Petrush komentáře u knih

Publikace je souborem článků, které autorka psala v letech 1998-1999. Teď máme rok 2023 a nutno konstatovat, že v tradičním školství se toho od té doby změnilo jen málo. Nejspíš proto, že mýty o vzdělávání jsou hluboce zakořeněné a - jak autorka na začátku knihy uvádí - výchova dětí a jejich vzdělávání jsou oblastmi, kam poznání proniká velmi obtížně.
Autorka se věnuje přetrvávajícím mýtům ve vzdělávání a postupně se k nim v jednotlivých článcích vyjadřuje. Chtělo by to podle mě více citací a občas jsem se neztotožňovala se závěry či argumentací, ale celkově moc doporučuji k přečtení.

Některé ze zmiňovaných mýtů:
Děti nemohou ve škole dělat jen to, co je baví.
Známka je pro dítě odměnou, jako je mzda odměnou za práci dospělého.
Všechny děti se musí učit totéž.
Hlavní je, aby učitel uměl dobře vyložit látku a udržel si ve třídě disciplínu.
Díte se musí naučit poslouchat.
Odpovědnosti dítě naučíme tím, že jsme důslední a neustále je kontrolujeme.
Odměny a tresty jsou důležitými prostředky výchovy a vzdělávání.
Škola musí představovat pro dítě určitý stres: připravuje je tak nejlépe na život, kde také bude muset čelit stresu.
Ve škole by šlo ledacos změnit, kdyby bylo méně dětí ve třídách.

"Děti ve škole nepotřebují zábavu a hru, jak se často mylně chápou alternativní přístupy: klíčem ke kvalitnímu učení je zejména smysluplnost, přiměřenost učiva a metod věku, vlastní aktivita dětí, spolupráce a pohoda."

"Známkováním bereme učení jeho vlastní smysl, tj. vědomé, z vnitřní potřeby motivované osvojování informací a dovedností. Učení se tak degraduje na prostředek ke sběru dobrých známek či vyhnutí se známkám špatným."

"Ačkoliv učitel by měl být především autoritou ve smyslu vyzrálé osobnosti, jeho působení ve třídě je především mocenské. Tradiční škola je na moci učitele přímo založená."

K tématu zodpovědnost vs. poslušnost: "Dohlížením na plnění zadaných úkolů, k nimž se dítě nemá právo jakkoli vyjádřit, vychováváme především poslušnost. Platí to v rodině i ve škole."

"Tresty a odměny jsou pouhou náhražkou tam, kde selháváme ve vytvoření podmínek pro fungování vnitřní motivace. Mnoho lidí si však přesto nedovede vzdělávání i výchovu bez trestů, odměn a pochval představit. Většina učitelů i rodičů stále věří v jejich pozitivní funkci.
Není sporu o tom, že odměny a tresty přimějí člověka, aby něco udělal či neudělal. To nelze popřít. Mýtem je však víra v jejich dlouhodobý pozitivní účinek."

"K zákonitostem odměn patří, že ubíjejí původní vnitřní motivaci a vytvářejí závislost na vnější motivaci."

"Jádrem učitelské profese je vytvářet ty nejlepší podmínky pro to, aby se děti mohly, chtěly a uměly učit."

"Pro dobrý psychický vývoj dítěte je důležité přijetí sebe sama jako dobrého hodnotného člověka. Jestliže začne dítě podmiňovat svou hodnotu důkazem, že jsem lepší než druzí, představuje to pro něho velké riziko. Jeho hodnota jako by spočívala mimo něj, závisí na kvalitách někoho jiného."

2 26.02.2023

Romantická oddychovka, od autorky takový slabší průměr.

2 21.02.2023

Pořád stejné. Stejně dobré. Prostřední část byla slabší (např. vložené povídky).

"Vy máte nějakou úchylku na listí? Viděla jste, kolik ho v parku je? To bych radši hrabal písek na Sahaře..."

