petaSk komentáře u knih

Asi jedna z nejkrásnějších knih, jaké jsem kdy přečetla.
I přes svou délku se mi Šepot včel četl rychle a dobře. Prvky magického realismu jsou v knize více než patrné a svým prostředím mi to hodně připomnělo ikonické Sto roků samoty, ačkoliv Šepot včel se odehrává v kratším rozmezí asi dvaceti let. A těch dvacet let tady sledujeme Simonopia, čistou dětskou duši, která ovládá vlastní "kouzla" a i přes to, že nemůže mluvit, dokáže prokouknout lidskou duši a milované lidi ochránit.
Nestává se mi často, že u knihy brečím, ale tady jsem se na konci neudržela. Citového vydírání jsem si nevšimla, ačkoliv na to jsem dost citlivá a v knihách to nesnáším. Šepot včel mi přišel přirozený a upřímný, přitom poetický a svou nevyhnutelnosti děsivý.

15 15.11.2021

O knize jsem hodně slyšela, a tak trochu i uvažovala, ale za to, že si ji koupím můžou dvě věci: společné čtení, které holky navrhly a informace, že pan Šlachta bude obviněný z prozrazení informací v knize. A toho, že jsem se nechala tak ovlivnit vůbec nelituju, ba naopak.
Ano, kniha nabízí jeden pohled, ten Šlachtův, ale pan Klíma je zkušený publicista, dost kompetentní na to, aby kladl erudované otázky a sám autor přiznáva, že si k sobě hledali cestu těžko.
Třicet let pod přísahou je první knihou tohoto typu, kterou jsem četla a mé hodnocení se v tom určitě odráží. Nedělala jsem si iluze o české politice a korupci na vysokých místech, ale kniha posunula mou nechuť k vysoké politice ještě o pár levelů dál.
Publikaci doporučuju všemi deseti, ale těm, které dané téma zajímá. Není to zábavné čtení, i když já ho zvládla během jednoho dne.

14 24.09.2020

[audiokniha]
Kniha, po které jsem se nedokázala dívat na stromy stejně. Asi jsou některé názory autora sporné - zvláště ta o komunikaci stromů -, ale já jí věřím. Tajný život stromů popisuje různé typy stromů, jak se evolucí vyvíjely tak, aby dokázaly čelit například bouřce nebo aby neoplodnily samy sebe. Další kniha, která mě přiměla zase si přírody vážit o něco víc a vnímat ji jako komplexní organismus, který tady není jen proto, abychom ji vykořisťovali.

14 18.09.2019

Ano, chápu, proč je kniha oceňována. Ve své době se zřejmě jednalo o jednu z prvních vlaštovek postapokalyptických románů. Jsou zde načrtnutá zajímavá témata a dramata, jak by si lidé poradily v době po celosvětové katastrofě, a to včetně nájezdů, přerozdělování potravin a zachování života.
Po celou dobu čtení jsem měla ale pocit, že knihu autor napsal v 19. století, ať už způsobem vyprávění nebo reáliemi. že jde o moderní dobu mi připomínaly jen zmínky o televizi, telefonu a automobilu. To pro mě nebyl problém. Problém pro mě byl autorův náhled. Pro mě to byl povýšenecký blahosklonný pohled muže, který zde vystupuje jako rozený vůdce, dokonalý diplomat, stratég a nadto idol všech žen, na které s laskavým otcovským okem pohlíží jako na prostoduché ovečky pro chov. Zatímco muži tady většinou udávají tón, rozhodují, jsou rozvážní a drží spolu, ženy jsou většinou děvky, blbky nebo slepice, které by se uklovaly nebýt přítomností oněch moudrých mužů, a to hlavně vypravěče. Jistě by se takové ženy našly, ale pochybuji, že by se neobjevila žádná s mozkem a bez vyhrnuté sukně.
Vlastně ano, jedna se našla, autorem popsaná jako vzdělaná, s rozumnými názory a snad i schopnostmi vůdcovství, ale je okamžitě kategorizována jako stará panna a ustupuje do pozadí, protože lidé by za ženou nešli.
Román na mě působí staromilsky, často prostopášně a jako fantazie stárnoucího muže, který vidí svět svým způsobem, nebo by ho tak rád viděl. Tímto pro mě ztrácí na síle a realističnosti.
Co mě taky mrzelo bylo brzké vyprchání dopadu katastrofy. Fakt, že přežilo jen pár lidí se brzy vytratil stejně jako ztráta a boj o přežití. Najednou je všeho dost, někdy až moc a lidi si řeší svoje malichernosti jako předtím. Příznak tragédie je pryč a stává se z toho spíše veselohra s bandity. Kde jsou nemoci, kde strádání?

