petaSk komentáře u knih
[audiokniha]
Některé myšlenky byly zajímavé, ale těch, které bych mohla využít ve svém životě, bylo minimum, ačkoliv autor na konci knihy říká opak. Chaos není ani tak návod na to, jak si poradit a využít chaos, jako spíše vizionářský seznam, jak by se co mělo v různých oblastech (firmy, vzdělávání) dělat. Knihy, které jsou jen souhrnem a doporučeními pro společnost jako celek, nemám ráda, protože tyto informace mi jsou k ničemu. Některé z autorových doporučení mi taky naháněly hrůzu - neoddělovat pracovní a volný čas nebo si pomocí facebooku a Google maps moci vždy dohledat kde kdo je. Některé návody už byly do praxe zavedeny - práce z domu, občasné docházení do práce a celoživotní vzdělávání. Navíc spojení mezi fraktály a životní filosofií společností mi přišlo uměle naroubované a neviděla jsem spojitost.
[audiokniha]
Podobných knih by mělo být více. Nejen suché dějiny a čísla, ale konkrétní události a osudy.
Krvavé země jsou nejhorší a nejlepší kniha, kterou jsem si přečetla (poslechla). Kéž by lidé měli více povědomí o ohavnostech obou režimů a zastánci komunistů pochopily, jak hrůzná ideologie to je.
Nedočteno, čekala jsem syrový příběh, ale jedná se bohužel spíše o historickou romanci.
Velmi přínosná kniha o učení, a o tom, že jsme to dělali skoro všichni špatně. Líbilo se mi, že se jedná o poznatky podpořené výzkumem. Kniha není žádnou nastavovanou kaší. 3/4 knihy je povídání o jednotlivých bodech, jak se učit a proč jsou přínosné. Poslední čtvrtina je shrnutí na konkrétních příkladech. Ty dle mého mohly být zvoleny jinak. Nejsou moc názorné a zvolené obory jsou mi na hony vzdálené.
[audiokniha]
Svižně napsaná detektivka, která je pro mě ale slabší než Složka 64, kterou jsem doposlouchala o pár týdnů dřív. Již zde vidím opakující se prvky jako týraný dětský hrdina (nejedná se o spolier, tuto informaci se dozvíme už z anotace). Emocionálně se mě to moc nedotklo a závěr vyšuměl do ztracena. Pořád se ale jedná o povedený příběh, který ale nenadchne, neurazí.
Posloucháno jako kompletní audiokniha.
Mám dojem, že při poslechu jsem benevolentnější než při čtení knih. Protože jsem za svůj život narazila snad na dva thrillery, které se mi líbily. Složka 64 je moje první kniha od Adlera-Olsena, ačkoliv jsem viděla všechny filmy o oddělení Q, a líbila se mi. Líbila se mi hodně.
S překombinovaností problém nemám, ačkoliv na konci bych se bez jednoho (ne)čekaného odhalení obešla.
Kniha je čtivá, tři časové linie fungovaly a dopomohly komplexnosti příběhu a budovaly napětí hned 3x.
U Složky 64 jsem měla dojem, že postavy dobře znám a záleželo mi na nich, což se mi často u podobných knih nestává. To je vykoupeno rozvleklejším tempem, ale jsem ochotná tuto cena kvůli prokreslení charakterů zaplatit.
Pokud ale porovnám schéma minulých příběhů (jen co znám z filmů), už tady cítím trochu schématičnost, co se týká záporáků.
Kniha má ale několik logických lapsů a je špetku přitažená za vlasy - hlavně co se jedné konkrétní postavy týká. Trochu se obávám, že příště už tak benevolentní u hodnocení nebudu. Budu ráda, když mě autor u další knihy vyvede z omylu.
Velice smutná a zručně napsaná kniha. Autor si ale práci trochu usnadnil. Je mnohem jednodušší rozebrat na každých pár stránek osud a pohled deseti lidí, než se věnovat dvěma a muset se jimi více zabývat a posouvat děj. Kniha Měla jsi vůbec někdy rodinu je spíše freska jedné nešťastné událostí poskládaná z mnoha střípků než klasický román. Autora se rozhodně vyplatí sledovat.
Kniha je souborem deseti kritérií, které mají dle autorů a mnoha jimi citovaných studií největší vliv na kreativitu. Většinou se nedozvíme nic převratného, ale jejich ucelenost dodává knize na váze a stojí za to si je přečíst. Některé poznatky pro mě byly ale novinkou, jako třeba, že meditace zaměřené pozornosti (na rozdíl od jiných zmíněných typů meditace) může kreativitě ublížit. Dalším kladem knihy je fakt, že vyzdvihuje ty vlastnosti, které mnoho lidí považuje za nevýhodu, a tak je pro ně snazší je a tím i sebe ocenit. Po přečtení dle mého bude mít většina lidí pocit, že jsou skrytými umělci, což nemusí být daleko od pravdy.
