-Pečivo- komentáře u knih

V první řadě bych chtěl podotknout, že Laserman by měl bejt zfilmovanej. Ihned a bez diskuze - a jednoho z detektivů by měl hrát Arnold Schwarzenegger. A Johna Ausenia by hrál Pavel Zedníček! A bylo by to severský noirový drama! 10/10! Koukám, že mi právě volá Marhoul, ale teď nemůžu, píšu recenzu!

A krom toho sedím na záchodě. Možná si někdy když venku prší, říkáte, že si to věčný vysedávání na záchodě vymejšlim, ale ne. #truestory!

Laserman je smutný příběh o tom, co se právě děje v Evropě a jak se historie opakuje a kam až to může vést. Ve Švédsku počátku devadesátých let narůstal počet imigrantů a s ním i počet a sympatie pochybných uskupení, který se dostaly až do místního parlamentu. Média a společenský diskurz vedly společnost k názoru, že za tamnější krizi nemůže ekonomika, ale Hasan od vedle, co na nádraží prodává ve stánku noviny.

Tohle všechno vedlo k tomu, že se jeden pobzíkanej Němec vyrůstající ve Švédsku (toho by hrál Zedníček s červenýma vlasama) sebral a na přistěhovalce začal po nocích střílet pistolí s laserovým zaměřovačem. Jelikož to naštěstí čmaňovi moc nešlo, tak z desíti pokusů zabil jen jednoho člověka. Zbytek přežil. V té době vznik ve Švédsku i známý hit - “Švédové, skáčou jak míčky gumové!” Škoda, že do svých recenzí nedávám obrázky, hned bych poslal jednoho černého humra. Løl!

Peči, zpátky k věci! Dobře, co následovalo bylo, že krajní pravice začala posílat zdravice, lajky, šéry a sabskrajby a Čmaňa se stal v těchto kruzích velkým oblíbencem. Protože ale střílení na přistěhovalce a bejt debil kolidovalo s pracovní dobou a protože bez práce nejsou koláče - jak se říká ve Švédsku: no arbeit, no knäckebrot - musel si začít přivydělávat. To vymyslel tak chytře, že přepad 16 bank! Jelikož byl ale fakt maxidement, tak začal chodit do kasina a tam to zase prohrál.

Tato komedie pokračovala tak dlouho dokud ho Arnold Schwarzenegger nevypátral a nezabásnul. Absynt mě opět oslnil a donutil vsadit na ruletě na 9/10. Další povinná četba pro všechny idioty tam venku. Peace, peči out!

5 18.07.2019

Zásadní informace pro mne byla, že kufr znamená arabsky bezvěrectví. To znamená že Čmaňa byl po deseti letech na obrazovce stažen z provozu, aby ho někdo nezterorizoval! Nebo možná naopak! Jak by asi dopadl díl, kde by Pavel Zedníček představoval předmět, který zaslal Abdul z Kábulu!! Svatá prostoto! Vokamuro, ještě žes to všechno zatrhnul! Tolik vykřičníků v prvním odstavci!

Tak se zase uklidníme pečivko. Dvě sestry jsou pokračování Sestry od Topola a prequel ke Třem sestrám od Lou Fanánka Čechova a popisují, jak se dvě sestry somálského původu, žijící v Norsku, dostanou na zcestí a zběhnou k Islámskýmu státu.

Absynt i tentokrát přesvědčil víc než jakákoli písnička o Kovárně v Bráníku a i tady servíruje pěkně orosenou desítku z deseti. Kniha je reportáž o celé sedmičlené rodině a mapuje dospívání dívek, jejich sociální okolí a vlivy na jejich názory. Autorka strávila hodně času s rodiči, sourozenci, přáteli a tak dále pana krále, aby seslala velmi čtivé svědectví toho co se v naši společnosti děje a co bohužel není černobílé a na co neexistuje jednoduché řešení. Pokud teda člověk má v hlavě kousek mozku a nevolí Tomia.