14 05.01.2018

Začnu klady: autorka umí psát, jazyk zde je až poetický. Nápad s nesmrtelností má velký potenciál.
Ale…
Autorka nic z toho nevyužila. Addie se skrz staletí občas s někým vyspí, ale většinou se jen poflakuje a o nic nemá zájem, a krom kradení a několika jazyků zemí, v nichž putuje, se nic nenaučí. Od démona si přála volnost, ale nijak toho nevyužívá, nezajímá se o nic. Je tuctová a během 300 let nevyzraje, je pořád stejná. Její prokletí na ni nemá žádný dopad, krom stesku, i když si myslím, že během pěti dnů by nám všem solidně jeblo, pokud by na nás všichni zapomínali. Addie se nesnaží ovlivnit dějiny, i když prý ovlivnila umění a je múzou. Čím? Umělec je jí očarován kvůli sedmi pihám, které nám autorka připomene každých pár stran? Flashbacky do minulosti jsou jen epizody bez dopadu na cokoliv. Její rozhovory s Lucem nemají žádný vývoj.
Když potka Henriho, tak se spolu zase jen procházejí a jedí. Děj negraduje, hrdinové nic nepřekonávají, jen občas zaškobrtnou. Kniha má přes 500 stran, ale je to plácání prázdné slámy.
Pravidla si autorka přizpůsobuje podle sebe. Addie nemůže nic vlastnit. Když něco rozbije, tak se to spraví. Ale krást může, takže když si něco vezme, tak to zmizí. Může si taky opravit dům a ten zůstane opravený. Nemůže zanechávat stopu, ale její obrazy visí v galeriích. Když ji někdo zraní, tak se to zahojí. V tomto ohledu by mě třeba zajímalo, jestli je po každém pohlavním styku, znovu panna. Toto zde zmíněno nebylo. Další zajímavý ale nevyužitý nápad.
Kniha měla obrovský potenciál, ale nevyužila ho. Zůstalo přes 500 stran nudy, která mě málem ubila. Pro mě jedna z nejhorších knih.

13 19.11.2021

Poslední kniha, která mi chyběla do sbírky publikací paní autorky. Kvůli nedávnému seriálu jsem ji ale začala číst jako první. Jsem ráda, že jsem nejdříve viděla ten, aspoň jsem věděla, kdo byli likvidátoři, co v Černobylu pak dělali horníci nebo jak se shazoval ze střechy grafit. Co ale v seriálu nedostalo tolik prostoru, byla lidská bolest a bezradnost, jak havárie poznamenala přesídlence, jak si malinké dětí hrály v radioaktivním písku, jak lidé havárii nechápali, protože ty následky přicházely až po výbuchu, ne jako po válce, kdy s koncem přícházela nová naděje.
Knížka mně úplně uzemnila a budu se z ní vzpamatovávat dlouho. Není ale nejčtivější, je to sběr výpovědí lidí a nejde ji číst najednou, spíše si ji dávkovat.

11 12.08.2019

Jediná chyba této knihy je ta, že si nejsem schopna z ní zdaleka zapamatovat, kolik bych chtěla.
5 základních smyslů zná asi každý a nad dalšími jsem se nezamýšlela, ale tahle kniha mi je představila. Nejsem žádný znalec oboru, a tak mě znovu udivila promyšlenost přírody a evoluce každého živočicha, to jak se dokázal přizpůsobit konkrétním podmínkám.
Dopad lidí je hodně smutná záležitost. Jak světelný smog, sonary a další věci ničí nebo ovlivňují smysly, které příroda přetvářela milióny let. Respekt před každým jedním zvířetem. Můžu jen doufat, že jako lidstvo jednou budeme na takové technologické úrovni, aby co nejméně přírodu ničila.

10 01.11.2021

Ze začátku mě to vtáhlo a já si říkala, páni, autorka má pravdu. Tolik různých postav a každá mi připadal realistická a něčím blízká. Hrůzy čínského režimu a autocenzura spolu s pinožením postav dělaly z Hodin z olova cosi děsivě realistického. Postava Spisovatelky a Přítele pak byla jakýmsi morálním kompasem. Bohužel z morálního se postupem času stalo až příliš moralizující a lehce odsuzující. Z živých postav se staly jen karikatury a šablony, vůči čemuž se autorka vlastně snažila vymezovat.
Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, je to monumentální dílo s mnoha vrstvami.