2 09.02.2023

Celá knížka se zabývá tím, jaký má minulost a výchova rodičů vliv (často nevědomý) na to, jak se pak chovají ke svým dětem a jak je vychovávají. Autorka se v první části věnuje tématům jako např. boj o moc s dítětem, urážky a ponižování dítěte, nálepkování (lenoch, stydlivka, nešika apod.), narušování soukromí, trestům, fyzickým trestům, když rodiče dítě rozčiluje svou povahou, když rodič dítě nedokáže mít rád nebo jedno z dětí má raději atd. atd. Ve druhé části rozebírá příčiny, např. vyčerpanost, hormony, opakující se minulost, soupeření, vyhýbání se emocionální bolesti, věrnost zvykům rodiny rodičů ad. Třetí část se zaměřuje na jednotlivá období vývoje dítěte od těhotenství až po dospělost a v čem to které období bývá pro rodiče náročné a proč. Poslední část jsou praktická cvičení. Autorka v ní postupně prochází typy problémů z první části a dává k nim otázky a náměty k přemýšlení.
V knize by mohlo být více odkazů na zdroje. Stojí za přečtení, pokud je čtenář ochoten přemýšlet o sobě, své minulosti a zpracovávat svoje pocity. Věřím tomu, že v ní určitě něco každému brnkne na jeho strunu.

"Čím víc rodič uplatňuje svou moc nad dítětem a chová se autoritářsky, tím víc se dítě musí bránit, aby si udrželo pocit své identity. Dítě, zapletené do hry o moc, nemá jinou volbu než vzdorovat, aby nemuselo popřít sebe sama."

"Trestat děti je boj proti pocitu bezmoci. Když trestáme, máme iluzi, že jednáme, že "něco děláme", aby věci fungovaly lépe."

2 27.11.2022

Autorka představuje 12 způsobů myšlení, které vedou k tomu, že žijeme v mentálním vězení. Např. role oběti, mechanismus vyhýbání, zanedbávání sebe sama, pocity viny a studu, omílání "co by kdyby", snaha změnit ostatní podle svých představ a očekávání, trpkost a výčitky vůči partnerovi, život ve strachu, svázání předsudky, neschopnost odpuštění ad. Na konci každé kapitoly je pár tipů, jak v daném tématu pokročit a udělat změny k lepšímu. Na většinu věcí jsem narazila už jinde, ale tady to je výborně sepsáno. Kapitoly jsou překvapivě krátké a přitom výstižné.
Autorka knihu napsala ve svých 93 letech. Hlavní poselství je v tom, že život je dar, který ale nevyužijeme nebo dokonce sabotujeme, když zůstáváme zajatci v mentálním vězení, které si sami svým myšlením vytváříme. A že každý si může zvolit, jak bude smýšlet a jak bude reagovat.
Výborná kniha. A navíc mi přišla kvalitně přeložená.

"Člověk ale dost těžko může volně žít a dýchat, pokud se neustále snaží někoho změnit, do většiny situací vstupuje s předem danou představou, jak se věci mají, a pořád si hlídá, jaké má kdo skóre. Podmínkou vnitřní svobody je totiž uvědomit si, že máme vždycky na vybranou, jak budeme reagovat."

"Dokud má člověk potřebu si pořád něco dokazovat, neskutečně ho to svazuje."

2 04.11.2022

Kniha dává hodně otázek. Odpovědi nedává žádné. Ale těch otázek a námětů k přemýšlení...

