petra.kind komentáře u knih

"Ženy jsou obtížněji měřitelné."... "Ženy mívají složitější cestovní návyky." ... "Má se za to co, že ženská těla (a kromě toho takové těla zvířecích samic) jsou příliš složitá, příliš proměnlivá, a tudíž by bylo příliš drahé je zkoumat."

Jestli jsem někdy trpěla přehnaným optimismem, že se situace žen (které tvoří polovinu populace!) zlepšuje, tak mě asi definitivně přešel. Nejen o tom, jak nás (ženy) to stojí zdraví a životy. Nebo jak nás (společnost - takže i muže! halo!) to stojí peníze.

Souhlasím s tím, že je knížka "napsána s energií, vtipem a jiskřivou inteligencí", nicméně ani to mě neuchránilo před pocity frustrace a vzteku. Tohle bude ještě dlouhá cesta...

4 04.09.2024

Pokud Bridget Jones, tak tragikomičtější a syrovější. Zase růžovoučká obálka, ale čtenářský zážitek rozhodně lepší než v případě knížky Coura. Hlavní hrdinka je sice otravná, nesympatická a její chování je sebedestruktivní, ale... každý máme svoje ups & downs. Někdo má ty propady větší, někdo menší. Někdo se s nimi vypořádává líp, jiný zas hůř. Ne každý je tak silný, ne každý hned ví, co se sebou... a vlastně může být úlevné o tom číst.

1 15.08.2024

Asi poprvé jsem četla o tom, jaké to bylo po válce v Německu a vůbec poprvé jsem slyšela o jejich "war babies" a mám chuť si o tom zjistit ještě víc. Jestli se mi na knížce něco líbilo, tak to byl právě ten "klíč k pochopení Gretina smutku, který zastínil i Tomovo dětství", právě to prozření syna ve vztahu k jeho matce. Míň už se mi líbil závěr. Jak se píše v komentářích, byl opravdu uspěchaný a tím to celé ztrácelo na té dojemnosti a autenticitě, o které se píše v anotaci. Myslím, že bez té okaté snahy to na závěr za každou cenu okořenit romantikou, by ta knížka byla lepší a silnější.

6 15.07.2024

No, mně to trošku přijde jako 50. léta pro "nenáročné". Kostra zajímavá, ty dvě dějové linky taky dobrý, ale ten příběh mi do toho přijde napasovaný tak nějak na sílu. Měla jsme u toho pocit, jako když jsem četla Vypravěčku, kde se to dá svést na: "to je tak, když Američanka píše o holocaustu". Takové trochu plytké... silnému tématu navzdory. Asi mi to přišlo pod ruku moc brzo po knížce U severní zdi.

11 10.06.2024

Další varianta náboženského fanatismu... A stejně nebezpečná jako ty ostatní. Kromě jiného mě na knížce zaujalo, že i když člověk odmalička vyrůstá a je vychováván v takovém prostředí, stejně se u něj může rozvinout taková vnitřní svoboda, která autorku dovedla tam, kam ji dovedla. Deborah už jako malá polemizovala nad tím, jestli to, co se jí říká a podsouvá, je správné nebo jediné možné. Do určité míry chápala, proč si její prarodiče vybrali takový způsob života (to, jak si satmarští chasidé vysvětlují holocaust pro mě bylo docela překvapivé). Zároveň si ale kladla otázku, proč by tak měla sama žít a proč by na ni mělo být takový vliv to, jak se rozhodli její předci. Řekla bych, že sekulární knihy, ke kterým se dostala její rodině navzdory, na tom měly taky asi docela velký podíl. Trošku mě štvalo, že se netflixová minisérie Unorthodox docela dost liší, dokud sama autorka v doslovu neuvedla, že na sérii spolupracovala a že tento seriál má vyprávět nejen její příběh, ale i příběhy ostatních, kterým se podařilo odejít.

1 10.06.2024

Pan Nesbø bude opravdu "the king of Nordic Noir" :) Tohle mě ohromně bavilo! Skvělé postavy, takové trochu panoptikum :D, zajímavý způsob vyprávění, dokonce ani ty ptačí odbočky mě nenudily. Snad jen trochu navíc mi tam přišla ta epizodka z kadeřnictví. Asi jsem divná, ale dokonce mi to ani nepřišlo nějak brutální, ale to bude tím, že mám ještě v poměrně živé paměti poslední knižní setkání s Keplerovci :D