10 04.02.2021

Známý sociolog a analytik Daniel Prokop v několika částech rozebírá důležitá témata jako exekuce, chudoba, nerovnost vzdělávání, dezinformace a populismus. Jednotlivá témata se proplétají a ukazují jak spolu souvisí exekuce, odchod do šedé ekonomiky a jak chudoba znevýhodňuje děti už na startu vzdělávacího procesu.
Poukazuje taky na investice v sociální oblastí, které dělají více škody než užitku a vysvětluje, kam by se měly prostředky přemístit. Ale nejsou to jen nevhodně uspořádané slevy na dani, které jsou nejchudší vrstvě k ničemu a jen rozevírají nůžky mezi chudými a bohatými. Velký problém vidí i v odlivu peněz do daňových ráju.
Občas autor zaletí pro popis problémů do USA, a to proto, jak píše, že se tam v krystaličtější podobě ukazují problémy, které jsou i u nás. Já si myslím, že je to hlavně proto, že má za ženu Američanku, ale oba důvody určitě nejsou v rozporu.
Pan Prokop nejen problémy popisuje, ale nabízí i řešení, která se mi zdála logická a realistická, pokud by se chtělo.
Bála jsem se, že se mi kniha bude těžko číst, ale byla naopak čtivá a louskala jsem ji rychle. V hodně věcech mi otevřela oči a já ji můžu všem doporučit, je to velmi přístupné čtivo. Klidně bych ji brala obsáhlejší. A jediné, co mi vadilo, že sotva jsem ji dočetla, bylo vydáno doplněné vydání.

10 20.08.2020

Román, který klade nároky na pozornost i paměť, takže radím se do něj nepouštět s únavou za očima. Pokud znáte film Na Hromnice o den více, přidejte si k opakujícímu se dni převtělování do různých účastníků oslavy na Blackheath. Budete ovlivněni jejich povahovými rysy a dozvídat se nové a nové skutečnosti, které vaše dosavadní pátrání nasměruje úplně jinam, jak jsme tomu navyklí u chytrých detektivek. Nejenže se budete dozvídat, jak je to s Evelyn, ale taky co znamená to převtělování a opakující se den.

Kniha mě nesmírně bavila, je komplexní, chytrá, psaná s nadhledem a duchem královny detektivek, pro mě hotové zjevení. Není to žádná oddechovka a je určená spíše pro náročnější čtenáře. Pokud vám nevadí u čtení přemýšlet, budete bohatě odměněni.

10 22.11.2019

[audiokniha]
Norské dřevo je smutné, ale ne depresivní. Je to jako sedět dlouhé hodiny s nejbližšími přáteli v čajovně a vést dlouhé rozhovory o všem. Jeden z Murakamiho znaků je téma sexu, kdy lavíruje mezi nevkusností až nechutností a upřímnou otevřeností. Sex je součástí mnoha rozhovorů, a stačil jen krůček, aby mě to začalo nudit. Co se zdálo být radikální v 80. letech, kdy román poprvé vyšel, mi nyní přišlo skoro až onanistické a vychloubačné. Ale to vše působilo kontrastně ke krásným rozhovorům, které jsou lehké jako jarní vánek. Byly to dvě strany, které se doplňovaly.

10 19.11.2019

Historický román z raného středověku a ještě týkající se Slovanů. Tugumír mi sympatický nebyl a některá spojení mi přišla romanticky naivní a kontrastující s popisovanou krutostí. Autorka taky přiznává, že si leccos přimyslela, kvůli přitažlivosti vyprávění, ale to popisuje v závěru knihy, což je plus. Kniha mi dala hodně z historie, to jak žily slovanské národy a rozhodně si nenechám ujít druhý díl.

10 29.07.2019

Závěr mi přišel šílený, takže kdyby se zjistilo, že Laylu kdysi unesli mimozemšťané, dávalo by mi to větší smysl a možná by mě to vytrhlo z té letargie, do které mě uvrhlo čtení předchozích 150 stran.
Zpětně jsem si přečetla svůj komentář o první autorčině knize Za zavřenými dveřmi a zjistila jsem, že mi na knize vadily úplně stejné věci: nikam se nehýbající polovina knihy, nesympatičtí hrdinové a neuvěřitelný závěr.

