-Pečivo- komentáře u knih

Levé provozuje něco jako automatický psaní - 100 stran autoportrétu je pátý přes devátý. Myšlenky, zážitky, koníčky, zkušenosti, záliby, a tak dále pana krále. Všechno v první osobě. Nevýhejbá se tématům jako je sex, smrt, domácí práce, oblíbená literatura, politika, je vtipnej, melancholickej a sympatickej.

Nejen kvůli této myšlence: "Poslouchat veselou hudbu je pro mě jako trávit čas s lidmi, kteří se mi nepodobaji.” je to geniální. Sebevražda byla za 10/10, tohle je 9/10.

1 29.01.2017

Moskva na přelomu 80. a 90. let musela bejt solidní diskotéka - Andruchovyč popisuje tuto dobu rozpadu sovětského svazu a todle místo velmi depresivně a temně, podobně jako Topol Prahu v Sestře. Za tohle už extra hvězdičky.

Krom toho je hlavní hrdina ukrajinský básník, který v Moskvě bydlí na koleji a studuje. Teda rád by, ale všude je tolik vodky a ženských, že mu to moc nejde, protože je všude tolik vodky a ženských. Proto mu například velmi dlouho trvá přesunout se z A do B. Moskoviáda popisuje jeden jeho den, kterej je tak bizarní, že bych rád zase použil přirovnání k Sestře. Přirovnání k Sestře. Tak. Právě jsem ho použil. Pečivo out.

4 29.01.2017

Pan Mundstock je žid, kterej má doma slepici. To, že je žid, je relevantní, protože je rok 1941 a to nebylo pro Židy moc veselé období. Všude jezdily tanky a tak. To, že má pan Mundstock slepici, relevantní neni.

No a pan Mundstock vidí jak mu sousedi a známí mizí postupně do koncentráků a tak si říká, že brzy bude řada i na něm. Jednoduchá dedukce - když uvařím špagety a všichni se z nich podělaj, tak je velmi pravděpodobné, že se z nich zkadim taky.

Pan Mundstock se tedy na pobyt začne připravovat. Proto doma spí na žehlicim prkně, ji chleba po kouskách (taky ho takto preferuji) a nechává si dávat po hubě. No a pak ho odvedou, ale ne tak úplně. Můžu snad jen prozradit, že ho nepřejede tank. Spoiler alert - slepice to nedá. Ale ani ji nepřejede tank.

Nadšenej jsem z toho nebyl, Spalovač mrtvol je lepší, ale zase to bylo záživnější než třeba koukat z vokna.

12 29.01.2017

Srovnání s Brave New World a 1984 je tak strašně mimo mísu, že kdybych takhle močil, tak nedělám nic jinýho, než že permanentně vytírám okolo hajzlu.

Circle je suprhipstrvegan firma v Kalifornii, kde chce pracovat každej absolvent. Circle spojuje všechny sociální sítě v jednu a jeji revoluční vynález je spojeni všech internetových identit v jednu, což má za následek konec anonymity na internetu. To prej má za následek rapidní snížení retardovaných komentářů v diskuzích. Dave Eggers očividně nikdy nebyl na idnesu v komentářích.

Circle jde jeste mnohem dál a je to celej kampus, kde se dějou děsně cool věci a všichni sou strašně happy. Mae je 24letá holka, která díky své nejlepší kamarádce najde u circle práci a vypracovává se vražedným tempem vzhůru. Akorát, že Mae je vylízaná jak talíř, nesympatická a tak blbá, že s ní firma manipuluje jak s Tomem Cruisem ta firma ve filmu Firma.

Kniha je velmi předvídatelná a snaží se nastavit zrcadlo dnešní společnosti, co vše hrozí, když se vzdáme vlastního soukromí a začneme se chovat jako absolutní retardi. Narážky cílí na firmy typu Alphabet, Apple, Facebook, Agrofert a Jägermeister a tak dale pana krále. To vše je v pořádku, ale u Eggerse je většina lidi neschopna jakéhokoli přemýšlení a chová se tak prvoplánově, že radši končím recenzi. Literární chleba.