Knížku jsem si koupila náhodou, potřebovala jsem rozměnit peníze a knihkupectví prostě bylo nejblíž :-D . Narychlo jsem popadla, co mi bylo tématicky nejblíž a když jsem o pár minut později knížkou listovala v autobuse, říkala jsem si, že si zase nějaký pseudovýživář vymyslel název Telomery, kterými bude měřit naše zdraví. Ono to tak nakonec je, s tím rozdílem, že autor není šarlatán, ale laureát Nobelovy ceny a Telomery jsou ve vědě známý pojem, to jen já o nich slyšela poprvé. O tom, co ovlivňuje naše zdraví se nic nového nedovíme: stres, spánek, výživa, pohyb, omega 3, dětství, prenátální věk. Kniha všechny tyto jevy popisuje tak, jak ovlivňují Telomery, a že je to dost zajímavé čtení, zase z jiného úhlu. Opět se potvrzuje, jak si sami ubližujeme, a jak to na nás působí. Povinná četba pro ty, které zajímá, jak člověk funguje.
Výborný nápad splést příběhy policajtů s jejich "sráči", přičemž tento nápad dostává dva rozměry. Sráči mají atmosféru i skvělé hrdiny a "špína města" ze stránek čiší. Bohužel jsem měla problém se zorientovat. Autor na mě neustále chrlil obrovské množství jmen, a já musela buď často listovat zpět nebo se na to vykašlat. A jelikož jsem často nevěděla, o kom je řeč, vyprchalo pro mě mnoho ze síly knihy.
Může být thriller poetický? Pro tuto knihu jsem nenašla lepší přízvisko. Tichý nepatří mezi thrillery "bestsellery", které nás poslední dobou zaplavují a jsou lehce zaměnitelné. V Tichý - Kronika vraha sledujeme hlavního antihrdinu od jeho narození, a chápeme, proč koná, co koná, snaží se nalézt sám sebe a své místo ve světě. Nejde ho nenávidět. Kniha je i sondou do duše mlčenlivého, oduševnělého člověka, který se zřejmě neměl narodit, přesto je to příběh trochu chladný a odtažitý.
Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Kniha je plná odvahy, paličatosti, ale i bolesti, ale přestože je vyprávěná v ich formě, nezabředá do sebelítosti. Jde vidět, že na ni autorka pracovala dlouho, protože jazyk a jeho obraty jsou vypiplané a postavy jsou úžasně barvité, žádné karikatury.
Knihu jsem si koupila v rámci Velkého knižního čtvrtku, a na rovinu řeknu, že jsem čekala větší zážitek. Jak už bylo několikrát řečeno, četla se dobře, jazyk je úžasný. Ale forma obsah nenahradí. Děj většinu knihy stojí na místě, stejně jako hrdina. A ačkoliv je příběh celý vyprávěn z pohledu Petera, nedozvěděla jsem se o něm skoro nic. Byl pro mě neživotná postava. Byla bych raději, kdyby se vše odehrávalo z pohledu Bey, kterou poznáváme jen skrz její dopisy nebo Peterovy značně zidealizované vzpomínky, přesto byla barvitější. Zápletka byla slabá a hlavní hrdina proplouval knihou bez větších peripetií. Až v poslední čtvrtině Peter ožil, ale to už knihu nezachrání. Jedná se spíše o referát z výletu než plnokrevný román. Nicméně jsou zde dobře popsané postřehy ohledně mimozemšťanů, zaměstnanců i planety, které si tak umíme dobře představit a vtáhne nás to do prostředí, které Peter obývá.
Bála jsem se, že kniha bude plná balastu, jak tomu v mnoha případech osobního rozvoje bývá. Brrr. Už samotné označení "Osobní rozvoj" mě odpuzuje. Naštěstí toto není ten případ. Kniha je nabitá informacemi o vlastnostech mozku a lidském jednání, které je možné vědomě změnit nebo používat, ačkoliv mnohdy je již užíváme, jen nevědomě nebo sami sebe vystavujeme frustracím. Ale kolik vynikajících knih mi muselo projít rukama, než jsem pochopila, že samotné čtení nestačí. K poznatkům je třeba se vracet a používat je. Proto doporučuji sešit a nějakou tu psací potřebu, vypisovat a poznámky si pročítat.
