PetrCepek komentáře u knih

Podle anotace jde o humorný román. No, nevím. Byť je Kunderův smysl pro humor značně svérázný (snad determinovaný nežertovným Žertem či nesměšnými Směšnými láskami), při četbě tohoto údajně humorného díla jsem se ani jednou nezasmál, dokonce ani nepousmál. A román? Netvrdím, že literární dílo může být románem teprve od sta (či více) stránek, avšak české vydání Slavnosti bezvýznamnosti spíš než román připomíná diplomovou práci nejmenovaného tuzemského takypolitika: co největší písmo, co největší řádkování, co nejvíce prázdných stránek, aby to dohromady dalo alespoň devadesát stran. Přitom normostran je to sotva čtyřicet. Tolik k hrdému označení "román".
K samotnému obsahu jen dodám, že přes několik zajímavých úvodních postřehů (neměnný název Kaliningradu) či nápadů (pakistánština) je to celé takové sice kunderovské, ale současně nijaké. Takže možná je vlastně dobře, že je to tak krátké.
Tři hvězdy dávám z úcty k mému oblíbenému autorovi a jeho požehnanému věku, ve kterém text před sedmi lety napsal.

Nádherná kniha, skvělý film

Vůbec jsem netušil, co mám od knihy čekat, ale o to více jsem byl poté nadšen. Nádherně napsaný román.

Jedna z největších čtenářských lahůdek mého mládí, nádherně doplněná filmem z roku 1973 s charismatickým Edwardem Foxem v titulní roli. Od té doby jsem si oboje několikrát zopakoval, a s obrovskou chutí jsem si tuto báječnou knihu přečetl i nyní. Pět hvězd je málo.

PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.

Geniální analýza vztahů syn (11) - matka (31) - babička (72) nebo hnusné rochnění v hnusných problémech vesměs hnusných lidí, s nimiž byste určitě nechtěli mít dvojdomek. Obojí je správně. Ale i kdyby platilo jen to "béčko", stejně má smysl román přečíst. Protože slaďoučký vaječňák nebo mňamkovou tullamorku je dobré občas proložit trpkým drinkem typu pelyňkového fernetu. A na hořké fernety je Petra Soukupová expert.

Na svou dobu supermoderní pojetí.

Hvězdy v hodnocení čtenářů patří spíš než knize samotné (třebaže i ta stojí za přečtení) nakladatelství Grada za odvahu, s níž vydalo tuto románovou prvotinu.

Tento úžasný román byl přibalený v mém báglu, když jsem v roce 1994 stopoval napříč Spojenými státy z L.A. do N.Y. Sice jsem se tentkrát (ani nikdy později) nedostal na ikonickou Route 66, ale i tak bylo souznění se Salem a Deanem parádní. Čtení téhož o necelých třicet let později tím pádem vyvolávalo nostalogii na druhou, ale opět super :-)

PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.

První část knihy mi připadala slabší. Přehršel postav, z toho mnohé zbytečné, matoucí či dokonce rušící vlastní příběh. Sympaťák Antonín je v jednu chvíli dědou, pak naopak vnukem a nakonec otcem, vše během několika stránek. Navíc děj vypráví Anežka, narozená kolem roku 1950, a já si co tři stránky v duchu říkal: "Jak ten detail či postřeh z roku 1914 může ta holka znát? Je snad jasnovidka?" Za mne maximálně 3*. Naopak
druhá část je brilantní, jeden z nejlepších textů mé oblíbené autorky. Takže celkově za čtyři hvězdy.

Dnes možná pro mladší čtenáře díky zrušené základní vojenské službě poněkud sci-fi, ale pro mne je to realistická klasika.

Kniha, která celou generaci dětí alespoň na chvíli vrátila od počítačů k papírové knížce.

Poprvé slovensky s názvem podle posledních slov náčelníka Velké koště "Dlho som bol preč" a teprve pak v Kořánově překladu jako "Vyhoďme ho z kola ven". Pokaždé to však byl úžasný průlet hnízdem kukaček s autoritářskou Velkou sestrou a nezlomným potížistou McMurphym. Poté následovala řada dalších setkání, ať již ve Formanově kongeniální filmové adaptaci nebo v různých divadelních nastudováních, z nichž nejvíce mně v paměti zůstalo to s Aloisem Švehlíkem v ABC nebo s Filipem Blažkem, hostujícím tehdy (o Velikonocích 2011) v představení Příbramského divadla Antonína Dvořáka. Tudíž i nynější opětovné přečtení nemohlo být jiné než skvělé.


PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.

Velice zajímavé povídky šikovného autora. Kvalita jednotlivých příběhů je sice kolísavá, ale celkový dojem je pozoruhodný. Už se těším na druhou koupenou autorovu knihu s názvem Prak.

Přestože detektivní romány Sébastiena Japrisota těší čtenáře již padesát let, působí stále moderně a svěže. Všechny si drží osvědčený půdorys. V první třetině máte pocit, že čtete nějaký zábavný cestopis, popis projížďky vlakem či - jako v tomto případě - francouzskou obdobu Vančurova Rozmarného léta. Ve druhé třetině se vše změní, již jednoznačně čtete detektivku, ale nic v ní do sebe příliš nepasuje. Teprve závěrečná třetina korunuje dílo, vše do sebe nádherně zaklapne a čtenář má dalších pár dnů možnost přemýšlet o běsíkách či běsech v hlavách každého z nás.

Po fantastických románech Tiché roky a Hana mi přišel Hotýlek jako hustá hrachová kaše namísto našlehané bramborové. Všeho tam bylo nějak přespříliš. Navíc bych raději četl o pozoruhodném Leopoldovi než o Václavovi, který celý život sice běhá jako blázen, ale v klíčový okamžik nedohoní ani tlustého chlápka v modré bundě.

Prima četba na deku k vodě, kvalitní béčko, které si na nic víc nehraje.
Pátou hvězdu nedávám kvůli příliš otrockému překladu (za což autor samozřejmě nemůže), kvůli nevěrohodně spisovné mluvě, kterou se v knize vyjadřují i ti největší lůzři či zabijáci (kde viníka určit neumím) a kvůli autorově téměř obcesivní touze detailně popisovat (výška, barva vlasů i očí, tvar obličeje, přízvuk) co možná největší počet bezvýznamných osob, které se dějem kratičce mihnou v jediném odstavečku - viz například recepční ve fit centru. U důležitějších postav to samozřejmě vítám, ale podrobně popisovat zdravotní sestřičku, která dá hrdinovi tetanovku a navždy zmizí z příběhu, je na pováženou.
Nicméně všechny tři výše uvedené výhrady jsou jen drobnosti. Jinak to je dobrý rodokaps.

Rozkošně vtipná blbina, plná originálních figur od sedmiletého Joshe (alias kata Mydláře juniora) až po obstarožní barmanku Mavis, jež to umí skvěle s oslíky i basebalovou pálkou. A jako rozinka na dortu ukecaný netopýr, pardon mikronéský kaloň.

Moje zamilovaná kniha. Jedna z prvních, s níž jsem se kdysi učil číst potichu. Nyní mi běhá po bytě neobyčejně akční zrzavý kocour jménem Vavřinec. To asi nebude náhoda ...

Dokonalý popis lásky v jejích nejrůznějších podobách.

Trvalá vzpomínka na moje klukovská léta