Pentlička komentáře u knih

Kniha je tak skvěle napsaná, že mi bylo v některých chvílích doopravdy zle, klobouk dolů za tento literární počin.

Alena Mornštajnová se nebojí otvírat témata, která jsou stále ještě tabu a lidé se jim vyhýbají. A přitom je tak potřeba o nich mluvit. Poukazuje na stav naší společnosti, která ještě neumí pomoci obětem. V mnoha rodinách se dějí zlé věci, je to děsivé a ještě děsivější je ta bezmoc, bezvýchodnost situace.

Doufám a také i věřím, že autorka nebude nesmyslným pranýřováním odrazena od dalšího psaní. Těším se na další knihu.

S knihou jsem se seznámila prostřednictvím četby na pokračování v rozhlase. Je výborná, příběh poutavý, drsný. Motivy dobroty, pomoci, křivdy i pomsty se objevují v lidských příbězích odnepaměti a mnohdy s sebou nesou utrpení s nedozírnými následky. Těžké téma, skvěle zpracované.

Prokletý kraj vám musí padnout do nálady. Pak se budete topit v horských mlhách a halit se při čtení do šálu s hrnkem horkého čaje v ruce. Příběh je jednodušší, bez spletitostí, ve vesničce uprostřed přírody vše plyne přirozeně, ta obyčejná každodennost úplně prostupuje celou knihou. Vztahy a charaktery lidí tu hrají významnou roli, lidská nadutost, umanutost a hloupost, prozření i pokora. Obyčeje prostých venkovanů z dob dávných i přítomnosti se mísí s láskou ke zvířatům a starým předmětům. Mě kniha velmi potěšila.

24 28.10.2022

Ach, ta kniha je tak báječná, že to nelze běžnými slovy ani vyjádřit. Po letech jsem se k ní vrátila a nemohu uvěřit, že mi v dětství přišla hezká, ale v podstatě obyčejná. Po těch letech vidím, jak se člověku ze života pozvolna vytrácí fantazie a nadšení, jak se dospělý člověk belhá životem a stěží přežívá. A právě v tu chvíli je skvělé vrátit se do dětství za doprovodu slečny, u níž o představivost není nouze. Každý všední okamžik dovede přetavit v něco nezapomenutelného.
Doporučuji k přečtení dívkám, ženám středního věku i babičkám.

Četla jsem pomalinku, oddalovala jsem další čtení, šetřila jsem si ji. Bála jsem se, že to moc rychle uteče. Když jsem došla na str. 724 slzy mi tekly proudem, nechtěla jsem se loučit.
A není to fantasy jako takové, to by někdo mohl být zklamaný, je to prostě Pohádka. Trochu drsná, trochu krvavá, vtipná a krásná.

22 17.05.2024

Výborná. A mně osobně připadala nejlepší ze všech dílů. Jako by s počtem stran nečekaně rostla i kvalita.

20 15.03.2024

Není to dílo srovnatelné s romány od Dostojevského, ale na mě silně zapůsobilo. Nit mezi životem a smrtí je tenoučká a stačí málo, aby se přetrhla. Myslím, že pro čtenáře obeznameného s danou problematikou kniha bude pochopitelná a bude mu připadat minimálně zapadající do skutečného života. Po přečtení je o čem přemýšlet, rozhodně není tuctová. I přesto, že řešení je tak prostinké.

20 28.04.2023

Před dvaceti lety mi Kundera moc nesedl, neoslovil mě. V posledním roce se s ním začínám seznamovat znovu a chápu jej mnohem lépe. Knihy obsahují zajímavé myšlenky, náměty k přemýšlení, docela mi i sedí ten snově filozoficko-epický styl.
V románu se mi líbilo, že jednání postav bylo později vysvětleno, ale ne prvoplánově. Bylo to psáno se zaujetím pro obyčejný život člověka. Svět ani příběhy lidí nejsou černobílé.
Zase se ke Kunderovi časem vrátím.

19 10.09.2024

Skvělá autorova prvotina. Čiší z ní napětí v ději i ve vztazích mezi postavami. Příšerný náboženský fanatismus prolnutý s šikanou už v počátcích knihy nevěstí nic dobrého. Kdo je tu viník, kdo oběť? Líbí se mi, že tu nic není černobílé, kniha nutí k zamyšlení. Výborně napsané.

19 27.01.2024

Dojemný příběh. A nejen děj je dojemný, ale vše v knize. Hrůzy války, zlé osudy, lidská nevšímavost a krutost jde do kontrastu s jemností a citlivostí děvčete, které vypráví svůj příběh. Četla jsem jako holčička, ale až nyní mi dochází celé sdělení knihy. "Je to žalostný výkřik ženské bytosti milující život, především děti, a je to zároveň výstražný hlas proti hrůze, která se jmenuje válka," jak napsal v doslovu Karel Nový.