Hezky zpracovaná kniha. I když vím, co dělat se stravou a jím zdravě, tak, cukr mi dělá problém. Tato kniha mě zase nakopla. Recepty obsahují suroviny, které už jsem stejně většinou měla doma a běžně z nich vařím. Drtivá většina z nich je sehnatelná v každé zdravé výživě nebo supermarketu. Nejsou nijak dražší než běžné suroviny, ale chápu, že pokud někdo fičí na nezdravé, typické české stravě nebo na zdravou stravu teprve najíždí, tak změnit obsah ledničky a spíže se mu může zdát ze začátku náročnější. Většinou ale autorka používá zeleninu, kterou by měl jíst každý, obilniny, oříšky, mouky, šunku, sýr, oleje, semínka, luštěniny, ale i maso, jogurty, vejce. Prostě jídlo, žádné polotovary. Dá se to srovnat s českými kuchařkami o zdravé výživě, Kuchařku ze Svatojánu nevyjímaje. Takové vaření podle Jamieho Olivera, Pohlreicha nebo Vaňka mi přijde finančně a časově mnohem náročnější.
Fotky k receptům jsou krásné a recepty dobré a mnohé z nich se dají i krabičkovat do práce.
První část knihy je takové to povídání a vysvětlování proč tato strava a tyto suroviny.
Jediné, co mě trochu zklamalo je, že v pár receptech autorka používá bílou mouku nebo i ovoce. Ovoce totiž radí v prvních osmi týdnech vynechat úplně a mouku napořád. Což trochu odporuje tomu, k čemu v knize nabádá.
Přednášky Brené Brown na TED jsou lepší než tato kniha. Nepopírám přínosnost jejích výzkumů, i faktů v knize, ale způsob, jakým je podává je zase typicky americký. Spousta rodiny, lásky k nim, zážitků s přáteli a slov jako "milující manžel", "úžasná přítelkyně", "skvělé děti" a opakování. Pokud by kniha byla poloviční měla by stále co říct. Nicméně pomáhá s opět stejným problémem, se kterým se potýkáme všichni dokola: "sebepřijetí", prožívání vlastních emocí, zahození studu a přijetí vlastní zranitelnosti jako síly. Jsme lidé. Zranitelnost nás dělá lidmi.
Stojí za přečtení i přes moje výtky nahoře.
BTW: Od Brené Brown si stačí přečíst tuto knihu, Dary nedokonalosti jsou v podstatě o tomtéž.
Kniha o populárním a inspirativní vynálezci, který je z ranku arogantních géniů, je psaná typicky americkým způsobem podporujícím americký sen. Ačkoliv se autor snaží svůj obdiv k Muskovi vyvažovat názory jeho zaměstnanců a občas kontroverzními Muskovými rozhodnutími, ve skutečnosti tyto skutečnosti udává tak uhlazujícím způsobem, že se zdá, že toto chování spíše omlouvá a dokazuje, že je nutné. Zřejmě je ale nutné pro Muska, což Vance nepopírá. Muskovu biografii podává opatrně a trochu podlézavě bez většího odstupu a kritiky. A je to škoda, protože Musk, ačkoliv na jednu stranu kretén, je oním vizionářem, který věří ve svůj sen a uskutečňuje ho. A třebaže kniha mohla být napsána objektivněji, podává dobrý obraz o Tesle, SpaceX a v menší míře o SolarCity. Bohužel o Muskově soukromém životě se toho až na pár odstavců mnoho nedovíme. Kniha tudíž nabízí obraz nekompromisního zakladatele společnosti a téměř vůbec jako manžela, otce a syna. V konečném důsledku ale kniha způsobuje to, že ačkoliv je Musk nesympatický, budete ho obdivovat za popisovanou houževnatost, sílu vize a touhu změnit svět, které podporuje činy a budete jeho aktivity bedlivěji sledovat.
Dobře vysoustružený thriller, který ale brzy zapadne do mé paměti jako ostatní jemu podobné.
Žasnu nad tím, jak stroze, přitom s jakou empatií vystihla Sofi Oksasen život s bulimií a komunistickou minulostí. Pro mě stylem psaní i motivem jedna z nejlepších knih, co jsem četla. Náhled do Sovětského Estonska a jeho vztahu s Finskem a Ruskem je obohacující. Až v poslední době si začínám utřepávat představu, jak se za komunistického režimu žilo nejen v naši zemi. Stalinovy krávy mi v tom jenom pomohly, a to čtivou a strhující formou. Linie Katariiny a Sofie mi nepřišly tak zajímavé jako život samotné Anny, ale autorka je do knihy potřebovala zahrnout, abychom si lépe dokreslily stigma, které si celé generace poznamenané komunismem s sebou nesly.
Je to besteller a líbilo se mi to. Není to jedna z knih, které považuji za mistrovské dílo, ale je originální. Líbí se mi, že jde proti zavedeným, lehce odhadnutelným a už nudným konceptům knih o psychopatech. Mnoho věcí ze Zmizelé není v ději až tak překvapivých, ale příběh je dost napínavý na to, aby si udržel mou pozornost. Četl se velmi dobře.
Spousta lidí tady psala, že první polovina je nudná, ale mi se líbila. První polovina je pro mě o poznávání postav, poutavá a zajímavá. Druhá polovina je už rozuzlení a čeká nás více zvratů.
Povedený thriller.