petrarka72
komentáře u knih
Čekání na Lina
Cha Ťin
Fascinující příběh o absurditě pravidel v čínských poměrech, nezřetelnosti hranic mezi charakterovým selháním a útěkem před státní zvůlí, dlouhotrvajícím skoromilostném trojúhelníku a "přenošené" lásce. Začnete číst - a hned tak nepřestanete. A tmí se vám před očima a máte chuť knihou mrsknout někam do rohu, i když nejste feminist(k)a...
Chata v Jezerní kotlině
Jaroslav Foglar
Pro mě taky návrat po letech. A navzdory naivitě motivů, směšnosti démonizovaného cigaretového dýmu a autorově bezradnosti v poslední třetině knihy na mne Ludvova spisovatelsko-indiánská posedlost, hrůza Dernetova příběhu a vůně Jezerní kotliny stále působí... Kdysi to bylo první literární setkání s temnotou, asi ve mně z těch dob něco zůstalo. Zda je to dobře nebo špatně, nechci hodnotit.
Tudy přijde něco zlého
Ray Bradbury (p)
Klasika, která mne prozatím míjela - a jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala. Kterak se člověk stane dospělým - když musí čelit potulné temné pouti a ošklivým hrátkám času nádavkem... A Bradburyho jazyk, to je sen.
Dívka se zlatými kalhotkami
Juan Marsé
Zajímavý záměr, který nevyšel. Chtělo by to držet se jednoho tématu a netěkat okolo. Takhle je téma autora, který přepisuje svůj život (lze to vůbec? a proč to někdy funguje a někdy ne?), beznadějně pohřbené pod balastem slov.
Přiznat vinu
Martin Goffa
Antická tragédie v Čechách druhé poloviny devadesátých let. Pěkná práce, pane Goffo.
Zlatý dům
Salman Rushdie
Byl jeden král a ten měl tři syny... Mířil vysoko a hluboko spadl... Román o vzestupu a pádu rodiny Goldenů, o cestě z Indie do Států, o stavu Ameriky v 21. století od voleb k volbám, o proměně světa v komix, o ohni, který všechno stráví... Ano, lze tam najít mytické souvislosti a spoustu pop odkazů, které způsobují, že se člověk cítí v tomto fikčním světě jako doma a bezpečně - pokud a dokud mu to Rushdie dovolí; ano, některá témata působí jako klišé - ale jsou pojednána netuctově a podána tak, že si je čtenář bere osobně, ať chce nebo nechce - a ať už jde o autismus (a jeho přednosti), touhu převést život do umění (ať už u prostředního syna nebo vypravěče), transgender (netušila jsem, kolik variant ztráty či hledání identity existuje), způsoby vstupu do exkluzivního světa či možnosti početí dítěte i nového světa... Sám Rushdie několikrát zmiňuje, že mu jde o zachycení zrodu zla; nevěra ve všech možných podobách a zrady procházejí dějem jako červená nit. A je vynikající, jakou péči věnuje jednotlivým postavám, jejichž povahy i motivace jsou srozumitelné - a jdou proti sobě přesně tak, aby napětí stoupalo až do konce... Užila jsem si. A nejen proto, že podoba s Velkým Gatsbym je nepřehlédnutelná.
Komplexy
Erel Shalit
Skvělá a přehledná příručka, nabízející definici různých druhů komplexů, jejich místa v historii psychoanalýzy, jejich podrobnou typologii v kapitolách např. Komplex jako cesta a prostředek proměny, Jádro, shluk a zabarvení (přičemž jádro je archetypické, shluk osobní a zabarvení pocitové), Cesta komplexu: od archetypu k egu (prostřednictvím historických exkursů do teorií Freuda, Junga a dalších), s konkrétními podrobněji rozebranými nytologickými i psychiatrickými příklady (od Oidipa - jak jinak - přes Hybris a babylonskou věž, až po obraz otce či matky přes Kafku či přeživší holocaustu). Informací mnoho - a mnoho otázek zůstává...
Láska, román
Camille Laurens
Příjemná jednohubka, byť nijak originální. Hvězda navíc za závěr.
Na dostřel
Taylor Adams
O dost lepší než Není úniku - méně překombinované, přesto napínavější.
Telegraph Avenue
Michael Chabon
Tohle bylo hodně těžké čtení... Příběhy Archyho a Nata, Gwen a Avivy, Julie a Tita, Luthera a Valetty jsou výživné každý sám o sobě - a když se začnou proplétat, doplňované lokálními popisy, odkazy na hudbu, filmy, knihy, z nichž některé jsou známé a některé nedohledatelné, minipříběhy dalších postav (které nejsou rozsáhlé, ale autor cítí potřebu vše vysvětlit, popsat, propojit), žánrově zmítané od nostalgického dramatu přes mafiánský thriller a emancipační historku po romantickou komedii, čtenář se beznadějně ztrácí... Poučena Židovským policejním klubem, knihu jsem si průběžně poznámkovala - i neztratila jsem se úplně - ale o čtenářské rozkoši se taky mluvit nedá...
Legenda o jazyku - Nepomucký 1972
Pavol Rankov
Výborná, čtivá kniha. Relativně pozitivní studentský příběh přechází do otřesné zprávy o tom, co bylo možné za normalizace. Smysl pro atmosféru i tragikomický lom, výrazná práce s analogiemi, uvěřitelné postavy. Info o (dez)interpretacích legendy o Johanovi z Pomuku či Janu Nepomuckém prima bonus.
Geraldova hra
Stephen King
Jedna z nejslabších kingovek vůbec. Téma ok, ambice vytřískat z jedné dramatické situace, co se dá, taky - ale ono to úplně nefunguje a lezou z toho spisovatelské dráty (SPOILER - když pouta, tak jak fyzická, tak psychická, když zneužití, tak otcem i manželem, když kanibalismus, tak pes, člověk v nouzi i úchyl, když terapie, tak odmítaná i životně nezbytná...). Takže nakonec potěší akorát lehce mystické spojení s Dolores...
