petaSk komentáře u knih

Poslední dobou se dostávám hodně ke zdrojů podporujících striktní omezení sacharidů ve prospěch tuků, a to jak medicínských, tak i z řad výživářů. Postupně nějak samovolně k tomuto stravování sklouzávám a cítím se dobře. Zatím neříkám, že je to ta nejlepší věc na světě, ale v omezení cukru a průmyslových výrobků nemůže nikdo udělat špatnou věc.
V Blueprint primal jde autor ještě dál, a to ohledně tréninku a životního stylu. Tady se trochu bojím, že se pouští na tenký led. Souhlasím, že vyčerpávající tréninky a uspěchaný životní styl nejsou nic dobrého. Problém jsem měla s tím, že ordinuje jeden "tréninkový plán" nebo jak to nazvat na všechny, ale možná jsem to špatně pochopila. Inspiruje se paleolitickým člověkem. A ačkoliv existuje spousta výzkumů ohledně člověka v paleolitu, mám dojem, že autor si ho dost idealizoval, tak aby to znělo pro knihu líbivě. Sama nemůžu jeho hypotézy vyvrátit ani podpořit. Nicméně kniha je to výborná, určitě ohledně stravování, ale i zde bych doporučila si přečíst i jiné zdroje. Každý člověk je jiný a určitá dogmatičnost může být této knize na škodu. I když autor ji v knize popírá, alternativy moc neuvádí.

1 04.03.2017

Cviky fajn, pár jsem jich sice ještě nepochopila, ale to je asi můj problém. Vadí mi ale kusé informace napříč knihou, některé působí spíše jako dezinformace, jako např.: "Když budete jíst více bílkovin, budete přibírat, protože bílkoviny se budou měnit na tuk." Úplně se opomíjí fakt, že např. krátkodobá dieta s nízkým příjmem sacharidů a vyšším příjmem bílkovin je vysoce účinná. O sacharidech ale ani slovo. Tudíž se předpokládá, že když vyměníte chleba za kuřecí prsa, přiberete tuk.
Druhá věc, která mi vadila, bylo časté používání jiného než napříč fitness vžitého názvosloví cviků. To je zřejmě ale chyba překladu. I když nedokážu posoudit, jestli je vhodná pro začátečníky, jelikož zde chybí např. u většiny cviků upozornění na možné chyby.
Líbí se mi ale, že kniha rozšířila můj zásobník cviků o další s vlastním tělem. Grafické zpracování je taky hezké.

1 26.10.2016

Kdyby kniha nebyla vydána na Velký knižní čtvrtek, nevšimla bych si jí; obálka působí jak z červené knihovny. A Pařížský polibek do červené knihovny trochu patří. Je vidět, že knížku psala žena; kniha je nabitá emocemi, ve kterých se možná autorka možná až moc máchá na úkor děje, ale já si občas něco takového přečíst potřebuji. Spousta knih je v tomto ohledu až moc strohá a emoce ustupují před akcí. Je pravda, že z knihy dýchá Paříž plná umělců, kabaretů, nočních výletů a romantických přátelství, ale tato Paříž se mi zdá idealizovaná. Hrdinka se občas chová naivněji, než bych čekala oproti tomu, jak se dosud prezentovala, ale tato logika ustoupila potřebě jakéhosi červeno - knihovního zakončení, tak aby si některé čtenářky přišly na své. Schválně píšu čtenářky, protože ačkoliv kniha není z ranku prvoplánových romantických knih ani z druhu odstínů šedi, přesto právě důraz na emoce je to, co by mohlo mužských čtenářům činit problém. Ačkoliv toto není můj neoblíbenější žánr, kniha se mi líbila. Navíc mě donutila si vyhledat něco o umělcích jejichž jména byla v knize zmíněna a taky o Paříži konce 19. století.

1 24.10.2016

Nápad s převyprávěním pohádky o Marje Morevně se mi líbil. Pro modernizaci pohádek a dospělejší tón mám slabost. Nicméně Nesmrtelný příběh mě v druhé polovině ubíjel nepřehledností a takovou symbolikou, o které nevím, jestli ji vůbec chápe sama autorka. Děj je ubit přílišným melodramatem, díky kterému bohužel kniha spadá do teatrálnosti. V první polovině jsem měla dojem, že děj a hrdinka někam směřují, ve druhé polovině se autorka začala plácat stejně jako sama Marie Morevna. Každá kapitola knihy začíná na nových základech a my s hrdinkou se zmítáme v nostalgických vzpomínkách na staré časy odehrávající se většinou ještě v minulé kapitole. Půlka knihy na mě působila jako epilog.