2 04.09.2022

V knize je spousta zajímavých poznatků, které má autor podložené dlouhou praxí. Je napsaná poněkud těžkopádně a není moc čtivá, což je škoda (autor sám v úvodu přiznává, že neumí moc čtivě psát). Občas mi unikalo, jak autor něco z něčeho vydedukoval. A občas mi přišly některé příčiny-důsledky dost zjednodušené.
V první části knihy najdeme poznatky od těhotenství až po dospělost. Autor zmiňuje důležitost rituálních procesů (období vzdoru, začátek dospívání a po dokončení střední školy uvítání "dospělého dítěte").
Dál rozebírá role v rodině, vazby dítěte k mámě, tátovi, sourozencům, vazbu máma a táta, máma a sourozenci atd. Upozorňuje na rizika střídavé péče a dává pro ni určitá doporučení. Kritizuje situaci, kdy starší dítě chodí do školky, když je máma doma s mladším. A také kdy dítě musí chodit do školky a není na to ještě niterně připravené.
Dál se autor věnuje konkrétním 16 "maličkostem". Mezi tyto "maličkosti" patří např. naučit děti rozlišovat hlad a chuť a neplýtvat jídlem, dostatečně děti mazlit (protože něhou nelze rozmazlit), dávat dětem dostatek a ne nedostatek ani přehršel podnětů (přičemž nuda není špatně), pořídit dětem sourozence nebo aspoň parťáka v rodině přátel či příbuzných, dbát na pravidelný spánek, dostatek pohybu (běhání venku místo sezení u tabletu), osamostatňovat děti (v pravý čas a vhodným způsobem), naučit děti být užitečný (děti mají mít povinnosti - činnosti užitečné pro ostatní. Uklízet hračky není povinnost, ale samozřejmost), vytvářet pohodovou rodinnou atmosféru, zajímat se, povídat si atd.
Opakovaně je v knize zmiňovaný obrovský význam vazby s mámou a důležitost něhy a doteků (dítě si tuto potřebu nemá sytit s paní učitelkou v mateřské školce, ale s rodiči, hlavně s mámou), kopírování vzoru, sexuální identita, role tatínků, jejich chování k mámám/ženám (v žádné knížce o výchově jsem se ještě nesetkala s tak "proženskými" radami mužům, např. že muž má ženu respektovat/ctít jako první a ona má vlastně "za to" respektovat/ctít jeho). Autor zmiňuje důležitost chválení resp. důležitost konstatování reálných dovedností (místo "ty jsi šikulka").
Za klíčovou rodičovskou výchovnou kompetenci považuje emoční neutralitu (uvědomovaným způsobem kontrolujeme svoje emoce, abychom nereagovali způsobem, který by dítě poškodil). K tomu je podle něj potřeba ještě schopnost většího nadhledu a vlídná trpělivost.
Každé dítě je jiné a má jiné potřeby a na rodičích je, aby každému dítěti dávali to, co je optimální zrovna pro něj (a ne pro sourozence nebo co si myslí, že by potřebovat mělo). V závěru knihy se autor krátce věnuje tématu školy a učitelů. Nemáme přenášet svou odpovědnost za děti (výchovu) na instituce.
Líbila se mi závěrečná kapitola Užitečné tipy, kde autor částečně shrnoval již řečené a také útržkovitě zmiňoval svoje různé další postřehy. Jméno růže v doporučené literatuře docela překvapilo.
Knížka je hutná a stojí za přečtení. Věřím, že si tam každý najde to svoje. Při hodnocení jsem váhala mezi 3 a 4 hvězdičkami.

"Děti vám vždy "odpustí", že neměly nejmodernější věci, ale neodpustí vám, že jste nebyli doma a nebyli spolu."

2 20.08.2022

Od knihy jsem neměla žádné očekávání, o to větší přišlo překvapení. Není to vlastně kniha o výchově, je to kniha o bytí rodičem resp. o bytí vědomým člověkem. První cca dvě třetiny knihy mi přišly výrazně lepší než závěr. Autorka se často opakuje, např. "Jak můžete naučit děti respektu, když nerespektujete sami sebe? Jak můžete děti naučit sebeúctě, když nemáte úctu sami k sobě?" apod.
Autorka doporučuje zahodit očekávání a plány pro své děti, nechat je být a nechat je rozhodovat v tom, na co stačí. Velmi podobné rady (včetně tématu emočních zranění) se dočteme např. v knize Kéž by to naši četli, akorát každá z autorek to popisuje jinými slovy. Rovněž kniha Dítě na vlastní pohon vlastně radí něco dost podobného a v ní to autoři pojali vědečtěji s odkazy na studie.
Autorka Vědomého rodiče na to jde přes osvobození od posuzování, hodnocení, analyzování, od svého ega (popisuje ego vnější image, ego dokonalosti, ego lpící na společenském postavení, ego, které lpí na konformnosti a přizpůsobivosti, ego lpící na udržení kontroly nad druhými), přes emoční zranění, posazení se se svými emocemi, přijetí reality místo snahy o její změnu, přes důvěru v život, ve štěstí právě teď a ne "až...". Klade důraz na to, že je potřeba na děti (a vlastně nejen na ně) reagovat ne ze svého ega a nahromaděných emočních zranění (která si často neseme ze svého dětství), ale vědomě, bděle, přítomně, adekvátně dané situaci.
Říká, že vše záleží na tom, jak si danou skutečnost interpretujeme. A také že pokud se rodiče zaměřují při svém přístupu k přítomnosti na to, co jim chybí, co nemají a postrádají, začnou to jejich děti kopírovat a nahlížet na svět očima nedostatku.
S dětmi doporučuje zavést hlavní a pružná pravidla, podporovat v dětech autenticitu (vnitřní bytí) a sebeovládání (vycházení s druhými lidmi), aby si mohly osvojit schopnost vědomého jednání. Těšit se z krásy obyčejnosti svého dítěte, zaměřovat se na proces, nikoli na výsledek. Vyjadřovat vděčnost. A rozvíjet rodičovské umění vyjednávání a umění odevzdání se.
Zlobení zrcadlí nenaplněné emoční potřeby dítěte - tj. je nutné přijmout svůj podíl na chování svého dítěte. Obecně autorka odmítá tresty a doporučuje místo trestů poukazovat na to, kdy se dítě chová žádoucím způsobem. Najít v tom, co udělalo špatně, aspoň špetku toho, co udělalo dobře. A doplňuje to otázkou: "Věříte tomu, že vaše dítě potřebuje být motivováno tím, co je v něm dobré, anebo má být spíše motivováno trestáním?" Nicméně v závěru knihy některé tresty zmiňuje (postavení do kouta, domácí vězení, odebrání oblíbené hračky nebo činnosti). To mi sice osobně moc nesedlo, ale v kontextu se to dá chápat asi tak, že reakci na dítě je potřeba přizpůsobit svému i jeho temperamentu a osobnosti. Takže jinak budeme jednat s poddajnými dětmi a jinak s rozhodnými, energickými a tvrdohlavými. Mimochodem proto jsou vlastně jakékoli konkrétní výchovné rady liché.
Knihu považuji za přínosnou a inspirativní. Je to mix východní filozofie a západního myšlení. Určitě nemusí sednout každému. Jak už jsem psala, autorka se až moc často opakuje (i když uznávám, může to být záměr) a závěr mi přišel slabší, takže nedávám plný počet hvězdiček.