5 15.05.2019

Komiksy nemám zrovna v oblibě, ale jelikož mi bude brzo 40, tak musím zkoušet nové věci abych se udržel ve formě. Včera jsem si dal becherovku a dneska komiks - co bude zítra? #blaznivypecivo

Sice jsem už drahnou dobu zahraničníkovec, ale i tak jsem Čech Čech Čech a tak si toho musím vážit, že jo. Historie mne takhle na starý kolena pořád baví a tak se i ta komiksová forma dala celkem snést v tomto vyprávění o tom jak vzniklo Československo. Tomáš Garáž Masaráž se tak dlouho snažil až nám vysnažil stát. Gratuláž!

Asi bych ocenil víc historických faktů a obšírnější popis reálií, ale zase na druhou stranu - je to komiks. No. Tak já teda zase jdu. 7/10, protože jsem to přečetl za jeden kad a to je solidní bilance.

5 14.05.2019

Ganbare by fanoušek Kabátu přeložil jako Hobluj! A o tom teda kniha moc není, nikdo nic nehobluje a nevypozoroval jsem ani jeden hoblík. Kniha je o Japonsku.

Kniha je o Japonsku po katastrofě ve Fukušimě v roce 2011, obsahuje ale taktéž exkurz do historie přírodních katastrof v Japonsku. Největší Japonská katastrofa Tomio Okamura, ale předmětem knihy není. Zaplatí pámbů. To by totiž byla hrozná kniha.

Polská autorka formou rešerší a rozhovoru vypráví nejen momenty v elektrárně bezprostředně po tsunami (těm dávám teda 10/10) ale i osudy lidi po katastrofě a před katastrofou.

Taky se mi libí japonsky výraz Šukacu - to prej znamená hledání místa po vysoké. Já jsem teda šukacu hodně provozoval už na vysoké, ale to jen taková vsuvka. Lol.

Velkým tématem knihy je smrt a to, jak se k ní Japonská společnost staví. Což je diametrálně odlišné od toho jak se k tomu stavíme my a proto je to zajímavé. To je jasný. Tak například si spoustu Japonců dělá fotografie v rakvi, aby při opravdovým pohřbu vznikl dobrý dojem a člověk vypadal dobře. Protože kdo by nechtěl vypadat dobře v rakvi, že jo. Já si moc starosti nedělám, já vypadám dobře všude.

Workshopy smrti zakončují knihu a jedná se o workshopy pořádané mnichy, kdy se simuluje vlastní umírání na rakovinu a volení životních priorit. Jestli má člověk radši knedliky nebo těstoviny a tak. A je to celý hodně intenzivní. A ta knížka je taky hodně dobrá. 9/10

5 30.11.2017

Bukowski má ten pech, že po jeho hlavním hrdinovi pojmenoval kapelu vrchní žumpař české hudební scény a tak pokaždé když jsem četl, že Henry Chinaski někoho prcá, tak se mi vybavovala ta popová blbost. Za to samozřejmě Bukowski nemůže, ale já taky ne.

Ženy jsou příběhem šedesátiletýho alkoholického spisovatele se sexuálním apetitem velkým jak černoši v NBA. Takže po 300 stran leje a drandí buchtičky. Zábava bohužel po několika eskapádách ustane, protože to je více méně pořad dokola to samý.

Co je horší, ani jednou pořádně nehoupnul, takže se toto manko samozřejmě musí odrazit v hodnocení. Kdybych to četl před 15ti lety, tak bych to asi hodnotil lip. Takhle jen 5 náznaků erekce z 10.

