Pentlička komentáře u knih

Výborná. A mně osobně připadala nejlepší ze všech dílů. Jako by s počtem stran nečekaně rostla i kvalita.

20 15.03.2024

Dechberoucí lyrickoepický počin. To bolavé čtení od Bolavé člověka nenechá v klidu. Příběh pohádkový s prvky hororu a nadpřirozena. Když tu knihu čtete, něco ve vás umře a něco se narodí, ocitnete se v jiném světě a hned poté v realitě. Neuvěřitelné. Možná to není čtení pro každého a možná má mouchy. Ale mně se to líbí.

6 09.02.2024

"Cože?" říkám si na konci a marně hledám pokračování.
Nevím, jestli toto je ten správný Murakami, budu si muset přečíst něco dalšího.

S knihou jsem se seznámila prostřednictvím četby na pokračování v rozhlase. Je výborná, příběh poutavý, drsný. Motivy dobroty, pomoci, křivdy i pomsty se objevují v lidských příbězích odnepaměti a mnohdy s sebou nesou utrpení s nedozírnými následky. Těžké téma, skvěle zpracované.

Skvělá autorova prvotina. Čiší z ní napětí v ději i ve vztazích mezi postavami. Příšerný náboženský fanatismus prolnutý s šikanou už v počátcích knihy nevěstí nic dobrého. Kdo je tu viník, kdo oběť? Líbí se mi, že tu nic není černobílé, kniha nutí k zamyšlení. Výborně napsané.

18 27.01.2024

Tato kniha je naprosto jedinečná. Četli jsme ji celá rodina večer před spaním a moc jsme se u ní nasmáli. Je geniálně triviální, ale v té jednoduchosti se skrývá neotřelý humor, sarkasmus, ironie a nadsázka. Odehrávají se v ní obyčejné rodinné příběhy, kde se potkávají lidé s nadpřirozenými a jinými pohádkovými bytostmi. Vše je tak lehké a svěží. Přitom je v nich evidentní paralela se záležitostmi mnohem závažnějšími. Přála bych si slyšet mluvené slovo se samotným Goldflamem.


"A vy už také jděte spát, ať jste ráno tak silní a šikovní jako ten váš tatínek" nás bude provázet ještě spoustu let.


Doporučuji.

24.01.2024

Příjemné, milé čtení. Krátké příběhy, v nichž se pověsti mísí se skutečností, jsou psány krásným jazykem. Najdeme v nich střípky z míst známějších i opomíjených. Dojal mě život maminky Františka Křížíka, nadchla mě chebská keramika i krajka z Kasejovic. Líbily se mi záhadné pověsti o tajemných jeskyních, podzemních chodbách a nadpřirozených bytostech.
Je to krásná práce z rukou nadšeného vypravěče.

20.01.2024

Když napíše knihu o psaní člověk, kterého vyhledávají davy čtenářů, jeho knihy se prodávají a sklízejí úspěchy, potom má taková kniha opravdu váhu. Z literárního hlediska kniha nepokulhává, ale kulhá. Doslova a do písmene (kdo četl, ten ví a chápe proč).
První část je výborná, čtivá, strasti života líčí odlehčeně, se smyslem pro humor a je velice svěží, svižná.
Na to navazuje druhá část o psaní knih, která byla utrpením jak pro samotného autora, tak je lehce i utrpením pro čtenáře. Čte se krkolomně, úplně z toho cítíte ten autorův nedostatek vzduchu, bolest a nepohodlí. Nicméně i ta mě potěšila, protože přináší mnoho dobrého. Bavila mě část o gramatice, o stylistice, stejně jako o přímé řeči a další. Pro českého čtenáře je trochu nadbytečná část o vydávání knih v Americe, ale ani ta mi nevadila.
Líbí se mi, s jakým sarkasmem hodnotí King díla mnohých autorů, aniž by je urazil. Dělá si legraci i sám ze sebe, poukazuje na různé chyby, kterých se autoři dopouští. A dokáže ocenit skutečné literární velikány. "A nad námi všemi stojí Shakespearové..."
Kniha se mi zaryla pod kůži, budu o ní dlouho přemýšlet. Zvlášť o zápletce v podobě sbíječky, protože kdo někdy učil sloh v rámci českého jazyka, ví, jakou strast zápletka přináší.