5 29.01.2017

Bohem zapomentí lidé maj nevýhodu, že jednotlivé příběhy nejsou propojeny. Cossery popisuje osudy kahirských ztracenců potulujících se po zaprášených ulicích chudých částí města. Bohužel se hrdinové ale nikdy nepotkaj. To já když jsem bydlel ve Vršovicích, tak sem Mojmíra Maděriče v nonstopu potkával furt.

Jednotlivý příběhy nenudí - buchtička si myslí, že je posedlá ďáblem, tak chodí svoji šílenost vyprcat k sousedovi, filozofujicí pán s průjmem, pošták, kterej dopisy doručuje a rovnou předčítá, protože neumí nikdo jinej ve čtvrti číst. Na další si nevzpomenu, protože je za pět minut devět a v devět už musim jít spát.

Dávám osm žebráků z deseti.

1 29.01.2017

Kronika jedný vesnice někde ve východním Německu. Do jedný noci narve Stanišić všechno, co se v tý vesnici od jejího počátku stalo. Zajímavýho více méně nic. X příběhů se protíná, co kapitola to další příběh. Liška, stará malířka, pošahaná kronikářka, hospoda v garáži, převozník, místní omladina, atd. Bezkonkurenčně vede apatickej důchodce, kterej si chce koupit cigára. Bohužel ale nejde automat, tak do něj začne střílet. Jelikož ani to nepomůže, tak jede autem na pole, aby si tam v klidu prostřelil hlavu. Bohužel ho při sebevraždě vyruší holka, co si šla zaběhat. Následuje tedy druhý pokus dobytí automatu na cigára - tentokrát za pomocí kombajnu. Dvakrát ho přejede kombajnem a vzbudí tím majitelku penzionu, která mu cigáro ubalí.

Bohužel ani tento důchodce ale nezachrání fakt, že se kniha táhne jako smrad. A to ne jako ten dobrej smrad z vlastního prdu, kvůli kterýmu si člověk nadzvedne i peřinu. Kdybych byl z okolí o kterým kniha pojednává, tak bych dal minimálně 2 hvězdičky navíc. Takhle jen 2*.

29.01.2017

Stěžejní dílo Sartreho knižní diskografie - mladej Roquentin si píše formou deníku své úvahy a zážitky. Píše se rok 1932 a píše se ve Francii.

Roquentin je povoláním spisovatel a píše nějakej historickej blaf, načež zjistí, že se mu vlastně pomalu ale jistě začíná všechno hnusit. Nejdřív jednotlivé věci okolo něj, pak celá společnost a pak on sám. Často se sám takto cítím, a to zejména když Palivo vezme do hospody foťák a já ráno poté díky tomu jsem nucen rekonstruovat předchozí večer. Tímto zdravím například do cafe v lese.

Veškerou svoji naději tak Roquentin vkládá do shledání se svou bývalou láskou. K tomu taky dojde, ale - spoiler alert - jeho ex je stará a solidně chubby. A ještě k tomu ho nechce. Sic! Zaslouženě tak Roquentin přemýšlí o smyslu nejen lidské existence.

Jak by řekl Ben Cristovao - Sartre jede náročný filozofický bomby, kdy kolikrát můj gigantický mozek měl po ránu co dělat, aby udržel v tom těsnopisu pozornost. Stránku, kdy si ho Roquetinův kamarád honí v knihovně sem musel čist dvakrát, než mi došlo, cože tam vlastně dělá.

3 29.01.2017

Takto smíšené pocity jsem měl naposledy, když sem si prdl v autobuse. Na jednu stranu se mi ulevilo, ale na druhou stranu mi bylo trapně, protože sem neměl sluchátka.

Záhada sardinky je detektivka, která žádná neni, protože v půlce děje se autor rozhodne se na děj úplně vykašlat. Postav tam je jak u Marqueze, ale na druhou stranu je jejich stručný obsah uveden na začáku knihy a tak se se tam mohl vracet, když postava #13 po 50ti stranách zase přijde nakrájet salám a já tak zůstal stále v obraze.

