-Pečivo- komentáře u knih

Když mi Palivo podával slovenskou knihu, tak jsem si říkal "Čo??". Ale protože jeho doporučení jsou z velký části dobrý, tak jsem odložil své předsudky a naozaj se půstil do čteniania.

Ještě štěstí, ze kniha byla přeložena do češtiny, protože jinak bych si ani neškrt. Řeči o tom, ze slovenštině se dá v klidu porozumět, sou pěkná kokotovka, protože já tomu nerozumím ani za popel. A to jsem vyrůstal v Československu a na vejšce asi dva tejdny chodil se Slovenkou.

Slobodova hrdinka je vesnická inženýrka, která před několika lety zabila svýho starýho hasákem, protože ji chtěl seřezat. Slušný! Tadle kuchca (to je slovensky) má teď novyho staryho a s tím žije na jiný vesnici na Slovensku. Tendle novej starej se jednou spustil a natrtkal sousedku a tej se potom narodil syn. No a tomu je 18 a zamiluje se do svý nevlastní mámy (inženýrka) a začne ji trtkat.

Na to konto se jeho práva máma zvencne protože na to přijde a jak bystrý čtenář od začátku tuší, tak na to přijde i novej starej a oběsí se. Slušný!

Podle příběhu by se mohlo zdát, ze sou všichni hloupý jak štoudev a prcaj kachny, ale tomu tak neni. Hlavní hrdinka i jeji nevlastní syn jsou lidi s mozkem a spousta stran řeší jejich postavení k bohu a jak k němu došli. To je zajímavý, pokud to člověka zajímá. Sloboda i tak popisuje hlavní hrdinku velmi sympaticky a ja ji teda fandil. I když se v knize trtká, není třeba očekávat scény jak od Houellebecqa a proto se klidně tato kniha hodí ke čtení ve vlaku.

1 30.01.2017

Nuda. Nuda. Šeď, šeď. Úplně slyším Bosáka. Příběh italský báby uspávačky a jeji nevlastní dcery ze Sardinie mě nijak nenadchnul. Otravný to nebylo, ale nic převratnýho taky ne. Navíc po všech těch italských knihách, kde se nevyskytuje pizza, tady další italská kniha, kde se nevyskytuje pizza, tudíž jsem odhalil další spiknutí. Není zač.

1 30.01.2017

Když zadáte do slovensko německýho překladače Kavčiak, vyjde vám Kafka. Náhoda? Nemyslím si.

Tenhle slovenský velikán se ale vymyká jakýmkoli zažitým představám o literatuře jako takové. Příběh se sice zdá jako laciná detektivka, která se dává na benzině zdarma k natankování, ale Kavčiakovi se daří vyšperkovat tuto mezinárodní taškařici o několik levelů výš. Svůj literární breakdance o americkém mediálním magnátovi a jeho unesené manželce podkresluje skvostama jako například - a tady rovnou můj oblíbený citát:

"Život není sendvič, který máte připravený ve dne v noci u postele.”

Aby podtrhl dramatičnost, nebojí se Kavčiak napsat o postavě, že něco “řekl tónem, kterým se vystavuje úmrtní list.” Přirovnání pro odvahu se nese v podobném duchu: "Muž, za kterým si Cyrus zajel, nepatřil mezi typy, kterým se hned podlamují nohy, a nebylo to jen proto, že už několik let trávil na invalidním vozíku.” A v neposlední řadě ovládá pan Kavčiak i smutek: “Detektiv Gary Monteiro smutně pohleděl ze svého okna do noci, i přesto, že byl ještě den.”

Při čtení tohohle bizaru jsem si připadal jako když koukám na novej film režírovanej Vítem Olmerem, kde všechny postavy hraje Jirka Krampol. Zatímco podobný filmy mám rád když mám kocovinu a ležim s pizzou a fantou u televize, tak bohužel knihy takhle číst neumim a necelých 300 stran mi přišlo jako utrpení, protože i přes výše popsaný Kavčiakovi slohový delikatesy, je to furt jen nudná detektivka, která je spíš za trest.