7 13.01.2024

K poslechu audioknihy: četba vzbuzovala emoce, i když víceméně negativní. Ale i to je pro knihu plus, když něco v lidech vyvolá.
K jazykovému projevu autorky: je zvláštně plytký, skoro až primitivní, což na jednu stranu je pro ni zřejmě typické a najde si své čtenáře, na druhou stranu mně osobně to vadilo, nedokázala jsem se s tím stylem smířit, mít z něj nějaký užitek, radost, potěchu, vidět v něm smysl.
K ději: popis všedních událostí, záležitostí, bez nápadu, bez čehokoliv nečekaného, bez originality.
K postavám: dvě osoby zahleděné do sebe, které na sebe zbyly a žily spolu sedmnáct let, tak nějak mi to přišlo. Žádná vášeň, porozumění, nic. Na konci knihy to spíš vypadalo, že se píše o jiných lidech, protože podle mě na tom vztahu nebylo co zachraňovat. Čistá deprese. Ale zaujaly mě děti, v těch byla špetka života, zájmu, nebyly tak ploché a bezduché.
K celkovému dojmu: neustále tu přemýšlím, jestli mi neunikl nějaký přesah té knihy, možná ano. Šlo o to, že střední generace se vysloveně ztrácí, že lidé v tomto věku jsou v podstatě neviditelní, cítí se skoro nepotřebně, poztráceli své sny? Jdou jen z práce domů, zažívají kolotoč, starají se o děti, domácnost. O tom to celé bylo, ale stálo na pozadí něco víc?
Mělo to být o tom, že v každém příběhu vystupují úplně jiné postavy (i když mají shodná jména a zdánlivě prožívají tentýž život jako postavy předchozí)? Je totiž pravda, že např. Alice se chovala v jednotlivých povídkách odlišně, jakoby byla někdo jiný.
Možná jen hledám nějaký vyšší smysl celé knihy, který bych si přála odhalit, a tápu. Za tyto otázky, které ve mně kniha vyvolala, dávám vyšší hodnocení, než jsem původně chtěla.

6 15.12.2023

Miluji, když se snoubí různá umění v jednom díle. Pavel Čech namaloval dokonalé obrazy, opravdu člověk při pohledu na ně zapomíná na realitu a vstupuje do jiných světů. Básně za obrazy často pokulhávají a volají: Počkej na mě, chci ti lépe rozumět! Jiné ale drží s obrázky krok a kráčejí spolu v důvěrném hovoru. Jsem šťastná, že tento skvost mohu mít v knihovničce.

2 11.12.2023

Mnohem lepší než první díl. Krásné ilustrace z pražskými dominantami, propracovanější příběh, živější postavy a prolínání s fantazií. Doporučuji.

1 23.11.2023

Jednoduchá dětská kniha o koloběhu vody. Zpočátku mě rozčilovala jména kapek, která jsou takřka stejná. Ája, Dája, Pája, Kája a Jája. Ale nakonec jsem si uvědomila, jak je to skvělé, že pokaždé musím zapojit mozek, abych rozlišila Jáju, Páju a Káju a věděla, která z nich to zrovna je. Příběh byl milý, vztahy a povahy kapek jako ze života lidí. Koloběh vody moc krásně popsaný.

Vzpomněla jsem si na knihu od Kristíny Royové Ako kvapôčka putovala, kterou jsem měla jako dítě. Byla také moc krásná.

Člověk po takových příbězích kouká na kapku vody, která stéká dolů po skle, zasní se a představuje si, jakou dlouhou výpravu má ta maličká už za sebou a co ji ještě čeká.

4 21.11.2023

Čekala jsem něco výjimečného, protože NO je krásné téma, a dočkala jsem se zklamání. Nedokážu ani určit, kdo by knihu měl číst. Téma bordelu mi pro děti nepřijde moc vhodné a pro dospělého zase kniha nemá valnou literární hodnotu. Něco je reálné, něco ne. Vyberte si, čemu budete věřit. Přínos tedy nulový. Kniha se snaží být vtipná za každou cenu a mně tento způsob nebaví. Škoda.

4 17.11.2023

Krásné čtení, krásná pohádka. Moc se mi líbilo vyprávění ze školky, vstupy dětí, popis toho mumraje, když se třída vypravuje na procházku, dětská fantazie, která nezná hranic.