Tématicky něco Vianem a O'Brianem, bohužel na mne moc O'Brian, proto dvě hvězdy dolu. Dobře rozjetej příběh, ke konci bohužel zbytečně moc dada.

1 29.01.2017

Čarodějova zahrada je sbírka povídek. Kdybych si toho všiml, než jsem započal čtení, tak si to dám na hajzl, protože se povídky a poezie čtou nejlíp na hajzlu. Proto tedy už tady jedna hvězda dolu. Na tohle měl Csáth myslet.

Sbírka má slušně našlápnuto - maďarský povídky z počátku 20. století obsahují témata jako matkovražda, psychický poruchy, týrání zvířat, totální zmagoření, drogy a tak dále pana krále a jako bonus spáchal autor někdy okolo svých 30 let sebevraždu, potom co před zraky svý dcery, zabil svoji manželku.

Bohužel se Csáthovi povídky i přes skvělé náměty nedostávají z bahna průměrnosti a takovej Petr Měrka by mu mohl dát nejednu lekci toho, jak přenést bordel z vlastní hlavy kvalitně na papír.

29.01.2017

Andruchovyč a Stasiuk na volné téma Moje Evropa - dvě reflexe na osobní vnímání území mezi západní Evropou a Ruskem. Jelikož jeden je Polák a druhej Ukrajinec, tak tomu celkem rozumí.

Problém je, když Stasiuk začne machrovat svými geografickými znalostmi Polska - stejný problém sem měl už u Bílé vrány. Hezký, ale žádný osobní vztah si k tomu nemůžu vytvořit, protože nevim o čem mluví.

Střední Evropa je vykreslena velmi poeticky se svými klady i zápory a kdybych se narodil náhodou znova, tak bych se o to území chtěl zajímat víc a třeba ho i procestovat. S batohem lozit po nádražích, žít ze dne na den, dělit se o cigára s místníma - Ukrajina, Východní Polsko, Rumunsko, Maďarsko. Tenhle život to bohužel neklapne, protože sem lenivá a zhejčkaná píča. 7/10

1 29.01.2017

Osobní zpověď Filipa Topola ve veršované formě. Až mi prišlo chvílema nemístný to číst na hajzlu. Neobsahuje ani jeden text Psích Vojáků a tak sem si to na hajzlu moc nemohl pozpěvovat. Což je vlastně v pořádku, protože vstávám dost brzo ráno a nerad bych někoho budil. Doufám, že až bude Jáchym Topol českej prezident, tak bude jeho bratr blahořečen.

3 29.01.2017

Bílý oceán neni revival Mukovy kapely s Landou v čele, ale volné pokračování Ostrova, kterej česky vyšel minulej rok a kterýmu sem dal 10/10 - a ani teď Jacobsen nezklamal. Šestnáct let po konci ostrova, se zase vrací na ostrov, aby vyprávěl o životě na ostrově. Ostrov. Potom co sem si po sobě přečet, co sem právě napsal, zjišťuji, že sem toto slovo použil velmi často. A ani jednou slovo tank.

Oproti prvnímu dílu do chodu ostrova na severu Norska zasahuje mnohem víc událostí a děj je tak mnohem květnatější než Květa Fialová a odehrává se i mimo ostrov. Což je bohužel na škodu, protože právě díky izolovanosti děje byl Ostrov tak geniální. I tak ale jedna z literárních událostí letoška. Hned po Ovčáčkovi na twitteru samozřejmě.

Jacobsen mimochodem napsal přesně to, o co se Katja Kettu snažila na konci Porodní báby. Ale možná se plettu. Tentokrát 9/10.

