Petrush komentáře u knih

Po přečtení knihy Aha rodičovství jsem se rozhodla určitě přečíst i tohle pokračování. V knize je nespočet výborných tipů, jak podpořit hezký vztah mezi sourozenci. Jak před narozením sourozence, tak později v různém věku. Těch tipů je tolik, že i sama autorka píše, že není cílem vyzkoušet všechny, spíše si jich pár vybrat a ty zkusit aplikovat.
Na druhou stranu, některé nápady mi moc nesedly. Nedovedu si představit, že si každý večer připíjíme na úspěchy každého člena rodiny (a třeba i úspěchy typu "Hanička dnes sama tlačila nákupní vozík") nebo říkat batoleti a miminku "Vidíš, Jiřík si od tebe vzal hračku. Jste opravdu skvělý tým!"
Knížka se mi nelíbila tolik jako ta předchozí. Možná je to tím, že zde je více patrný rozdíl mezi českým a americkým rodičem.

3 02.11.2019

Velice rozumná knížka. Autorka nepropaguje ve výchově žádné extrémy, naopak doporučuje "uměřenost". V kapitolách podle věku popisuje, co je v dané době pro dítě aktuální a doporučuje, jak k dítěti přistupovat. Text prokládá různými příklady a příhodami z praxe. Někdy mi autorčiny názory přišly zbytečně striktní, ale jak už jsem psala, nejde o žádné extrémy. Rozumná a aplikovatelná doporučení rozhodně převládala. Celkově je kniha pozitivně laděná.

3 04.04.2019

Přestože jsem se ze začátku ztrácela ve velkém množství postav, do knihy jsem se dobře začetla. Kniha popisuje život Jurije Živaga, jeho úvahy, názory a také to, jak se postupem času jeho názory vyvíjí a "obrušují". Řekla bych, že vztah s Larou není v knize ten hlavní a nosný prvek. Tedy pokud nebudeme uvažovat, že Lara představuje Rusko, jak jsem se dozvěděla v doslovu.
Trochu odbočím: viděla jsem zfilmování z roku 2002 - tam byla láska Jurije a Lary v popředí a mnoho postav i událostí bylo z filmu (vzhledem k jeho délce celkem logicky) vypuštěno, ale je to podle mého názoru zdařilé zpracování.
V knize mě okouzlily popisy počasí, přírody, měst, ulic. Přijde mi až neuvěřitelné, že autor uměl tolika různými a stále nápaditými slovy a přirovnáními znova a znova vystihnout třeba sníh a zimu.
Část úvah v knize šla mimo mě, část mi přišla hluboká nebo i aktuální. A doba to musela být strašně drsná.
Předmluva a doslov knihy - (tradičně) zklamání. Něco z toho bylo zajímavé, ale celkově mi to přišlo s prominutím jako nabubřelé kecy. Evidentně vůbec nerozumím literární kritice.
Abych to shrnula - Doktor Živago není žádná odpočinková kniha a je možná až moc spletitá, ale rozhodně doporučeníhodná.

3 05.02.2019

Knížka o lásce, o manželství a také, nebo možná hlavně, o stárnutí.

3 29.10.2018

Běžně tento žánr nevyhledávám. A přišlo příjemné překvapení. Chvíli mi trvalo se na tón knihy naladit, ale pak už to hezky ubíhalo. Zajímavé myšlenky, místy vtipné, místy vážné. Celkově tuto knihu hodnotím jako vyváženou všehochuť a netradiční čtení.

3 25.07.2018

Pěkná a nápaditá oddychovka, nenáročné čtení. Více však nečekejte. Dobrý tip na cesty do práce nebo na dovolenou.

3 25.07.2018

Nepochybuji o tom, že je pro miminka nesmírně důležité být co nejvíce fyzicky u maminky. Ale autorčin názor, že když dítě v tak těsné blízkosti matky není, že to má za následek věci jako je touha po dobývání horských vrcholů, touha po majetku, drogová závislost aj. - obávám se, že takto přímočaře a jednoduše to na světě nefunguje.
Zajímavé byly autorčiny popisy žití indiánského kmene. Třeba jejich vztah k práci nebo to, jak jsou děti vychovávány v širším okruhu a nejen výhradně rodiči.
Některé věty v knize nedávaly úplně smysl, možná to bylo českým překladem.
Knihu bych doporučila především těm maminkám, které jsou nahlodané názory "staré školy" - tím myslím názory typu "Když ho budete tak moc nosit, tak ho rozmazlíte! No a pak to bude vyžadovat pořád!" apod. Díky knize dojde k uvědomění, že je potřeba dát dítěti maximum fyzické přítomnosti - čím více kontaktu, tím lépe.