Několik náhodně vybraných citátů:

"...naše děti nepotřebují naše představy, očekávání ani naši nadvládu či kontrolu, ale jediné, co opravdu potřebují, je to, abychom na ně byli vyladění celou svou pozorností a byli jsme s nimi plně přítomní."

"Změny v chování dětí vycházejí ze změny ve vztahu s jejich rodiči a jsou jejím důsledkem."

"...často projevujeme svým dětem souhlas a ocenění za jejich činy, nikoli za jejich pouhé bytí. Oslavovat a oceňovat bytí svých dětí znamená dovolit jim existovat bez našich svazujících očekávání. Znamená to těšit se z jejich existence, aniž by tyto musely udělat jedinou věc, cokoli dokázat nebo dosáhnout jakéhokoli cíle."

"Žijeme jen velmi málo v přítomnosti a nemáme čas na vychutnání si neobyčejnosti našeho obyčejného života."

"... je nezbytné přijmout své děti takové, jaké jsou." (a k tomu doplním název jedné z podkapitol: Své dítě dokážeme přijmout pouze do takové míry, do jaké přijímáme sami sebe)

"Lpění našeho ega maskuje naše strachy..."

"Prostřednictvím svých dětí můžeme podobně jako v divadle přihlížet celému představení svých vlastních nezralých projevů, a to ve chvílích, kdy v nás naše děti vyvolávají intezivní emoce..." (a k tomu dodává, že děti ty pocity nevyvolávají, pouze probouzejí nezpracované emoční problémy našeho dětství. Ale my je za své vlastní intenzivní emoční reakce obviňujeme.)

"Kdybychom se přestali pouštět do typických bitev "buď já anebo ty" a namísto toho jsme si řekli: "Všichni okolo mě jsou mým zrcadlem", reagovali bychom na náročné situace úplně jinak. Tradiční dynamika "rodič versus dítě" by ustoupila do pozadí a namísto ní bychom si uvědomili, že naše děti jsou často moudřejší než my a dokáží napomáhat našemu duchovnímu vývoji stejně účinně, jako my napomáháme jejich vývoji."

"Výchova nemůže být založena na přístupu "Už jsem řekl, a hotovo"".