29.01.2017

Probohaživýho to bylo nekonečný. Nejlepší a nejdelší pitomá kniha, jakou sem kdy čet. Ayn Randová napsala 1.100 stránkovou ságu, kde všechno je buď černý nebo bílý. Nic mezi. Kapitalista je nažehlenej über-bůh a socialista je slizkej pod-pičus. K tomu je sloh autorky dost podobnej slohu Haliny Pawlowský. Nebo si aspoň takhle Haliny sloh představuju. Atlasova vzpoura tlačí jako tank svojí stěžejní myšlenku a neuznává jakejkoli jinej názor. A to všechno příšerným slohem. Co je Mein Kampf pro hitleriány, je Atlasova vzpoura pro zarytý kapitalisty.

Hlavním motivem knihy je otázka, co se stane, když hybatelé světa (nejbohatší, nejchytřejší, nejkrášnější a nejpracovitější lidi) začnou stávkovat a přestanou se aktivně podílet na chodu společnosti - Any Randová je víc filozofka než spisovatelka a tak veškerý její myšlenkový pochody a logický postupy maji hlavu a patu. Což je u 1.100 stran velmi pozoruhodný a obdivuhodný, pokud teda čtenář přistoupí na její logiku. Dle očekávání se svět posere a skončí v záhubě. Což snad ani neni spoiler. Bohužel v knize ale zbytečně často prosvítá Halina - hlavní hrdinka Dagny Taggertová, se tak nechá poštelovat skoro všema hlavníma mužskejma hrdinama. Naštěstí je každá kladná mužská postava směs Steva Jobse, Mirka Dušína, Ryana Goslinga a Dwayna Johnsona, takže je vlastně všechno v pořádku.

Že bych čet knihu necelej měsíc se mi dlouho nestalo - navíc sem todle hovado čet v tištěný verzi, takže sem celej měsíc nemusel ani posilovat. Atlasova vzpoura je jednoduchá, čtivá pohádka, jejíž filmová verze bude takový peklo, že se bojim i toho traileru na youtube. Vsadim se, že takovej Václav Klaus si ho u knihy nejednou vyhonil. 6/10. To nedávám Klausovo honění, ale knize. Klausovo honění nebude určitě ani za 2/10.

14 29.01.2017

Stejně tak jako s číňankou, tak ani s čínskou prózou jsem doposud do styku nepřišel. Žít! však posloužilo jako velmi dobrý vstup do styku s čínskou prózou. Do číňanky v dohledné době vstoupit nehodlám a tak se podělím aspoň o zážitek styku s čínskou prózou.

Tak tedy: Žít! je příběhem čínského vesničana a jeho života v 20. století. Z vesnice se přesouvá maximálně do nejbližšího města a zase zpátky, takže se nekonaj žádný dějový veletoče. Život prostě plyne a vesničan zažívá ránu za ránou. Level deprese se dostává daleko za 8/10 a to je dobré. Celkově ale i tak 8/10, protože v Číně je hodně smogu a tím pádem nemohu dát lepší hodnocení. Kdyby kniha byla psaná třeba na Šumavě, tak je to za víc.

1 29.01.2017

Nepatřim mezi skalní fanoušky Cronebergových filmů, ale když mám volit mezi jeho filmem a spaním ve stanu, vždy volím film od Croneberga. Proto mi přišlo jako skvělý nápad, přečíst si jeho literární prvotinu. Bylo to sice lepší než spaní ve stanu, ale ne o moc.

Příběh dvou manželů novinářů - mimochodem nevim, kde se v oficiálních popisech bere Hana a Nathan, když je to v knize Naomi a Nathan - kdy se ona snaží objasnit okolnosti vraždy a následného sežrání francouzské filozofky jejím manželem filozofem a on se snaží vyléčit si v Kanadě nějakou pohlavní nemoc, kterou náhodou chytne při psaní reportáži v Maďarsku, protože tam naprcároš jednu zkaženou buchtičku. No a nakonec to všechno do sebe všechno zapadne jako Lenka Kořínková do příkopu.

