petrarka72 komentáře u knih

První setkání s Václavem Vokolkem - a setkání štěpné, výživné a inspirativní. Směs osobních příběhů historií procházejících archetypů, politiky, esoteriky, ale také humoru, naivisticky špionážního vyprávění či kulturních odkazů, na první přečtení nepřehledná, ale zábavná, formálně propracovaná ve stylu románů přelomu 19. a 20. století a napsaná nádherným jazykem. Odloženo ne zcela uspokojeně se záměrem jednou přečíst znovu...

3 18.05.2019

Není to Kingovo nejlepší ani nejoriginálnější dílo - ale přesto mě Outsider vcelku uspokojil. Pvní čtvrtina je vydatná (variace na Den kobylek mě vždycky dostanou) a pak na mystery linku člověk (bez víry?) hůř naskakuje. Ale použité literární a hlavně mýtické souvislosti (tady William Wilson a mexický El Cuco) tomu dávají další rozměr, Holly je neodolatelná - a děj opět skončil v den mých (a Stephenových) narozenin, což je "zásadní" (kdyby to šlo, přidám vysmátého smajlíka)... Jo! Jen jedna věc. Nepřeložený název je fakt zavádějící. Camus by se určitě nezlobil - kdyby nikoho nenapadlo nic lepšího.

6 16.05.2019

Za mě skvělá věc, rozhodně z Kingova rodu, ale z těch chlapeckých obyčejných a zároveň drásavých věcí více připomíná Tělo než To... Autorka má smysl pro drama, vypráví rychleji, než čtenář myslí; smyslem pro karmu (tedy pro to, jak člověk vždy sklidí, co zasel), vědomím toho, že prostředí / genům/ sobě člověk neuteče a povýšením banálního na světem hýbající v obsahové rovině a péčí o detaily, důsledným završením všech částí zápletky a závěrečným "cliffhangerem" mě velmi potěšila. A až se vymaní z kingovského vlivu a přetaví ho do čistě vlastního, originálního hlasu... to bude teprve paráda. I tak - pět hvězd za skvělý začátek.

10 14.05.2019

Když člověk nalistuje Zen žen jednou za týden v Respektu, usměje se a klidně přejde na další stránky s články, jež považuje za zajímavější, protože serióznější, obvykle tematicky vyhraněné a informačně výživné. Ale když se mu dostane do rukou tato svodka (tleskám záměru i neobvyklému formátu), zjistí, že takhle pohromadě více vynikne jejich ostrost, přesnost a ironie... a taky serióznost, tematická vyhraněnost a informační výživnost. Už dlouho jsem se tak nezasmála...

8 13.05.2019

Silné, drásavé a velmi, velmi dramatické. Slepý vypravěč a jeho bratr, dějiny dvacátého století od počátku po šedesátá léta, vnitřní svět člověka slepého a postupně hluchnoucího a svět skutečný, který mu stále zužuje prostor k životu, až se dostaví izolace, zával, rozklad... Doctorow je vynikající vypravěč - navíc má čtenář pocit, že za každou větou se skrývá více, než je na první pohled patrné. A při vší plastičnosti až naturalistické dokáže být soucitný.

5 13.05.2019

Přečteno během čtyřiadvaceti hodin. Originální, napínavé, bizarní, s dechberoucím závěrem. A to jsem si myslela, že na tento typ literatury jsem příliš... ehm... dospělá.

11 11.05.2019

Výborně převyprávěno, s vtipem, smyslem pro ironii, pochopením pro lidské i božské slabosti. A díky za prvních padesát stran - začátek od Chaosu přes Úrana po zničení Krona, tedy tzv. "období před Diem", jsem prakticky neznala.

3 08.05.2019

Finské podivno zařazuji do sféry literárního zájmu číslo jedna. Povídky temné, působivé, přirozeně plynoucí, přitom napínavé a s nezvyklým vyústěním. Transit Johanny Sinisalo (ano, to je ta, co napsala Jádro Slunce - tahle delfíní variace je podobně ujetá a přitom nepříjemně reálná), Lesní lišky Maarit Verronen, Kéž bychom tu byli taky Pasi Ilmari Jääskeläinen (autor Literárního spolku Laury Sněžné - v tomto případě napsal příběh z rodu technologického sci fi, jenž se objevuje např. v Jamesově Parazitovi), pro mne jednoznačně nejsilnější Gordonův příběh Tiiny Raevaara nebo vlčí-vlkodlačí Temná zhouba, uzda smrti Anne Leinonen. A podrobný doslov, mapující finskou fantastiku v souvislostech, potěšil.

6 07.05.2019

Hravé, vtipné, zábavné. Autorka hravá, vtipná, zábavná. K tomu plíhající. K tomu milá. A k tomu s nejkrásnějšími šaty (v kontextu Porty). Nutno vidět některé z jejích vystoupení. "Co pijí motýli po ránu? Vyprošťovík."

3 05.05.2019

Napínavé? Ano. Než se z toho stala za vlasy přitažená fraška a všechny ty relativně uvěřitelné postavy a slibně se rozvíjející motivy spláchla do... kanálu na hřbitově.