1 29.01.2017

Ostrov Roye Jacobsena má 200 stran - i tak se do nich vměstná 15 let života na malým ostrově na severu Norska, kde hospodaří jedna rodina s tím, co drsná příroda dá. Děj začíná v roce 1913, takže rodina doma nemá playstation 4. Jacobsen se s tim vůbec nesere - kniha obsahuje stejný počet emoci, jak Eva Pilarová bezprostředně po botoxu.

Celá rodina, včetně dědy, lehce retardované sestry otce Barbry a 3leté dcery Ingrid je zapojena do každodenního pracovního procesu. Výše uvedené osoby s matkou Marii a otcem Hansem tvoří kompletní osazenstvo ostrova, který bud vyrábí sítě, loví ryby, opravuje lodě, opravuje barák nebo spí. A to i o víkendu a o prázdninách. V knize se nestane nic převratného, otec není ve skutečnosti děda a dcera nespí s koněm. V knize se ani jednou neprcá a neobsahuje ani jeden full frontal. Jacobsen jen popisuje život na ostrově – někdo se narodí, děti jdou časem do školy, najdou si práci, navštěvují místa mimo ostrov, vrací se na ostrov, někdo občas umře a tak dále. Stále se divim těm 10/10.

1 29.01.2017

Sovětskej tank je zvíře, německej jen stroj. - už z týdle věty musí bejt jasný, že kniha je skvělá a Topol oficiálně nejlepší českej spisovatel.

Supermarket se skládá z šesti povídek / dramat / scénáře. Jelikož sem si nedělal poznámky, tak už si pamatuju dost málo. Jen vím, že druhá povídka o komunistický revoluci v Mongolsku byla 10/10, první je cestopis o výletu Topola do Polska a na Slovensko - to mi dost mi připomínalo poslední část z Haklova Pravidel směšného chování, akorát to bylo zábavný.

Scénář byl prej zfilmovanej a je divnej a poslední část je divadelní hra - 7/10. Jo a uprostřed je ještě povídka a jedna divadelní hra a to ušlo.

Celkem 8/10, protože Topol.

1 29.01.2017

Takovej východoevropskej Henry Miller - příběh ruskýho mrdavce George Levantera, kterej vypraví svůj příběh od emigrace z Ruska, kde za Stalina pracoval jako instruktor lyžování, přes epizodu ve Švýcarsku, kde pracoval jako instruktor lyžování, až po jeho čas v Americe, kde se živil jako investor.

Když říkám Henry Miller, tak to samozřejmě znamená, že všude souložil jak zjednanej a příběh sám o sobě je pátý pres devátý. Prcání je popsáno velmi dobře, i kdyz si nevybavuju, že by mi někdy houpnul. Autor popisuje i témata jako ruský rande na slepo. Odtud i název knihy. Rande na slepo znamenalo, že se chlap přiblíží k ženě zezadu, dá jí ránu a zezadu ji znásilní. Protože žena nikdy nevidí útočníkovi do tváře, je tento akt autorem označován za rande na slepo.

Kniha se čte dobře, příběh střídá příběh, mrdačka mrdačku a sloh je ucházející. WTF momenty slouží jako vítaný bonus. Například epizoda, kdy si Levanter nese v NY do čínské čistírny košile a žádá Číňana, aby mu dvě vypral jinak, což Číňan samozřejmě neudělá a tak mu Levanter řekne, že takhle to nejde. Na to konto mu Číňan začne nadávat. Levanter vyndá fotku na které je vidět, že byl v Číně a Číňan začne plakat. Když jsem si dřív košile nepral sám, stávalo se mi toto v čistírně pořád.

1 29.01.2017

Fosseho krasojízda nekonečných vět pokračuje. Přistihl jsem se dokonce, že už si nejsem jistej jestli mě to irituje nebo je mi to sympatický.

Příběh navazuje na Mámení a hrdinové jsou stále stejní. Jelikož Asle ale v prvním díle odkráglival porodní bábu (toto neni spoiler), protože je nechtěla u sebe nechat bydlet, přejmenoval pro jistotu sebe na Olava a svoji starou na Åsdu.