5 28.09.2017

Protože mám rád depresivní příběhy z II. světový války, byla volba Ponorky, jasná volba. Ponorka je kniha tlustá jak debil a pojednává o posádce jedný německý ponorky a jejím dobrodružství v roce 1941. Vypravěč je novinář, kterej se s posádkou vydá na moře, aby o ni mohl napsat. S nim se na lodi vyskytuje dalších asi 49 lidi. Jelikož pan novinář velmi rád popisuje co se kolem něj děje a jak co vypadá, zbytečně natahuje knihu asi o 20% - u popisu barev moře a oblohy jsem si připadal, jako nedavno na jedný svatbě, kdy se buchtičky dohadovaly, jestli jsou šaty vanilkové, ivory nebo světle žlutě. Byly bílý.

Krom těchle kravin se člověk dozví i spoustu zajímavých věcí - ponorka měla zásoby vždy na 6-8 týdnů, takže při nalodění vysely ze stropu všude salámy a lezlo se přes basy piv (2). 50 chlapů se 6-8 tejdnu neholilo, nemylo a neprcalo. Což znamená, že to v ponorce solidně smrdělo a nesčetněkrát si ho týpci drandili, nebo se vzbudili s pokladem v trenkach.

Ponorka se vydává z Francie směrem na Atlantik - hlavním úkolem Nácků bylo zastavit zásobující konvoje z Ameriky do Anglie. Jelikož ale Američani nebyli pitomý, byly konvoje dost dobře chráněný. Proto když dojde konečně k útoku, tak ponorka sundá tři lodě a pak se snaží zdrhnout. To se ji moc nedaří, protože nad ní plave spoustu lodí, který po ní hážou dolu bomby. Protože se posádka skládá z 5 oficírů a zbytek jsou mladý joudové z Hitlerjugend, tak je krásně popisovaný, jak se všichni pochcávaj a posíraj, když na ně z hladiny padaj bomby. Všudypřítomný smrad hoven, chcanek, mrtky a tvarohovýho péra se line celou knihou.

Ponorce se i tak zázrakem podaří uniknout a šine si to dál. Změna hlášení z centrály způsobí, že hlavním úkolem je nyní dostat se do Italie přes Gibraltar. Průplav u Gibraltaru je uzkej. Posádka si musela připadat jako Shaquille O'Neal a Gibraltar jako jeho přítelkyně.

Konec je skvělej, což znamená, že neni dobrej. Krom toho jsou skvělý příběhy, který si posádka mezi sebou vypráví. Většinou je to o kurvách a o prcání. O tom, jak se v každým přístavu strašně prcá a že když se vrátí loď do přístavu, že se holky ani neobtěžujou zvedat a berou námořníky po jednom zatímco celý odpoledne leží na zádech. O holkách, který si vyndavaj skleněný voko a nechávaj si to strkat do očního důlku. O buzících, který si do zadku nechaj strčit korek, na kterej je navázaná struna a nechávaj si na to hrat smyčcem a další skvělý historky.

5 29.01.2017

O genocidě v Bělorusku toho vim asi stejně jako o českým zeměpise. Topolova osvěta na mě proto působila stejně osvěžujícím dojmem jako Paliho informace, že Vítkovice a Ostrava jsou více méně jedna a ta samá věc.

Příběh vypráví pasáček koz z Terezína, který se specializuje na zvelebování pohřebišť. K tomuto povoláni se samozřejmě nedostal přes jobs.cz, ale oklikou. Jelikož vyrůstal někdy po válce v Terezíně, tak neměl playstation 4 a musel si tak hrát venku. Z toho důvodu se motal po zrušeným koncentráku, kterej ještě nesloužil jako pamětní místo, ale jako opuštěnej koncentrák. V místě kde umírali lidi, si tak hráli kluci na schovávanou.

Postupem času přišly chytrý hlavy na to, že se na lidským utrpení dá dost vydělat a začali tábor zvelebovat a propagovat, aby ho dostali na turisitickou mapu Evropy. Toto se jim dařilo velmi dobře a pasáček koz se jim staral o IT.

