Petras99 komentáře u knih
(SPOILER) Hlavní hrdinka opravdu nevzbuzuje sympatie od prvních stránek, ale doporučuji vydržet! Líbilo se mi postupné odhalování jejího dětství, což ledacos vysvětlilo, realistický popis života na vesnici, na kterou svět zapomněl... A potěšil mě závěr - opravdu jsem se "bála" že se k manželovi vrátí :-)
Určitě záleží i na momentálním nastavení, jak člověk knihu hodnotí, ale nemohu se ubránit dojmu, že autor se snaží vytěžit už vytěžené (téma, humor). Zatímco u prvního dílu jsem se při četbě smála nahlas i v tramvaji, nad tímto dílem jsem se jen občas usmála. Nicméně jako oddechová knížka je to pořád dobré.
Ještě o kousek lepší kniha než Tady byla Britt-Marie. Obdivuji autora, jak v jedné knize dokázal popsat osudy tolika lidí. Co je jeho knihám společné, je humor a zároveň soucit s lidmi, schopnost vystihnout je a snad nikoho neodsuzovat...
Musím přiznat, že po prvním dílu je tento trochu zklamáním. První díl mi přišel mnohem "uvěřitelnější", více se věnoval samotným postavám. Nicméně ji pořád hodnotím jako velmi zdařilou.
Napínavá detektivka, stejně jako jiné od této autorky, ale dlouhodobě mi v hlavě asi nevydrží. Vylíčení zapomenutého kraje a lidí v něm se mi moc líbilo. Trochu mi chybělo použití nářečí, které k tomu kraji patří.
Jedna z nejužitečnějších knih, jak se orientovat ve vztazích (nejen partnerských). Pomohla mi porozumět i vlastním dětem, vnímat trochu více i potřeby přátel a kolegů. Doporučuji!
Kdysi dávno jsem ji četla v pubertě, nezapomenutelných situací je v ní dost- "rolničky na zdi stále prosvítají". Nedávno jsem se k ní vrátila jako matka pubertálních synů. A stále mi přijde vtipná ;-)
Kniha se četla velmi dobře. Nenásilnou formou mi trochu rozšířila povědomí o historii Koreje. Líbily by se mi více propracované charakteristiky postav, ovšem je otázka, jestli by pak kniha ještě tak lehce plynula.
Líbil se mi poměr v líčení aktuálních zážitků z cesty a historie legionářů, která má pro autorku i osobní rovinu. Přestože je téma těžké, dobře se čte.
Knihu jsem měla ve čtenářské výzvě. Tak trochu jsem si dala za úkol zjistit, co na Hájíčkovi ostatní vidí. Velmi pozitivně hodnotím pokus o objektivitu, vykreslení osudů statkářů i jejich hospodářství. Kniha není plná marnosti, ale ani relativizace dobra a zla. Líbilo se mi nahlížení na osoby z více úhlů pohledu. Naopak stále jsem si nezvykla na styl Hájíčkova psaní. Jako by dal autor do vět text původně psaný v odrážkách.
Velmi slabá kniha. Dobrý nápad, ovšem zůstal téměř nevyužit. Kniha se může líbit velmi nenáročným čtenářům. Takže dávám * za nápad a * za otevřený konec. Knihu jsem si koupila v nějakém slabém okamžiku a pošlu ji dál.
Ze začátku se mi nedařilo začíst, musela jsem knihu na pár dní odložit, ale když jsem se k ní vrátila, četla se mi dobře. Asi se mi líbila o trochu víc než Historie včel, lépe se mi dařilo vžít do hlavních hrdinů a těšila jsem se na propojení obou příběhů.
Kniha nebyla špatná, ale dobře propracovaná část ve Varšavě (reálie, postavy i příběh) kontrastovala se sibiřskou částí, která byla dle mne dost odbytá. Nemůžu se ubránit dojmu, že byla napsaná jen účelově, aby se autorka nějak dostala k zamýšlenému konci.
Přečteno za jeden den. Ale nic náročného, poučného, zkrátka oddechovka.
Mám ráda Murakamiho poetiku, prolínání civilního a magického světa. Nejprve jsem četla tento slovenský překlad a byla nadšená, bohužel jsem měla celou trilogii jen půjčenou. Když jsem si pak knihu v českém překladu koupila, byla jsem zklamaná, nebyla jsem schopná to dočíst. Jestli to je opravdu tak rozdílným překladem nebo spíš mým rozdílným rozpoložením v době, to zatím nevím...
Ufňukané, nudné, protrpěla jsem se do poloviny knihy, dál ji jen prolistovala. Většinou rozumím tomu, proč se ostatním líbí kniha, která mne neoslovila. U této knihy to nevím.
Pěkná romantická knížka, řekla bych, že se bude líbit spíš ženám, jen tam na mě bylo ke konci dost mrtvých. To mi přišlo trochu nadbytečné. Líbily se mi moc i popisy, jak pracuje s malířskými pigmenty a připravuje plátna pro malbu. Ale to možná někomu bude připadat trochu rozvláčné. A doslov byl pěkným rámcem i tak pěkného příběhu.
Když jsem knihu poprvé otevřela, byla jsem z mandal dost zklamaná. Ovšem když jsem si zvykla, že se nejedná o tradiční abstraktní obrazce, kniha se mi zalíbila. Jediné, co bych jí vytkla, že pro meditace by se spíš hodily volné listy s mandalami. Takto člověk musí vymyslet, jak si otevřenou knihu na příslušné straně podepřít.