Petrush komentáře u knih

První povídka Hordubal se mi moc líbila. Přes Povětroně jsem se prokousávala poněkud pomaleji a trochu mi lezla na nervy postava básníka a jeho rozvláčněný styl. Poslední povídka Obyčejný život mi opět přišla čtivá, i když tolik jako Hordubal se mi nelíbila.
Zajímavé úvahy a pohledy na život. Čtení každopádně vyžaduje filosofičtější náladění.

2 14.06.2019

Autorka předkládá obecně známé rady jako např. relaxujte, dopřejte si dostatek pohybu, pěstujte kytky, rozplánujte si čas a nabádá k zamyšlení nad tématy jako blízcí přátelé, osobní cíle, schopnosti, zdroje stresu, postoj k chybám ad. Kniha je rozdělena do 14 krátkých kapitol s doporučením co kapitola, to jeden den. Součástí jsou doplňující úkoly a další praktická cvičení. Příznivý vliv kniha má, a to i bez poctivého vyplňování úkolů, žádné zázraky bych však nečekala. Pár doporučení a informací pro mě bylo zajímavých.

2 13.01.2019

Hlavní hrdinka mi přišla nevěrohodná, příběh vykonstruovaný, o pointě Rickovy tajemnosti ani nemluvě - asi bych se přes to ale dokázala přenést, kdyby mi sedl autorův styl humoru. Jenže to se nestalo. Některé vtipy byly dobré, ale často na mě působily spíš trochu trapně a za každou cenu.

2 22.12.2018

Kniha je velmi čtivá, místy vtipná, celkově smutná. Umožňuje nahlédnout do každodennosti v době ne až tak dávno minulé. Postavy se mi ale zdály nevěrohodné a nejspíš proto pro mě bylo jejich jednání občas nepochopitelné. Poetičtější pasáže na mě působily uměle. Přesto ale kniha zanechala dojem.

2 26.07.2018

Výborná kniha s řadou praktických příkladů. Umožní uvědomit si důsledky ne/správné výchovy. Kniha zanechá velmi silný dojem, ale pokud nezačnete ihned aplikovat rady a nebudete se k ní opakovaně vracet, bude to dojem sice silný, ale jednorázový a zapadne pod vrstvou každodenních povinností.
Principy popsané v knize mi připomínají principy Nevýchovy, ke které jsem se dostala o něco později. Nevýchova však nevyšla jako kniha a to je zrovna v tomto případě její veliká výhoda.

2 25.07.2018

Od autora jsem četla knih více, ale tato byla jednoznačně nejslabší. Četla jsem ji jako novinku po vydání a přišlo mi, jako by se autor snažil vydat každý rok před Vánoci novou knihu, a to za každou cenu - takže kvalita vypadá podle toho. Nedoporučuji.

2 24.07.2018

Od knihy jsem neměla žádná velká očekávání a docela mile mě překvapila. Hlavní myšlenky by se daly shrnout na menším počtu stránek, ale četlo se to celkově dobře. Kniha je určena terapeutům, psychologům, studentům psychologie atd. - usuzuji z recenzí v úvodu knihy a z velkého množství odkazů a průběžného srovnávání různých přístupů, autorů, klasifikace a terminologie.
Hlavní myšlenka knihy je velmi stručně řečeno v tom, že spouštěč (často někdo nám blízký) vyvolá naše jádrové přesvědčení (např. "nemohu se na nikoho spoléhat", "nesmím nikoho zklamat" apod.), nastává niterná bolest (např. stud, méněcennost) a aplikuje se obranný mechanismus (např. nenávist, zaslepenost, apatie, pýcha, bezohlednost, nekonečné pochybování apod.) a projeví se symptom (agresivní verbální útok, nadměrné pití alkoholu apod.). Tento proces se děje v důsledku zraněného Já. Typicky se objevují tyto varianty zraněného Já: ztracené (z dětství nesený pocit existenciálního ohrožení, tj. často chyběl pocit ochrany a bezpečí), opuštěné (kosmická osamělost a prázdnota - nebyly dostatečně naplňovány potřeby péče, blízkosti či domova), méněcenné (nedostatečnost, bezcennost, toxický stud - v dětství chyběl pocit rodičovské podpory, uznání a ocenění) a nafouknuté (nadřazenost a omnipotence, které oscilují s pocitem bezcennosti a studu, jde o podvariantu méněcenného Já - obvykle důsledek liberální výchovy bez hranic, ale může být také důsledkem extrémě tvrdé a citově chladné výchovy).
Léčení zraněného Já probíhá hlavně přes všímavost (všímavé uvědomění si zúženého stavu vědomí při aktivaci výše uvedeného schématu) a soucit. (To jsem to ale opravdu hodně zjednodušila).
Autor zmiňuje také narativní Já (aneb náš příběh o nás samotných, který sobě i ostatním vyprávíme, ať nahlas nebo v duchu) a zdravé autentické Já (k tomuto přikládá soubor otázek k vlastnímu otestování). Závěrečné kapitoly jsou o transcendentním Já, intenzivní meditaci a psychedelikách.
Co se týká transpersonálních zkušeností, podle autora je naivní se spoléhat na to, že tyto samy o sobě vyřeší naše každodenní osobní a vztahové problémy. K uzdravování rigidního zraněného Já totiž dochází až po meditaci/psychedelické zkušenosti (a nejspíše prostřednictvím vztahu s průvodcem/terapeutem/komunitou), teprve když se náš nový pohled na sebe samé začne projevovat v našem každodenním životě - vztazích, rozhodnutích atd. Meditace/psychedelická zkušenost ale není jediná cesta.
Za typické projevy vlastního sebepřesahování autor považuje etickou čistotu, nesebestřednost a soucit.
Každopádně jak vyplývá také ze závěru, to co kniha představuje, je jeden z přístupů ve velkém množství jiných teorií a přístupů.

