petaSk komentáře u knih
Paní Slimákovou ráda sleduji a pořád kroutím hlavou nad tím, že ji někteří označují za radikální, když v podstatě doporučuje hlavně jíst kvalitní základní potraviny. Kniha se mi líbila, ale můj problém, že pro mě tam bylo máloco nového, jelikož pravidelně čtu články a shlížím videa paní Slimákové. Je to sympatická a pragmatická osoba a stejně taková je její kniha. Je to takové povídání, které bude přínosné hlavně lidem, kteří nemají tolik načteno nebo mají prostě paní Slimákovou rádi a budou knihu brát jako povídání s ní. Já už ale potřebuji jít trochu hlouběji.
Jsem ráda, že jsem knihu četla. Všude se skloňuje slovo kreativita, ale nevzpomínám si, že bych četla knihu, která by tuto oblast přímo zkoumala. Aha! faktor se nečetla lehce a není ani příliš zajímavě napsaný. Je na hony vzdálený bombastickým, ale informačně jalovým bestsellerům. Publikace byla pro mě přínosná. Půjčila jsem si ji hlavně díky tomu, že jsem nečetla nic, co by se přímo zabývalo aha efektem, který většina zná. Kreativita obecně mě až tak moc nezajímala. Ale obojí spolu nakonec souvisí.
Po dravém krutém dobrodružství Severní vody jsem se rozhodla zvolnit a dopřát si dávku emocí.
Zvolnila jsem, ale emoce se nedostavily.
Došla jsem do půlky, pak jsem to vzdala.
Kniha se zabývá vážným tématem a autorka ji zřejmě pojala jako svou zpověď. O citech se hodně mluví, ale to je tak všechno.
Černá a bílá jsou tady pořád. Buď jsou postavy zlé, závistivé, bláznivé a kruté, nebo jsou báječně, ohleduplné, jsou nad věcí a mimo masu.
Autorka asi měla v hlavě příběh, který chtěla sdělit i se svými pocity, ale kniha je hrozně povrchní a zkratkovitá
Posloucháno jako kompletní audiokniha.
Nemám ráda zombie a stereotypní postavy: naivní holčička, otravná mateřská učitelka, posedlá vědkyně, drsný voják a nezkušený klučina. Tato kniha je na těchto věcech postavena. Přesto mě ponurá road movie bavila. Možná to bylo díky povedené audio verzi, a tím, že mi 12 hodin někdo vyprávěl.
Jedná se o bezútěšné ale standardní dobrodružství, kdy se různorodá skupinka pokouší dostat domů.
Jestli čekáte nějakou ojedinělou pecku s kupou originálních nápadů, budete zklamaní. Pokud ale přistoupíte na přímočarý příběh se známými umně poskládanými prvky, který odsýpá a skončí trochu jinak, než čekáte, budete spokojení.
Dobrodružný román, ve kterém děj ubíhá vpřed a autor se s ničím moc nepáře. Postavy jsou stroze načrtnuté, ale přesto víte, kdo je co zač a dokážete si je představit, tedy až na tu hlavní. Charakter Doktora Sumnera pro mě byla zahalená mlhou a tak i zůstala. Příběh se skládá z epizod a Sumner mi přišel nekonzistentní. Navíc mi chyběla sevřenější zápletka. Popis přírody a boje s ní byl skvělý a nutil číst dál. Knihu ale určitě k přečtení doporučuji, na nic podobného jsem dlouho nenarazila.
Podobnou populárně naučnou knihu jsem na našem trhu nenašla. A je to škoda. Drogy lidského těla dopřává spoustu témat, jak v našem těle pracují neurotransmitery, hormony a další látky. Bohužel knížka dojela na svůj rozsah. Autor zřejmě chtěl obsáhnout co nejširší oblast, ale spousta témat se proletí jen letem světem, například Inzulín, který toho má spoustu co říct, ale zde je zachycen příliš stručně. Výklad, jak pracují neurotransmitery je velmi zajímavý, ale pro mě zase příliš rozsáhlý na úkor popisu různých technik, které jsou zde často vyjmenovány jen výčtově. Kniha pro mě dobře splňuje funkci rejstříku různých nástrojů a témat, jejichž komplexnost si ale budu muset dohledat jinde, viz Asketická bdělost. Člověk v depresi by se mohl do ní bezhlavě vrhnout a rozházet si tak biorytmus. Nespavost je pak ale jmenována jako jedna z příčin deprese. Za mě knížka poskytuje dobrá vodítka, ale je třeba dohledat si informace i jinde.