2 22.05.2022

Sice je už v názvu knihy uvedeno "v širších souvislostech", ale stejně mě ta šíře překvapila. V první kapitole se dočteme např. o Sokratovi, Platónovi, Keplerovi, Darwinovi, Newtonovi a mnoha dalších. Autorka probere mj. evoluci, kvantovou fyziku, teorii strun, astrologii, fraktály. V knize také opakovaně zmiňuje teorie, o kterých říká, že sice nejsou v současné době vědeckou komunitou uznávány, ale že stojí za to o nich přemýšlet. Na příkladech uvádí, že dříve byly taky některé teorie ve své době nepochopeny, jejich autoři zesměšněni, potrestáni a čas pak ukázal, že jejich teorie byly více či méně správné.
Celkově na mě kniha působí poněkud nevyváženě a nerovnoměrně. Jakoby kompilát kapitol, které spolu někdy ne úplně souvisí a nenavazují. Některé kapitoly jsou psány naprosto srozumitelně (např. ta o rodokmenu), jiné jsou tak odborné, že vypadají spíš jako článek do odborného časopisu (např. ta o laboratorních metodách a diagnostických genetických vyšetřeních).
Obecně autorka v knize cituje, ale často se také dočteme "bylo prokázáno, že..." bez odkazu na citaci. Vzhledem k citovaným zdrojům nelze publikaci považovat za čistě vědeckou (cituje např. web celostnimedicina.cz).
Dočteme se, že geny nejsou až tak určující, jak se dlouho předpokládalo (vyjma určitých geneticky podmíněných chorob, kterým je určena jedna kapitola). Naopak se ukazuje, že činnost konkrétních genů se vypíná a zapíná v závislosti na prostředí, a to jak vnějším, tak vnitřním (strava, stres, láskyplné vztahy, spánek ad.).
Autorka zajímavě popisuje řídící procesy lidského těla, metabolismus, mikrobiom, hormony. Dává doporučení ohledně toho, co můžeme v našem vnějším a vnitřním prostředí ovlivnit (konkrétně se věnuje stravě, dýchání, meditaci, pohybu, spánku). Jde vesměs o aktuální doporučení, která se lze dočíst i v jiných publikacích (např. Cirkadiánní kód, Proč spíme, Velmi osobní kniha o zdraví, Proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda). Vlastně nic až tak překvapivého či podrobného nepřináší. Témata jako hormonální disruptory, pesticidy, znečištěné životní prostředí zmiňuje autorka jen stručně. Při doporučování jednotlivých potravin by se podle mě hodilo kromě benefitů upozornit také na rizika (např. kontaminace ryb).
V závěru knihy je část věnovaná psychice, emocím, archetypům, hlubinné psychologii. Je to sice všechno zajímavé a čtivě napsáno, ale vlastně je to (a vzhledem k rozsahu asi být musí) takové klouzání po povrchu. Je potřeba to brát jen jako přehled a v případě zájmu si o tom zjistit víc.
Zajímavá mi přišla kapitola psaná z pohledu teorie systémů.
Vydání knihy mi nesedlo - formát A4, hodně těžká. Na modré písmo jsem si zvykla bez problému. Alegorický styl ilustrací se ke knize hodí.
Kniha má celkem široký záběr, pokrývá hodně témat do různé hloubky, zdůrazňuje velký význam psýché. Některé kapitoly mě zaujaly víc, jiné míň.

"Tři základaní vlivy dané geny, psýché a prostředím nejsou od sebe jasně oddělitelné, naopak tvoří velmi provázaný systém, kdy jedna složka ovlivňuje druhou. Toto je potřeba mít vždy na paměti. A to je také hlavní poselství této knihy."

2 20.04.2022

Po přečtení skvělé knížky Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly jsem chtěla určitě přečíst i "pokračování" Sourozenci bez rivality. Kniha nezklamala. Spousta tipů, jak podpořit dobrý vztah mezi sourozenci: místo popření negativních pocitů je připouštět, nechat dítě tyto pocity nakreslit nebo napsat, děti nesrovnávat, nepřisuzovat jim role, nevěnovat pozornost agresorovi, ale poraněnému, nechat řešení sporu na dětech, zamezit fyzickému ubližování (děti od sebe oddělit), složité opakující se problémy řešit společně s dětmi (nechat je vyjádřit se, sepsat návrhy řešení - toto je podrobně popsáno např. v knize Výchova bez poražených). Autorky dál doporučují, aby každý rodič s každým dítětem trávil pravidelně čas zvlášť (a v tomto čase nemluvil o ostatních sourozencích), nebát se vyrážet na výlety občas odděleně místo všichni společně atd.
V knize je řada příběhů, příkladů dialogů, četlo se to velmi dobře. Nicméně Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly považuji za přínosnější a zdařilejší.

