěkná svině a místo, aby chodila koukat na slevy do Kauflandu, vymejšlí, jak by z Valerie vysála mládí. Pak je tam taky mluvící tchoř a mladej Orlík a všichni se pohybujou mezi náměstím, sklepem, kurníkem a barákem.

Valerie a týden divů je Nezvalova klasika s prvky lysohlávků, menstruace a magickýho realismu. Jak sám v předmluvě píše “napsal tuto knihu z lásky k tajemství starých vypravovánek, pověr a romantických knih, psaných švabachem, jež se kdysi mihly před mýma očima a jež mi nedopřály svěřit svůj obsah.” Protože byl Nezval starej prasák, obsahuje kniha několik full frontálů, kdy sedmnáctiletá Valerie ukáže nejen pepíci, ale i švabacha.

Dávám plnou palbu, protože to je čtení jak pro děti a jelikož jsem to čet souběžně s Obratníkem Kozoroha od Millera, četlo se to jako máslová hruška.

10 30.01.2017

Rád bych se vyhnul srovnání s Jezerem, ale nechce se mi. To bych pak totiž nemohl napsat, že Mona zdaleka není tak dobrá. Tak a teď jsem to propálil hned na začátek. Kdo pospíchá, tak může klidně jít teď vyndat z pračky.

Bellové se povedlo s Jezerem něco, co se povedlo naposledy Poborskýmu v roce 1996 proti Portugalsku. Pak to zkoušel ještě mnohokrát, ale nikdy se mu to znova nepovedlo. A nakonec šel do Sparty. To si rovnou mohl vlézt do popelnice. Teď jsem se v tom trochu ztratil. Pro ty, kdo teď neví o čem je řeč, protože nekoukaj na fotbal - 6/10.

Bellové se opět daří mlhavá atmosféra, Mona má zajímavej osud (postarší zdravotní sestra ve francouzské kolonii, kde se válčí), Adam taky (mladý voják ve věku Mony syna s amputovanýma nohama), ale skloubení obou příběhů v love story bez naděje se teda moc nepovedlo.

A když uděláte dobrou koprovku a pomrdáte knedlík, tak to holt víc než 6/10 být nemůže. Až je mi to trošku líto, těšil jsem se. Ale hůl nad autorkou nelámu. Je mi totiž 34 a hůl ještě nemám. Nashledanou, jdu si poplakat.

9 29.12.2019

Komickej Fuks s místy strašlivě otravným slohem, kdy je jedna věta přímé řeči rozdělená odstavcem popisu situace. Dobré sobotní ráno od mísy, přeje Pečivo.

Katyně od Kohouta je česká klasika jak pochoutkovej salát a Pavel Verbíř a tak jsem si řekl, že si to teda taky přečtu. A v životě jsem učinil horší rozhodnutí. Třeba když jsem chodil za mlada na diskotéky a pil griotku, rum a zelenou tak dlouho, dokud jsem si nenablil do bot.

Katyně je o Lízince Tachecí, která bohužel má tu smůlu, že se spoustu let po vydání románu na scéně vyskytla vyšinutá jmenovkyně a tak jsem měl co dělat, abych si při popisech uhlazené 16ky nepředstavoval vyšinutou Barboru.

Lízinka je mladá tichá lolitka, která se nedostane nikam na střední a tak se shodou náhod dá na studium poprav. Kohout tak servíruje guláš z historie poprav, psychologického dramatu, komedie a dobové kritiky. Hodnocení zvedá fakt, že jsem se několikrát zasmál a to už se mi dlouho nestalo. Taktéž zvedá hodnocení obohacení mého slovníku o výrazy “rozpíčit se” a “píchalky”.

Bacha montuju spoiler - Lizínka dostuduje, zemře/zabije se kvůli ni několik chlapů a dojde k výstupu z metra na Flóře aka defloraci. Jdu si udělat kafe, naskle! 7/10

9 17.08.2019