petrarka72 komentáře u knih

Kniha jazykově vytříbená, náročná na pozornost - přitom lidská a působivá.

3 21.03.2019

Krásná kniha. Koupila jsem ji, protože Harold Fry mě svého času velmi zasáhl - a mám pocit, že obě dílka se přirozeně prostupují (autorka píše o "knize-společníku"), jsou stylově vyrovnaná, podaná s řemeslně zvládnutým dávkováním informací a smyslem pro nejednoznačnost a tajemství, o důležitých tématech bez patosu a poučování. U Queenie jsem byla trochu víc v klidu - protože zármutek znám, ale svou smrt zatím ne...

5 19.03.2019

Ishigurova prvotina, stejně vábivá a emocionálně silná jako jeho pozdější romány. Příběh o (zejména) ženských světech, o matkách a dcerách, hledání a budování domova, mužích jako důvodech pro existenci, nebo jako důvodech jeho zmaru, nebo jako důvodech okrajového potěšení... Butterfly a její doufání, matka Persefony a její žal. Příběh o zmaru, bolesti a způsobech truchlení. Přečteno rychle, ale nutno se ke knize vrátit.

10 14.03.2019

Příjemný dvojpříběh, zvládnutelný za jedno odpoledne. NĚKDO, který chce zbohatnout - a podaří se mu to, byť jinak, než očekával, a krásná dívka, krásná v touze po jiném životě, než jaký jí nabízí její kultura; touhy, města, blízcí a domovy, jež relativizuje čas, a vítězství, která ztrácejí na významu, stejně jako náhody, jež nakonec určí vše. Ironické pohrávání si s formou motivačních příruček, ale hlavně zachycení typických, přitom netuctových příběhů.

7 13.03.2019

Pro mne objev. Velmi zajímavý, hravý, chytrý, duhový objev. "Zaleťte si za třicáté osmé zrcadlo," pravil Chytání pstruhů v Americe a udusil sestřenici své prapravnučky.

5 12.03.2019

Sarah Bolton mě baví - přestože někdy hodně nadsazuje a při vší logické vystavěnosti útočí na emoce až příliš. Na druhé straně, tentokrát se zadařilo; trojí hlas, trojí vina a trojí smíření funguje, pokus o záchranu kulohlavců a závěr způsobují akutní tajení dechu.

14 12.03.2019

Výběr statí o divadle a věcech souvisejících provokatéra, chytrého člověka vzdělaného ve filizofii, psychologii, sociologii, antropologii, teorii her a dalších oborech, které byl schopen propojovat; v knize je nabízen, slovy B. B., "soubor podnětů, s nimiž lze souznít, jež však nelze pasivně převzít". Co mi utkvělo: divadlo na pokraji zbytečnosti, metafyzická nebezpečí herectví, divadlo a obraz světa jako měřítko stavu světa; kultura ve vztahu k civilizaci jako pokus o kompenzaci určitosti dávkou neurčitosti; PC hry jako prostředek komunikace ne mezi člověkem a strojem, ale člověkem a člověkem (mezigeneračně v rodině, sounáležitost s členy subkultury...) a zároveň jako otevření možnosti práva na chybu; katastrofy včetně apokalypsy jako projev otevřenosti času; mýtus jako širší kontext všednodennosti, zanikání mýtu jako předpoklad jeho zživotnění; slovník jako omezující nástroj (svět redukuje na slova) atd. Většina prací je z poloviny devadesátých let, přesto neztrácejí na zajímavosti.

2 11.03.2019

Monolog, který by rád byl dialogem. Prima materiál pro divadelníka. Není zoufalstvím vše, co zoufalstvím je zváno...

2 08.03.2019

Vynikající kniha. Styl postavený na neobyčejně kruté dětské věcnosti; také na zdánlivém odstupu obou dvojčat, neboť Staša a Perla jsou si vědomy nedostatečnosti svého vnímání bez podílu té druhé. Styl lehce klouzající mezi naturalismem a poetičností, zachycující často působivé vizuální, sluchové i čichové vjemy, v mnoha případech dnes zdánlivě nereprodukovatelné a zcela jistě nepřístupné. Výborná práce s klišé - všechno o Mengeleho zoo přece víme - ovšem pravda, nikoliv z pohledu jeho obětí. A příběh dává naději, i když ne lacino...

12 08.03.2019

Opravdu nejméně učesaná, ale přesto čtivá autorova knížka. Až mě zarazilo, jak mě to líčení utrpení a boje s ním bavilo. A rozsáhlá fotografická příloha vůbec není na škodu...

4 06.03.2019

Znepokojivá a přitom zábavná miniatura. Nemladý číšník a hosté podniku jeho očima, nekonečnost "kunsthistorické" debaty, Dáma-dítě a dítě Anna, koexistence, odpor a potkávání světů v restaurantu - a znepokojivá otázka, co se to vlastně skutečně děje...

7 04.03.2019

Román, který bolí i těší, chladí i pálí - a má tolik vrstev, že se je po prvním přečtení raději vůbec nepokouším vyjmenovat. Hlavní postava Izy Levinová, 26 let, emigrace s rodiči z Ruska do Berlína. Kutání v nánosech židovsko-rusko-německém původu , odrážení se v rodičích, babičce a přátelích, totální identifikace s milovaným, nerozhodným mužem, zrcadlení v umělecké tvorbě... A velká naléhavost výpovědi a emocionální působivost. Ani závěr nepůsobí tuctově, i když kdekoli jinde by představoval neuvěřitelné klišé...