2 10.12.2021

Srozumitelně a čtivě napsaná kniha, akorát se informace stále dokola opakují, takže by se dala zkrátit na polovinu. Autor vidí základy zdraví ve třech věcech - kvalitním spánku, časově omezené konzumaci jídla (TRE time-restricted eating) a cvičení. Prvním dvěma tématům se v knize věnuje nejvíc. Doporučuje časově omezené stravování, tj. jíst jen v průběhu 8-12 hodinového intervalu za den a večeřet aspoň 3-4 hodiny před spaním. Pro kvalitní spánek doporučuje vyhýbat se ve večerních hodinách modrému světlu a strávit přes den aspoň 1-2 hod venku na přirozeném světle.
Autor vidí v TRE řešení celé řady zdravotních potíží včetně civilizačních nemocí a průběžně zmiňuje výsledky nejrůznějších studií, které dokazují prospěšnost TRE. Zajímavá knížka, i když je otázka, nakolik jsou obsažené informace nové a převratné. Spíš jsme na ně "jenom" v naší moderní konzumtechnodobě zapomněli.

2 16.10.2021

Žádná romantická oddychovka (kdyby si to náhodou někdo myslel, jako jsem si to myslela já). Román z jednoho temného období v dějinách Španělska. Popisy mě nevtáhly, útržky z článků, archívů a rozhovorů tomu kupodivu moc nepomohly. Postavy těžko uvěřitelné. Osudy některých postav dál nezmíněné. Konec zničehonic.
Je to historický román (jak autorka sama píše hned na začátku doslovu). Ale přitom nepřekypuje historickými fakty, spíš se snaží přiblížit atmosféru doby. Nemůžu se zbavit dojmu, že kniha měla daleko větší potenciál.
Trochu mě překvapuje, že téma ukradených dětí, kolem kterého se celá kniha točí, není v anotaci knihy vůbec zmíněné.

2 05.06.2021

Autor se v první polovině knihy věnuje tomu "jak to nedělat a proč". Podrobně a s odkazy na studie popisuje, proč nefungují odměny a tresty a jaké mají dlouhodobé důsledky. Ve druhé polovině knihy pak předkládá obecné rady, jak to dělat jinak. Nedává konkrétní návody krok za krokem, ostatně to ve výchově ani nejde, ale popisuje respektující přístup - snažit se dávat najevo bezpodmínečnou lásku, dávat dítěti možnost podílet se na rozhodování a řešení problémů, dívat se na situaci z pohledu dítěte. V kapitole o pohledu dítěte se autor věnuje také tématu morálky a jak ji dětem předat. Mezi další tipy a rady patří nespěchat, méně mluvit a více se ptát, přehodnocovat své požadavky ad.
V knize je kolem 200 citací, mnohdy s komentáři. Sice se mi líbí, když autor dává odkazy na zdroje, ale v případě této knihy to už na mě působilo přehnaně.
Celkově mi kniha přišla zajímavá, inspirativní, ale asi mi úplně nesedl styl, jakým je napsaná. Ani překlad tomu moc nepomohl, protože některé věty působí dost kostrbatě.
Každopádně zase další střípek do mozaiky respektujícího rodičovství.

2 25.10.2020

Od autora se mi líbil Svět bez stížností, tak jsem se rozhodla přečíst i Vztahy bez stížností.
Autor říká, že každý z nás je nedílnou součástí každého svého vztahu a pokud chceme vztah změnit, máme změnit sebe a svůj pohled. Změnit to, co si o tom druhém i o sobě vyprávíme ve své hlavě. Nepřít se o skutečnost. Nestěžovat si a místo toho vyjadřovat své potřeby a konstruktivně hledat řešení.
V jedné z kapitol autor např. píše, že si nemáme brát komentář někoho jiného osobně. Tento komentář je sice osobní - ale pro toho, kdo nám ho sděluje (je o něm a jeho potřebě). Když dal toto autor mj. do kontextu emočních jizev z dětství, došel k podle mě velmi zajímavému poznatku, že chování rodiče je vnějším vyjádřením jeho problémů, nikoli problémů dítěte.
V jedné z kapitol se autor podrobněji věnuje stěžování a jeho důvodům. Bylo to trochu opakování ze Světa bez stížností, ale vůbec to nevadilo.
Kniha je proložena řadou vtipných citátů, konkrétních příkladů a příběhů a také různých cvičení. Ta jsem sice neprováděla, ale i přečtení jejich zadání napomáhá dalšímu porozumění autorovým myšlenkám.
Někdy mi přišlo, že si autor věci interpretuje tak, jak se mu to hodí a že jiná interpretace by byla úplně stejně dobře obhajitelná.
Celkově zajímavá knížka, která nabízí trochu netradiční pohled na vztahy.