10 29.04.2019

[audiokniha]
Další dojení válečného utrpení a úplně zbytečná kniha. Nemám ráda knižní návraty do válečných let, protože je to pryč, ale pořád je to sázka na jistotu, že? Tady se ale citově vydírá na druhou. Z celé knihy na mě stříkal sentiment a ač se postavám děly hrozné věci, pro mě to byly nezajímavé šablony a byly mi fuk. Kniha se snaží být možná kronikou, ale nedaří se jí to. Zato je plná všech klišé, které si dokážete představit.
Pokud potřebujeme pořád vytahovat válečné utrpení, jde to i líp, viz například Zulejka otevírá oči, která mě dostala.

10 19.06.2018

[audiokniha]
Šílená záležitost. Při poslechu mi bylo až zle z toho, jak snadno se můžou věci pokazit. Stačí, aby se skupina s ničivou ideologií dostala k moci. Je třeba být ostražitý, zvláště v dnešní době, po volbách a při vzestupu populistických křiklounů, kteří si vytírají ústavou zadek, chtějí osekat demokratické brzdy, a ještě u toho tvrdí, že je to pro naše dobro.
Příběh služebnice je intimní a zaměřuje se na detaily z každodenního omezeného života, který je v kontrastu s tím, jak hrdinka žila ještě před pár lety, než se všechno zvrtlo. O to je vyprávění realističtější a děsivější. Tato blízká budoucnost se najednou nezdá tak nemožná.
Nepamatuji si, že by se mi při nějaké knize dělalo tak zle a tolik mě frustrovala.
Silné. Hodně silné. Na seriál se ani dívat nebudu, teď si potřebuji přečíst něco z normálního světa.

10 06.02.2018

Ženy, které běhaly s vlky není jednoduchá kniha - je to spíše učebnice duchovna, psychologie, genderu, vypravěčství a mnohem víc. Vím určitě, že mi unikala nejméně třetina významů, které do knihy paní Estés vložila. Ale to není chyba. Toto sama Estés potvrzuje. Knihu nemůžete přečíst na jeden zátah, je třeba ji studovat a vracet se k ní, pokaždé v ní najdete nové informace. V plném užití si knihy mi však bránil můj cynismus. Mnohdy mi připadalo, že paní Estés klade hluboký význam tam, kde není, ale jsem si vědoma toho, že je to jen díky mému životnímu nedůvěřivému postoji. Knihu by si měla přečíst a nejlépe studovat každá žena, ať je jakékoliv povahy.

10 10.08.2014

Nadčasová kniha, ve které Ray Bradbury v podstatě předpověděl existencí sociálních sítí a velkoplošných obrazovek na úkor knih. Občas jsem se podivovala nad nezvyklou skladbou vět. V dnešní době se už nejedná o nijak šokující knihu, ale jedná se o sci-fi klasiku, kterou jsem si ráda doplnila.

9 24.08.2021

Skvělé spojení faktů a beletrie. Ačkoliv měla kniha kolem 500 stran, četla se strašně dobře. Kniha sice napovídá, že se věnuje hlavně Anně Malinové, která skrývala Gabčíka, ale není to tak. Kniha pojednává o odboji, o Josefu Gabčíkovi a dává nahlédnout, jak vypadaly Čechy v době protektorátu. Zmiňuje i Lidice. Nejedna kapitola se mi četla těžce.

9 29.09.2019

Možná kdybych byla mladší, tak bych knihu více ocenila. Jedná se opravdu spíše o román pro ženy, který je třeba brát s nadhledem. Mladá Lily je obletována dokonalými muži, a z jednoho se vyklube násilník s pohnutou minulostí. Námi to končí sice zpracovává vážné téma, které je pro autorku osobní, ale pořád je to příliš sladké, růžové a vzdálené realitě.

9 09.09.2019

[audiokniha]
V lese visí anděl je chytrý pozvolná se rozvíjející thriller, který se obejde bez drastických scén a potoků krve. Tím jak rozvíjí několik naoko nesouvisejících zápletek mi trochu připomínal seriál Most (ten švédský, ne český). Postavy se nechovaly jako idioti a já chápala proč dělají, co dělají, i když většina žen tady byla zralá na dlouhé hodiny u psychoteraputa. Charaktery ale stále splňovaly standard lepších thrillerů a detektivové se drželi šablony: asociální génius a ochotný a přátelský parťák.

Zápletka byla dobře promyšlená a já ji neodhalila dřív, než autor zamýšlel. V lese visí anděl je povedená detektivka a já už mám koupený druhý díl. Kdyby se ale více přitlačilo na pilu a trochu se ubralo těch tanečků kolem rodiny, nezlobila bych se.

9 21.04.2019