GOGO - Kluk z internetu
Daniel Štrauch
Hvězda za ilustrace, druhá za kladené otázky, zbytek nestojí za řeč.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
První polovina působí jako kompaktní, i když trochu povrchní příběh o rodinné zničující záhadě. V druhé jako by toho autorka chtěla sdělit příliš - něco o tom, že minulost nás může sežrat, upřednostňujeme-li ji před životem, něco o psychóze, která nás přepadne nečekaně, o hledání smyslu, rodině, dětech, smrti, chorobném zmítání se v nepochopitelném světě... Možná to chtělo jen přesnější zacílení. Na druhé straně, četlo se dobře, knihu lze zvládnout na dva zátahy.
Ludmilina lámaná angličtina
DBC Pierre (p)
Mám to trochu jinak - VBL mě tak nebavil, že jsem měla strach Ludmilu otevřít - a jsem nadšená. Tahle kniha je mimořádně dramatická, její dvě příběhové linie - ublilská a anglická - dlouho napínají, neb se doplňují značně nesourodě, zároveň jsou každá po svém situačně i jazykově vytříbené. Navíc nejde chválabohu o psychologicko-realistickou záležitost, ale o černou grotesku - v záplavě násilně dojímavých historek je jedna mrazivě násilná velmi osvěžující.
Ticho a vřava
Nihad Sirees
Jednohubka ze Dne kobylek, labyrintu Zámku a nabídky Velkého Vůdce. A několik "S" proti absurditě i nebezpečí tohoto světa: slova, sláva, síla. A hlavně smích a sex.
Kar
Miloš Urban
Ono už tady bylo všechno řečeno... ale neodpustím si: ano, Urban citlivě vnímá krajinu včetně mrtvého varského rybníčku, ano, brakovou inspiraci nikdy nepopíral a někdy se dovyprávěl k vyšší literatuře, ano, tajemství a podivno celkem umí... ale tady se nepovedl nejen příběh; z toho nejevidentnějšího - postavení spisovatele do centra jako přizvaného vyšetřovatele a důvodu některých nemilých událostí je podáno bez nadhledu čili trapně, dialogy jsou nebývale frázovité a koncem jsem se musela prokousávat ještě úporněji než většina postižených v KARu. Na druhé straně - žiju ve Varech (zdrhla jsem tam z jiného mrtvějícího města), takže jsem si užila místopisné pasáže. Žiju ve Varech, takže mě bavilo průběžné lání varoznalce. Žiju ve Varech, a tak jsem minimálně neživá. A tento koment neměl kdo napsat. Nechme se odpočívat v pokoji...
Serotonin
Michel Houellebecq
Ne všechno od Houellebecqa čtu se stejným nadšením; zatímco třeba Rozšíření bitevního pole, Možnost ostrova či Mapu a území jsem si užila, s adorovanými Elementárními částicemi či Podvolením mám problém dodneška (o něčem ale svědčí, že jsem si je pořídila do domácí knihovny, abych se k nim jednou mohla vrátit). Ale Serotonin jako by tématikou, náladou i stylem navázal na Platformu, které si cením skoro nejvíc... Zde se prodíráme permanentní krizí a docela ostrým psychickým sešupem sedmačtyřicátníka, jemuž po rozchodu s japonskou společnicí psychofarmaka prokazatelně ničí to poslední, co má, tedy libido a schopnost aktivního sexu, a pošle ho na retrospektivní cestu pamětí i konkrétní krajinou po dávných šuknách s téměř virtuální zastávkou u té jediné, věčné, pravda, zaslouženě ztracené lásky; zjednodušuji, ono to u knih tohoto typu jinak nejde. Hlavní postava je muž nijak sympatický, údajně umírající (jako my všichni), s bezbřehým smutkem v duši, nad nímž až srdce usedá. (Všimli jste si, oč soucitnější je člověk vůči těm "smutným" oproti těm "depresivním"? Nekorektní a nespravedlivé? Ano... a co jako?) Cesta či spíše útěk z Paříže a z dobrého místa, přes pobyt v hotelu (jediné kritérium výběru - antikuřácký zákon zatím nedorazil), polosamotu v bungalovu u přítele ze studií (setkání s pedofilní pornografií, přitažlivostí střelných zbraní i tragickou revoltou krachujících zemědělců v úhledném balíčku), samotu v lese, totální izolaci u TV na pařížském sídlišti - a pokud vám to připadá jako spoiler, vězte, že to ani zdaleka není vše... Sebezpytné úvahy jako vždy pronikavé a (v rámci možností) bez sebeklamů a iluzí, až surově k rozpadu osobnosti a totální apatii; jediné, co zavdává hlavní postavě důvod k aktivitě, je nutnost opatřit si to, co ničí, protože jiná možnost není a naděje v nedohlednu... A napsané tak, že člověk skoro nemůže přestat číst, i když by potřeboval vydechnout, že neví, zdali se má smát nebo plakat, sarkasticky, s humorem, a zároveň empaticky vůči nám, všem lúzrům světa. p. s. Je prima, že Serotonin se u nás dočkal vydání ve stejném roce jako ve Francii - ale gramatické chyby a nepřesnosti zamrzí.
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
Tragédie zrodivší se z lehkomyslnosti jazzového věku, který se zrodil z jiné, světové tragédie první války. Hledání smyslu života v prázdnotě, útěk do snu o lásce nebo přilípnutí se k životu někoho jiného. Hezká práce s tajemstvím, nedorozuměním a iluzemi.