Když Åsda v prvním díle porodila, tak Olavovi došlo, že by asi neměli zůstat bydlet v domě, kde sundal předchozí nájemnici a odstěhujou se kus za město.

Ve druhém díle Olava vystopuje starej děda, kterej se zda zná jeho minulost. Olav se chystá do města na nákup a děda ho pořád následuje a buzeruje, že ví co udělal. Tak se Olav rozhodne pro jedinou správnou věc a to, že se pude vyndat do putyky. Kdyby šel pařit do hlavního města, tak by si moh řikat Oslav. Lol.

Protože se vyndá a je pozdě, tak musí hledat nocleh a skončí tak u starý báby, jejíž starej je ten starej děděk. A jako v prvním díle zde nastává hořký twist - něco jako banánový split nebo jahodový shake - kdy Olavovi přistanou všechny hovna světa na hlavě a stane se něco hroznýho.

Jelikož se kniha jmenuje Sny Olavovy, tak neni vůbec jistý, jestli nakonec všechno neni Bruce Willis v Šestým smyslu.

1 29.01.2017

Stasiuk poslal 4 kamarády a jednu přisírku do Nízkejch Beskyd. To je někde na východ od Prahy. Tam se kluci mrcasí mrazem a před něčim utíkaj, i když si většina z nich myslela, že jdou prostě jen na vandr. Vzpomínky na mládí a dospívání s vodkou a snažením se zprcat spolužačky nalitý vodkou, zažil každý z nás a sympatizuje tak s hrdinama.

Náznaky thrilleru jsou naštěstí opravdu jenom náznaky a tak to, že před něčim utíkají, neni nijak otravný a nevyklube se z toho žádná šílenost typu napůl Polák napůl medvěd, žijící po staletí v horách. Stasiukův styl je velmi podobný Topolovo (čestina level 8 - jihočeština) stylu, což mám velim rád. Velmi rád mám taky sekanou, kadění a futsal. Rozdíl vůči Stasiukovi tkví v tom, že Topol má extra body za to, že většinu svý prózy zakomponoval do kulis Prahy.

1 29.01.2017

Shrnutí života obyčejného norského rybáře do dvou dnů a víceméně dvou souvětí. Tak jak, je u Fosseho zvykem.

Romantická představa smrti mi zkazila celkovej dojem, ale dobrá rajská je prostě dobrá i když člověk nesouhlasí s přípravou rejže.

A todle byla navíc hodně krátká rajská. A to je vždy výhoda.

1 29.01.2017

Podle ohlasů na internetech bych od toho čekal víc. Vypravěč je právník na Wall streetu a Bartleby je písař, kterého si najme na kopírování spisů, protože tenkrát jeste neměli ctrl+c.

Protože neni ctrl+c, tak je Bartleby asi smutnej a nevyvíjí žádnou vlastni iniciativu až proste jednou přestane pracovat úplně. Nastává patová situace, kdy právník neví co s nim a snaží se všema možnýma způsobama ho přimět aby tam nestál jak jouda. Bartleby neodmlouvá, chová se slušně, jen říká, že by to či ono raději nedělal.

Tak trochu Kafka na Wall streetu.

1 29.01.2017

Informace na přebalu knihy z Dánský občanský války dělaj z knihy něco mezi Příběhem pro přeživší od Palahniuka, Možností Ostrova od Houellebecqa a Adeninu od Paliva. Hrdina Dánský občanský války vypráví zpětně příběh svého mládí a občanské války v Dánsku s odstupem 475 let. Jeho nejlepší kámoš je kólie, která umí mluvit a jeho hlavní náplní na světě je mrdat další skoro 500 let starý lidi, který sou tak starý díky účasti v programu kmenových buňek. Takže celý to zní skvěle, ale možná moc skvěle.

Oproti Palimu Colling Nielsen vysvětluje celkem detailně jak a proč vypadá budoucnost, tak jak si ji maluje. I když se opírá o skutečnou hypoteční krizi z počátku tisíciletí, podobá se jeho myšlenkový postup francouzskýmu studentovi VŠE na cvičení z makroekonomie. To Palivo je jinej kalibr, protože jeho vizi budoucnosti sponzorovala Becherovka.