3 25.07.2018

Silná kniha. A vlastně hnusná kniha. A taky smutná kniha. Taková, která v člověku zůstane a nezapadne do propadliště v paměti. I po mnoha letech od přečtení budete vědět, o čem byla. Ne jako knihy, které člověk přečte a stěží si za čas podle názvu vzpomene, jestli je vůbec četl, natož o čem se v nich psalo.

3 25.07.2018

Když jsem dočetla Cizinec přichází, pustila jsem se hned do pokračování. Je svou podstatou jiné, ale stejně čtivé.
Sice ano, Cizinec může být samostatný, vlastně se obejde bez pokračování. Dohra ale obsahuje mnoho myšlenek a pohledů, které je škoda minout.

3 25.07.2018

Knihu jsem přečetla nedávno podruhé s odstupem dobrých 15 let. A zase se mi líbila, zase mě vtáhla do děje, zase mi měla co dát, zase mě oslovila. Shrnutí: doporučuji!

3 24.07.2018

Knihu jsem četla už dávno, ale pořád ji řadím mezi výborné. Neuvěřitelně mě tehdy chytla, nemohla jsem se od ní odtrhnout.

3 24.07.2018

Čtivá, zajímavá, inspirující, graficky hezky zpracovaná a určitě doporučeníhodná kniha.
Sympatické je, že autorka nic nevnucuje a má pochopení i pro odlišné přístupy. Navíc je kniha místy opravdu velmi osobní, čímž se autorka čtenáři více přibližuje. A také se mi velmi líbí autorčiny aktivity a názory týkající se stravy ve školách.
Své názory autorka podkládá různými studiemi, ale čtenář není zahlcen "technickými detaily."
Kapitola o jídle je nejrozsáhlejší, přesto mi tam ale chyběla konkrétní doporučení ohledně konkrétních potravin, hlavně těch, ve kterých nejsou odborníci úplně zajedno (např. ryby plné toxinů, oleje a vhodnost jejich použití atd.).
Kapitoly, které se netýkají jídla, byly často jen "zběžné", což je škoda. Autorka se do nich mohla ponořit pořádně anebo je raději vynechat (protože působí trošku jako kompilát blogových příspěvků).
Přestože s autorkou nesouhlasím ve všem a mám těch pár výtek uvedených výše, knihu rozhodně dopouručuji.

3 24.07.2018

Kniha je souborem článků na různá témata. Četla jsem ji hodně dlouho, protože se mi četla hodně těžce. Některé pasáže plynuly, byly mi srozumitelné. U jiných (a těch bylo více) jsem naprosto netušila, o čem je řeč. Uvítala bych vysvětlivky, klidně obsáhlé. Něco mě oslovilo, s něčím se naopak vůbec neztotožňuju. Zaujalo mě např. soustředění do nohou, podřizování duševních stavů své vůli ("radostivost, optimismus, nezranitelnost zlobou jiných, nadšení nadsvětského charakteru a pocit vnitřní svobody").
Nehodnotím, některé kapitoly jsem přeskočila.

"A pokud se k mentální kázni přidružuje i kázeň mravní, vede i k rozvoji inteligence. Neboť inteligence nemůže být spojena se sobectvím, osobitostí a přízemními zájmy.
Když někdo trpí těmito vadami charakteru a přece se zdá být inteligentní, pak je to opravdu jen zdání. Je to projev inteligence dravců, kteří dovedou dobře chytat kořist, ale kteří si nedovedou ani noviny přečíst. Tím chci říci, že v takových případech jde o vyniknutí ve velmi úzkém oboru, ale to už je ovšem jen specialisace, nikoli inteligence."