1 19.10.2016

Musím říct, že jsem z knihy dost rozpačitá. Trvalo mi dlouho, než jsem se do ní začetla, ale od druhé poloviny to začalo odsýpat. Kniha má zajímavou zápletku a autor (nebo autoři) se snaží vykreslit charaktery postav do hloubky, a u některých postav se to i daří. Problém je, že postavy se často zachovají jinak, než by jejich dosavadní chování napovídalo. Přišlo mi to jako kdyby si autor řekl: "jo, tohle se mi líbí a navíc mi to vyřeší můj problém", autor se ale vůbec nezamýšlel, že to k postavě nepatří.
Další věcí jsou různé vycpávky, ala úvahy hrdiny nad historií morseovky ve vypjaté situaci. A těchto úvah nad nesmrtelností brouka je tam spousta. Děj to nikam neposouvá. Pokud chtěl autor zpomalit, prázdné filosofování mu v tom nepomohlo.
Dialogy a překvapení se povedlo.
Mínus taky za překlepy.

1 06.10.2016

Nemůžu hodnotit upřímnost a duchovní zkušenost autora. Po literární stránce není Hadí žena vůbec dobře napsaná. A to je možná problém. Jelikož autor mi neuměl slovem předat duchovní aspekt knihy, působila nedůvěryhodně a naivně. Transformace Lary není uvěřitelná a já se pořád dozvídám, že nějaká postava má před sebou "silnou", a později i velmi "charismatickou" ženu a osobnost, ale nechápu proč (pokud pominu, že na čtyř stech stránkách prošla duchovním výcvikem), z popisu jejího chování a dialogů není o nic zvláštnější než každá druhá evropanka. Výcvik v Peru, ani zkoušky jsem nepochopila. Čím mají být tak přínosné? A jak to, že hrdinka například přešla přes vysoký most jí má pomoct v nalezení sebe sama a životě ve společnosti, která klade zkoušky jiného druhu?
Kniha je myšlena asi dobře, ale mně toho nedokázala předat skoro nic. Asi mi chybí vedení Kurandera :-)
Ale četla se dobře. Nenáročná četba, ale nijak oslňující.
BTW: Kariéra Kurandera je asi pro nepoctivce dobrý způsob jak někoho zneužít a možná i obrat o peníze.

1 08.09.2016

Po prvním dílu nové trilogie se mi do ruky dostal hned třetí. A je to nebe a dudy. Zatímco v prvním jsem se ztrácela místy mě nudil, od Vetřelec - Peklo jsem se nemohla odtrhnout. Možná to bylo tím, že osudy na LV-426 se přímo týkají filmu Vetřelci, mé srdcovky. Přesto je tento díl čtivý a vetřelci jsou tady popsány démonicky a dávají si pěkně na čas, než se objeví. Vstupy Ripleyové s replikami, jak je známe z filmu potěšily a celek působí až osudově.

1 03.01.2016

Výborná kniha o vážné duševní nemoci. Autorka je k sobě velmi kritická, ale zároveň je tvrdohlavá v boji se svými démony. Nicméně jedná se pořád o Američanku a troufám si říct, že lidé v našich podmínkách a s prostředky průměrného člověka by nemělo tolik možností, jak si s nemocí poradit, ať se už jedná o podporu rodiny, vzdělání nebo dostupnost psychoterapeutů. Jediné, co mi na knize vadilo bylo vyzdvihování tolika lidí kolem autorky, všichni byli skvělí, úžasní a bez nich by to nezvládla.

1 08.04.2015

Skvělá myšlenka mě přivedla ke knize. Bohužel po pár desítkách stran jsem to vzdala (proto nehodnotím). Vadil mi infantilní (a sebelítostivý) styl psaní na způsob pohádek. Připomíná to spíše knížku pro desetileté i mladší holčičky. Možná se to v průběhu knihy změnilo, ale to už neposoudím.

Autor má podle mě problém s dnešním pokrokem. Používání ICQ a internetu považuje za konzum a důkaz intelektuální prázdnoty. Hlavními hrdinkami jsou osamělé "IT byznysmenky, profesionálky, internetové celebrity a výjimečné sebevědomé ženy", což nám připomíná na každé druhé stránce. Na své hrdinky se blahosklonně dívá jako na osamělé křehké dívenky, které si hrají na sebevědomé ženy. Na druhé straně je tady nepochopený sadistický vrah, důsledek "ztracené moskevské společnosti", který jen hledá lásku, a umí se vyjadřovat velmi vzletně.
Kniha pro mě není ani psychothrillerem, a pokud poukazuje na problémy dnešní generace (jak se píše v anotaci), tak nedostatečně. Pouhé používání ICQ a internetu nestačí. Autor se možná jen neumí vyrovnat s dobou (i když mi to připadá zvláštní, protože je průkopníkem online žurnalistiky).
Na knize mi vadila všudypřítomná blahosklonnost. Na druhou stranu jsem ocenila, že ačkoliv zde bylo popsána spousta krvavých scén, nepůsobilo to nikterak prvoplánově. Styl psaní na mnoha místech byl neotřelý a zajímavý. Co mě vyloženě iritovalo, byly chyby: chyběla písmena, nebo celá slova a toho bylo v celé knize hodně.

