Pentlička komentáře u knih
Kniha byla zajímavá, měla spád, krásně napsaná vytříbeným mornštajnovským jazykem, osudy lidí braly za srdce, zvlášť Anežčin, ale přesto mi tu něco chybělo. Jakoby kniha vedla odnikud nikam. Možná je to tím, že jde o prvotinu, možná proto mi připadá tak trefný název Slepá mapa. Každopádně za přečtení to stojí.
Čekala jsem zamilovaný sladký románek unášející vyprahlou ženskou duši do idealistického světa nehynoucí lásky. Tak trochu se to vyplnilo a trochu ne. Když přišla v knize hluchá místa s nicneříkajícím obsahem a neustále se opakující všednodenností, nevěřila jsem, že přijde tak nádherný a srdcervoucí závěr.
Kniha má krásné téma i pointu.
(SPOILER) Autor vychází ze zásad sv. Benedikta z Nursie. Je neuvěřitelné, kolik moudra se vešlo do tak útlé knížky. Určitě by stálo za to přečíst si i Benediktovu Řeholi, je to lákavé. Tady mi to vyznívá, jakoby na světě mohli být všichni lidé dobří, navzájem si odpouštět a žít v míru. Přijde mi to zidealizované, ale zároveň je tu kladen důraz na přijmutí reality a odmítání idealizace. Spojuje se mi to dohromady v kruh: idelaizace - zklamání - realita - odpuštění - přijímání druhých lidí, jací jsou - splynutí s veškerým pozemským lidským i přírodním společenstvím - idealizace - realita.... Ono to tak trochu v životě je.
Milé letní prázdninové čtení, které přiměje mysl, aby se vrátila do období dospívání.
Kniha je lehoučká, čtení nebolí a vyvolává na tváři úsměv. Navozuje klid v duši.
Chtěla jsem knihu zaklapnout hned na začátku, ale autor mě uvěznil v domě se zahradou a nebylo kam utéct. Prožitky a emoce společně s depresivní atmosférou, nechutností i absurditou čtenáře ochromuje a uzemňuje. Kniha krátká, přesto výživná.
Dojemný příběh. A nejen děj je dojemný, ale vše v knize. Hrůzy války, zlé osudy, lidská nevšímavost a krutost jde do kontrastu s jemností a citlivostí děvčete, které vypráví svůj příběh. Četla jsem jako holčička, ale až nyní mi dochází celé sdělení knihy. "Je to žalostný výkřik ženské bytosti milující život, především děti, a je to zároveň výstražný hlas proti hrůze, která se jmenuje válka," jak napsal v doslovu Karel Nový.
Kniha potěší snad každého Plzeňáka. Jsou to milé krátké pověsti o obyčejných lidech a legračních strašidlech. Mým dětem se pověsti líbily, vyžadovaly je večer před spaním, chtěly další a další. Proto hodnotím kladně, účel splnily.
Kniha je tak skvěle napsaná, že mi bylo v některých chvílích doopravdy zle, klobouk dolů za tento literární počin.
Alena Mornštajnová se nebojí otvírat témata, která jsou stále ještě tabu a lidé se jim vyhýbají. A přitom je tak potřeba o nich mluvit. Poukazuje na stav naší společnosti, která ještě neumí pomoci obětem. V mnoha rodinách se dějí zlé věci, je to děsivé a ještě děsivější je ta bezmoc, bezvýchodnost situace.
Doufám a také i věřím, že autorka nebude nesmyslným pranýřováním odrazena od dalšího psaní. Těším se na další knihu.
Po stránce obsahové krásné, vtipné, milé, prosté, veselé, líbezné.
Grafické a výtvarné zpracování je výrazné, není to můj styl, ale dovedu ocenit.
Poetika je slabší, některé básně byly při čtení krkolomné, nešly moc dostat přes pusu ven. Jiné byly povedenější.
Není to dílo srovnatelné s romány od Dostojevského, ale na mě silně zapůsobilo. Nit mezi životem a smrtí je tenoučká a stačí málo, aby se přetrhla. Myslím, že pro čtenáře obeznameného s danou problematikou kniha bude pochopitelná a bude mu připadat minimálně zapadající do skutečného života. Po přečtení je o čem přemýšlet, rozhodně není tuctová. I přesto, že řešení je tak prostinké.
