petrarka72 komentáře u knih

Tři jednohubky, psané v téže době jako Bloudění, "menší valdštejnská trilogie" začínající tam, kde ta "větší" končí - a díky relativně malé ploše je přehledná a srozumitelná na první dobrou, zároveň jazykově vytříbená a emocionálně působivá, s občasným ironickým šlehem i patetickým vzmachem. Kurýr jako zpráva o tragickém míjení se, Budějovická louka jako záznam flámu ztracenců a Valdice jako malý česko-švédský horor.

6 15.08.2019

Vcelku průměrný společenský román s výbornou poslední čtvrtinou - opravdu připomíná De Lilla (byť ten je v ledačems naléhavější); na druhé straně Císařovy děti vzbuzují znepokojení s lehkým přídechem smutku, což mám ráda. Murray Thwait a další s ním více či méně spjaté postavy jsou nejednoznačné, ne vždy pochopitelné (i když se autor snaží, aby o nich sdělil úplně všechno a vůbec nic si nenechal pro sebe - škoda) a hlavně jakkoli vedle sebe fungující, často s určitou dávkou citu či spojené shodným cílem, jsou zvláštním způsobem nekompatibilní. Prostě další zpráva o amerických hrdinech či "hrdinech", kteří drží spolu dost často z nesprávných důvodů. Což neznamená, že bych "Ulrichovo" řešení schvalovala (i když jde o jednu z mála postav, která skutečně bojuje navzdory dost velkému množství hendikepů)...

3 14.08.2019

Odkazy na Kinga naprosto chápu. Autorka coby variace na Paula z Misery a Tada z Temné půle, mírně stříknuté hlavními hrdiny ze Skrytého okna a Pytle kostí, ukazuje, jak se příběh na dané téma může lišit v momentu, kdy se místo mužů či muže a ženy setkají/ vykolejí/ utkají/ psychoticky zadřou dvě ženy. Ta zavilost, ta zákeřnost, ta mazanost - a je úplně jedno, z čí choré myslí se zrodí... A i když je konec předvídatelný, projít se temnotou ala de Vigan stojí za to.

6 11.08.2019

Nelehké, věcné, přitom emocionálně působivé čtení, sága rodu Kukockých, byť bez nutnosti pokrevní přízně mezi jeho členy. Spíše než o povolení potratů, všude uváděného jako hlavní lékařův motiv, jde spíše o život a jeho hodnotu a smysl, o nezbytnost paměti a existenci vztahů silnějších, než jsou ty příbuzenské. Myslím, že k této knize se jednou vrátím...

8 08.08.2019

Fascinující čtení - byť chvílemi chaotické a s důrazem na dění v Anglii a v USA, bez podrobnější zprávy o psychiatrickém dění v dalších evropských státech. Nicméně z historické zprávy vyplývá, že pohled na příčiny šílenství se snad nemění - jen v současné době koexistují teorie starověké (za všechno mohou tělesné šťávy), středověké (šílenství je následkem hříchů a trestem Božím) i množství novověkých (podstatné jsou fyzické příčiny, představivost, civilizační tlaky...) - a ve skutečnosti čím dál tím více "víme, že nic nevíme". Některé informace a popisy některých metod "léčby" nejsou pro slabší povahy, příznačné je, že většinou jde o ty, které zrodilo dvacáté století. A odkazy na umělecká díla, stejně jako obrazové přílohy potěší.

6 03.08.2019

Slabší než Hana, silnější než Hotýlek. Čtivé, psychologicky zajímavé i hodnověrné, vzbuzující vzpomínky na babičku - neboť tvrdost a odmítání planých řečí byly znaky její generace. Škoda jen, že všechno bylo dořečeno, nemám důvod se k příběhu vracet.

27 02.08.2019

Spíše průměrná Nessova kniha, obrácení stereotypu naruby je spíše mechanické než nějak zásadně objevné. Ale hvězda navíc za ilustrace.

2 31.07.2019

Stáří je velmi dobrodružná krajina. Krajina plná barev, zvuků, setkání a nalézání skrytých smyslů (ve všech významech toho slova) - a také hnusů typu samota, bolesti a nespavost. Pouť Ralfa a Lois jsem si užila více než poprvé, možná proto, že je mi o 15 let více než při prvním čtení - - a možná proto, že Kingův fikční svět mám lépe zmapovaný, včetně méně oblíbené fantasy části.

11 31.07.2019

Mezi řádky vražedně upřímné, autenticky zachycující bolest ((nejen)) z nesvobody, sugestivně sčítající ztráty zdánlivě bez nálezů. Autoportrét kubánské punkové spisovatelky a výtvarnice jako dítěte a dospívající dívky. Povinná četba pro ty, co mají pocit, že lidé jsou si rovni, někteří však rovnější - a zkřísnout ty, kteří se liší,, je pro jejich dobro.

3 29.07.2019

Vynikající čtení, které je dobré si šetřit... Kromě formální vytříbenosti, smyslu pro metaforu a vědomí pointy je výjimečná soucitnost a empatie autora, přitom bez sentimentu a patosu. Prostě je mu líto osamělé obludy z hlubin stejně jako člověka, který zabloudil v čase či prostoru, stejně jako lidstva odsouzeného k zániku...

