Petass
komentáře u knih

Dlouho jsem se sérii vyhýbala a po prvním dílů mám rozpačité pocity. Zajímavý námět, zpracování horší. Četlo se mi dobře, k rychlejší četbě Vás pohání spíš zvědavost nad dalšími fotografiemi než poutavý děj. Fotografie jsou pro knihu obrovské plus. Bohužel pokulhává po stylové stránce a propracovanosti. Příběh mě vůbec nevtáhl do prostředí, popis scenérií i osob klouzal neurčitě po povrchu... Prostě z jiných fantasy jsem zvyklá na vlasy vlající ve větru a husí kůži na zádech, tady se nic takového nedělo, nebyla jsem si schopná vytvořit nějakou zásadnější vizualizaci prostředí. I celý princip smyček mi přišel nějak nedotažený... Působilo to na mě spíše jako málo propracovaná pohádka pro děti. Asi sérii někdy dočtu, abych věděla, "jak to dopadne" a možná taky ne a chybět mi to nebude :)


Tak tohle mě semlelo... Koupila jsem si knihu jen tak k jiným "až nebude, co číst a budu se chtít zasmát"... No tak jo... Přečetla jsem ji za večer, krabici kapesníků a láhev vína (bylo to Rulandské, Chardonnay moc nemusím). Teď to půjdu rozdýchat, pak ji přečtu znovu a pak ji doporučím všem svým kamarádům. Velký obdiv autorovi! Tohle by si měli přečíst všichni rodiče všech dětí, nejen těch autistických!


Napsat komentář k této knize není vůbec jednoduché. Autorka si vybrala zajímavé téma, zápletka z "druhé strany" Vás chytne. Text plyne před očima a hodiny ubíhají... Ano, je to velmi čtivé, ale jak už psal někdo přede mnou, autorka slepila dohromady velké množství drobných příhod nesouvisejících s hlavní linkou. Mě tyto části vyčerpávaly, uspávaly a kazily mi jinak skvěle napsanou knihu. Snažila jsem se pamatovat jména postav, záhy se to ukázalo nemožným, zbytečným a otravným. Popis je syrový a text se snaží šokovat, až se autorka začne nepříjemně opakovat. Na téma "válka z pohledu Němců" mě mnohem více oslovila Gerta Kateřiny Tučkové. I přes to všechno kniha za přečtení stojí (minimálně se to bude dobře číst) a od autorky zkusím i jiná díla.


Můj první "Princ Ládík". Kniha obsahuje přesně to, co slibuje. Ilustrace skvěle doplňují Ládíkův styl. Někteří čtenáři si stěžují, že ke konci se opakuje a ztrácí na zajímavosti... No ale, když to tak zažil, tak těžko může psát něco jiného... U podobného putování lze předpokládat, že se autor bude opakovat. Mně to nevadilo, bavila jsem se, autor se podělil i o "radosti" pěší pouti, které jiní opomíjejí a utvrdil mě v domněnce, že podobná dobrodružství nejsou pro mě :) Určitě si časem přečtu další.


Stálice mezi dětskými knihami. Krásný a současně i poučný příběh o malém koťátku, které vyroste až v "tátu" kocoura. Můj bratr ji miloval a babička mu ji četla pořád dokola. Ilustrace Heleny Zmatlíkové už netřeba chválit. Kdyby se mi dostala do ruky kniha jiného ilustrátora, byla bych zklamaná. Moje děti do ní zatím nedorostly, ale už se to blíží. Byla jsem s dcerou na dětském představení dle této knihy s písničkami Marka Ebena a bylo to úžasné. Doporučuji jak knihu, tak divadlo.


Přečteno za jedno odpoledne. Nemohla jsem ji odložit a druhou půlku jsem probrečela. Krásný příběh. Nějak teď nemůžu sáhnout po další knize, musím všechny ty emoce vstřebat. Kniha mi dala pohled ze strany chlapce, kterého "je třeba litovat". Určitě k zamyšlení, že to, co považujeme za ohleduplné, může být naopak neskutečně kruté... Doporučuji YA i dospělákům.