8 04.05.2019

Jeden z nejnesnesitelnějších a zároveň nejlíbeznějších McEwanových románů. Jako v Betonové zahradě o dětech, které zplodí zlo - zlo nevratné a neodčinitelné, neomluvitelné i před sebou samým; zlo, které inspiruje k tvorbě alespoň alternativní skutečnosti - ale ani to nic neřeší. O smrtelném nedorozumění, vině, (sebe)obviňování a ranách v duši, smíření, které přece snad někde čeká a slovech, slovech, slovech... Konec je zdrcující. A Wrightův film kongeniální...

16 03.05.2019

Svět Terryho Pratchetta je báječné místo k životu - a zjevně ho začal stavět v hodně mladém věku. Zeměplocha zatím neexistuje, ale Postružinov nebo Llarryffarrywylezzappaddey s barem Kusu-Hlí a Nenabaženou bažinou leží někde v jejích základech - stejně jako místní kouzelníci jsou prapraprapradědové mágů, lidičkové zpod vrby předchůdci nómů a trollové... inu, ti jsou prostě trollové. Osobně jsem zamilovaná do mravence Já a včeláka Ostrolokta a okouzlená sochami z Postružinovského parku.

3 01.05.2019

Uf, tohle bylo těžké čtení - dokonce i ve srovnání s Hráčským instinktem. Groteska deformující postavy, situace a vlastně i zápletku. Psychodrama postavené na nedorozuměních. Detektivka, jejíž podstata je jinde, než si čtenář celou dobu myslí. Opět rozkoš spíše intelektuální než emocionální. Ale stojí za to. (V doslovu Veroniky Jičínské v souvislosti s Temnou energií vtipná úvaha o proměně detektivních seriálů.)

5 30.04.2019

Ta kniha je tak bohatá, že ji těžko rozklíčovávat - na první pohled jde o příběh dvou dvojic, na druhý zprávu o nevratných změnách v duších v čase přelomovém, na třetí esej o českém národu a banalitách životních i dějinných, na čtvrtý úvahu o náhodách a Osudu... Požitek ze čtení je však spíše intelektuální než emocionální, protože marná sláva, čím je autor starší, tím je studenější.

14 30.04.2019

Sbírka, která bude dlouho doznívat. Robert Wudy je kazatel bez patosu, epický vypravěč beze slova či verše navíc, věčný horník kutající v touze po zlatu metafory, básnického obrazu, hlubšího smyslu řečeného... Je vlídný i surový, těžký i hravý - a v kontextu současné české poezie originální, vypovídající o osobních tématech (i když převedených do zobecňujících příběhů či mýtů) a nesmírně, nesmírně působivý. Tohle není spotřební zboží - na čtení si dejte čas...

3 29.04.2019

"Přijde okamžik, kdy se obraz našeho života oddělí od života samého, stane se nezávislým a začne nám vládnout." Je to těkavé a bezvýchodné, ale pochopitelné - a navzdory tomu nudné.

5 28.04.2019

"Mrtví. Nemají o nic menší potřebu zábavy než živí; a přitom představují žalostně zanedbaný trh." Nevím, jestli jsem mrtvá, ale bavila jsem se královsky. Barker je výborný vypravěč - a jeho smysl pro bizarnost a snoubení děsivého a ještě častěji nechutného a odporného s humorem je neodolatelné. Hvězda dolů za mizerné korektury.

6 26.04.2019

Vlastně se nic nestalo - jen se někdo zlomil, někdo ztratil, někdo zemřel... Vždy muž a žena a opatrně ohledávaná vina, tři ostrovní povídky zdánlivě poklidnější a surrealističtější, ta poslední surovější, všechny čtyři melancholické a dramatické zároveň. Hodina vlků, Hanba, Náruživost a Ze života loutek. Budu si pamatovat.

4 25.04.2019

Vynikající kniha; navzdory varování jsem ji přečetla na dovolené, a to téměř jedním dechem, byť souhlasím, že to nebylo nic lehkého. Chladně líčený, přesto velmi emocionální příběh s intelektuálními vložkami; Nebezpečné známosti přelomu tisíciletí, kombinované se Zmatky chovance Törlesse v dospělé verzi a přiznávanou Nabokovovou Adou. Je pozoruhodné, že se tady často zmiňuje šikana učitele - ale to, jak postavy šikanují samy sebe, se neobjevuje; jak Ada, tak Alev, o Smutkovi ani nemluvě, se předhánějí v tom, kdo bude sám na sebe horší - a těžko to zdůvodnit osobnostním hledáním; proklamovaná ztráta smyslu a hra jako "známka punku" je to, co ději dává příchuť nepohodlné až mrazivé pravdivosti. Přitom má kniha půdorys detektivního románu, tedy jednoznačně popového žánru; závěrečné Adino shrnutí supluje parodicky poirotovský způsob završení případu na jedné straně, na druhé shrnuje beznaděj životního (ne)bloudění. Užívala jsem si neskutečně. A mimochodem - teorii her ani Musilova Muže bez vlastností znát nemusíte - ale pomůže to...

8 24.04.2019

Dočteno z nudy. Jedna hvězda za tři napínavé momenty.

8 23.04.2019