Permoník368 komentáře u knih
Kniha mě příjemně překvapila. Čtenář v ní najde inspirativní myšlenky, které mu určitě pomohou si leccos utřídit v hlavě, i kdyby s nimi tak úplně nesouzněl. Mně osobně ovšem připadaly veskrze pravdivé. Na druhou stranu v průběhu čtení na mě kniha působila dosti proměnlivě. Po velmi dobrém začátku mi začal text připadat "rozplizlý". Náladu mi ovšem spravil výtečný konec. Každopádně kniha stojí za přečtení věřícím, hledajícím i nevěřícím. Těm posledním, když již nic jiného, tak alespoň vysvětlí, že i křesťan je úplně obyčejný člověk se všemi běžnými lidskými slabostmi.
Výborná kniha pojatá jako deníkové zápisky včelaře a bývalého učitele latiny v posledním roce války v pohoří Eifel v Německu. V knize se netradičním způsobem prolíná osobní život hlavního hrdiny Egidia Arimonda, život včel, převádění židovských uprchlíků do Belgie a historické sondy o životní pouti dávného předka Ambrosia, to vše na pozadí blížícího se konce války.
Jako vše, co jsem od Solženicyna četl, opět se jedná o unikátní dílo, a v tomto případě i značně objemné. Není snadné se jím prokousat od začátku do konce. Nejedná se o poutavý napínavý román, ale o obsáhlé a otřesné svědectví o tom, co zažívali političtí vězni v první půlce trvání Sovětského svazu. Politickým vězněm se v té době mohl stát prakticky kdokoliv, kdo se nějak znelíbil anebo jen čirou náhodou. Takových nešťastníků bylo obrovské množství a jejich osudů je kniha plná od začátku do konce. Tím se Souostroví Gulag zároveň stává jakousi velice poučnou kronikou toho, jak se v Sovětském svazu zabydlelo zlo. Kdyby nám tak tato knížka pomohla ono zlo rozeznávat! Na to ale není jednoduchý recept. Tohle zlo totiž přichází k lidem pokaždé s jinou maskou a podává nám ruku navlečenou v jiných rukavicích. Proto je nesnadné jej rozpoznat a nezadat si s ním.
V Souostroví Gulag najde čtenář i řadu historických údajů a souvislostí, hlavně z období 2. světové války, které nejsou běžně známé. Jsou tu i cenná moudra takřka filosofické povahy. Několik z nich jsem si během čtení knihy vypsal a chtěl je dát do svého hodnocení. Když jsem ale četl předchozí komentáře, zjistil jsem, že čtenáře Thorira zaujaly téměř ty samé pasáže jako mě. Proto doplním pouze jeden citát:
"Moc je jed, to je známo po tisíciletí. Kéž by nikdy nikdo nezískal materální moc nad jinými! Ale pro člověka, jenž věří, že nad námi všemi je něco vyššího, a jenž proto zná své meze, není moc ještě zdaleka zhoubná. Pro lidi bez této víry je však moc něco jako smrtelný jed. Pro ně není před touto nákazou záchrany."
"Rusko v troskách" je pozoruhodné dílo z pera moudrého člověka, který po celý požehnaný život zůstával svůj, i když jej osud podrobil nelehkým zkouškám. Kniha rozebírá ruskou otázku, tragická devadesátá léta po rozpadu Sovětského svazu, dívá se do minulosti a hledá řešení pro budoucnost. Rozebírá s nadhledem i některé obecnější problémy současného světa. Poskytuje nám tak podněty k zamyšlení i pro nás zde v Čechách. Hlavním tématem Solženicynovy analýzy Však zůstává Rusko a Rusové v postsovětském období. Umožňuje čtenáři pochopit historii této části světa a udělat si vlastní názor i na současné dění. Je zřejmé, že nešťastný konflikt na Ukrajině má kořeny, které sahají do historie, a že současná situace není vůbec černobílá. Kniha tak získává na aktuálnosti i řadu let po autorově smrti. Vyvstává ale trochu potíž se k "Rusku v troskách" dostat. V češtině dílo vyšlo pouze jednou, hned po jejím ruském vydání, a není moc pravděpodobné, že by se jej dnes někdo odvážil znovu vydat. V knihkupectvích je dávno vyprodaná a i v antivariátech se objevuje jako vzácnost. Příležitost skýtají pouze nemnohé knihovny, které ji stále ještě drží ve svém čtenářském fondu.