9 10.01.2022

(SPOILER) Vzhledem k tomu, že jsem ve věku hlavní hrdinky, čekala jsem, že to bude jiné, že to bude něco jako Netflixová Valeria, ale nebylo... bohužel. Až dětinské vyjadřování (btw dát si panáka pokaždé, když je v textu "lulina", by byla dobrá chlastací hra) střídají pseudohluboké myšlenky. Humor byl na začátku docela fajn, postupně ale začal váznout a váznout. Vulgarity beru, můj slovník taky není nonstop jako ze žurnálu. Co mě ale skoro až bolelo, byly některé... příměry? Namátkou "... Náš polibek nebyl nevinný a Petr mi ten večer odhalil svoji duši"... och, jaká romantika!, ale pak ta věta pokračuje: "... a celý se roztekl JAKO MARŠMELOUN NAD OHNĚM". Ehm, cože? COŽE?! :D A ještě by mě zajímalo, jestli jiné ženy běžně používají slovo "klenot", když mluví o penisu, že je to v knížce hned dvakrát. Musím se zeptat kámošek :D

... to mám za to, že jsem se nechala utáhnout na růžovoučkou líbivou obálku :D

4 07.10.2021

Ok, po předchozím díle jsem zvažovala, jestli si tenhle přečíst, ale byla jsem zvědavá a říkala jsem si, Jurek už je snad fakt definitivně po smrti, tak to nemůže být tak strašný. Takže... je to prostě velký špatný :D Keplerovci evidentně ztratili poslední zbytky soudnosti, zábran, čehokoliv :D V posledním díle jsme se zbavili IronDědečka bez ruky, tak teď tu máme co? IronBabičku o holi! (Pokud se teď někdo lekl, že to je spoiler, poprvé se tahle čupr babča objeví na scéně už asi v deváté kapitole, takže no stress) Za jiných okolností bych ocenila tuhle genderovou vyváženost :D Ale čeho je moc, toho je příliš, přičemž tohle je vlastně jen střípek z nekonečné přehlídky absurdit :D S nostalgií vzpomínám na první díly... Joono, co to s tou sérií provedli?

19 08.02.2021

Takže jdou napsat i knihy, kde se to mrtvolami nehemží a k udržení pozornost stačí jen jedna jediná. Výborně :D Velmi čtivý thriller. Lepší než Manželé odvedle, jen jsem měla několikrát pocit, že mi to něco připomíná, že už jsem něco podobného četla, a na mysl mi vždycky připadla kniha od Gillian Flynn Zmizelá :)

11 22.01.2020

Že v 90. letech po Stockholmu pobíhal (ehm... tedy jezdil na kole) magor, který střílel na přistěhovalce jsem věděla, nicméně co jsem nevěděla (a co mě překvapilo), byla celková situace ve Švédsku v té době. Ta typická protipřistěhovalecká rétorika, zkreslování faktů, zveličování situace, neskrývaný rasismus a hlavně to, jak si díky tomu někteří politici připisovali kredity... Příliš mnoho paralel s tím, co se děje u nás. Každopádně my si můžeme gratulovat, že tu máme jen pana Baldu, který "pouze" pokácel stromy na koleje. (Ironie, pokud by to nebylo jasné). Díky Absyntu propadám reportážní literatuře čím dál víc a už teď jsem moc zvědavá na knihu Jeden z nás.

2 27.08.2019

Martina Selnera sleduju už nějakou dobu na sociálních sítích, takže už jsem věděla, co očekávat. Kniha mě i tak moc bavila a vlastně je mi docela líto, že není delší. Místy jsem se smála, místy jsem byla naměkko, protože je to zároveň i hodně citlivé a laskavé čtení. Na těch 120 stránek stačí jen pár hodin a určitě to není promarněný čas :)

11 13.06.2019

Další krásná kniha od paní Mornštajnové. U všech jsem zatím obdivovala krásný jazyk, kterým píše, a s jakou lehkostí se její knihy čtou, i když obsahově nejedná úplně o lehká témata. Přijde mi, že u jejích knih jde tak nějak o víc, než o pouhý příběh jedné rodiny. Asi z každé její knihy jsem si něco vzala. U Hany především to, kam až nás můžou zavést naše rozhodnutí, i když se nám zpočátku zdá, že se jedná o banality. U knihy Tiché roky to bude zase to, jak důležité je komunikovat. Jak důležité je umět ostatním říct nejen to hezké, ale i to, co nám vadí nebo co nás trápí, protože nikdo nemá věšteckou kouli, aby naše pocity přesně odhadl. Zdá se to tak jasné, ale přitom na to mnohdy zapomínáme, místo toho mlčíme a práskáme dvěřmi. Hezky se to ukázalo nejen u vztahu otce s Bohdanou, ale i s Bělou. Název knihu skvěle vystihuje.