Výborná kniha. Nejdříve jsem si ji půjčila z knihovny, ale brzy mi bylo jasné, že tohle není publikace na jedno přečtení, ale příručka, se kterou budu pracovat několik měsíců. Tajemství pevné vůle není jedná z těch knih, kde jsou jedna dvě myšlenky obalené dvěma sty stránkami vaty, tohle je rádce, ve kterém má opodstatnění každý odstavec.
Kniha je přesně tím, co říká název - poučením o tom, proč diety nefungují a proč byste se na ně měly vykašlat. Na jedné straně říká, že prostě nezhubnete, kolik chcete, na druhé straně zase že je dobré se dostat na spodní hranici svého reálného váhového spektra, což mi přijde trochu zvláštní, protože jediná možnost, jak se tam dostat je vlastně zase jen zhubnout, a docela pochybuji, že by někdo měl dolní hranici v pásmu obezity. Autorka uvádí i pár strategií, jak jíst zdravěji a méně, ale vlastně jde opět o redukci kalorií, proti které sama je. Sama jsem z knihy nepochopila, čeho má dosáhnout; na jednu stranu uvádí, že máte přijmout vlastní (i obézní) tělo, na tu druhou uvádí, jak jsou obézní lidé všude znevýhodnění. Kniha je to zajímavá a stojí za to si ji přečíst, ale v ničem není konkrétní a dle mého je i bez jasného cíle. Možná přiměje lidi, aby se vykašlali na to zhubnout těch 5 kilo, ale to asi nebude pro ty obézní, kteří těch kilo potřebují zhubnout daleko víc. Přesto knihu hodnotím pozitivně, obsahuje zajímavé informace zase z jiného úhlu.
Kniha patří k tomu lepšímu, co jsem četla. Na začátku jsem si myslela, že jí dám dokonce plný počet hvězd. Bohužel v průběhu se originální hrdinové neubránili narůstající šablonovitosti. Nevěřila jsem změně povahy Viktora-studenta na Viktora-mstitele, co se týká chování mi přišli jako dvě zcela jiné postavy. Zápletka má něco z Hráčů se smrtí a Dextera, kdy si hrdinové sami určují pravidla, ale tento atribut byl nedotažený a mám pocit, že to autorka přidala jen kvůli zvýšení efektivity. Nicméně, i přes tyto výtky se jedna o v mnoha ohledech podařenou knihu. I přes moje výtky jsou hrdinové ti z pestřejších, napětí je budováno slušně a příběh odsýpá.
Ač je kniha tenká obsahuje spoustu informací o imunitním systému, jeho vlivech na zdraví jak v kontextu historie tak v moderních výzkumech. Autorkou je žena, která stojí v popředí těchto výzkumů, takže se připravte na nahuštěné informace o lidském těle, neuronech, mozku a nemocech. Kniha je hlavně pro lidi, kteří se zajímají o to, co se ve vědě v tomto ohledu děje a kam výzkum postupuje, než praktickou příručkou, jak imunitní systém podpořit, ačkoliv i těchto rad se dočkáme - ovšem neliší se od toho, co už beztak víte. Závěr je pak smutnou tečkou vyjasňující jak finanční střety zájmů farmaceutických firem brzdí vývoj a aplikaci slibných způsobů léčby takových nemocí jako je deprese, rakovina, Alzheimerova nemoc nebo roztroušená skleróza.
Autor udělal jednu dobrou věc, a to že čtenáře vůbec seznamuje s klady půstu. Bohužel se dopouští zjednodušování, dogmatizování a zkreslování informací. Za vyloženě nebezpečné považuji jeho názor, že můžete jíst, co chcete, nemusíte zlepšovat skladbu stravy, snižovat cukr, to je podle něj nepodstatné. Ze všeho vás vytrhne, že 2x týdně zařadíte celodenní půst. Přitom zvolená potrava je hodně důležitá pro to, jestli půst vůbec vydržíte a jak hladce. Praktických návodů se ale v knize taky nedočkáte. Půst je dle autora dobrý hlavně v tom, že sníží váš objem přijatých kalorií. Sice popisuje, jaké kladné účinky má na mozek a tělo, hlavní ale je, když sníte méně kalorií - názor, který je poslední dobou po světě vyvrácen. Je pěkné, že autor vyvrací obecně přijímaná dogmata, jako jíst každé tři hodiny a suplementovat po tréninku, ale všechno je to jen letem světem. Vůbec nerozlišuje mezi kvalitou přijímaných kalorií. Další věcí, která mi vadila byla dogmatičnost, kdy radí, že byste měli dodržovat frekvenci půstu 2x týdně, přičemž jako hlavní argument je to, že se to snadno dodržuje a on si neumí představit, že to někdo zvládne častěji. Výhody dlouhodobějších půstu tak raději úplně přeskakuje. Jako seznámení z půsty je to fajn kniha, ale jinak doporučuji si nastudovat odbornější články a podívat se třeba i na přednášky a knihy Jasona Funga, který se tématikou půstu zabývá zevrubněji.
