petrarka72 komentáře u knih

Vynikající zážitek. Příběh zneužitých paterčat, případ smrti (nejen) jedné z nich, nyní nekomunikativní staré dámy, pád na dno v několika podobách, korupce a "úklid" ve vedení Sûreté... a uvěřitelné postavy, jež bez výjimky bojují samy se sebou a dělají obtížná rozhodnutí, ať už v kontextu vesničky Three Pines nebo celého Québeku, proplétání motivů, jež se skládají do napínavého celku (ne že by to Louise Penny přeháněla, ale jsme na hraně spiklenecké teorie v praxi - tentokrát "Náhoda? Nemyslím si!" platí dvojnásob), dramatičnost a emocionální působivost - plus tentokrát i akčnost. Gamachovská kombinace empatie a tvrdosti a závislost Jeana Guye všechno koření - a nechat Nicholovou a Ruth, aby se setkaly, je geniální.

10 17.04.2019

Přečteno poněkolikáté, přestala jsem počítat. Vtipné, přitom s přesahem. Ať žijí krysy i krysaři-pištci! (A snovačky příběhů jakbysmet. O kocourech nemluvě. Mauric není Silver, ale stejně...)

2 15.04.2019

"Jed, nostalgie, láska a nenávist" podle doslovu - přesné. Zelda, Scott, letec a O'Connor v jednom chumlu, psaní ženské a mužské, tvůrčí krize, takřka nekonzumované manželství celebrit kontra touha po něčem, co nebylo... Jednohubka ke kafi - ale výživná.

4 12.04.2019

Historický průvodce po cikánské pouti dvacátým stoletím. O těch, kteří tančí tak rychle, jak dokážou - a k tomu zpívají. O průnicích mezi lží a legendou. A o zradách - o těch především.

6 11.04.2019

Román cynický a svým způsobem šokující, román, ze kterého vám bude fyzicky špatně - a stejně ho neodložíte...

3 10.04.2019

Krásně vypravená kniha, s mnoha fotografiemi a CD (na němž najdete všechny možné počiny Marie Tomášové, od Noci s Hamletem přes Čechova až po Ariadnu na Naxu). A protože knihu tvoří vlastně přepsané rozhovory pro rozhlas, čte se to báječně.

2 09.04.2019

Jazykově vytříbené, napínavé, bizarní, zábavné. Řetězení variací na dané téma, od sexu a násilí po Lebenslust.

3 09.04.2019

To se nepovedlo. Kvalitně zpracovaná rešerše o historii programování, internetu a virtuálního prostředí vůbec nevyváží za vlasy přitažený příběh a povrchně nahozené postavy.

4 07.04.2019

Náladový poutnický deník, zachycující většinou pěší cestu autora mezi březnem a zářím, navazující na předchozí spočinutí a ústící do následující plavby do svatyně. Poetické postihování rázu toho kterého místa (forma haiku), vychutnávání si poklidného ubírání se a setkávání, zprostředkování prosté existence. Mácha by se vzteknul během několika prvních stránek... Přečteno pro lepší porozumění Úzké cestě na daleký sever.

5 07.04.2019

Přečteno jedním dechem, ovšem spíše z touhy mít to za sebou, byť jsem si ji vcelku užívala (ano, je v tom rozpor, ale zkuste si kousek přečíst a pochopíte). Ta knížka je čistá krása; smrt mladého Lincolna spíše záminka pro polyfonní zachycení atmosféry roku 1862 a jeho paradoxů, zároveň pro podání zprávy o pinožení se jak živých (od prezidenta po hlídače na hřbitově), tak těch v záhrobí (kteří jsou schopni citů nejen pozitivních a pěstují si hezkou řádku sebeklamů), s nadstavbou úvah o paměti, nepoznatelných příčinách některých rozhodnutí (ano, "tradice je společenský tlak mrtvých lidí", mimo jiné) a smyslu života a smrti vůbec. Také napsaná vynikajícím jazykem (a dobře přeložená), originální metodou (to proplétání hlasů, ať už živých mrtvých či autorů literárních zpráv, úplně volá po četbě nahlas, po rozhlasovém a možná i divadelním zpracování) a vzbuzující silné emoce, od smutku až nesnesitelného, přes melancholické rozjímání po radost a úsměvnou pohodu. Nutno přečíst ještě jednou, myslím, ta inspirativnost je nesporná.

6 07.04.2019

Novela na pomezí dokumentu. Potlačování sebe jako příčina toho, že Hlad se stane pánem těla - a hlavně duše. Působivé. Zčásti se prolíná s Proměněnými sny, neboť všechno souvisí se vším...