Kniha, která zanechá vzpomínky, náměty k přemýšlení. Na velmi malém počtu stránek bylo načato velmi mnoho témat, proto mi to celé přišlo takové krátké, neukončené. Ale zaujalo mě psaní v ich-formě, dalo to knize život, autentičnost. Chaos v životě hlavní postavy byl střídán uklidňujícími prvky v podobě práce na zahradě. Čekala jsem, že se bude řešit problém vypravěče, ale to už asi nechala autorka na čtenáři, ať si domyslí konec.
Na prvotinu to nebylo špatné. Jen jsem nechápala, proč je to detektivka, protože detektiv se tam objevoval vcelku málo, stejně jako vyšetřování. Líbilo se mi, jak autorka vykreslila psychologii postav, jejich myšlení, chování, charakter. Zajímavě bylo i popsáno, jak jsou křehké sousedské vztahy a jak lidská hloupost dovede člověka snadno do obrovských problémů. Celkově mi to přípomínalo spíš telenovelu než detektivku. Ale věřím, že další díly budou lepší. Autorka je mi sympatická a líbily se mi od ní jiné knihy.
Dočteno a mrazí mě po celém těle. Je to obrovský nápor na všechny smysly, mozek, duši, je to neskutečné. Hutné, náročné, depresivní i dechberoucí čtení.
Princeznu jsem četla hodně dávno. Pamatuji si jen to, že na mě silně zapůsobila nesvoboda, zajetí, nemožnost žít, projevit se. Rezonoval ve mně ten protiklad s naším evropským životem žen.
Kniha, která pohladí duši.
Ráda bych viděla všechny ty krásné ilustrace, protože jsem měla k dispozici jen audioknihu. Podle ukázek kniha vypadá s obrázky krásně, těším se, až ji budu držet v ruce.
Název zní pěkně, ale je velmi zavádějící. Postavy na mě působily divně, hlavní hrdinka mě nenadchla, někteří lidé byli příliš hrubí a náladoví. Kniha neměla skoro žádný děj, vše se dalo předvídat. Kniha mě spíše zklamala, potenciál tématu nebyl naplněný.
Za mě krásný umělecký počin. Kniha se četla skvěle od začátku do konce, vyhovovalo mi její pomalé loudavé tempo, využití básnických prostředků, láska k umění, hra barev, líčení situací, snění a tajemno. Také je to po dlouhé době detektivka, ve které jsem neodhalila vraha, ani motivy, to oceňuji velice. Autor mi nedal příležitost si vše v hlavě uspořádat, a proto jsem byla na konci opravdu překvapena. Odpouštím spisovateli těch pár nelogických záležitostí, jsem z knihy uchvácena.
Sama sebe překvapuji, že dávám knize tak vysoké hodnocení. Velice jsem se přemáhala, abych ji vůbec četla dál, natož dočetla. Byla jsem přejedená všech těch čokoládových cookies a chvílemi knihu chtěla hodit do kontejneru na papír. Ale autorka před cílem přece jen ze sebe vyždímala nějaké sdělení: manipulace, nejistota, lži a zapírání skutečnosti, objasnění, komunikace. V poslední zatáčce byla kniha zachráněna a série dokončena se ctí. Vše by se sice vešlo na padesát stránek, ale oblíbila jsem si hlavní hrdinku, proto jsem chtěla znát vše až do konce. Možná je tato kniha nadbytečná, stačilo by pár stran navíc ve 2. díle.
Krásně to již bylo vystiženo v dřívějších komentářích. Úžasná psychologie postav, drsné osudy lidí, depresivní atmosféra. Autor se v povídkách nacházel teprve v počátcích své tvorby, ale dařilo se mu mocně zapůsobit na čtenáře.
Líbí se mi námět i samotné zpracování. Nečekejte žádný spletitý děj, přesto je kniha poutavá, čtivá. Mě samotnou zaujala charakteristika jednotlivých postav, dokázala jsem si je živě představit. Povahy, chování, zájmy, rozhovory, dobré i zlé vlastnosti středoškoláků. Kniha může dojmout nejen adolescenty, ale i dospělého.