PeterBahn komentáře u knih
Zatím jediná kniha, kterou jsem od Dostojevského přečetl. Velmi mistrovsky vypsaná plíživá tíseň z toho, že kýžené setkání se nakonec uskuteční i když děj směřoval lehounce optimisticky jinam... Četl jsem cca před patnácti lety, detaily si nevybavují, ale atmosféru díla ano.
Na dobu tuhé normalizace určitě velice svěží výběr detektivních povídek od první dámy tohoto žánru. Některé jsem znal z dřívějších čtení, některé pro mě byly nové. Velmi povedené oddechové čtení, ale jde se dál:).
...a tak jsem odložil knihu Utopia Avenue Davida Mitchella s tím, že mi nějak nesedla kvůli vyfabulovaným dialogům a trochu na silu formulovanému slangu.
Otevřel jsem tedy knihu mého pětihvězdičkového Jaroslava Rudiše, a ouha. To co mi nesedělo u Utopia Avenue na mě vykouklo i z Konce punku v Helsinkách. Za mě bohužel nejméně povedená kniha Jaroslava Rudiše, ale stejně hodná dočtení!
Zkusím se tedy vrátit i k Utopia Avenue:).
Po krásné a rozjímavé knize Amose Oze, mi padl z knihovničky do ruky titul Stav beztíže. Moc jsem nevěřil Daphne Merkinové v předmluvě, když tvrdila, že jsou mnozí humoristé, a pak Woody Allen. Dal jsem jí za pravdu, když se po mě ohlíželi cestující minimálně půlky velkoprostorového vagónu řady Bdpee231, jak prskám smíchy. V téhle útlé knížce lze ale najít i víc, než jen povedená až ztřeštěná přirovnání a bezbřehý humor. A to je dobře.
Určitě to mnozí znáte, sobota dopoledne v rádiu zní Radiožurnál a Zápisník zahraničních zpravodajů. Do začátku jara 1997 to byla moje téměř pravidelná rutina. Většinou ke konci pořadu se ozval charismatický hlas Karla Kyncla a jeho neotřelé postřehy, které vtahovaly do kouzla Britských ostrovů. Knihu nešlo nekoupit.
To samé platí i o knize V Manchesteru nemají manšestr.
Mám rád řeky, a když je do toku řeky vetkán příběh, je to fajn. I když se asi dá něco namítat, vůči psaní páně Verne, nedá se mu odepřít, že do plavby proti toku řeky mě vtáhl.
Jako nadšenec Mozartovy hudby (především Requiem) i filmu Amadeus jsem sáhl i po knížce, která zase doplnila něco o tomto geniovi. Líbilo!
Platí to, co o knížce Hovno hoří tj. čtení milé, čtivé, zábavné a oddechové… Navíc však i trochu z popsaných poměrů a praktik normalizační společnosti mrazí.
Knihu jsem četl asi před devíti lety. Mnohé pasáže jsem musel číst 2x až 3x, ale i to vypovídá NĚCO o knize a něco o mne...:-). Každopádně kniha si mne vždy přitáhla zpět k tomu, abych ji otevřel a četl. Přitahovala mne však i jinak, totiž k zemi díky své hmotnosti. Vlastním knihu, ve které jsou svázány oba díly a často čtu při chůzi. Do práce to mám cca 2 km a tak ke konci trasy už mne bolely hodně ruce, jak se svazek pronesl...:-) Dílo je to však impozantní, tak nelze jinak, než 5*
Velmi působivé propojení životních příběhů i životních průšvihů mnohých lidí se zvěsti Evangelia. Platí komentář, který jsem psal i na knihu Exotem na této zemi. Děkuji Ti Láďo, velmi povzbudivé čtení.
Kniha Playback je mým prvním knižním setkáním s páně Chandlerem. Po spíše "vlídných" britských detektivkách mne táto překvapila téměř permanentně nevlídným až tvrdým prostředím. Každopádně se kniha četla docela dobře a vzhledem k tomu, že jsem si ji vypůjčil v nádražní knihobudce (svojí rozečtenou jsem si zapomněl vzít) na cestu, hlásím spokojenost...:-)
Kniha pěti rozhovorů s pěti tázanými a pěti tazateli. Nejedná se o ukázku, jak je život s Bohem hezoučký a slaďoučký, vylíčený v disneyovských barvičkách. Spíše o svědectví pestrého života víry s po všech stránkách pestrým a velikým Bohem. Mnohé výpovědi jsou velmi osobní, a tudíž mě čtení velmi sedlo!
Kniha mi něčím připomínala Muže v hnědém obleku. Četlo se velmi příjemně, ale pod drobnohledem vrávorám mezi perfektním a trochu divně vyfabulovaným. Každopádně Paní Autorce děkuji, že jsem s knihou strávil hezké chvíle.
Lehce mi kniha připomínala úvodem do příběhu knihu Muž v hnědém obleku. Úvod mnohé naznačoval, ale pokračovala mnohými až trochu nepravděpodobnými zvraty. Závěr měl spád i napětí, ale trochu nepravděpodobný průběh. Tomy a Pentlička mi až tak nesedli. Když se ale osvobodím od těchto zase mých překombinovaných úvah, četlo se příjemně…:-)
Tak zde jsem na rozpacích, zdali knihu vnímám, jako perfektní a nápadité dílo (úvod mnohé naznačoval), neb se jedná o trochu nekriticky přechytračelou hlavní hrdinku se spoustou šťastných náhod a vposled bryskních dedukcí…
Když se ale nad knihou přestanu takhle zpětně zamýšlet, vybavuji si, že se četla velmi příjemně…
Za mne docela důstojné završení "zvonokosské trilogie".
Pročetl jsem teď komentáře a i po těch cca 12-ti letech, co jsem knihu četl musím říci, že každý zde vypsaný názor má své místo… Na knihu se dá hledět skutečně od odpadu až k 5*. Za mě to ale bylo čtení příjemné a dá se říct, že mě pěkně „hřálo“ pěkně popsanou teplotou a suchem planety, když jsem knihu četl v zimních měsících…????
Přemýšlel jsem po prvním dílu Duna, jak dál... ale autorovi se to povedlo.
I když autor M. Jaslovský není spisovatelem, povedlo se mu sestavit velmi příjemné čtení o osobnosti, která je myslím stále nedoceněná a od jejíž úmrtí letos (2020) v květnu uplynulo již čtvrtstoletí. Velmi fajn byly vhledy Dežových spolupoutníků e.g. Fedora Freša, který už bohužel taky není mezi námi…
Velmi mně potěšil i nekrolog Daniela Pastirčáka – spisovatele a křesťanského duchovního.