Spojení se zdá podivuhodné, ale není, protože v mladí seděl v base za nějaký kundoviny. V tu dobu byl v Československu ještě trest smrti a někdo musel odsouzené vodit na křeslo. Tato činnost byla dříve velmi neoblíbená a pasáček koz, byl jeden z malá, který to zvládal, aniž by se u toho zeblil nebo zesral. Když pak byl trest smrti zrušen, pasáčka se každej bál z pověrčivosti a on tak neměl co dělat a kamarádil se dál s bachařem, který se staral o vedení statistiky mrtvých. Ten taky neměl co dělat a tak učil pasáčka zacházet s počítačem.

Proto teda IT. Podobně se mimochodem k IT dostal i můj kamarád Libor. Vypravěčovo hlavní úkol je zadávání kontaktů do tabulek, o ostatní záležitosti se starají ostatní. Mezi ostatní se řadí dobrodružná mládež, která pochází z celý Evropy a snaží se jít po stopách svých babiček a dědečků. Pomalu tak vzniká komunita, který se podaří z Terezína udělat, to co je z něj teď.

Mezi dobrovolníkama je i Alex a Maruška, ze kterých se vyklubou pěkný svině. Unesou totiž vypravěče do Běloruska, kde se ho snaží naverbovat na podobnej projekt a využit tak jeho kontaktů, který sebou nosí na flešce, aby dostali víc turistů do Běloruska a vydělali tak na šílenostech, který se děly v Chatyni.

Zajímavý na tom celým je, že celej svět zná Osvětim, Terezín, Dachau a Cristiana Ronalda, ale historii Běloruska, kde během druhy světový vymlatili skoro polovinu obyvatelstva, jsem se ve škole neučil. Vyvražďování se účastnili nejen Němci, ale i Rusové. Divím se, že v Laskavych bohyních o tom nebyla ani zmínka.

5 29.01.2017

Srovnání s Brave New World a 1984 je tak strašně mimo mísu, že kdybych takhle močil, tak nedělám nic jinýho, než že permanentně vytírám okolo hajzlu.

Circle je suprhipstrvegan firma v Kalifornii, kde chce pracovat každej absolvent. Circle spojuje všechny sociální sítě v jednu a jeji revoluční vynález je spojeni všech internetových identit v jednu, což má za následek konec anonymity na internetu. To prej má za následek rapidní snížení retardovaných komentářů v diskuzích. Dave Eggers očividně nikdy nebyl na idnesu v komentářích.

Circle jde jeste mnohem dál a je to celej kampus, kde se dějou děsně cool věci a všichni sou strašně happy. Mae je 24letá holka, která díky své nejlepší kamarádce najde u circle práci a vypracovává se vražedným tempem vzhůru. Akorát, že Mae je vylízaná jak talíř, nesympatická a tak blbá, že s ní firma manipuluje jak s Tomem Cruisem ta firma ve filmu Firma.

Kniha je velmi předvídatelná a snaží se nastavit zrcadlo dnešní společnosti, co vše hrozí, když se vzdáme vlastního soukromí a začneme se chovat jako absolutní retardi. Narážky cílí na firmy typu Alphabet, Apple, Facebook, Agrofert a Jägermeister a tak dale pana krále. To vše je v pořádku, ale u Eggerse je většina lidi neschopna jakéhokoli přemýšlení a chová se tak prvoplánově, že radši končím recenzi. Literární chleba.

5 29.01.2017

George Orwell je klasika. Klasická kytara je taky klasika, ale Orwell je lepší klasika. Nadechnout se napsal Orwell krátce před druhou světovou válkou a pojednává o hrozbě druhý světový války. Orwell naštěstí nebyl Nostradamus a nečet budoucnost z polívky. V roce 1938 už totiž bylo dost jasný, jakej je Hitler kokot a co asi bude následovat.