5 06.04.2019

Pozoruhodné, jak rychle sci fi povídky stárnou...

5 05.04.2019

Skvělé, skvělé, skvělé čtení! Kniha, ve které hrůzy spojené s motivy ala Most přes řeku Kwai (potažmo s budováním železnice přes džungli) jsou jenom součástí širšího příběhu, stejně jako byly součástí následné existence těch, kteří přežili... O pudovém přátelství, vůli k přežití a síle překonávat, co nejhoršího život (a hlavně druzí) připraví, o nepředstavitelném utrpení a zapomínání na ně, vášni i zlhostejnění, lásce a manželství v mnoha podobách, paměti a touze po smyslu (který neexistuje, ale stejně ho musíme hledat...). "Chlapské" pasáže jsem si užila jednoznačně více než milostný příběh - ale vlastně se obojí dobře doplňovalo. Flanagan je empatický a umí psát, tu a tam jsem měla pocit, že si vymyslel vlastní jazyk...

10 05.04.2019

Kniha křehkých příběhů, balancující na nebezpečné hranici melancholického smutku a sentimentu. Cesta z temnoty k temnotě, hledání něhy v surovosti světa, vyrovnávání se s rodinnými dědictvími (chcete-li říct něco důležitého své matce a nevíte, jak na to, kupte jí pro začátek tuto knížku). Mnoho pozoruhodných obrazů, spousta metafor. Ale musíte se dlouho ladit, abyste se stránkami procítili k závěru...

4 04.04.2019

Eleanor je nepochybně svéráz - a přestože kamarádky by z nás nebyly (máme, zdá se, příliš mnoho společného), její úpornost v boji s démony je inspirativní. Vtipně a napínavě napsáno, doporučuji rozvrhnout čtení tak, aby "Špatné dny" začaly se soumrakem...

12 03.04.2019

Srovnávat s Kingem lze - ale proč bych to dělala? Užila jsem si obojí, jak To, tak Temné léto. Simmons umí držet napětí a od občasného vyšlehnutí šoku mě dovedl až k permanentnímu strachu během posledních sta stran; "poslední bitva" je vážně výživná. Těším se na Zimní přízrak...

6 28.03.2019

Přemalovat do obrazů, nejlépe různobarevnou tuší s převahou zelené a černé... Má to děj, dokonce historicky podložený - ale fakta znát netřeba (byť pomohou v orientaci, která je komplikovanější, když člověk zapojí jen rozum) a ztotožnit se s básníkem, který končí a zároveň rozpouští svou identitu v několika postavách, je nakonec tak snadné...

3 27.03.2019

Jako obvykle u Alexijevičové - proplétající se výpovědi (zde výhradně monology), ve své věcnosti mimořádně emocionálně působivé, zároveň skládající informace o výrazném člověčím milníku, zde o černobylské katastrofě v dubnu 1986. Pro tuto autorku mám zvláštní metodu čtení - rychle její dílo projít, ideálně během odpoledne plus večera, označit důležité pasáže, rychle odložit, vydýchat, obrečet, po týdnu se vrátit a prolistovat označené... Toto je poslední kniha, kterou jsem od ní přečetla - a nutno dodat, že hlasy jejích žen a dětí z velké vlastenecké, těch nešťastných, kteří se dotkli Černobylu či Afghánistánu a těch, co prošli perestrojkou a žijí její následky, skládá jednu z nejsilnějších zpráv o dvacátém století, tak zvláštní a zároveň konkrétní u vědomí, že jde o hledisko obyvatel bývalého SSSR, tak silné u vědomí, že všichni jsme lidé...

11 25.03.2019

Všechno, co jste chtěli vědět o řešení rasismu, sexismu, machismu, homofobie, zkrátka nerovnosti ve všech ohledech, dalších -ismů, případně -bií, a zeptat se na ně Palahniuka by vás ani ve snu nenapadlo... Jako obvykle - je to radikální, kruté, občas trochu nechutné a vždy bez iluzí o lidské přirozenosti, mezi řádky však tu a tam probleskne účast a něha (nejčastěji vůči těm, co jsou mrtví nebo brzy budou), o humoru ani nemluvě. Ano, s orientací v postavách je to složitější - ale koneckonců, ještě jedno přečtení, abych obdivovala i individuální příběhy, nejen konstrukt a jazyk, mě nezabije. Možná...

6 24.03.2019

Jak se rodí spisovatelka. Jak se ztrácí, hledá, nalézá a buduje domov. A jak lidsky obstát v jen do jisté míry srozumitelném světě. Přemýšlivé, melancholické čtení a dobrodružný životní příběh.

4 22.03.2019