Příběh střídají zběsilé kapitoly, respektive příběhy v příběhu, který jsou velmi zábavný. Hvězdička navíc za příběh židovské rodiny, která byla za války nucena schovat se v prdeli blonďaté paní. Hvězdička dolu za příběh rajčete psaný v ich-formě. 7/10.

1 29.01.2017

Levé provozuje něco jako automatický psaní - 100 stran autoportrétu je pátý přes devátý. Myšlenky, zážitky, koníčky, zkušenosti, záliby, a tak dále pana krále. Všechno v první osobě. Nevýhejbá se tématům jako je sex, smrt, domácí práce, oblíbená literatura, politika, je vtipnej, melancholickej a sympatickej.

Nejen kvůli této myšlence: "Poslouchat veselou hudbu je pro mě jako trávit čas s lidmi, kteří se mi nepodobaji.” je to geniální. Sebevražda byla za 10/10, tohle je 9/10.

1 29.01.2017

Bohem zapomentí lidé maj nevýhodu, že jednotlivé příběhy nejsou propojeny. Cossery popisuje osudy kahirských ztracenců potulujících se po zaprášených ulicích chudých částí města. Bohužel se hrdinové ale nikdy nepotkaj. To já když jsem bydlel ve Vršovicích, tak sem Mojmíra Maděriče v nonstopu potkával furt.

Jednotlivý příběhy nenudí - buchtička si myslí, že je posedlá ďáblem, tak chodí svoji šílenost vyprcat k sousedovi, filozofujicí pán s průjmem, pošták, kterej dopisy doručuje a rovnou předčítá, protože neumí nikdo jinej ve čtvrti číst. Na další si nevzpomenu, protože je za pět minut devět a v devět už musim jít spát.

Dávám osm žebráků z deseti.

1 29.01.2017

Takto smíšené pocity jsem měl naposledy, když sem si prdl v autobuse. Na jednu stranu se mi ulevilo, ale na druhou stranu mi bylo trapně, protože sem neměl sluchátka.

Záhada sardinky je detektivka, která žádná neni, protože v půlce děje se autor rozhodne se na děj úplně vykašlat. Postav tam je jak u Marqueze, ale na druhou stranu je jejich stručný obsah uveden na začáku knihy a tak se se tam mohl vracet, když postava #13 po 50ti stranách zase přijde nakrájet salám a já tak zůstal stále v obraze.

Tématicky něco Vianem a O'Brianem, bohužel na mne moc O'Brian, proto dvě hvězdy dolu. Dobře rozjetej příběh, ke konci bohužel zbytečně moc dada.

1 29.01.2017

Andruchovyč a Stasiuk na volné téma Moje Evropa - dvě reflexe na osobní vnímání území mezi západní Evropou a Ruskem. Jelikož jeden je Polák a druhej Ukrajinec, tak tomu celkem rozumí.

Problém je, když Stasiuk začne machrovat svými geografickými znalostmi Polska - stejný problém sem měl už u Bílé vrány. Hezký, ale žádný osobní vztah si k tomu nemůžu vytvořit, protože nevim o čem mluví.

Střední Evropa je vykreslena velmi poeticky se svými klady i zápory a kdybych se narodil náhodou znova, tak bych se o to území chtěl zajímat víc a třeba ho i procestovat. S batohem lozit po nádražích, žít ze dne na den, dělit se o cigára s místníma - Ukrajina, Východní Polsko, Rumunsko, Maďarsko. Tenhle život to bohužel neklapne, protože sem lenivá a zhejčkaná píča. 7/10

1 29.01.2017

Stejně tak jako s číňankou, tak ani s čínskou prózou jsem doposud do styku nepřišel. Žít! však posloužilo jako velmi dobrý vstup do styku s čínskou prózou. Do číňanky v dohledné době vstoupit nehodlám a tak se podělím aspoň o zážitek styku s čínskou prózou.