17 02.06.2023

Kniha byla zajímavá, měla spád, krásně napsaná vytříbeným mornštajnovským jazykem, osudy lidí braly za srdce, zvlášť Anežčin, ale přesto mi tu něco chybělo. Jakoby kniha vedla odnikud nikam. Možná je to tím, že jde o prvotinu, možná proto mi připadá tak trefný název Slepá mapa. Každopádně za přečtení to stojí.

15 18.07.2023

Za mě krásný umělecký počin. Kniha se četla skvěle od začátku do konce, vyhovovalo mi její pomalé loudavé tempo, využití básnických prostředků, láska k umění, hra barev, líčení situací, snění a tajemno. Také je to po dlouhé době detektivka, ve které jsem neodhalila vraha, ani motivy, to oceňuji velice. Autor mi nedal příležitost si vše v hlavě uspořádat, a proto jsem byla na konci opravdu překvapena. Odpouštím spisovateli těch pár nelogických záležitostí, jsem z knihy uchvácena.

15 10.02.2023

V Kingových knihách se snoubí genialita se šílenstvím. I zde je do příběhu nenásilně zakomponováno množství hlubokých myšlenek. Vyplývají z děje, z rozhovorů, psychologie postav, aniž by měl čtenář pocit, že mu chce autor něco vnutit. Děsivé dílo a dechberoucí.

14 30.07.2024

Chtěla jsem knihu zaklapnout hned na začátku, ale autor mě uvěznil v domě se zahradou a nebylo kam utéct. Prožitky a emoce společně s depresivní atmosférou, nechutností i absurditou čtenáře ochromuje a uzemňuje. Kniha krátká, přesto výživná.

13 03.07.2023

Tuto knihu jsem četla jako třetí od autorky a konečně usoudila, že je čas číst od začátku série. Čeká mě tedy Zátiší.

Myslím, že inspektora Gamache a další postavy série si nelze nezamilovat. Námět této knihy byl moc zajímavý a jak se tu prolínaly dvě dějové linie, byl to pro mě zážitek vše sledovat. Nemohla jsem se odtrhnout.

13 11.03.2021

Vždy mě přitahoval název této knihy, až jsem na ni narazila ve formě audioknihy. Jsem vděčná autorovi, že válečné téma zpracoval s citlivostí a s jemností.
V knize mě zaujal kontrast mezi dvěma typy slepoty. Ta fyzická slepota může být vlastně přijatelná, ale politováníhodná je ta slepota vnitřní, duševní.

11 20.01.2025

Na prvotinu to nebylo špatné. Jen jsem nechápala, proč je to detektivka, protože detektiv se tam objevoval vcelku málo, stejně jako vyšetřování. Líbilo se mi, jak autorka vykreslila psychologii postav, jejich myšlení, chování, charakter. Zajímavě bylo i popsáno, jak jsou křehké sousedské vztahy a jak lidská hloupost dovede člověka snadno do obrovských problémů. Celkově mi to přípomínalo spíš telenovelu než detektivku. Ale věřím, že další díly budou lepší. Autorka je mi sympatická a líbily se mi od ní jiné knihy.

11 01.04.2023

Dočteno a mrazí mě po celém těle. Je to obrovský nápor na všechny smysly, mozek, duši, je to neskutečné. Hutné, náročné, depresivní i dechberoucí čtení.

11 22.03.2023

Až idylický venkov je popsán tak hezky, že by tam chtěl žít snad každý. Kdyby tu ovšem nedošlo k vraždě...
Ale je to úleva po všech těch masových vrazích s vyšinutou myslí! Kniha sice nepřinášela žádný velký moment překvapení a vrah je brzy jasný, ale na první pokus autorky je to úžasný počin.
Jak ráda bych seděla v bistru ve Three Pines a společně s inspektorem Gamachem popíjela něco dobrého, hleděla přes náves na vrcholky stromů za vsí a rozebírala případ. Pak bych si zašla k Myrně do knihkupectví a určitě neodešla s prázdnou.

11 23.05.2021

Kniha mého dětsví s velkým K. Vlastně nejen dětsví, protože ji s oblibou beru do ruky dodnes. Bullerbyn je domov snů a zároveň tak známý, jako bych v něm sama vyrůstala a byla jedním z tamějších dětí. Nezapomenutelná atmosféra a vůně svatojánského večera, kouzlo sedmých narozenin hlavní hrdinky, úžasné lovení raků, napínavé hledání jeskyní v seníku a mnoho dalších příběhů na mě zapůsobily tak, že je považuji takřka za nesmrtelné. Knížka Děti z Bullerbynu, ač za ní dlouho nezůstávají Lotta z Rošťácké uličky nebo Kalle Blomkvist, to je pro mě Astrid Lindgrenová.