9 29.07.2019

"Muži určují pravidla a my je porušujeme, abychom se nezbláznily." A podobných floskulí je tento průměrný román pro ženy plný... S Almou, jak ji znám z jiných pramenů jako ženu více než kontroverzní, mě kniha rozhodně nesmířila, dokonce mám pocit, že se k vystižení její osobnosti ani nepřiblížila. Kombinace Deníků s Jungkovým životopisem Franze Werfela má rozhodně vyšší výpovědní hodnotu...

6 28.07.2019

Sbírka rozhovorů s někdy kontroverzními, ale ve všech případech pozoruhodnými osobnostmi; stoleté výročí republiky je důvodem pro zamyšlení nad dějinami dvacátého století a jejich smyslem, z různých osobnostních hledisek a odborných pohledů, spíše než ideologickým hodnocením rozpadu Rakoska-Uherska a vzniku republiky. Našla jsem spoustu faktů, které jsem neznala, i těch, které jsem znala, ale zasazených do nezvyklých souvislostí; pro mne hodně zajímavé výklady Karla Schwarzenberga jako znalce historie šlechtických rodů u nás, Kateřiny Tučkové jako poučené zastánkyně ženského hnutí, jazykovědce Karla Olivy (nemělo by se zpívat "země česká - domov můj", ale "jazyk český - domov můj"), historika vojenství Jindřicha Marka (na počátku druhé světové války "znovu se vracíme k poměrům z první války, nemáme stát, ale máme armádu") či filozofky Anny Hogenové ("Více odvahy vyžaduje otázku položit než ji zodpovědět. Proto je strach tak zhoubný. Ale my se toho zbavíme."). Do povinné četby bych zařadila oddíl Pohledy odjinud, v nichž se zpovídaní zabývají menšinami, tvořícími v tom kterém období s Čechy stát a výrazně ovlivňujícími českou cestu - Evžen Gál, člen Mezinárodní společnosti pro maďarskou filologii při UNESCO, hovoří o Maďarech, Stefan Zwicker, vědecký historik vyučující v Mohuči, Praze, Brně a Bánské Bystrici, o Němcích (i když ti byli spíš "menšinou" než menšinou), Miroslav Michela, historik Ústavu českých dějin, o Slovácích a Maciej Ruczaj, ředitel pražského Polského institutu, o Polácích. Knihu doplňuje slovníček nejdůležitějších pojmů, od Československých legií přes Maffii a Pittsburskou dohodu po Zákon o zřízení samostatného státu československého, a jmenný rejstřík.

5 27.07.2019

Stejně výživné jako "Lenoch". Brilantně napsané, s příjemně suchým humorem. Poslední kapitola mistrovská.

2 25.07.2019

Krásné čtení. Samota. Smutek. Loučení.

1 25.07.2019

Hlavní postava není zrovna Miss Sympatie, ale to, co se jí děje, je odporné. Včetně matčina "co-tomu-řeknou-lidi" syndromu, otcovy neschopnosti vyrovnat se se ztrátou iluzí o své princezně - a samozřejmě krutého světa dospívajících, děvčat stejně jako chlapců. Sociální sítě nejsou původem zla - jsou jen mimořádně brutálním nástrojem po pozornosti bažících, nejistých a nesrovnaných jedinců, kteří následky nedohlédnou... Téma důležité a složité, zpracování pokulhává - ale Emmiinu stavu v druhé části a z něho plynoucímu nepěknému vyústění rozumím...

4 24.07.2019

Zakoupeno po zhlédnutí představení Vosto5ky, rovněž po přečtení všech ostatních dosud vydaných Stančíkových knih. Pozoruhodná jednohubka, plná úžasné fantazie a hořkého humoru. Zároveň variace na komixové fantasy a válečné příběhy a velmi chlapská záležitost; přesto jsem se upřímně bavila.

5 18.07.2019

Skvělé čtení, skvělé pokoukání. Fikční svět dokonale propracovaný, s mírou temnoty přiměřenou hlavní hrdince Candy prchající z našeho neutěšeného světa a míjející monstra všeho druhu. A ty ilustrace... Paráda.

2 18.07.2019

Časožrouty jsem si opět užila (a ne, nebudu pátrat po televizním filmu, nepotřebuji ho), kouzlo Skrytého okna mi tentokrát zůstalo skryto (dočteno jen se vzpomínkou na filmové zpracování). Paradox očekávání založeného na vzpomínce na první čtení.

4 17.07.2019

Tohle byla jízda, myslím, že "nervydrásající" je to pravé slovo. Jednoznačně nejlepší Ahnheim, po kterém se houpá žaludek a špatně spí. Motiv ztráty identity (ať už krádeží či osobním zaviněním skrze alkoholismus, jiné závislosti či opakovaná špatná rozhodnutí) je děsivý.

6 15.07.2019

"Ja tu krutim už čtrnáct roku. A teď si spočitej, kolik denniho světla ja sem za tu dobu viděl. Skoro větši čtvrtinu života mam straveneho ve tmě, prachu, smradu a na každym rohu na tebe čeka nějake překvapeni. Sfaraš a nikdy neviš, esi se dostaneš na povrch." První, hornická část syrová, chlapská, emocionálně výživná a zábavná; hodně dělá specifický jazyk a představa o prostředí (zajděte si v Ostravě na exkurzi v dole Michal - zejména noční varianta je sugestivní). Druhou, holandskou část jsem vzdala - najednou mi ten důsledný realismus bez jakékoli nadstavby lezl šíleně na nervy - a nemyslím, že bych se k Ivanu Landsmannovi někdy vrátila.

9 14.07.2019