Autorka se snaží vidět digitální technologie v širším kontextu - řeší od jakého věku, co za obsah, proč, kdy. Autorka (zjednodušuji) o technologiích říká, že čím dříve, tím hůře. Čím rychlejší střihy a agresivní obsah, tím hůře. Vzdělávací a kreativní obsah hodnotí pozitivně, strávený čas u technologií se ale nesmí brát z času vymezeného spánku, vzdělání, sportu, rodině a kamarádům. Je důležité si uvědomit, o jaké aktivity dítě přichází v čase, kdy kouká do tabletu. Ohledně technologií rozhodně doporučuje domluvit pravidla a předem se dohodnout, co se stane při jejich nedodržení.
V průběhu knihy se dozvíme řadu tipů a rad jako nepoužívejte tablety k uspávání, posilujte to, co se daří, pravidla tvořte společně s dítětem, jděte příkladem, využívejte rodičovský software (ze začátku, než se dítě na webu osamostatní), mluvte včas o pornu (porno viděla téměř čtvrtina českých dětí ve věku 8-11 let), motivujte děti k tomu, aby si našly záliby ad.
Nejzajímavější mi vlastně přišla až poslední část knihy, která je mj. o spánku, dopaminu, sportu.
Autorka popisuje škodlivost multitaskingu (narušuje schopnost soustředění a spánek) a modrého světla (které mimochodem vnímá v noci miminko přes zavřená víčka, pokud maminka u kojení kouká do mobilu). Nedoporučuje digitální technologie 60-90 min před spaním, a to nejen kvůli modrému světu (které lze odstínit), ale také kvůli nadměrné kognitivní stimulaci. K takové stimulaci dochází nejen večer, ale také během denního používání technologií, takže i toto může ve výsledku vést ke kratšímu a méně kvalitnímu spánku. Stres nahromaděný v důsledku vysoké kognitivní stimulace (hry, rychlý mediální obsah, komunikace) lze uvolnit fyzickou aktivitou.
"Dnešní teenageři si na problémy se spánkem nejčastěji zadělávají tím, že si večer píší s kamarády, scrollují na sociálních sítích nebo sledují videa." A v noci by měly být mobily jinde než kde se spí! Kupte normální budík. Spánek autorka považuje za zcela zásadní, protože jeho dlouhodobý deficit má u dětí a dospívajících důsledky jako zhoršené soustředění a paměť, poruchy nálady, úzkosti, deprese, hyperaktivita, užívání drog, alkoholu, nadváha atd. Za zmínku stojí, že z jednoho rozsáhlého výzkumu se zjistilo, že dnešní děti spí v průměru o hodinu méně než jejich rodiče nebo prarodiče, když byli dětmi.
Pro podporu bdělosti, zlepšení kognitivních funkcí, paměti a nálady autorka doporučuje, aby byly děti ráno aspoň 10 minut venku. Pro podporu zdravého vývoje zraku a prevenci krátkozrakosti doporučuje denně alespoň 2 hodiny pobytu venku. Zhoršení zraku dětí se (už dnes) nepřičítá obrazovkám, ale pobytu v převážně vnitřních prostorách.
Schopnost unitaskingu lze podpořit aktivitami, při kterých je zapotřebí soustředění, naučit děti rozumět svým emocím (když sedne k úkolu a najednou je neklidné, podrážděné, hledejte příčinu a jak s ní pracovat), rozdělit úkoly na menší kroky, při úkolech odložit mobil do jiné místnosti. Pozornost věnovaná obrazovkám je hyperpozornost (úplné pohroužení), ale při učení potřebujeme tzv. zaměřenou pozornost. Příliš mnoho koukání do obrazovek může schopnost zaměřené pozornosti narušovat.
Další zajímavé tipy: digikupóny (časy na papírcích, které vydáte na týden a dítě s nimi hospodaří), tech-free zóny (kde jsme bez mobilu a podobných zařízení), rodinné sešlosti bez technologií, rozkreslit denní aktivity do koláčového grafu, digitální dohoda (autorka dává odkaz na ukázku).

"I pouhý fakt, že děti častěji zhlédnou reklamu na čokoládové tyčinky a limonády, zásadně mění jejich chuťové preference a stravovací návyky."

"Někdy se rodiče obávají učinit velká rozhodnutí nebo omezení. Taková nejistota ale vytváří nejistotu i v dětech. Spolehněte se na to, že k porušování limitů bude docházet. Pokud jsou však hranice pevné a otevřeně jste si o nich promluvili, dítě ví, na jakém poli se může pohybovat a co už je "přes čáru". Buďte si jistí vlastními pravidly a nebojte se je vyžadovat od svých dětí, ale i od dětí navštěvujících vaši domácnost."

"Během života a skrze emocionálně náročnější situace, které s přibývajícím věkem přicházejí, se pak obrazovky mohou stát hlavním způsobem, jak překonávat složité situace. Tento motiv používání digitálních technologií je pak jedním z nejnebezpečnějších zejména proto, že přispívá k vytváření závislosti na nich."