Tak tedy: Žít! je příběhem čínského vesničana a jeho života v 20. století. Z vesnice se přesouvá maximálně do nejbližšího města a zase zpátky, takže se nekonaj žádný dějový veletoče. Život prostě plyne a vesničan zažívá ránu za ránou. Level deprese se dostává daleko za 8/10 a to je dobré. Celkově ale i tak 8/10, protože v Číně je hodně smogu a tím pádem nemohu dát lepší hodnocení. Kdyby kniha byla psaná třeba na Šumavě, tak je to za víc.

1 29.01.2017

Nepatřim mezi skalní fanoušky Cronebergových filmů, ale když mám volit mezi jeho filmem a spaním ve stanu, vždy volím film od Croneberga. Proto mi přišlo jako skvělý nápad, přečíst si jeho literární prvotinu. Bylo to sice lepší než spaní ve stanu, ale ne o moc.

Příběh dvou manželů novinářů - mimochodem nevim, kde se v oficiálních popisech bere Hana a Nathan, když je to v knize Naomi a Nathan - kdy se ona snaží objasnit okolnosti vraždy a následného sežrání francouzské filozofky jejím manželem filozofem a on se snaží vyléčit si v Kanadě nějakou pohlavní nemoc, kterou náhodou chytne při psaní reportáži v Maďarsku, protože tam naprcároš jednu zkaženou buchtičku. No a nakonec to všechno do sebe všechno zapadne jako Lenka Kořínková do příkopu.

Croneberg těží z toho, že je Croneberg. Kniha je průměrnej thriller. Tato recenze je například mnohem skvělejší a kdyby jí napsal Nelson Mandela, tak by dostal aspoň 20 lajků. Tak moc v dnešním konzumním světě rozhoduje jméno. 5/10

1 29.01.2017

Komiksová próza z období českého odboje a Heydrichiády. 5/5. Stančíkův Pérák je klaďas a poslední českej superhrdina před Jardou Jágrem.

1 29.01.2017

Konec devatenáctého století nebyl v Norsku žádnej med. Kvůli zimě tam totiž podle mě moc včel nemaj. Já když mám hlad, tak si dám chleba s medem. No a protože málo včel, málo medu = hlad.

Bezejmenný hrdina se živí psaním sofistikovaných článků do novin, což mu vynáší skoro stejně jako mne psaní recenzí na goodreads. Narozdíl od roku 2016 ale tenkrát v Oslu nešlo vybarvovat tabulky v Excelu a tak hrdina má příjem jen z psaní.

Hrdina se v průběhu příběhu dostane z jakž takž zajištěné existence, do totálních hoven, kdy jí dříví, piliny, cucá kamení a kouše se do prstu. Když ale nějak přijde k penězům, tak dává tuzéry jak Palivo v nejlepších časech - 37? 200! Díky tomu mu toho moc na jídlo nezbyde.

Takhle to táhne od desíti k pěti až se naučí, že hlad je víc než pýcha a stud a chleba je víc než piliny a že s humanitnim zaměřením toho moc nevytrhne.

Hlad dost připomíná Zločin a trest, což je velmi dobré. Jako když vám někdo řekne, že vaše přítelkyně vypadá jako Eva Greene. To je taky velmi dobré. 8/10

1 29.01.2017

Měrka se musí číst po dávkách. Jeho styl se nemění a tak když člověk čte po stopadesatý jak někdo někoho umlátil hovnem, tak už to neni tak zábavný jako poprvé. I tak jeho styl cením a to co dělá, dělá velmi dobře. Většinou.

Van Gogh je jeho první delší příběh (když opomenu poslední povídku z Telekrista a Mentála, která překračovala tradiční stránku a půl) a pojednává - jak už název napovídá - o Van Goghovi a jeho alternativním osudu v 21. století. A to formou komiksu. Tímto apeluji na všechny lidi světa, aby mi doporučili komiks, kterej bude stát za to. Tenhle za to moc nestál. Krom toho, že to byl komiks, tak ani Měrka se nezdá býti zrovna ve formě.

Vzhledem k tomu, že jsem to čet zbytečně brzo po Telekristovi, tak dávám jen 4/10. A to jsem to četl na záchodě. Komiksy se svojí píčovinovostí začínaj nebezpečně přibližovat španělský beletrii.

1 29.01.2017