Pentlička komentáře u knih
Miluju to sněhem zasypané čtení. Tento příběh příjemně navozuje vánoční atmosféru.
Toho sněhu! Kéž by letos napadl. Příběh je jednoduchoučký, milý.
Ke knize je krásný pracovní sešit s hezkými zimními úkoly.
Moc hezký příběh. Zaujalo mě, jak autorka hezky vystihla to dětské myšlení. Naopak mě iritovala jedna nelogičnost v rozuzlení. Každopádně je to pěkný příběh, potěší.
To je ták krásné, že to ani není možné. I slzu jsem na konci zamáčkla.
Text je jednoduchoučký, spíše pro nejmenší než pro čtenáře. Dyslektici zase ocení krátké čtení a typ písma. Moc hezká knížka s krásnými ilustracemi.
To je prima knížka. Je pro holky, které se chystají do školy. Jsou v ní s humorem představeny všechny důležité pojmy na 1. stupni.
Škoda, že jsem tuto a tu klučičí neznala dříve.
Báječná kniha. Vůbec nelituji její koupě. Ty příběhy jsou milé, vtipné, dokonalé a u posledního jsem i zamáčkla slzu. Jen jednu výhradu mám: ta kniha by měla být delší, pane spisovateli.
Sladká tečka na konci dne na dobrou noc s nádhernými ilustracemi.
Autorka je vtipná a dětem rozumí. Tři krátké příběhy potěšily a vyvolaly v nás všech doma veselí. Milé, pěkné, uvěřitelné a hezky napsané.
Před dvaceti lety mi Kundera moc nesedl, neoslovil mě. V posledním roce se s ním začínám seznamovat znovu a chápu jej mnohem lépe. Knihy obsahují zajímavé myšlenky, náměty k přemýšlení, docela mi i sedí ten snově filozoficko-epický styl.
V románu se mi líbilo, že jednání postav bylo později vysvětleno, ale ne prvoplánově. Bylo to psáno se zaujetím pro obyčejný život člověka. Svět ani příběhy lidí nejsou černobílé.
Zase se ke Kunderovi časem vrátím.
Kniha je poskládaná ze smyšleného vyprávění Jany Poncarové (založeného na zkoumání dějin a historie rodiny Kohnových), skutečného deníku Věrky Kohnové, doplňujících informací a reálií, příběhem nálezkyně deníku, mnohými přílohami, fotografiemi, popisky apod. To všechno se velmi těžko hodnotí jako dílo krásné literatury, je to takový soubor různých stylů. Nicméně dohromady to kupodivu tvoří vcelku soudržné dílo, které lze dobře přečíst a představit si ty roky před válkou a během ní v Plzni, život lidí. Věrka působí sympaticky, její věty jsou lehounké jako peříčko, sledujeme její radosti i starosti, dětskou čistou mysl. Autorka Jana Poncarová čtenáře provádí roky před psaním deníku a po jeho dokončení. Velmi oceňuji také práci Jiřího Sankota.
Stále znovu, i po všech přečtených knihách o holocaustu, je pro mě nepochopitelné, co může udělal člověk člověku pod vlivem chorobného fanatismu (nejen v podobě nacismu).
Označení "česká Anne Franková" je skutečně nešťastné, ne-li nevhodné.
Krátký jednoduchý příběh. Líbil se mi a věřím, že děti zaujme. Zkusím podstrčit své ratolesti k přečtení. Líbila se mi postava prodavače v hračkářství.
V Kingových knihách se snoubí genialita se šílenstvím. I zde je do příběhu nenásilně zakomponováno množství hlubokých myšlenek. Vyplývají z děje, z rozhovorů, psychologie postav, aniž by měl čtenář pocit, že mu chce autor něco vnutit. Děsivé dílo a dechberoucí.
Ach, ta kniha je tak báječná, že to nelze běžnými slovy ani vyjádřit. Po letech jsem se k ní vrátila a nemohu uvěřit, že mi v dětství přišla hezká, ale v podstatě obyčejná. Po těch letech vidím, jak se člověku ze života pozvolna vytrácí fantazie a nadšení, jak se dospělý člověk belhá životem a stěží přežívá. A právě v tu chvíli je skvělé vrátit se do dětství za doprovodu slečny, u níž o představivost není nouze. Každý všední okamžik dovede přetavit v něco nezapomenutelného.
Doporučuji k přečtení dívkám, ženám středního věku i babičkám.
Hodnotím svýma dětskýma očima a ušima (ty zhudebněné), protože jako malá jsem je milovala. Ve škole jsme je slyšeli během hodin kreslení, doma u pečení cukroví, pořád dokola. Dnes je vnímám jinak, ale jsou přece pro děti, no ne?
Je to až s podivem, že se knihy o psychopatech čtou tak náramně dobře. Člověk se pak rád vrátí do reality všedního života, kde se tyto nechutnosti sice dějí, ale ne vždy je zatím stokrát otřepaný chlápek s dodávkou. Děj hezky ubíhá a spravedlivý čtenář si přeje jediné - aby pravda zvítězila a nebylo nikomu ublíženo ještě víc, než doposud v příběhu bylo.
Renčín má velice bujnou fantazii a mě to nesmírně bavilo. Kromě toho dovede až skoro nelidsky zaútočit na všechny čtenářovy smysly. Během zběsilé jízdy dějem budete cítit odporný puch kanálu, pocítíte žaludeční nevolnost, budete se otírat od vší té špíny a krve, kterou na vás cestou vychrlí. Je to sice neuvěřitelný příběh, ale s naprosto uvěřitelnými postavami, jež jsem si dokázala velice živě představit. Závěr na mě příliš otevřený a příběh místy překombinovaný, ale i tak klobouk dolů.
Ani nemohu najít ta správná slova chvály této knihy. Potěšila mého zahradnického ducha, procestovala jsem s ní mnohá zahradní zákoutí naší planety a setkala se se zahradnickým umem mnohých osobností z řad malířů či spisovatelů. Se zaujetím cituje autorka našeho milého Karla Čapka a vrací se k němu jako ke spřízněné duši. Kdo nemiluje knihy a květiny, asi mu to nic neřekne, ale já jsem si tuto rozmanitou cestu zahradami nesmírně užila.
Četla jsem pomalinku, oddalovala jsem další čtení, šetřila jsem si ji. Bála jsem se, že to moc rychle uteče. Když jsem došla na str. 724 slzy mi tekly proudem, nechtěla jsem se loučit.
A není to fantasy jako takové, to by někdo mohl být zklamaný, je to prostě Pohádka. Trochu drsná, trochu krvavá, vtipná a krásná.
Zajímavý pohled na příběh Davida a Bat-šeby. Ano, mohlo se to všechno takto odehrát. Nemuselo, ale mohlo. Literárně jsou některé části knihy perfektní a jiné drhnou.