pedroK komentáře u knih

Zvuk slunečních hodin Hana Andronikova

Už jsem knih s tématem holocaustu přečetla nespočet. A stejně jsem se při čtení přistihla, že doufám ve šťastný zvrat. Tak krásně sugestivně je kniha napsaná. Byla jsem s Kepplerovými v dusné, špinavé Indii, doma ve Zlíně i jinde. A hrozně jsem si přála šťastný konec. A řeknu vám, Toma Kepplera bych za muže chtěla taky!
Sundavam jednu hvězdu dolů za občasný zmatek v kapitolách, kdy jsem nevěděla, kterým příběhem navazuju na předchozí.

10 04.11.2019 4 z 5

Hlas kukačky Hana Marie Körnerová (p)

Tak jak jsme u této autorky zvyklí, byl to příběh obyčejného člověka. A i zde, tak jako v Heřmánkovém údolí, byla hlavní hrdinka téměř nezlomná žena s pozitivním náhledem na těžký život. Taková "na tragickej život já jsem pes". Zase si říkám, nemáš důvod si na cokoli stěžovat, na rozdíl od Irmy se máš úplně báječně. Stačí fakt, že v dospělosti nemám za sebou dvě války.

22 26.10.2019 5 z 5

Mlýn Michal Vaněček

Po dočtení ve mně zůstává pocit nesmírného obdivu k lidem, kteří se nedali zlomit. V průběhu čtení jsem ale přemýšlela nad tím, jak zhoubný a necitelný byl slib, který starý Hadrbolec na svých synech chtěl. Odsoudil je tím k sakra těžkému osudu a proč? Kvůli majetku. Ten měl větší cenu než lidské utrpení? A na druhou stranu zůstali bratři nesehnutí před jakýmkoli druhem šikany a nátlaku. Kdyby se měli rozhodovat sami bez závazku, který na ně otec uvalil, rozhodovali by se vždy stejně?
Kniha se čte velice dobře, na konci slzy a spousta otázek ve mně. Rozhodně ji doporučuji..uplně všem. Lidé mají tendence zapomínat a nepředávat svědectví další generaci.

15 22.10.2019 5 z 5

Sarajevská princezna Edo Jaganjac

Víte, přijde mi skoro nepatřičné hodnotit, jak někdo popisuje své utrpení z války. Jestli se to čte dobře nebo je to nuda. Takže asi takto. Kniha popisuje hlavně boj s byrokracií a válečnou nesmyslností. Vypráví o celém nesmyslu jugoslávské občanské války, o tom, jak pár fanatiků zblblo jeden a půl republiky k válce. Nečetlo se to úplně lehce. Mezinárodní organizace selhaly na celé čáře. Tak daleko to nikdy nemělo dojít. O princezně se píše víceméně okrajově, ona je špička ledovce.

12 12.10.2019 4 z 5

Mráz Bernard Minier

Mé pocity jsou trochu rozporuplné. Detektivka je dobře vymyšlená, ale! Prvních 150 stran asi z 620 byla vyloženě nuda. Pak už lepší a lepší, nicméně přeskakovala jsem celé odstavce popisu počasí nebo popisu receptů jídel, co detektivové jedli. Ale hlavně to počasí. Na dvě strany děje půl strany popisu kovového nebe, síly větru, stavu čvachtavé vozovky, temné siluety hor a zasněžených stromů..a pořád dokola a dokola. Už se mi chtělo křičet:"Jo!
Jsme v prosinci v horách!! My víme, je tam škaredě a mokro!!"
V podstatě je to meteorologický průvodce oblasti podhůří Pyrenejí a pak detektivka s napínavými posledními 200 stránek.
Úplně motivovaná na dalšího Miniera nejsem.

9 09.09.2019 3 z 5

Strach Jozef Karika

Přátelé, je to tak, konec je šokující. Zbytek knihy vás drtí, abyste si zamkli nadvakrát. A to vám říká člověk, co už má něco hororů za sebou..To já vám takle jeden večer čtu po vycházce se psem. Já hloupá zapomněla, že zůstal ještě chvíli venku na zahradě, to on rád. A tak čtu, čtu a v tom ten blbec zaškrabal packou na dveře z terasy! Já myslela, že se pose.ru!!
Je to fakt dobrý! Velice sugestivně podané!