"Současní rodiče se někdy pokoušejí VYSVĚTLOVAT dětem, že nemají důvod se bát. Tím ale v podstatě nutí děti strach potlačit a pouze předstírat, že se nebojí. Ve skutečnosti ale teprve když je pocit strachu AKCEPTOVÁN, může se transformovat. Rodič by tedy měl chápat, že když se dítě bojí, potřebuje ochránit. A nezáleží přitom, proč nebo čeho se bojí. Je to jednoduché. Když se dítě bojí, rodič má ochraňovat. Ne nutit dítě, aby se nebálo. Dítě má nárok očekávat, že se o ochranu postará rodič. Jestliže toto rodič odmítne třeba proto, že se mu strach dítěte zdá neopodstatněný, strach dítěte nezmizí. Dítě ho jen přestane ukazovat navenek. Uvnitř ale stále bude strach cítit a navíc vnímat jako něco, co by "nemělo mít". Aby dítě vyhovělo očekávání rodiče, vytvoří si tedy jakousi ochrannou "masku". Můžeme říct, že vlastně převezme odpovědnost za to, aby se RODIČ cítil dobře. A právě taková maska zakrývající pocit existenciálního strachu je typickým doprovodným jevem "ztraceného Já".

"Ideální rodiče samozřejmě nepodmiňují svou lásku tím, že by dítě muselo naplňovat nějaká jejich očekávání. Jsou se svým životem spokojení. Zvládají všechny výzvy, které život přináší. A jejich základní životní spokojenost přitom nijak nezávisí na tom, co dělá nebo nedělá jejich dítě."

"...jedním z úkolů všímavého dospělého je naučit se vědomě soucítit s niternou emoční bolestí."

"...fáze osobního i transpersonálního vývoje se nejlépe poznají podle toho, jak se CHOVÁME ke svým blízkým."

"Sebestřednost a individualismus nás dovedly na pokraj planetární krize. A zdá se, že celý Západ nyní naléhavě potřebuje změnit "kulturu vědomí", abychom jako lidstvo vůbec přežili."

1 19.10.2024

Kniha se skládá ze dvou částí, první je teoretický úvod a druhá obsahuje rozhovory s mladými pacienty a jejich rodiči. Po každém rozhovoru je vloženo intermezzo autorky (kde často zazní dobré otázky, které ale zůstávají bez odpovědi) a komentář psychiatra. Ten se snaží poradit rodičům, kteří u dětí řeší popisovaná témata jako je sebepoškozování, úzkosti atd., jak se k dítěti chovat a nasměruje k dalšímu postupu a péči. Kniha celkově ale neporadí s prevencí, přestože v první části jsou shrnuty možné příčiny současné epidemie psychické křehkosti dětí. Každé příčině se věnuje krátká kapitola, často s citáty Aristotela, Nietzscheho a jiných myslitelů, ale už bez hlubšího vysvětlení a rozebrání. Čtenář se dozví o příčinách jako je princip odložené spotřeby, koncept pasivního štěstí, závislost na sociálních sítích, pokles odolnosti v důsledku hyperprotektivní výchovy aj. a pochopí nutnost denního režimu, sportu, podpory zájmů dítěte apod. Některé z možných příčin jsou zařazeny zvlášť jako faktory specifické pro koronavirovou krizi (o důsledcích lock-downů se v knize hovoří velmi často). Jedním z těchto faktorů jsou např. média koncentrovaná na negativní zprávy. (skutečně se toto týká jen koronavirové krize?).
Kniha sice neobsahuje konkrétní rady co do prevence, rodiče však aspoň trochu nasměruje. Jak ale z knihy vyplývá, jednak jsou věci, které rodiče neovlivní, a jednak je v populaci několik procent dětí, pro které není žádný z univerzálních receptů účinný (a jako cestu těchto dětí autor první části knihy doporučuje psychoterapii). Těmi zmíněnými recepty se zde myslí např. nalezení smyslu v tvorbě, službě vyšším ideálům, posilování odolnosti ve sportu, skautu ad.
Celkově jsem od knihy očekávala mnohem víc.