2 02.08.2020

Romantická oddychovka. Víte, že všechno dobře dopadne a těšíte se na to. Bylo fajn, že se vše netočilo jen kolem hlavní hrdinky, ale byl tu prostor i pro jiné osoby a jejich příběhy. Jen ta změna z městské líné paničky na dříče a sympaťandu byla nějak moc rychlá.

2 06.06.2020

Přišlo mi, že autorka zapomněla na zápletku.

2 31.05.2020

V knize je spousta zajímavých informací. Např. o zdravotních aspektech spánku a důsledcích jeho nedostatku, o funkci snů či o tom, jak zlepšit spánek. Některé pasáže jsou poněkud zdlouhavé.
Autor je spánkem trochu posedlý, což ostatně i přiznává v úvodu. Takže celkově pak působí tak, že důležitosti spánku přikládá příliš velký význam a příležitost pro upozornění na důsledky nedostatečného spánku hledá a nachází všude.

2 12.03.2020

Toto byl bestseller? Tak první čtvrtinu knížky jsem přemýšlela, jestli ji vůbec dočtu. Přibližně v polovině to začalo být zajímavé, protože se tam objevila i jakási zápletka. Co se týká vtipů, autor se usilovně snažil, ale nějak to nebylo ono. Co se týká sexu, autor se rovněž usilovně snažil, až to možná s četností tohoto tématu trochu přehnal.
Celkově: nic moc.

2 16.11.2019

Drsné, romantické, smutné, exotické. A především čtivé. Postavy byly vykresleny podrobně, některé byly symaptické, jiné přesně naopak, některé trochu neuvěřitelné, jiné hodně reálné.
Jen škoda množství překlepů a chyb v knize, chvílemi mi to poněkud kazilo požitek. Pár vět (např. s více zápory) nedávalo ani pořádně smysl.

2 09.08.2019

V průběhu přibližně první poloviny knihy jsem si říkala hm hm hm, nic extra objevného. Také mi tochu vadil příliš sebevědomý styl psaní a obraty jako "podle nejnovějších výzkumů...", "mnohé studie dokazují, že...", přičemž v celé knize není jediný odkaz na konkrétní výzkum nebo studii. Pravda, občas autorka zmíní autora a příp. místo provedení studie. Ale když už to chtěla podat vědečtěji, měla by myslím uvést alespoň na konci kapitoly nebo knihy relevantní odkazy. Také mi přišlo, že podrobné popisy částí mozku a jejich funkcí sice mohou působit vědecky a zvýšit věrohodnost napsaného, ale jsou v knize s ohledem na její zaměření zbytečné.
Ve druhé polovině knihy potom přišlo příjemné překvapení, kniha pro mě byla mnohem zajímavější a čtivější. Začalo to tématem tresty. Proč jsou tresty nevhodné, to se dočteme i jinde. Proč vlastně mají rodiče tendenci trestat, to bylo velmi zajímavé, moc pěkná reflexe. A nakonec to hlavní, jak to dělat jinak.
Autorka nabízí nepřeberné množství nejrůznějších tipů a konkrétních příkladů včetně příkladů her na prohloubení vztahu s dětmi. Doporučuje udělat si pořádek sám se sebou a svými emocemi, doporučuje najít si s dítětem tzv. speciální čas jen pro sebe a doporučuje dítě láskyplně vést, nikoli ovládat. Svá doporučení prokládá popisem příčin, důsledků a již zmiňovaných příkladů a tipů, jak na to.
Kniha pomůže uvědomit si, že dítě je dítě, musí se naučit zvládat s naší pomocí své vlastní emoce a potřebuje především naši lásku, trpělivost a podporu.
Rozhodně doporučuji k přečtení a zamyšlení.

2 25.06.2019