Hrdina tohoto románu je vobtloustlej pětačtyřicátník, kterej žije v Londýně s manželkou a dvěma dětma. Tento tučman vzpomíná na svoje dětství v anglickým zapadákově, kde chodil chytal ryby a když se podíval dolu, tak si ještě viděl na pindíka. Jelikož pracuje jako pojišťovák, což je někde na levelu 6 na OVB stupnici, rozhodne se, že se pojede podívat zpátky na místo kde vyrůstal a kde nebyl několik desítek let. Aby se nadechnul.

Co čert nechtěl místo jeho dětství vypadá uplně jinak, všude samá fabrika, barák, nikde nikoho už nezná a jeho vysněnej rybník je teď skládka. Ponaučení knihy je, že jde všechno do hoven. 7/10.

5 29.01.2017

Kdo má rád kvalitní kávu, dá si Dadák. Kdo má rád depresi, přečte si Knausgarda. Kdyby existovalo mistrovství světa v depresivní literatuře, tak je Karl Ove něco jako Michael Phelps.

Knausgard napsal několikadilnej Proustovskej epos o svým životě, kterej konečně vychází i česky. Jelikož umim dost dobře i nečesky, tak nemusím čekat dalších pár let než vyjdou další díly a můžu se do toho pustit rovnou. Číst Knausgarda je totiž jako kadit. Člověk by to mohl dělat furt a neomrzí to, i přes šíleně depresivní téma.

První kniha se točí okolo smrti jeho otce a jde, jak by řekl Richard Müller, až na kožu. Knausgard píše tak otevřeně a upřímně, že se čtenář cejtí jako kdyby ho znova a znova přejížděl smutnej náklaďák. A to se v celý knize neděje vůbec nic zásadního, Knausgard popisuje svoje normální dětství, který je oproti Palijovo historkám z Hostimi, nudný jak kůň v zoologický. I tak je těžký se od knihy odtrhnout.

Když jeho otec v půlce knihy zemře, začíná apokalypsa smutku. Sám na vlastni kůži nevim jaký pocity člověk doopravdy má a dost se bojím toho co prožíval Knausgard. Budiž mi k dobru, že můj táta neleje jak mentál a je dost velká pravděpodobnost, že nebudu muset seškrabávat jeho hovna z pohovky u babičky, ze který pred svoji smrtí zvládne udělat taky alkoholičku. Spoiler alert. Kniha roku a čistých 10/10, jdu vyhlížet pošťáka s druhým dílem.

5 29.01.2017

Překvapivě svižná jednohubka - Vojta Kotek je zločinec na útěku, cestou omylem vybouchne pumpu a hledá tak místo, kam se zašít.

Co čert nechtěl, nachází se v blízkosti klášter obývaný 5-6 jeptiškami. Umim počítat do pěti i do šesti - ty počty nejsou úplně moje chyba. Vojta Kotek tak nachází útočiště v tomto klášteře, kde se začne odehrávat bizar-porno-brak-náboženská-pošahanost, která se ale pořád více méně drží v mezích. Něco jako Dan Nekonečný a Jana Uriel Kratochvílová.

Jeptišky si sice schovávaj hodinky a kličky od auta na místa, kde bych je nehledal, ale ani jedna jeptiška není napůl kůň nebo tank. Náboženskej přesah sem nezaznamenal, četlo se to svižně až do konce, a hlavně to mělo okolo 100 stran a tak 7/10.

5 29.01.2017

To se nám pan Stančík u Andělího vejce pěkně odkopal, ach jo. Nikomu jeho názory neberu, ať si každej myslí co chce, ale to co u poslední knížky předvádí Petr Stančík je dost silná Brichta. Co je ještě smutnější, je fakt, že se mu jeho názory proti multikulti nevešly do příběhu, tak aspoň nechal blázna v roce 1910 veštit, jak se Evropa sama zničí uprchlíkama a do poděkování vložil rejpnutní stejným směrem. Gratuluji předem k vyznamenání od Zemana.