1 11.01.2015

Knihy Sofi Oksanen jsou otevřené, bezútěšné a skvělé. Věci popisuje sekaným způsobem, který působí krutě a nevyhnutelně, přitom je plný emocí. Hrdinky autorčina světa jsou tak reálné, jak jen fiktivní postavy můžou být a mně nedělá problém se s nimi identifikovat. Vždy vidím studený svět Finska a Estonska a osamělost postav. Baby Jane není výjimkou. Oksanen popisuje lesbičky, jejichž láska bledne a zbývá jen hořkost. Přesto k sobě přes vlastní psychickou labilitu najdou ještě jednou cestu.

1 04.01.2015

Doufala, jsem že dostanu více než jen historickou červenou knihovnu, to bych si jinak vystačila se známou tureckou telenovelou. Bohužel Harém je sice čtivá kniha, ale ač hojně píše o nahotinkách (tady se Falconer vyřádil), oddanosti, lásce a nenávisti je jinak studená a prázdná. Hlavní hrdiny byste popsali jednoduchými výrazy: pomstychtivá mrcha, naivní dívka, zamilovaný hlupák a podobně. Bohužel krom spousty vzletných slov, popisu intrik, oblečení a ňader z knihy o moc víc nedostanete.

1 21.11.2014

Svěží post-apokalyptické dobrodružství, přesně takové, které jsem očekávala a měla na něj chuť. Někdy mi sice připadalo, že se hrdinové chovají jako idioti, nebo až na výjimky byli stereotypně načrtnuti, ale celkově kniha držela pohromadě a nutila číst dál. Postavy nejsou silnou stránkou knihy, tou je nápad a příběh. Další díl si nenechám ujít.

1 28.10.2014

Myšlenky z knihy lze číst ve skoro každé duchovní, psychologické knize či knize o osobním rozvoji. To jen dokazuje, že na nich něco je, a je dobré si je stále připomínat z více zdrojů. Hlas poznání je čtivá publikace jako všechny Ruizovy knihy.

1 17.08.2014

Není to lehké čtení. Spousta informací ne zrovna přátelským jazykem, ale jazykem intelektuálů, který si vyžadoval hodně mé pozornosti, přesto mi toho spousta unikla. Lévy popisuje svá setkání s osobnostmi USA, se kterými se setkával na své cestě napříč kontinentem. Je zde popisována ideologie a politika, ale skoro nic ze skutečného života normálních lidí. Ale o tom asi tato kniha ani neměla být. Lévy se rozhodl pro tento koncept, který nabízí spoustu informací z jiné strany a já jsem za něj ráda.

1 07.06.2014

Většina knihy se zabývá výhodami optimismu a nevýhodami pesimismu. Jelikož je ale psaná v USA před několika desetiletími, některé příklady už nejsou aktuální. Přesto příčiny optimismu a pesimismu a nástroje pro boj s pesimismem jsou podle mě platné. Autor na konci knihy ale sám přiznává, že ani flexibilní (tedy nesluníčkový optimismus s otevřenýma očima) není všespásný a příčinu epidemie deprese je třeba hledat ve ztrátě společných hodnot, víry a rozpadu pevných vazeb, které nahradil přehnaný důraz na individuální já. Toto bylo napsáno v době, kdy se nás toto ještě netýkalo, neboť individuální já v našich končinách bylo osekáno tehdejším režimem. S přiblížením se západu, stresem a důrazem na úspěch se nás bohužel i toto týká čím dál více. Autor poskytuje užitečná i když dnes ne už tak průlomová řešení. Přesto stojí za to si je připomenout a zeptat se sami sebe, proč je nepoužíváme, když víme, že existují a fungují.

1 31.05.2014

Na čisté fantasy příběhy moc nejsem, ale Tetovaný má skvěle vykreslené zajímavé postavy a ačkoliv je zápletka jednoduchá, kniha je napínavá a čtivá. Jediné co mi vadilo, byly neustále řeči o plnění břich dětmi, ale to občas k fantasy světům a tamní fázi vývoje společnosti patří.

1 17.03.2014

Příběh je o Šípkové Růžence, který se ale začne odehrávat až po jejím probuzení a který je zasazen do prostředí starých ruských bylin.
A pocit magičnosti a osudovosti končí.
Nastává dlouhá cesta moralizování a dělení všeho na černé a bílé.

1 02.02.2014

Prostě ji chci mít v knihovně.

1 12.12.2013

Útlá knížka, která shrnuje pravdu a podstatu nízkého sebevědomí a nabízí i řešení. Čte se svižně. Rozhodně nevyřeší dlouhodobý problém, na to je příliš stručná a nemá prostor zabývat se příčinou, k tomu je třeba hlubšího vhledu a sebepoznání. Naopak, bez dalších informací hrozí, že si čtenář s hlubokým problémem toho na sebe vezme hodně najednou, s tím, že každé psané slovo v knize je dogma. Není to tak. Některé rady jsou sice pravdivé, ale příliš obecné, aby se jimi mohl čtenář bez užšího pochopení dlouhodobě řídit. Je vhodná pro zopakování důležitého, rychlou pomoc nebo rychlé povzbuzení pro ty, kteří už prošli nějakou hlubší sebeanalýzou a ví, jak se informace vztahují přímo k nim.

1 10.11.2013