14 21.08.2019 5 z 5

Je to jinak, mami Tamara Tainová

Téma velmi aktuální, příběh čtivě napsaný. Dopadne to špatně, to mě zdrtilo. Nemohla jsem knihu odložit a po dočtení mi bylo moc smutno. V knize jsou asi dvě erotické scény homosexuálů, někomu by to třeba vadilo, mně se líbilo, že byla autorka až tak otevřená, ukazuje to na normálnost a přirozenost prožívání vztahů homosexuálů. Určitě si od Tamary vezmu další knihu, ikdyby měla být ve slovenštině, která mi bude dělat nemalé potíže;)

8 16.08.2019 5 z 5

Tiché lži Sarah Pinborough

Mno, s Ví o tobě se to nedá srovnat. Prvních 150 stran se vleče a skoro nic se neděje. Pak už to frčí. Ale v podstatě už jsem se těšila, až to skončí.

3 13.08.2019 2 z 5

Hrůzy lásky a nenávisti Zdena Frýbová

Jedna z mých nejoblíbenějších českých spisovatelek napsala dva nemilosrdné příběhy o tom, že pokud si vás na mušku vezme psychopat, máte o problémy vystaráno. Kdo má osobní zkušenost, ví své. Od knihy jsem se nemohla odlepit. Autorka vystihla charaktery hlavních aktérů i realitu režimu s chladnou přesností.

12 25.07.2019 5 z 5

K moři Petra Soukupová

Zpočátku mi dost vadil ten přítomný čas a strohý popisný styl událostí. Zvažovala jsem, jestli v tom chci vůbec pokračovat. Ale příběh mě zajímal. Jak si na to mozek zvykl, zjistila jsem, že i přes nesympatický styl se jedná o poutavou výpověď. Přečetla jsem rychle, bavilo mě to. Ale jednu hvězdu za styl přesto sundávám.

8 18.07.2019 4 z 5

Okamžiky štěstí Patrik Hartl

Byla to báječná odpočinková kniha o pár okamžicích štěstí uprostřed lidského soužení.

11 01.07.2019 5 z 5

Analfabetka, která uměla počítat Jonas Jonasson

Ani jsem to nedočetla. Nebavilo mě to a celou dobu jsem přemýšlela nad tím, jak budu číst něco jiného.

5 20.06.2019 2 z 5

Matka Davida S., narozeného 3. července 1959 Yvonne Keuls

Knihu napsala matka narkomana. Popisuje jeho život prakticky od početí. Popisuje ne úplně idylický vztah rodičů a počátky soužití a nemůžu se ubránit pocitu, že už tam hledá viníky. Co jsme udělali špatně? Co udělali špatně tví rodiče, co moje matka, co ty a především co já? Rozklad nejen Davidovy osobnosti ale celé jeho rodiny. David není vykreslený jako dítě týrané tím nebo oním jako děti ze stanice Zoo, kde si říkáte, chudáčci, půlce z nich nic jiného než drogy nezbylo.
Těšila jsem se, až knihu dočtu, protože z ní čišela beznaděj, naivita rodičů, kterou viděli všichni kromě nich. Když jsem knihu poprvé četla v 17, měla jsem názor na Davida i rodiče vyřízený šmahem. Mohli si za to sami, neměli být tak naivní. Dnes po více než dvaceti letech se bojím, že bych jednala úplně stejně, že z lásky k dítěti bych dělala ty samé sebedestruktivní chyby pořád dokola jako Lena.

7 16.06.2019 5 z 5

Poslední kabriolet Anton Myrer

Vlastně nevím, jestli mám říct, že kniha byla inspirativní nebo smutná, bláznivá či tragická. Asi měla ode všeho trochu podle doby, kterou popisovala. Věc, co se mi líbila, byla, že během let tak nějak každý sklidil, co zasel. V dobrém i zlém. Vyprávění po válce bylo tak odlišné. Budu na tu knihu ještě dlouho vzpomínat. Krásné vyprávění.

15 10.06.2019 5 z 5

Toxin Robin Cook

Jelikož jsem z oboru, viděla jsem, jak je téma přitažené za vlasy. To mi zkazilo dojem z knihy a pak už jsem dalšího Cooka nečetla. Ačkoli je kniha psaná jako vždy čtivě. Lépe býti laikem.

5 28.05.2019 2 z 5