"Všudypřítomné telefony a lákavé digitální obsahy naši pozornost neustále svádějí a perou se o ni. Často pak odbíháme myšlenkami i jednáním z reálného světa do toho digitálního a tam přepínáme z jedné aplikace na druhou. Schopnost hluboké práce a soustředění tak může být značně narušena. Dlouho se učit, vytrvat myšlenkami u nudného výkladu ve škole, ponořit se do intelektuálně náročné práce - to vše se pak stává těžší a těžší. Pomáhejte dětem najít a používat strategie, jak se soustředit, nenechat se vyrušit notifikacemi na telefonu a myšlenkami na novou hru nebo to, co se asi právě teď děje na sociálních sítích."

2 10.08.2024

Jako vždy se nám Fiškus a Pettson líbili. Příběh je docela krátký. Ilustrace skvělé.

2 28.06.2024

I kdyby byla pravda jen polovina z toho, co autor předkládá, tak posazovat děti před obrazovky (ať už jde o televizi, počítač, mobil...) je docela průšvih. Vývoj mozku je závislý na tom, jak se používá. A dětský mozek ve vývoji je. Autor považuje za škody způsobené digitálními médii např. desenzibilizaci v důsledku hraní násilných her a sledování násilných filmů, povrchní uvažování, osamělost, deprese, nadváhu, narušené sebeovládání, poruchy pozornosti a mnohé další.
Kniha obsahuje řadu zajímavých poznatků. Třeba že multitasking je vlastně aktivní trénování povrchnosti a neefektivnosti. Také způsob, jakým čteme na netu ("surfujeme" po povrchu, čteme zkratkovité titulky, překlikáváme) zmenšuje hloubku zpracování (mozek se tím trénuje v povrchnosti). Jak používání navigace otupuje naši schopnost zorientovat se. Jak si kvůli tomu, že ihned můžeme vše vygooglit, uchováváme méně vědomostí. Že u bilingvních lidí propuká demence později. Že člověk s mozkem s projevy Alzheimerovy nemoci v pokročilém stádiu může být duševně naprosto normální a čilý (souvislost s předchozím způsobem života jako vzdělání, duševní výkonnost). Že dítě poté, co sleduje moderní dětský animovaný film (tj. s rychlými střihy), má po shlednutí filmu výrazně sníženou schopnost sebeovládání (naopak koncentrace při tom, když si dítě kreslí, sebekontrolu výrazně zlepšuje).
V závěru knihy dává autor stručné praktické tipy, jak se udržet mentálně fit. Co se týká digitálních medií a dětí, doporučuje omezit dávkování, protože to je podle něj jediné účinné opatření.
Kniha je napsaná dost těžkopádně. Možná je to překladem (např. se slovem "vposledku" jsem se zatím nesetkala). Nesedl mi ani autorův styl, jakým vyvozuje závěry a kombinuje témata. Přestože kniha obsahuje řadu zajímavých informací, jako celek mi přijde průměrná.

2 27.06.2024

Globální pohled na svět. Autor neřeší jednotlivce ani jednotlivosti. Předkládá statistiky, fakta a výpočty. Třeba o objemech cementu, oceli, plastů a čpavku (potřebný na výrobu hnojiv), které jsou podle něj zákaladními pilíři moderní civilizace. Na množstvích světové spotřeby těchto materiálů ukazuje, jak moc jsme závislí na fosilních palivech.
Zajímavé jsou také autorovy přepočty energie potřebné k získání chleba, masa, rajčat atd. vyjádřeno množstvím nafty. Dále se kniha věnuje tématu globalizace od úplných počátků (plachetnice) až po dnešní dobu.
Na základě historie předvídá autor další pandemie (2-3 do roku 2100) a klade otázku, zda svět podnikl nějaké rezolutní kroky po předchozích pandemiích. Konstatuje, že ne a že příště budeme stejně napřipravení (např. nepřejdeme na nákladnější decentralizovanou výrobu).
Autor se nepovažuje za optimistu ani pesimistu, ale za vědce. Opakovaně se pozastavuje nad tím, jak lidé věří předkládaným zprávám a nepodloženým odhadům vývoje budoucnosti.
Kniha rozšiřuje obzory a směruje pohled dál než jen na osobní potřeby a vlastní domácnost.

"Snahy vyhnout se zbytečné spotřebě energie, snížit znečišťování vzduchu a vody a zajistit příznivější životní podmínky by měly být trvale naléhavými požadavky, nikoli náhlými zoufalými kroky k odvrácení katastrofy."

