petra3597 komentáře u knih
Opravdu az mrazivé čtení. Jsem takřka "nezasaženy" ročník a komunismus jsem naštěstí neměla možnost nějak pocítit na sobě, prakticky ani na rodině. Až po letech jsem se dozvěděla z vyprávění babičky, co vše jim režim vzal... Stejně jako předtím nacisti...
Jen pouhá představa toho,že by se svět ubíral jinam a demokracie by byla pouhou tajnou ideí, je až děsivá.
Kniha čtená jedním dechem,ostatně jako všecky autorčiny počiny. Těžké a propojené osudy, zapomenuté křivdy i strašaci ve skříni...
Autorku mám velmi ráda a nenechám si ujít žádný titul. Tento však byl pro mne trochu zklamáním. Nejen samotné téma, postavy, prostředí, ale vůbec příběh jako takový. Počkám si tedy na další a budu věřit v lepší linii.
P.Mornštajnova píše samé tragické příběhy a osobně jsem zvědavá,zda dojde aspoň v jednom titulu k happyendu ...
Neotřelý humor, ktery opravdu pobaví. V každém díle autora to že začátku trochu vazne, než se "skamaradite" s postavami a zvyknete si jistou nadsázku, styl psaní a vyprávění vůbec,ale pak? Super oddechové čtení plne neotřelého vtipu! PS: nedivejte se na film, driv než budete mít knihu přečtenou ????
Řekla bych, že tato kniha může velice dobře konkurovat "ségře Haně";-) priznam, tě politické témata a zákulisí mne obecně nezajímá. Nezajímá z prostého důvodu - já v té době nežila a nazory na dřívější režim se dost rozchází. Nicméně v tomto díle je ona doba popsana natolik autenticky a věrohodně, že bych věřila spíše tomuto výkladu doby. Opět mě dostala lehkost autorčina pera, zápletky, povahy a postoje hlavních hrdinů.... Ta ztracená rádoby jistota svého postavení ve společnosti a následný pád na hubu, který nešel ani zastavit...
Jedinečný homur, osobité postavy, vtipne až dojemné příhody hlavní hrdinky a její často velmi osobité postavení se k situacím ! Vřele doporučuji!
Další autorův skvělý počin. Nevím, zda na mne působila "surověji" ,než A hory odpověděly, nebo jen ji mám v živější paměti. Každopádně opět se jedná o příběh z větší části prožitý v Afghánistánu a i část, prožitá již tisíce mil daleko je stále pod vlivem "domoviny". Je zde vykreslena nejen surovost, ale také lidské hodnoty místních lidí. Krásné a vystizne charakteristiky,které ať čtenář chce či nikoli, vtáhnou ho do děje natolik, že člověk až dostává pocit znamosti, blízkosti k jednotlivým postavám. Autorovy knihy jsou sice situovaný do stejného prostředí, opět to pro cyniky zavání trochu obhajobou "svých lidí" nebo možná "omluvou kolaboranta", ale při čtení by měl člověk vnímat jen dej, postavy a snad pocity,které mu knížka přináší a nepoddávat se onomu cynickemu hodnocení ...
Když tady čtu ty komentáře,tak si musím říct,že jsem asi trochu jednodušší čtenář. Nebo spíš většinou nemám od knihy žádné konkrétní očekávání. Takže i tentokrát jsem byla mile překvapena. Přítelkyně se mi četla dobře, má spád a nenudí. Tak,jak tady byly vypichnute "hloupé" myšlenkové pochody obou hlavních představitelek, mne naopak ony jejich úvahy přišly na místě a utvářely postavy jako takové ... Dokreslily jak životní postoj divky,která chudobu zažila a byla odhodlaná mít lepší život, tak postoj matky,která měla výjimečný vztah se synem, kterému přála šťastný a úspěšný život...