První Backmanova kniha, kterou jsem četla. Začetla jsem se hned, ale nemohla jsem se rozhodnout, zda se mi líbí, jestli chci vůbec dočíst. Ove mě hrozně rozčilovat, tím jaký je... jeho "pokusy" mi začali připadat trapné... Vydržela jsem, dočetla a na konci brečela jak želva. Backman Vám nabízí příběh, pobavení... ve výsledku ale přemýšlíte o sobě, svých dětech, rodičích, o svém životě. Pokud se Vám Ove nelíbí, nemá asi smysl zkoušet další Backmanovi knihy. Přečetla jsem i Babičku s úplně stejným scénářem :) Backmana buď milujete, nebo nenávidíte.


Bergmanovu sérii čtu napřeskáčku. Klevisovou jsem dlouho míjela. Tudíž mě vůbec nenapadlo, že jsem případ už viděla zfilmovaný. Matně jsem si vybavovala lokace a herce, jinak nic. Autorka píše poutavě a její propletené příběhy mě moc baví. Vraha jsem předem neodhalila. Bergman je příjemná postava, ale mám pocit, že v pozdějších dílech je jeho postava vtipnější, uvolněnější. Dobrá česká detektivka, bez potoků krve. Sáhnu brzy po dalším díle.


Asi mám nového oblíbeného autora. Zvláštní kniha... Co je realita a co už fikce? A je to vůbec důležité? Moc mě to bavilo a spoustu toho ve mně zůstalo. Brněnské reálie mi skvěle sedly. Moc se mi líbilo, že s autorem navštěvuji kavárny, kam sama občas chodím :) Krásný zážitek! Trošku experiment se čtenáři, nečekejte klasický milostný román. Doporučuji!


Židovka se mi líbila a překvapivě dobře se mi i četla. Myslela jsem si, že budu mít problém s jazykem, že to bude "pomalé" a zastaralé, ale text mě velmi mile překvapil. Jen je třeba si utřídit postavy. Někdy jsem se v poradcích španělského krále trochu ztrácela. Kniha, která mi opět odhalila kousek historie, tentokrát španělské. Krásně ztvárněné třenice mezi jednotlivými náboženstvími a panovnické intriky. Doporučuji.


Fulghum je moje láska. Jeho fejetony jsou plné situací, které se nám dějí denně. Když jsem to četla poprvé, hrozně mě překvapilo, jak moc mám společného s někým o tolik starším a navíc... žijícím v té vzdálené konzumní americe. Jeho pohled na svět je mi velmi blízký. Miluji tuhle knihu a už mnohokrát jsem ji přečetla. Jednou jsem řekla manželově sestře, že až budu mít vlastní dům, "školkové desatero" mi bude viset v kuchyni. Když jsme se s mužem brali, tak mi ho zarámované darovala :) Kdybychom se jím všichni řídili, bylo by na světě líp...


Dočetla jsem s výbuchem emocí podobným Violetinu blesku! Spousta kotrmelců, vztahů, zvratů, překvapivých i předvídaných nepřátel. Pro někoho možná až moc pitvání vztahu mezi hlavními hrdiny, ale mě to sedlo! Důvěra a cesta k ní... přála bych každému zažít vztah založený na důvěře a čím jsem starší, tím častěji zjišťuji, že to není vůbec běžné. Komunikace mezi partnery je velké téma a autorka ho vzala do rukou bravurně a zabalila nám ho do téhle skvělé barvité dračí fantasy. Teď bych potřebovala Xadenovo ovládání. Jak vydržím do dalšího dílu!?


Ze začátku mě to hodně bavilo. Povídky o lásce, trošku vtipné, trošku na zamyšlení... Ze začátku jsem si říkala: "ty jo, už chápu, proč je ten Kundera tak chválený... ". Na konci si říkám, že se to dobře čte, ale všechno je napsáno z pohledu chlapa... Všechny ženy jsou hloupé žárlivé husičky... Chlapi jsou páni tvorstva, nad věcí, nevěrní s grácií... Chjo... Tak já vám to teda odpustím a zkusím další dílo.


Neuvěřitelná kniha o umění! A že jsem jich při svém studiu pár přečetla... Text plyne dál a dál zajímavým dialogem, který vám vysvětlí úplně vše, i to, na co byste se báli zeptat, nebo nedej bože pomyslet, abyste náhodou nebyli trapní. Protože dítě, se klidně zeptá a autor mu laskavě odpoví. Je to opravdu o tom, jak "vnímat" umění, proč na něj chceme koukat a proč bychom měli. Nečekejte žádné encyklopedické výčty. Pár jich v knize najdete, ale pokud se jimi nechcete trápit, klidně je můžete vynechat. Četla jsem ji zatím sama, ale určitě se bude líbit i dětem. Až bude příhodná chvíle, pustíme se do ní společně. A teď si jenom pohlídat chystanou reedici knihy Umění vnímat umění. Doporučuji!
P.s. Ještě mě napadá, že se mi moc líbilo, že autor použil díla českých umělců. Přišlo mi to úžasné. Dítě tak ví, že ten člověk žil tady, chodil třeba po podobném městě jako my. Nemusí si zbytečně zatěžovat hlavu ještě tím, z jaké země pocházel a jak to tam asi vypadalo a co se tam jedlo atd. Snad chápete, jak to myslím :) Je to jako "fandit domácímu týmu". A že těch skvělých umělců máme!