"Aby jekékoli účinné závazky přinesly požadovaný výsledek (výrazné snížení, ne-li úplné odstranění emisí skleníkových plynů), budou nákladné a budou muset trvat minimálně dvě generace, jenže dokonce ani drastické redukce daleko překonávající cokoli, co si dokážeme reálně představit, nebudou po desetiletí vykazovat žádný přesvědčivý přínos. To nastoluje mimořáně složitý problém v podobě mezigenerační spravedlnosti - tedy našeho neutuchajícího sklonu takzvaně diskontovat budoucnost."

"Budoucnost není nikdy předem daná. Její podoba záleží na našich skutcích."

2 04.06.2024

"Bong-kchrrr-bong-kchrrr-bong-kchrrr." Opravdu moc povedené, líbilo se.

2 24.03.2024

První část knihy vysvětluje, co je glukóza, jak vzniká, proč je důležitá. Druhá část popisuje, proč jsou prudké vzestupy a poklesy glykemické křivky škodlivé. Často je řeč také o fruktóze a o tom, že škodí víc než glukóza (což neznamená, že nemáme jíst ovoce, ale že ho máme jíst celé a ne ve formě smoothie, džusů a fruktózových sladidel). Třetí část představuje 10 triků, jak glykemickou křivku zploštit a vyhnout se tak negativním následkům nevyrovnané glykémie jako jsou neustálý hlad, neodolatelné chutě, chronická únava, špatný spánek, akné, artritida, deprese, srdeční onemocnění, cukrovka atd. atd.
Autorka doporučuje např. jíst jídlo v pořadí vláknina, pak bílkoviny/tuky a až nakonec sacharidy, hlídat si vyrovnanou glykemickou křivku především ráno, sladkosti připojit k jídlu jako dezert a nejíst je jako samostatnou svačinu, hýbat se po jídle, dát si před samostatnou sladkostí sklenici vody s lžící octa, sacharidy konzumovat v kombinaci s bílkovinami a/nebo tuky apod.
V knize je spousta příběhů posbíraných na instagramu autorky a spousta grafů. Kniha je čtivá, místy vtipná a velmi srozumitelná (někdy se mi zdálo zjednodušené vysvětlení na úkor přesnosti). Autorka se odkazuje na studie, takže koho zajímá víc, může si dohledat další zdroje.
Faktem je, že nejvíc glykemickou křivku zploštíme, když vynecháme sacharidy. Ale toto doporučení by většina lidí nestrávila. Takže jde autorka mírnější cestou, snaží se o relativní přístup (zda je dané jídlo pro nás vhodné nebo ne záleží mj. také na tom, co bychom si dali jiného místo něho) a říká, že i malá změna je lepší než žádná změna.
Kniha je vhodná hlavně pro ty, kdo chtějí pro své zdraví (a obvod pasu) něco udělat, nechtějí svůj životní styl ani stravu nijak zásadně měnit a jsou ochotní k malým změnám. Některé z doporučovaných triků jde skutečně zařadit velmi snadno. Většina triků je vlastně v souladu se současnými výživovými doporučeními - zařadit zeleninu, nebát se tuků, jíst pestře, sportovat.

2 19.02.2024

Optimistické, idealistické, sociální. První část knihy se věnuje sekulární etice - ukazuje nenáboženské důvody, proč se chovat morálně (eticky). Druhá část knihy je praktičtější, věnuje se bdělosti, emocím, několika typům meditace apod.
Četlo se to dobře. A ano, určitě by to tu vypadalo úplně jinak, kdyby takovým způsobem přemýšlelo více lidí.

"Ten nejpodstatnější problém, myslím, spočívá v tom, že věnujeme příliš mnoho pozornosti vnějším věcem, hmotným stránkám života, a zanedbáváme etický rozměr a naše vnitřní hodnoty."

"... musíme si však být vědomi toho, že potíže nikdy nevyřešíme jenom tím, že se zavedou nové zákony a nařízení. Zdroj problémů totiž spočívá v rovině jednotlivce. Když lidé postrádají integritu a morální hodnoty, žádný systém zákonů a nařízení nebude stačit. Pokud lidé upřednostňují materiální stránku věci, pak budou stále přetrvávat nespravedlnost, korupce, nerovnost, nesnášenlivost a hrabivost - vnější manifestace zanedbávání niterných hodnot."

2 13.04.2023