Knihu jsem si půjčila s úmyslem, že se dozvím převážně informace, které budu schopná přenést do svého života. Moje chyba, že jsem si pořádně nepřečetla anotaci. Protože takových informací zde moc není. Jedná se o historii behaviorální ekonomie, což je mladá věda, o jejíž rozvoj se velmi zasadil autor této knihy. Popisuje zde svou cestu, jak se snažil toto ekonomické odvětví prosadit jako vážnou disciplínu. Uvádí zde výzkumy, měření a zjištění, které na své cestě činil. Spousta z nich je zasazená do amerického prostředí nebo se týká oblastí jako investice a americký fotbal. Přesto kniha obsahuje poznatky, které je užitečné si zapsat. Neočekávané chování není jednoduchá kniha a vyžaduje úmorné soustředění, ačkoliv se ji autor snaží psát odlehčeně. Na oplátku vám poskytne výlet do chování ekonomů kontrastující s iracionálním chováním reálných lidí. Doporučuji lidem, kteří se o chováni v ekonomii zajímají, také proto, že autor v knize zmiňuje další publikace, které vás můžou nasměrovat.
Kniha nesplnila mé očekávání. Je členěna do kapitol, jejichž téma se demonstruje na konkrétním umělci, rozebírá se jeho život a čím byl výjimečný, dle mého zidealizovaně. Ačkoliv se kniha tváří, že pomáhá rozvíjet kreativitu i v každodenním životě, tak takové příklady tam nenajdeme, vše se demonstruje na umělcích a uměleckých dílech. Měla jsem pocit, že autor žije v umělecké bublině a myslí si, že umělci jsme všichni, jen nás svazují konvence. S tím moc nesouhlasím, mnoho lidí nemusí vytvářet díla, ale kreativní být mohou, aniž si to uvědomují, jenže v tom jim kniha nepomáhá. Taky mě moc nenadchla utopistická autorova vize budoucnosti. Každá kniha, která se v závěru o něco takového pokouší shazuje sama sebe a nechává se unést svým idealismem. To, že si autor něco přeje, neznamená, že to tak je nebo, že k tomu společnost směřuje. Nicméně kniha se četla rychle a několik tipů je užitečné si zapsat. Zavděčí se hlavně lidem, kteří jsou na začátku tvorby, sní o ní, nebo se o umění zajímají, protože se odkazuje na spoustu zajímavých děl, o kterých jsem neměla tušení.
Thriller? Rodinné drama? Detektivka? Autor se snaží honit příliš mnoho zajíců. Někomu to vychází, tentokrát to ale nevyšlo. Kniha nefunguje jako detektivka, protože hlavní hrdinka pátrá spíše náhodou, ani jako thriller, protože jakési napětí se dostavuje až v poslední části. Nejlépe by knize slušelo přízvisko rodinné drama, ale bohužel na to jsou postavy málo rozvinuté. Nejvýraznější je zde Rose, ale o jejich pohnutkách se také dozvídáme až na konci příběhu, takže do té doby máme jen hádat proč se chová, jak se chová, a to aby zde bylo učiněno zadost detektivní stránce knihy. Hlavní hrdinka je nudná a jednorozměrná, a bylo mi jedno, co se s ní stane, navíc jsem měla pocit, že mě autor skrz ní citově vydírá a já ji mám pořád litovat . Zajímaly mě spíše vedlejší linky, ale ty nebyly dostatečně rozvinuty a vyšuměly do ztracena. Co mě ale iritovalo nejvíce, byla délka knihy, děj se vlekl, což mi nenahrazoval ani nikterak zajímavý jazyk. Musím ale ocenit "trochu jinou" formu napínavé knihy, kdy hlavním hrdinou není rozháraný detektiv a rozuzlení bylo překvapením. Možná se autorovi příště podaří stvořit barvitějšího hrdinu, zbavit se některých klišé a zrychlit, a já u toho zase budu.
Srozumitelná kniha plná příkladů a rad, žádná nastavovaná kaše a opakující se řeči, jak je tomu u populárně naučných knih zvykem. Co mi vadilo, byla tendenčnost příkladů. Muži se totiž potýkali hlavně s hanbou nad svou masturbací v pubertě, polucí nebo touze po ženách. U žen to býval problém, který nejlépe vystihuje věta, již sám autor použil, a to v duchu, že u žen narostly deprese ve chvíli, kdy jim přestalo stačit se starat o domácnost a děti a přibraly si dodatečný přivýdělek. Většina příkladů v knize se týkala žen, které se bály vdát nebo se vzdát kariéry a zůstat doma u dětí, přestože si to vlastně přály. Toto je určitě možné u mnoha žen, ale uvítala bych větší rozmanitost uvedených případů na základě řešení. Musím se pak zamýšlet nad tím, jestli autor jakožto psychoterapeut netlačí své pacienty do řešení, které odpovídají hlavně jeho hodnotám. Nicméně knihu doporučuji nejen perfekcionistům.
