Pentlička komentáře u knih
Vždy mě přitahoval název této knihy, až jsem na ni narazila ve formě audioknihy. Jsem vděčná autorovi, že válečné téma zpracoval s citlivostí a s jemností.
V knize mě zaujal kontrast mezi dvěma typy slepoty. Ta fyzická slepota může být vlastně přijatelná, ale politováníhodná je ta slepota vnitřní, duševní.
Nemohla jsem uvěřit tomu, co Pavel Čech dokázal. Vytvořit dystopii bez jediného slova. Je to dechberoucí dílo.
Pavel Čech je dospělý, který dokáže na svět nahlížet s dětskou fantazií. Nádherná kniha.
Naprosto nekriticky hodnotím pěti body, protože Dobrodružství Rychlé Veverky jsem si naprosto zamilovala.
Naprosto úžasná kniha. Josef Lada vypráví, vzpomíná na dětství v Hrusicích. Mým dětem se moc líbilo, jak pásl krávy i jiné příhody. Obrázky v knize podtrhují atmosféru doby a básně Michala Černíka se k tomu všemu náramně hodí. Jsem nadšena.
Držela jsem palce myšáčkovi Kousovi, aby autíčko potkal. Bylo to moc milé čtení s pěknými obrázky.
Téma šikany je uchopeno velmi citlivě, přestože zároveň je ten příběh neskutečně děsivý. A dít se takové věci mohou. Dospělí často nejsou schopni odhalit, co jejich žáci či vlastní děti prožívají a nemohou se dopátrat. A dítě stojí mnoho sil, aby bojovalo a dokázalo se zlu postavit. Přes všechno zlé je ta kniha skvěle napsaná, vtáhne a nepustí. Skvělé dílo a děkuji za něj.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Ten příběh mě vytáhl z bytu a postavil do tajemného domu mezi slatinami. Cítila jsem ten vítr, zimu, napětí. Autorka umí člověka vytrhnout od běžných problémů života a přesvědčit jej, že její příběh je důležitější.
Knížka milých básní. Některé jsou velmi vtipné a originální, jiné slabší a neplynou tak hladce, některé jsou známé zhudebněné. Potěší i dospělého.
Miluju to sněhem zasypané čtení. Tento příběh příjemně navozuje vánoční atmosféru.
Toho sněhu! Kéž by letos napadl. Příběh je jednoduchoučký, milý.
Ke knize je krásný pracovní sešit s hezkými zimními úkoly.
Moc hezký příběh. Zaujalo mě, jak autorka hezky vystihla to dětské myšlení. Naopak mě iritovala jedna nelogičnost v rozuzlení. Každopádně je to pěkný příběh, potěší.
To je ták krásné, že to ani není možné. I slzu jsem na konci zamáčkla.
Text je jednoduchoučký, spíše pro nejmenší než pro čtenáře. Dyslektici zase ocení krátké čtení a typ písma. Moc hezká knížka s krásnými ilustracemi.
To je prima knížka. Je pro holky, které se chystají do školy. Jsou v ní s humorem představeny všechny důležité pojmy na 1. stupni.
Škoda, že jsem tuto a tu klučičí neznala dříve.
Báječná kniha. Vůbec nelituji její koupě. Ty příběhy jsou milé, vtipné, dokonalé a u posledního jsem i zamáčkla slzu. Jen jednu výhradu mám: ta kniha by měla být delší, pane spisovateli.
Sladká tečka na konci dne na dobrou noc s nádhernými ilustracemi.
Autorka je vtipná a dětem rozumí. Tři krátké příběhy potěšily a vyvolaly v nás všech doma veselí. Milé, pěkné, uvěřitelné a hezky napsané.
Před dvaceti lety mi Kundera moc nesedl, neoslovil mě. V posledním roce se s ním začínám seznamovat znovu a chápu jej mnohem lépe. Knihy obsahují zajímavé myšlenky, náměty k přemýšlení, docela mi i sedí ten snově filozoficko-epický styl.
V románu se mi líbilo, že jednání postav bylo později vysvětleno, ale ne prvoplánově. Bylo to psáno se zaujetím pro obyčejný život člověka. Svět ani příběhy lidí nejsou černobílé.
Zase se ke Kunderovi časem vrátím.
Kniha je poskládaná ze smyšleného vyprávění Jany Poncarové (založeného na zkoumání dějin a historie rodiny Kohnových), skutečného deníku Věrky Kohnové, doplňujících informací a reálií, příběhem nálezkyně deníku, mnohými přílohami, fotografiemi, popisky apod. To všechno se velmi těžko hodnotí jako dílo krásné literatury, je to takový soubor různých stylů. Nicméně dohromady to kupodivu tvoří vcelku soudržné dílo, které lze dobře přečíst a představit si ty roky před válkou a během ní v Plzni, život lidí. Věrka působí sympaticky, její věty jsou lehounké jako peříčko, sledujeme její radosti i starosti, dětskou čistou mysl. Autorka Jana Poncarová čtenáře provádí roky před psaním deníku a po jeho dokončení. Velmi oceňuji také práci Jiřího Sankota.
Stále znovu, i po všech přečtených knihách o holocaustu, je pro mě nepochopitelné, co může udělal člověk člověku pod vlivem chorobného fanatismu (nejen v podobě nacismu).
Označení "česká Anne Franková" je skutečně nešťastné, ne-li nevhodné.