Tohle humpoláctví by mě jen tak nepřekvapilo, ale od autora skvělýho Mlýnu na mumie to teda překvapení bylo. Podobně bych byl asi šokován, kdyby Eva Green ukázala pinďoura nebo tanky začly jezdit pod vodou. Příběh jinak sám o sobě je v pořádku - respektive nadprůměrně v pořádku - August Hnát je českej Forrest Gump, kterej má v hlavě andělí vejce, zažije obě světové války, dostane se přes půl světa zase domu za svou milou a to je asi tak všechno co k tomu lze říci. Stančík psát umí, sloh má krásnej, je vtipnej, používá češtinu s lehkostí jako já tabulky v excelu, ale z Andělího vejce šlo vykřesat víc.

Pachuť Stančíkova xenofobní agitace mě bohužel nutí hodnotit knihu jen 4/10, i když bych byl rád nad věcí. Jak by řekl muj děda - když se vám vaše holka vykadí do postele, tak to taky prostě bude mít dopad na hodnocení jejího guláše.

5 29.01.2017

Nedavno mi někdo doporučoval Maso od Harníčka. Jelikož jsem to ale po 20 vteřinách na gůglu nemohl sehnat, tak jsem si objednal Sametovýho geroje. A chyba to rozhodně nebyla. Já totiž chyby dělám zřídkakdy. I když nedavno jsem zase udělal chybu, když jsem zapil pomeranč mlíkem, ale chybami se člověk učí a tak už se to naštěstí neděje tak často jako dřív.

Sametový geroj je příběh o individuálním zmrdství za minulýho režimu. Je to příběh Vavřince Potáhlýho, kterej se snaží co nejjednodušeji protáhnout životem a zajistit si přes protekce co nejpohodlnější život. Jeho strejda byl po válce docela velký zvíře (větší než medvěd) a tak Vavřinec sází na něj. To se mu vymstí, protože strejda zemře. To už tak starý strejdové dělaj.

Vavřincovi se jako zázrakem nabídne jeho bejvalej učitel z gymplu Žilkovský, že mu pomůže dostat se na školu. Vavřinec neni uplně blbej a tak mu dojde, že to asi nebude zadarmo. Po chvíi přemítání dojde k závěru, že se kvůli tomu klidně nechá vojet do zadku. Proto když přijde Žilkovský s žádostí o donášení, je Vavřinec rád, že nadále zůstane Potáhlý a ne Protáhlý.

Potáhlý zdatně donáší STB až do pádu režimu. Těsně před tim, ho bez dalšího vysvětlení zašijou do basy. To se ukáže jako štěstí v neštěstí, protože po 89 je Vavřinec hrdina, který za minulého režimu trpěl a je teď předurčen pro kariéru poslaneckýho mesiáše.

Pak ale přijdou poslední stránky a na návštěvu za zámožným hrdinou do jeho vily přijde soudruh Žilkovský s jeho spisem, který dokumentuje mnohem víc, než se čtenář od začátku doví. Celej Vavřincův život je orchestrovanej STB - i volba jména Vavřinec - jeho manželka, studium a tak dále pana krále. Poslanec Potáhlý se ale nezhroutí, jen si řekne, že se mu líbí čím je a jak se tam dostal, je vlastně jedno. A že bude dál dělat, co si soudruzi budou přát. A to celý vměstnal Harníček do 78 stran. 9/10

5 29.01.2017

Jelikož rád nosím boty, tak knihu musím hodnotit kriticky. Chápu, že příběh může mladistvé nadchnout, ale to může toluen taky. Nebylo to zdaleka tak příšerný jako alchymista, ale to není ani ten zmíněný toluen. Hesse je dobrej autorista, takže tady nechci nijak moc kritizovat, ale tohle mi narozdíl od stepního vlka vůbec nesedlo.

Takže dohromady tomu dám 6/10. No a to by asi bylo všechno přátelé dobré literární recenze.