Opět skvělý zamotaný příběh! Tentokrát už autor hodil snahu o návaznost na první sérii za hlavu a psal zcela podle sebe. Text má opět spád, nedrhne to zbytečnými šroubovanými dialogy. Fajn detektivka. Lisbeth je pořád stejně dobrá a trhlá. Mikael je pořád stejný štoural a proutník. Sérii dočtu a můžu doporučit.


Tak nějak jsem pachatele tušila... Ale autor nezklamal. Text plynul, Enza bezmezně miluji od prvního dílu a celá série se hezký uzavřela. Není to žádný zázrak, ale i tak mě to bavilo. Minimálně mě série nalakala k opětovné návštěvě Francie. Rozhodně se s autorem ještě potkáme.


Doporučuji! Úžasná knížka! Všechno vysvětleno pěkně pro laiky. Teď je ta správná chvíle krmit, nikoliv v zimě, teď ptáci potřebují nejvíc energie a navíc krmí mladé. V knížce najdete informace o důvodech krmení, vhodných místech, vybavení, správném krmení a přehled základních druhů ptáků. Žádné sáhodlouhé přeslozité texty. Ač jsou autoři Němci a mají zkušenosti z této země, vše je srozumitelné a odpovídá podmínkám našeho území. Nestíháme doplňovat krmítko. Děti přilepené u oken. To je ta nejlepší recenze.
Květen 2019


Kafka určitě není pro každého, není to jednoduché čtení, je lepší si na knihu udělat dost času. Ze začátku mě příběh zaujal, nutil mě pokračovat, pak přišla fáze "co je to za blbost" a pak "musím vědět, jak to dopadne" :) Určitě jsem nepochopila vše, něco jsem si vyložila tak, jak se mi to hodilo a zbytek mi Murakami jednoduše neprozradil... Styl se mi líbil, četlo se to samo. Jsem ráda, že mě k autorovi letošní výzva dokopala. Zkusím i další jeho tvorbu a snad konečně přečtu i Kavkův Zámek, abych zjistila,jak moc se Murakami inspiroval.


Znám Vánoční koledu z dětství přepracovanou Disneym jako příběh Strýčka Skrblíka. Čtenářská výzva mě donutila přečíst si původní verzi pro veřejná čtení, tak jak ji napsal Dickens. Z knihovny jsem získala vydání nakladatelství Perfekt, 1998, které je doplněno o mnoho vysvětlujících odkazů na zvyky, stav společnosti, vzhled Londýna a další informace. Je to napůl dětská encyklopedie. Příběh mi přišel oproti tomu, co znám, trošku strohý, což ale neubírá na myšlence a poselství tohoto příběhu, který se stal právem nesmrtelným. Tolik chválené ilustrace v tomto vydání mě osobě spíše odrazovaly. Hvězda dolů tomuto vydání, samotný text je za 5 hvězd.


Na tento komentář se chystám dlouho a stejně stále nevím, co napsat... Jak to vyjádřit... Příběh devíti dědečků pouze v obrázcích... Jak snadné a jednoduché... Ani náhodou! Pavel Čech nám tu znovu ukazuje svůj úžasný snový svět plný fantazie, laskavosti, smíření a naděje. Všechny příběhy nejsou radostné a já jsem stále nenašla odvahu knihu ukázat svým dětem (2 a 4 roky), některé věci bych jim asi neuměla vysvětlit a lhát jim nechci... I když sama podstatu příběhů vnímám až do morku kostí. Každý příběh je jiný, u jednoho brečíte smíchy, u druhého smutkem... a všechny jsou dokonalé. Děkuji pane Čechu, tahle kniha mě velmi oslovila a myslím, že mnoho jejích exemplářů rozdám darem. Laskavost je třeba šířit.