14.11.2023

Miluju čtenářský diář DK, je prostě báječný. Líbí se mi, že byl jiný než první a líbil by se mi i další diář, klidně zase jiný, klidně i podobný, hlavně nějaký. Pořád ho vyhlížím a doufám, že se objeví.

Nejsem cílová skupina pro tento druh literatury. Zde je jedno moudro/ citát za druhým. Ano, má to hloubku, ale na mě to působí jako talíř, jemuž chybí dno. Mám raději knihy, ze kterých moudrost vyvěrá skrytě mezi řádky, ne prvoplánově.
Každopádně ilustrace jsou nádherné, proto hodnotím kladně.

6 18.10.2023

Znovu čtu tento skvost po roce s odstupem času a trochu s nadhledem, bez emocí. A znovu musím konstatovat, že je nesmírně obohacující. Ale jen pro dva typy lidí. 1.) Pro lidi, kteří trpí svým mimořádným nadáním a vysokou inteligencí, hypersenzitivitou a nepochopením. Těmto lidem kniha přináší obrovskou úlevu, zjištění, že v tom nejsou sami a náhled do svého těla, mysli i duše. 2.) Pro lidi, kteří se tématem zabývají a chtějí pochopit mimořádně nadané jedince, aby jim byli blíž.

Tato kniha je jako studna uprostřed pouště, kterou najde vyprahlý člověk na pokraji smrti žízní. Když se napije poprvé, rozpláče se štěstím, úlevou a radostí, že může žít dál. Okolo sebe může dokonce poznat jedince, kteří také měli to štěstí a svou studnu nalezli. Když se napije podruhé, potřetí, zjišťuje, že se dá žít s úlevným pocitem, s vědomím, kdo vlastně je a co mu bylo dáno do života. Pátrá, jak naložit se všemi těmi nádhernými dary, které jej dříve spíše tížily. Hledá využití svého obrovského potenciálu a začíná konečně naplno žít.
Když ale studnu najde člověk, který právě vystoupil z klimatizovaného letadla, v němž popíjel chlazené nápoje, přijde mu zchátralá pouštní studna úplně k ničemu a možná i dá pokyn, aby byla z pouště odstraněna, protože je podle něj (a jeho zcela nepochybně "vysoké inteligence") zbytečná.

Kniha je tedy určena určena těm, kdo ji potřebují. Život s velkým potenciálem a mimořádným nadáním v kombinaci s vysokou inteligencí je především peklo na zemi. Pomozme jim najít jejich studnu, aby se mohli napít a prožít úlevu.

5 16.10.2023

Jen tu přemýšlím, jestli v tom názvu není zmíněna ulice Mila (Milá) ve varšavském ghettu, která byla proslavena svým podzemním úkrytem pro Židy za 2. světové války. Aškenazy v Polsku nějakou dobu působil, studoval ve Lvově od roku 1939. Nevím, zda se mohl nějakou dobu pohybovat ve Varšavě, ale židovská tematika mu nebyla cizí, když měl židovské předky. Pokud by tím byla myšlena tato polská ulice, psalo by se velké M.

Kniha má zajímavý nápad, postavy i myšlenky. To oceňuji.
Celou knihou mě ale provázelo velké zklamání. Věty působí krkolomně, netvoří přirozenou harmonii se zbytkem odstavce, kapitoly. Do očí mě bijí gramatické chyby především v podobě špatně použitých přechodníků. Dílo vytváří dojem slohové práce snaživé školačky. Moudré "citáty" neladí s jazykovými prostředky knihy, sedí tam jako nová záplata na vetché látce. Příběh neplynul, zasekával se v hluchých úsecích.

Je to první kniha od této autorky, kterou jsem vzala do ruky, nicméně se obávám, že mě to odradí od jejích jiných knih. Možná je to škoda.

5 28.09.2023

Kdepak jste se schovával, pane spisovateli, že jsem Vás tak přehlížela? Vaše psaní je dechberoucí, napínavé, jazyk brilantní, zimní atmosféra ledová a mrazivá i při dnešních vysokých teplotách. Povahy lidí jsou čtenáři naservírovány s nepřibarvenou přirozeností, drsností, přesto však vytříbeně a bez zjevného hodnocení jejich chování. Osudy lidí, ač těžké, nevzbuzují lítost, ale prohlubují touhu po poznání tehdejší doby i kraje šumavských lesů. Děkuji za Vaše dílo uctivě a s poklonou.

9 19.08.2023