Croneberg těží z toho, že je Croneberg. Kniha je průměrnej thriller. Tato recenze je například mnohem skvělejší a kdyby jí napsal Nelson Mandela, tak by dostal aspoň 20 lajků. Tak moc v dnešním konzumním světě rozhoduje jméno. 5/10

1 29.01.2017

Příběh ruskýho žida, kterej se před 2. světovou válkou i s rodinou přesune do Ameriky, načež mu začne rodina odumírat, až zůstane skoro úplně sám. Kniha má být alegorií na osud biblickýho Joba. Job je moje nejoblíbenější biblická postava, protože sem fanda Apple.

I přesto je ale kniha nudná jak peklo a niterní boj starýho dědy, kterej se odvrátí od boha, je fakt za trest. 3/10

29.01.2017

Za anotaci bych někoho nejradši přetáhnul tyčí - "S velkou mírou ironie popisuje Astavacaturov život ,,obrýleného intelektuála“, který je unavený nevzdělaností nejen mezi svými známými, ale i mezi vysokoškolskými studenty a vyučujícími. Proti tomuto jevu používá jediný lék – humor a ironii, jimiž naplňuje každou stránku knihy.".

Mhm. Humor a ironii. Chápu, že je to širokej pojem, ale že je až tak širokej, sem teda nečekal. Kniha připomíná historky z natáčení předních českých herců, kdy Miroslav Donutil vypráví o tom, jak Pepa Dvořák u něj na hotelu při natáčení Ženy za pultem omylem vyprstil Jitku Molavcovou, protože si ji ve tmě splet s umyvadlem. True story.

Autobiografie mi nevadí, osoba která ji ale píše, musí být sympatická. Třeba moje autobiografie by mne bavila moc - Lidé v nahotě byla další kniha za trest.

29.01.2017

Hlavní ponaučení, který jsem si z Čapka vzal, je nehonit si ho do moře.

Bohužel nemohu dát plnej počet, protože Čapek v týhle knize používá zápatí takovým stylem, že jsem musel obracet stránky stále dopředu a dozadu. Nesčetněkrát se totiž stalo, že v zápatí se příběh táhne na 4 půlstrany. A to je v dnešní době prostě nepřípustné. Proto taky Čapek musel odejít - sofistikovaný čtenář totiž tohle nestrpí. Je to stejně nesnesitelné jako používání číslic a speciálních znaků v heslech na wifi. Drzost. I tak 7/10

6 29.01.2017

Díla jsou sbírka 533 uměleckých děl z Levého hlavy - jedná se o díla filmová, sochařská, malířská, literární, hudební a tak dále pana krále, z čehož je patrné, že Levé je multifunkční jak naše sekretářka, co zvlándne skenovat, faxovat i kopírovat. Crazy shit.

Oproti Autoportrétu a hlavně Sebevraždě, jsou Díla o dost slabší. Což vůbec neznamená, že jsou špatný Za zmínku stojí třeba díla:

- postavit dům podle obrázku tříletého dítěte
- orchestr si náhodně rozdělí nástroje těsně pred koncertem
- v sále se rozkládá polystyrenový pohoří a uprostřed toho je airbus vymodelován z kebabů
- z mateřského mléka je vyroben lidský sýr
- zlatá vrtačka provrtává jelito

Na druhou starnu je Levé občas takovej umělec, že bych musel na gůgl abych pochopil věci typu: "dovnitř altové violy je marufláží přenesen lep představující anamorfózu jelena”. Jelilkož mě to ale na gůgl nedonutilo, dávám šest a začínám používat častěji slovo marufláž.

29.01.2017

Další kniha ze série aby-se-z-toho-všichni-neposrali. Vonnegutova z části autobuografická vzpomínka na válku a na bombardování Drážďan, kterého se taky pasivně zúčastnil. Jako bombardinho. Což je italsky pro být bombardován bombami.

Kniha líčí osud hlavního hrdiny Billyho a jeho cestování časem a vesmírem. Příběh obsahuje kozy (i obrázek), cizí planety, spousty ponaučení o válce, o životě, žádnej tank, trochu humoru, jež mi není úplně blízkej a málo války (protože žádnej tank). 5/10

6 29.01.2017