11 04.06.2019

Na knihu jsem narazila náhodou a jsem tomu ráda. Příběh z našeho regionu, z milovaného Valašska. Oceňuji, že autor vykreslil situaci takovou, jaká tehdy skutečně byla, a to včetně toho, jak se lidi mezi sebou udávali nebo taky úlohu partyzánů, kteří bohužel kolikrát místním způsobili jen problémy nebo rovnou smrt. Vzhledem k tomu, že se děj odehrává na konci války, kniha okrajově zmiňuje i události na Ploštině nebo Vařákových pasekách. Příběh zamilované Marty odlehčuje tísnivou atmosféru, takže se nad knihou člověk i zasměje. Krásná kniha.

2 07.02.2019

Není to tak dávno, co jsem do komentáře ke knize Ani mouše by neublížili od Slavenky Drakulić psala otázku, co by taková válka asi udělala s námi. Vzpomněla jsem si na to už asi u dvacáté strany této knížečky, kdy mi došlo, že my jsme tu válku ani nepotřebovali. Že i Češi Čechům jsou schopni provádět hrozné věci, když k tomu dostanou příležitost. Zastyděla jsem se, že s tím, co vím a znám z historie, mi to nedošlo už tenkrát.

7 24.01.2019

O Černobylu jsem už něco četla, nějaké dokumenty jsem viděla, ale tato kniha mě stejně zasáhla. Faktům, která jsem znala, to dodalo jinou stránku. Celou škálu emocí. Další důkaz o zrůdnosti komunistického režimu, pro který má lidský život nulovou hodnotu, hlavně když si zachová tvář. Úplně to dokresluje vyprávění bývalého tajemníka okresního výboru, který kvůli tomu obětoval zdraví své vnučky. Před vyprávěním dětského sboru jsem musela knihu na chvíli odložit.

14 01.01.2019

Do puntíku souhlasím s komentářem uživatele mamadli1922, i když v hodnocení jsem trochu shovívavější. Většinou odpouštím, když se knize, objevují věci, které trochu nedávají smysl. Když chci věrně zobrazenou realitu, nevyberu si knihu, jejíž příběh je čistá fikce. Ale tady tolik věcí nedávalo smysl. Vždycky jsem myslela, že nemám logické myšlení, ale až tak zle na tom nebudu, aspoň to je příjemné zjištění :D Ani nevím, jestli jsem kdy četla knihu, u které bych tolikrát vytáčela panenky nahoru a říkala si "to nééééééé" :D Přesto dávám dvě hvězdičky. Čtivé to celkem je a účel (odreagování se) to docela splnilo.

6 01.01.2019

Strhující je přesně to slovo, které tuto knihu vystihuje. Tempo vyprávění je neuvěřitelné. Už úvodní kapitola je jako vystřižená z akčního filmu, až na to, že popisuje realitu, která předčí kdejakou fikci. Šílené, ale především cenné svědectví. Je důležité "vyprávět o nich", o tom, co se dělo, o tom, co se děje...

3 13.09.2018

Když začala první čečenská válka, bylo mi pět let. A zatímco já jsem prožívala bezstarostné dětství, Polina vyrůstala uprostřed válečného pekla. V knize neidealizuje ani jednu z válečných stran, ale naopak bez příkras popisuje podmínky, ve kterých vyrůstala. Se svým ruským původem to v Čečensku měla o to těžší. Důležitá kniha.

"Mluvili jsme o tom, že moc uměle rozeštvala národy, které po dlouhá staletí žily svorně. Jen proto, aby mohla konat své černé dílo a nikdo se s poukazem na všeobecnou nespravedlnost nesnažil vyvolat revoluci. A aby si místo toho šli lidi po krku na základě etnické nesnášenlivosti. Je to promyšlený, lstivý a podlý plán."

2 05.09.2018

Knížku mám doma už asi od Vánoc, ale protože jsem Ladislavovo putování průběžně sledovala už na FB a protože jsem byla i na přednášce, s knížkou jsem si dala trochu načas. Po předcházející četbě, na základě které jsem akorát nabyla dojmu, že lidstvu by ponejvíc prospěla srážka s asteroidem, byla tahle kniha vyloženě balzámem na duši. Smála jsem se nahlas a i ty filozofické pasáže mi sedly. Tak jsem zvědavá, kam se vydá tento rok... :)

12 17.05.2018

Autorka v knize pokládá otázky, které mě samotnou při čtení knih s takovou tématikou napadají. Co jsou ti lidi zač? Rodí se už jako "obludy", nebo se tak mění pod vlivem situace? Projevila by se někdy tato jejich stránka, kdyby nepřišla válka? Kniha nutí k zamyšlení. Obzvláště když si člověk uvědomí, jaké peklo se rozhořelo mezi lidmi, kteří dlouhá léta žili vedle sebe jako sousedé, přátelé, kolegové... A co by taková válka udělala s námi?

3 17.05.2018