7 01.03.2019

Vynikající kniha nejen pro polykače příběhů. Rodinná sága trochu jinak, s překotným způsobem vyprávění, základem mezi mýtem a pulp fiction a výraznými postavami. Je to čtení jedinečné - márquezovská atmosféra, prolínání božského, lidského a zvířecího, také reálného se surreálným; duchové dobří, zlí i přízraky, vzkříšení z mrtvých či lidé, co jsou vlastně psi, se střetávají s prokazatelně živými obyvateli jednoho přímořského městečka. Je to čtení napínavé - vypravěč se kapitolu od kapitoly liší a změna perspektivy nabízí jiný pohled na již vyprávěné, na odhalení některých tajemství nutno čekat až na poslední stránku. A je to čtení zábavné - autor evidentně myslí rychleji, než čtenář čte a žongluje s prostředky i žánry (lidové vyprávění se střídá s parafrází starověkého eposu, duchařské historky s anekdotami, legenda s banalitou, humor s patosem...). Vyprávění je natolik košaté, že rozsah románu (přes 500 stran) nevadí. Dohledání indonéských reálií pomáhá, ale není nutné. Užila jsem si velmi.

9 28.02.2019

Na autora Bosche a Hallera poněkud slabší, předvídatelný kousek.

5 26.02.2019

Kouzelné vyprávění, pro jeden dvacetiminutový nepřetržitý úsměv.

2 25.02.2019

Proklatě důležitá kniha, a velmi rozmanitá. O lásce, která může lidi doprovázet na cestě ke smrti, domů. O vůli, která s pomocí boží i lidskou vytrvá. O vědomí konce bez hrůzy a s možností smíření. A hlavně o víře, která je pevná jako kámen v základech každého hospicu, o balancování mezi pokorou a pevností postoje, a o náhodičkách, které náhodičkami nejsou. Děkuji, paní Svatošová. Myslím, že jsem agnostik - ale po přečtení této knihy si tím nejsem tak úplně jistá.

11 25.02.2019

Pro mne problematické čtení - i v kontextu Murakamiho díla. Dějově jde o životní a profesní intermezzo malíře portrétů; útěk skrz Japonsko a následně život v domě stranou, umění jako únik z reality či naopak její rozšíření, ženy na mnoho způsobů (od skoro ztracené manželky přes vdanou milenku po třináctiletou studentku Marii jako zdroj inspirace), několikeré setkání s jinou realitou či přímo vstup do ní (svět Komturovy smrti, putování temnou říší), cesta světem symbolů a literárních pojmů, která končí až návratem ke statu quo... Jako vždy silná atmosféra (kdyby žil Stephen King v Japonsku...), hrdina zdánlivě studený, v hlavní roli tajemství, sebevětší bizarnost je organicky zařazena do souvislostí a jako něco přirozeného v rámci příběhu; scény z noirové detektivky se střídají se scénami jakoby vystřiženými ze starých eposů nebo z mýtů, stavění vedle sebe důležitého s banálním a nesourodé shromažďování detailů nezajímavých a jejich propojování a povyšování na životně důležité působí téměř psychoticky, i ono (Tomášem Jurkovičem v doslovu zmiňované) zabíjení zla je přítomno a zdá se mi, že závěrečné smíření je uvěřitelné. Nicméně nemohu se zbavit dojmu, že 750 stránek je moc, tu a tam jsem přeskakovala, aniž bych ztratila souvislosti; ne všechny pasáže považuji za nezbytné a myslím, že kdyby si Murakami zvolil jedno konkrétní téma a jemu podřídil formu, tedy vystříhal vše nadbytečné, měl by román lepší tah. Jistě - stal by se něčím jiným...

11 21.02.2019

Napínavé až do konce. Přečteno během dvou dnů - a i když si za pár dní nebudu pamatovat podrobnosti a leccos bylo přitažené za vlasy, vlastně mě to vcelku bavilo. P. S. Ten hadí přebal je boží.

6 19.02.2019

Výborně napsaný křehký příběh. O lásce, samotě, smutku a dalších věcech, o nichž se nemluví, ač by mělo. A o samozřejmostech, které nás utvářejí.

4 18.02.2019

Je to lehounce napsané, zároveň hravé, vtipné, zaujaté tématem a velmi chytré. Příběh rozdvojení budoucí japanoložky, jejíž mladší Já vegetuje na Šibuju a starší studuje v Praze japonského autora, jenž byl v životě i ve smrti spjat s vodou, kombinuje spoustu prvků, které najdete třeba u "posledního Murakáče" (pro mne momentálně Komturova smrt) - nevysvětlitelné tajemství, hru s časem, proměnu člověka v myšlenku, ducha či příšeru, hrůzu z pobytu v uzavřeném prostoru a temnotě, nebezpečí ze zobrazení (malbou, fotografií, atd.), posedlost určitou osobou, místem, ideou, nebo ztělesnění ideje či představy, motiv ztráty, komplikované lásky, loučení, podivné příbuzenské vztahy... A když se k tomu přidá konkrétní skladba postav, to zvláštní formální zavinutí příběhu do sebe a téma hledání a potvrzování vlastní identity, je to znepokojivé. Bavilo mě to velmi.

13 13.02.2019