Četla jsem už lepší autorčiny knihy. Co je však stejné - autentický styl psaní, natolik "nevyumelkovany", bez zbytečných "klišé", místy pubertální vulgarismus,který podtrhuje "realicnost" příběhu.Prestoze se k autorce ráda vracím, její příběhy mám ráda, někdy bych stejně uvítala i nějaký ten "happyend"
Autorku opravdu "žeru"! Ta lehkost se kterou píše ony spletité příběhy je neskutečná . A přestože ani ostatní její díla neměly klasické "happyendy" , v Hotýlku mne konec neoslovil skoro vůbec. Čekala bych od toho trošku něco víc ;-)
Ze začátku jsem knihu i přes doporučení odsouvala stranou. Uprimne ve mě téma Afghánistánu zrovna nenavozuje pocit prijemne stráveného večera. Ale! Když jsem se konečně odhodlala a celkem protrpela prvních pár desítek stran, tak jsem se do knihy zabrala natolik, že jsem pomalu cítila místní jidla popisována v knize a co víc - tak nějak jsem si přestala myslet, že všichni Afghánci jsou teroristé, kteří si za letité valky,které zničili jejich zemi, mohou sami. Neskutečně poutavý životní pribeh, který ve mě zanechal hlubokou stopu dlouho po přečtení ❤️
Vše tu již bylo zmíněno,takže za sebe jen dodám,že patřím k těm,kterým se kniha líbila a četla se skoro jedním dechem. Také v mých očích by se dala rozdělit na části: ufňukaný a neschopný otec, mega problémy,které se však vyřeší až neskutečně jednoduše a americký happyend. Ale jsem také rodič, díky bohu zdravých dětí a neumím si vůbec představit mít jakkoli postižené dítě a všem,kteří toto zvládají patří můj velký obdiv a respekt. I kdyby jen zlomek všech strasti a radosti dokázal takový rodič dát na papír a ještě v čitelné a zajímavé podobě, zapomenu na všechny ostatní nedostatky knihy... Věřím, že nejen pro samotného autora je (a bude) oněch více jak 300 stránek důležitých po celý život.
4* a to jen z důvodu, že forma fejetonů není asi tak úplně můj šálek kávy. Mám ráda příběhy,a to tak,jak jsme se to učili ve škole... Seznámení s postavami, vtahnuti do děje, zápletka, rozuzlení... :-))
Ale zpět k samotné knize- krásné ilustrace, vtipné postřehy z běžného života, ať už jsou to kapitoly o mužích, ženách, dětech, vzpomínání na rodiče, babičky... Jaké byly představy v dětství , v pubertě a jak ty představy během let odvál vítr někam do Tramtárie... Často se autorka snaží vtáhnout čtenáře různými úvahami, otázkami a přimět trošku k zamyšlení. Není to "buhvico" hlubokého, ale v mém případě nastalo pár úsměvných chvilek, kdy jsem se vrátila časem a říkala si, jak jsem zmíněné životní milníky a třeba také dospělost jako takovou přestavovala já...
Milé, vtipné čtení :)
" Štěstí je stejně jen takovej trik potravinarskyho a farmaceutickyho průmyslu. Spousta lidí by vám detailně popsala svoje štěstí,aniž by si uvědomila ,že popisuje reklamu na jogurt. Je to trik."
Kniha mne nadchla. Ani ne tak příběhem jako takovým, nýbrž myšlenkami, kterými je přímo "narvana". Čtivé, chytlavé... Pravdy a životní moudra, tak jednoduchá, známá, přesto často opomíjená.
Pro mne jedna z mála knih,ke kterým se vrátím ❤️
Jedna z mála knih, které mne neoslovily vůbec. Četla jsem x let zpět v rámci čtenářského deníku na škole a už tehdy jsem nepochopila, jak se na onen seznam povinné četby tato kniha dostala...????
Jak již bylo zmíněno v jiných komentarich- prvních několik desítek stran čtenář vážně pretrpi... Dlouho jsem měla knihu rozectenou a říkala si "kde je ta moje Jojo"? Ale abych přiznala barvu- kniha mne ve finále (řekněme v od její druhé poloviny) nadchla, začala jsem si dávat souvislosti dohromady, konečně jsem pochopila ty předcházející stránky a hlavně- velmi se mi líbil příběh samotný- snobaci versus služebnictvo versus bohémové , to vše v malém přímořském městečku, paradoxně přeplněném pozeru... A pak ten skok v čase, kdy se čtenář dozví, jak postavy zily a jaký mělo vše dopad na jejich životy v malém městě .
Nemám slov. Dnes jsem dočetla a ještě dlouho toho budu plná. Začátek sice pamalejsi, aspoň tedy u mne. Trvalo mi,než jsem si zapamatovala jména, kdo ke komu patří, kdo jaký je... Ale až se to začalo proplétat a dávat smysl,bylo to opravdu poctenicko. Sice syrové, napsané tak poutavě,až si člověk představoval všechny ty ohavná místa, činy, některé postavy.
Od knížky jsem nečekala prakticky nic. Koupila jsem ve výprodeji za pár korun. O to větší překvapení byl její obsah.
Příběh milý a dlouho dlouho plný ocekavani,aby už konečně dvě poloviny spojily se v jednu celistvou,která se hledá většinu života.