Kniha se věnuje rozdílům mezi muži a ženami, lépe řečeno jelich různým způsobem myšlení a uvažování. S těmito rozdíly se sice setkáváme každý den, vnímáme je, ale asi málokdo z nás by je uměl souhrnně vystihnout a vyhmátnout "jádro pudla". Autoři to lehce humorným způsobem zkusili udělat za nás - stačí se začíst. Je sice pravda, že některé skutečnosti se v textu opakují tolikrát, že je to místy k uzoufání, a naopak leccos zajímavého je jen tak naťuknuté, ale stejně považuji knihu za přínosnou a rád jsem si ji přečetl. Určitě je pro mě pobídkou bedlivěji sledovat a porovnávat jednání obou pohlaví.
Volné pokračování "Platnéře" a "Pavoučí sítě" je opět napínavě napsaná knížka, která však příliš nového nepřináší. Opakují se staré scénáře. Kdybych četl jednotlivé části trilogie s velkým časovým odstupem, tak bych je všechny hodnotil velmi pozitivně. Já je však přečetl v rychlém sledu za sebou, a to mi trošku pokazilo výsledný dojem. Přes veškerou akčnost se příběh platnéře Lukáše postupně stává trochu fádní, psaný na jedno kopyto. Méně by v tomto případě znamenalo více!
Volné pokračování "Platnéře". Děj se odehrává v severní Itálii. Je akční, dobrodružný, na můj vkus až překombinovaný. Hlavní postava, kolem níž se všechno točí, je platnéř Lukáš, který je zosobněním hedikepovaného superhrdiny. Každopádně knížka je čtivá, a stejně jako v "Platnéři", v ní najdeme i pár zajímavých myšlenek.
Platnéř je první knížka od Františka Niedla, kterou jsem přečetl, a mohu říci, že jsem spokojený. Děj historického románu je dobrodružný, akční, místy až trochu překombinovaný. Odehrává se ve staré Praze za časů krále Václava. Oceňuji nahlédnutí do zákulisí platnéřského řemesla a dobových technik. I když kniha není v žádném případě filosofický traktát, nepostrádá pár myšlenek, nad nimiž stojí za to se zamyslet a zapsat si je.
Zajímavě podaný životopis Růženy Vackové, která jistě patřila k výjimečným českým osobnostem 20. století. Musím přiznat, že o této ženě jsem se dozvěděl teprve díky přečtení knihy Mileny Štráfeldové. S použitím historických skutečností, osobních dopisů a řady lidských osudů "Trestankyně" mapuje českou historii téměř celého 20. století, a to v její složitosti. Běh událostí, ani historické osobnosti nejsou v knize podány optikou černobílého vidění, jež je dnes tak časté a vždy pokulhává na obě nohy.
Poutavé líčení životních osudů dvou velkých cestovatelů 19. století - Burckhardta a Burtona. Jednalo se o dvě velmi odlišné osobnosti s různými životními příběhy. Oba přispěli k poznání arabského světa a oba navštívili svaté město islámu - Mekku. Knížka je jak čtivá, tak poučná.
Nesmírně poutavý příběh hlavní hrdinky žijící uprostřed přírody bažin a mokřadů odkázaná sama na sebe. Láska k divoké přírodě prostupuje celým dějem, v němž nechybí nenadálé zvraty a překvapení. Jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době přečetl!
Jedna z mých oblíbených verneovek. Barvité líčení africké přírody, originální postavy, zajímavý děj i náhled do zeměměřičské profese - zkrátka prima knížka!
Ostudné znásilnění původního příběhu i autora, který se již bohužel nemůže bránit!