4 11.07.2021

Dobrý kačer. Pepa Blau je učitel na začátku 20. století, kdy se ještě fackovalo rákoskou přes ksicht za nenaučený vyjmenovaný slova. Nikdo neměl instagram ani tiktok, holky chodili do třídy s holcíma a kluci s klucíma a bejt učitel ještě budilo respekt.

Josef se ale svoji třídy bojí. Myslí si, že se proti němu 15ti letý chlapci chystají vzbouřit a tak Ungar jede psychologické drama o několika stranách, kdy se dobro a zlo prolíná a točí jak třešně na automatech.

Nakonec to všechno dobře nedopadne. A je tam strejda, kterej se jmenuje Bobek. Ne jako ten králík, ale jako hovínko. 7/10, do Maimed to má ještě trochu mezery, ale je vidět, že tento moravský Kafka se vyznačoval kvalitou.

4 06.06.2020

No. Co k tomu napsat. Je to ...... A ke všemu jsem se dozvěděl, že Nejedlý a Soukup jsou příbuzný. Jdu si po tom všem vypláchnout oči.

Kmenta dobrý, až na jeho občasné pokusy o humory, to se mu teda moc nedaří. Jsem teď trochu ztracen s hodnocením - takže: kámen, nůžky, papír! 7/10

4 02.01.2020

Německá historie je velmi rozsáhlá a určitě zajímavá, ale tak nějak Hitler. Německá historie rovná se Adolf stejně jako se českej hokej rovná Jarda Jágr.

Ale všichni víme, že život není zdaleka takhle jágr a tak se tentokráte v pečiho literárních vratech doví svět něco o Německu 70.-80. let. My se to ve škole neučili, takže teď bacha - nesu vám noviny, pozor dejte!

Když zase začala válka ve Vietnamu v 68, tak spousta levičáckejch studentů chodila protestovat - “Napalm do palm nepatří!”, “Vietnam, vietnaš, Vietná - fandí celá Letná!”. Todle je jen pár transparentů, který nikdo na ty demošky nenosil, ale mohl by, kdyby byl v Čechách, že jo. No ale my měli tenkrát jiny problémy. Třeba to, že jsem ještě nebyl na světě a nemohl tydle transparenty udělat. Peči, kam zas odbočuješ s tou svoji motorkou na recenze? Zpátky do Němec!

Takže v západním Německu sice měli zkušenosti s tim, že spousta rodičů a dospělých lidi všeobecně byli bejvalý/skrytý nackové, ale na druhou stranu nevěděli, že takovej komunista, je úplně to samý hovado. Takže mladý protestovali proti imperialistům a místo hraní playstationu házeli po ulicích molotovy. Než jednoho dne jedno bengo zabilo omylem jednoho protestanta. Tím se zažehlo peklo, který trvalo 25 let a stálo život asi 50 lidi.

Andreas Baader aka Áďa Báďa to celý vedl a potom co vypálil nákupák, tak ho zavřeli do basy. Tam se lehce radikalizoval a Ulrike Meinhof aka Ulrike Meinhof ho tam odsud s par kamarádama vystřílela v roce 1970 ven a od ty doby se valil německem teror frakce rudé armády.

Hru na městskou guerillu dotáhli k dokonalosti a jeli třeba na par týdnu na výcvik do Libanonu. Automat na Colu ve výcvikovým kempu a další funky požadavky a kecy vedly k tomu, že dokonce i palestinská guerilla jich měla plný zuby a zrušila jim trénink.

Pak se vrátili, ukradli par aut, zabili pár policajtů a brzy na to je chytli die Benga. Tady jsem myslel, že kniha skončí. Pan Aust mne ale přečůral, protože následovalo dalších 350 stran. A stálo to za to. 7 let ve vazbě a samotný proces nakonec vedl k tomu, že v Německu zavedli protiteroristický zákony, počítačovou evidenci zločinců, a spoustu dalších šmakulád.