Oddělení románů pro ženy jsem vždycky přecházela, s tím, že to není žánr pro mě. Pak jsem se nechala nalákat na seriál Sedmilhářky, který se mi líbil. Zkusila jsem překonat své předsudky a koupila si u nás nejnovější knihu od Liane Moriarty (v originále byla vydána před dvanácti lety). Četla se rychle, až v poslední čtvrtině jsem se musela do čtení kopat, zbytečně protahovaný závěr. Bohužel asi z žánru vycouvám. Postavy mi nepřišly až tak dobře vykreslené (až na pár vedlejších). Každá postava se dala charakterizovat jednou větou a jednou myšlenkou, kterou rozebírá celou knihu; například hlavní postava Sofie myslela jen na to, kdo ji oplodní, a tak dále - nechci spoilerovat. Knížka je celá natahovaná a dlouho se nic neděje, všichni si jen povídají, aniž to děj někam posouvá, a napětí nikde. Závěr byl jeden velký happy end, a to ve všech směrech, až moc naivní a zkratkovitý. Knihu jsem si nedokázala užít, jak jsem si užila seriál Sedmilhářky. Přitom nepochybuji, že kdyby se někdo schopný pustil do zfilmování Posledního výročí, líbilo by se mi. Asi k tomu potřebuji schopné herce a správnou kameru, aby mi množství scén, kdy se děj nehýbe, přišlo uchvacující, tak jako u Sedmilhářek.
Rozhodně inspirativní kniha. Ze začátku se mi zdála příliš přísná a moralistická, ale na konci autor vyložil kompromis. Cesta k charakteru je protipólem většiny knih, které se dnes v sekci osobního růstu vydávají.
Podtitulek knihy říká, že se jedná o úvahy, a ačkoliv autorkou je psychoanalytička, knihu je jako úvahu třeba brát. Spíše než o seriózní psychologický pohled se jedná o zpověď. Snad polovina příběhů je ze života autorky nebo jejího manžela, zbytek jsou její známí nebo pacienti. Fakt proč doporučuji knihu nebrat dogmaticky je autorčin pohled a názor, který je jednoznačný. Přišlo mi, že moc neuznává individualitu. Dalším nepříjemným znakem je "amerikanština", což je můj pojem pro až příliš zidealizovaný pohled: autorka má dokonalý vztah a spousta jejich pacientů našla dokonalý vztah, buď je něco dokonalé a báječné, nebo je to podlé. Autorka téměř říká, že ten, kdo nemá vztah je zákonitě nešťastný a lže si do kapsy, jako kdyby dokonalý vztah byl samozřejmostí a neexistovalo převážné procento manželství, které lidi taky drtí. Autorka samá nemá děti, a v knize vlastně (narozdíl od potřeby vztahu) na to mít děti neklade žádný důraz. To mě ještě více utvrdilo v tom, že autorka považuje svůj život za dokonalý, a co je dokonalé pro ni, musí být dokonalé i pro ostatní. Navíc mi to celé přišlo plné bolístek a sebelítosti, jak kdo autorce hrozně v minulosti ublížil. Jako beletrie se to čte dobře. Mnoho myšlenek je fajn pro zamyšlení, ale určitě nebrat dogmaticky.
Kniha určitě může pomoct začátečníkům nebo pro nakopnutí motivace, ale pro uvedení do praxe je třeba dalšího studia, protože kniha žádný postup krom snížení příjmu a teorie nenabízí. Doporučuji si nastudovat další literaturu a knížku číst velmi kriticky, protože opravdu nic není černobílé, jak sám autor v knize říká. Škoda, že se tím sám neřídí.
Více v recenzi.
Kniha byla psaná poutavým způsobem, ale to je tak všechno. Celou dobu jsem čekala na rozuzlení, ale to nepřišlo, nebo jsem ho nepochopila. Kniha má dvě dějové linky a linka jdoucí do minulosti se rozplete. Nicméně 80% této linky bylo úplně zbytečných a nechápu její význam. Linie v přítomnosti skončí na mrtvém bodě. Mám podezření, že ani autorka sama nevěděla, jak knihu uzavřít. Postavy byly nesympatické a bez hloubky, prostě jen byly, mluvily, ale nic neřekly.