Peršanka
komentáře u knih

Docela zbytečná kniha. Zkusila jsem pár stran od začátku, tam byly postavy. Nudné, tak si říkám, třeba jen kostrbatý úvod. A ne, někde uprostřed hlavní postava bojuje s čímsi nezemským, ale tak chaoticky a nesrozumitelně, až mám dojem, že sci-fi je mrtvá. Už není co vymýšlet. Naštěstí máme dystopii.


Jo, tvrdé jako život sám. Žádná přetvářka, žádný kalkul. Pouze upřímnost nezávislé pozorovatelky.


Právě jsem neposlala do odpadu asi devět knih, jsou i horší. Tím spíš jsem ráda, že mám koho pochválit. Donald Westlake, ročník 1933 mě potěšil, jeho kolegové a kolegyně nechť se odeberou na lekce tvůrčího psaní.


To je děs! Myslím překlad Kristýny Dobiášové. Předchozího Chlapce s kamínky od S. Loubiere v překladu Dany Melanové jsem přečetla s nadšením a těšila se na další skvělý zážitek. No, nekonal se. Takže s lítostí a pohoršením odkládám.

Já to teda dočtu, ale je to dřina. Když se konečně spojí všechny ach tak kladné postavy k závěrečnému boji se zlem, z dobře rozjeté detektivky šmrncnuté hororem se stanou americkočetnické humoresky.


Tohle se nějak nepovedlo :(. Vydržela jsem do strany 35 a dál to nešlo...


Přiznávám, nezvládla jsem to jako celek. Takže různými přískoky a s žaludkem na vodě jsem to probrala a ani mi nevadí, že nevím, kdo vlastně mladou ženu věznil. Tolik krutosti a hnusu v jednom příběhu.


Je to silně návykové, tenhle Ebrdýn a lidi v něm. Už jsem je adoptovala. Ale co si počnu, až dočtu Slepé oko, to fakt netuším.


Jedna hvězda za slibný začátek. A hned po něm nuda. Odkládám.


No, začátek byl slibný, svižné dialogy, záživný děj. Ale místy kroutím hlavou, protože některé situace jsou nereálné. Policie určitě nemá spoustu peněz na hlídání ohrožených, francouzská policie určitě nechce vynaložit tolik úsilí na totéž, dívka na motorce tu už byla a svérázná černo bílá technička s copánky se vyskytuje v nějakém americkém krimi seriálu. Dočtu to, ale zase nic moc. No a překladatel nemá češtinu v malíčku. Ach jo.
Oprava - nedočtu. V půlce knihy se zjeví bodrý Řek, který má doma vedle staré televize keříčková rajčata. S dějem to rozhodně nesouvisí a rajčata rostou venku. Autor je cvok.


No, řekla bych stále houstnoucí galimatyáš se sklonem k explozi, mrtvol jak v Midsomeru. V závěru se mihne Mona, tak čekám na další díl.


Sice mě chvílemi štvaly podrobné popisy událostí, ale zvědavost byla větší. A nepřeskakovala jsem, pěkně slovo po slovu až do konce.


Sice jsem četla s chutí, ale autor docela bájí ve chvílích, kdy jde o přežití. Skutečný patnáctiletý kluk by byl už dávno mrtvý nebo lapený.


Nedám odpad, to by nebylo fér. Odpadla jsem já během druhé kapitoly. Takže doporučuji leda místo prášku na spaní. Rádoby tajuplný poetický blábol...

První v řadě a hned zásah. Z maxima ubírám pětinu, protože nevěřím, že by někdo mohl vydržet něco tak šíleného.