Spoiler alert - kamarádi, kteří byli na svobodě unesli člena představenstva Daimleru & jedno letadlo Lufthansy s 90 rukojmíma a žádali propuštění Ádi Bádi a dalších 3 spoluvězňů. Po třiceti dnech bylo letadlo osvobozeno, na to konto byl pan manažer zastřelen a všichni čtyři vězni se v cele zabili. Bum. Konec jak vínečko. Za mne 10/10.

4 17.12.2019

Pozor, pozor! Dnešní recenze dne je tady! Takže - pan Havlíček si nabral velkou naběračku Pečiho důvěry svým Neviditelným a musím říct, že jsem mu po tomto díle tu naběračku zase sebral.

Helimadoe je romantický příběh puberťáka z měšťanské rodiny, který tráví veškerý svůj čas u doktora a jeho pěti dcer - Heleny, Lídy, Marie, Dory a Emy. Proto Helimadoe, že jo. Klukovi je 15 a holkám 14-32. Takže vlastně zaděláno na pořádnou pubertální prasárnu.

Bohužel jsem tak zklamán, že budu spoilerovat - ani jeden fullfrontal a nula kojtů. NULA! Ptáte se co tam celou dobu ten pubertální hejsek dělal? To se ptám taky! 5/10

4 21.10.2019

Kaspar Colling Nielsen si to nebezpečně šine po žebříčku pečiho oblíbených autorů výš a výš! Příští zastávka Houellebecq? Uvidíme! Vítejte v pečiho literárních vratech. Pojďte dál, ale koukejte se zout! Jestli ale přijde i Palivo, tak ty si boty nech! To by jinak byl poslední zout. Lolec!

Evropské jaro je další alternativní současnost podle Nielsena. Podobně jako u jeho předchozích děl, je to lehce sci-fi, ale ne moc. V popředí zůstávají stále hlavní postavy a jejich osud. V pozadí nezůstává nic, protože opět sedím na záchodě.

Hlavní postavy jsou otec, bývalý pankáč - nyní kurátor, matka vědkyně a bulimická dcera. V Dánsku bují nepokoje, vznikají ghetta a tak se z jednoho z dánských ostrovů stane oplocená oáza bohatých chytrých lidi, kam nikdo jinej nesmí. Něco jako opak Brna. Tam se rodina nastěhuje.

Krom toho sleduje čtenář i osud jednoho šedesátiletého malíře, kterýmu kurátoruje pan z odstavce výše a celý je to velmi skvělé a vtipné. 10/10 za pasáž, kdy malíř po dlouhých soudech převezme opatrovnictví nad svoji osmnáctiletou retardovanou milenkou, kvůli tomu, že miluje anál a poté mu v cukrárně dojde, že s ní teď bude muset chodit i na veřejnost.

Za mne 10/10 - a jako bonus popisuje Nielsen sexuální scény s bravurou Houellebecqa: “Christianův pinďour se postavil do pozoru a mlátil sebou v trenkách jako naštvaný soused o patro níž, co tluče koštětem do stropu.”

4 27.07.2019

Tak konec světa se prý nekonal. Stejně tak se ale nekonalo nic oslňujícího a podobně jako u Ad Acta Ouředník bohužel nenasedl na vlak do stanice Pečivo. Musím přiznat, že jako přednosta stanice jsem lehce zklamaný.

Hrátky autora se čtenářem odjakživa nemám rád a tak jsem se od prvních stránek obával nejhoršího - pan Ouředník mi nejdřív vysvětlil co se bude v krátkých 1-2 strankových kapitolách dít a pak rozjel dva paralelní příběhy, který seděli ve vlaku s nim.

Sarkasmus a důvtip tam asi byl, ale teď s odstupem 3 dnů od dočtení už si pořádně nevybavuju ani jednu scénu. Byla tam grilovačka? Byl hlavni hrdina plešatej? Já nevím. A to mne mezitím nesrazil ani kamión jägra - čestný pionýrský! Kam tendle svět spěje.. 5/10

4 19.05.2019