"Lidé v současné konzumní společnosti preferují před vzdálenými perspektivami a odříkáním jednoznačně to, co nese okamžitý a hmatatelný užitek."

"Nadměrné používání sociálních sítí a závislost na nich jsou dalšími faktory, které podporují koncept pasivního štěstí, kdy jedinec svěřuje svou životní spokojenost vnějším faktorům se všemi negativními důsledky."

1 07.09.2024

Povedené, napínavé, všechny tři díly se líbily.

1 15.03.2024

Stručný přehled hormonů, vlivu hormonů na zdraví, velmi nezáživně napsáno, pořád dokola opakování téhož: udělejte si test ze slin, odhalíte nerovnováhu hormonů (jelikož ta stojí za velkým množstvím zdravotních problémů) a hormony doplňte ne umělými, ale tzv. přírodně identickými hormony (na předpis vyrobí v lékárně, ale ne v ČR). Kdo jako já čeká téma o vlivu stravy či cvičení na hormonální rovnováhu, tak se v podstatě nic nedozví.

1 22.02.2024

(SPOILER) Úvahy na téma smysl a štěstí v životě. Autor vychází ze starých mouder i z moderních poznatků. Odkazuje se na několik stovek různých zdrojů, výzkumů a studií. Nicméně není to vědecká práce jako taková, jde o úvahy, ostatně slovo hypotéza je v názvu. S některými věcmi souhlasím, s jinými ne a někdy podle mě příliš zobecňuje. Nejzajímavější mi přišla poslední cca třetina knihy o morálce a o náboženství. V závěrečné kapitole autor dospěl k tomu, že je potřeba soustředit se jak na sebe (jsme sobecké bytosti), tak na vztahy s ostatními (jsme ultrasociální bytosti). Základem je podle autora vytvořit správné podmínky - dobré vztahy s ostatními, smysluplnou práci (pocit zapojení, poslání apod.) a také spojení s něčím, co nás přesahuje (potřeba spirituality, pocit povznesení např. ze spojení s bohem nebo s přírodou).

"Rozhodně stojí za to usilovat o vybudování správných vztahů mezi námi a druhými lidmi, mezi námi a naší prací a konečně také mezi námi a něčím nad námi."

1 04.02.2024

Trochu netradiční kniha o výchově. Jak viděl výchovu Adler. Druhým hlavním tématem knihy je láska. Rozhovor mezi filozofem a mladíkem nepůsobil vůbec přirozeně, účelovost byla zřetelná.
V závěru autoři vybízejí, ať si Adlerovy myšlenky každý přebere a přizpůsobí je, aby odpovídaly současné době.
Překvapilo mě, že kniha je překladem z angličtiny, ne z originálu. Myslím, že s překladem překladu se z originálu víc ztrácí.

"Odpovědi nemůžeš získávat. Musíš k nim sám dospět."

1 18.12.2023

Ačkoli autor upozorňuje na nedostatky pozorovacích studií (nejasná korelace vs. kauzalita) a na nespolehlivost účastníků (nedodržování přiděleného způsobu stravování), tak z těchto studií vychází a dělá závěry (ale co zbývá, když kvalitnější studie nejsou). Navíc sám kritizuje (např. u knihy Život bez pšenice), když někdo vybírá jen studie podporující jeho názor, ale občas mi přišlo, že k tomu má sám sklony (např. ohledně suplementace vit. D). A zrovna v kapitole s touto kritikou v poznámce doporučuje stránky nutritionfacts.org (propagace vegetariánství/veganství a výběr jen takových studií, které toto podporují).
Závěry, ke kterým autor Nutričního kompasu dochází, většinou odpovídají závěrům prezentovaným v jiných soudobých knihách o výživě, které jsem četla.
Autor postupně probere bílkoviny, sacharidy, tuky, doplňky stravy a věnuje se krátce i půstu. Popisuje např. princip vzniku inzulínové rezistence (mohou za ni v první řadě rychlé cukry, ale toto už dnes není nová informace), prospěšnost jogurtu, omega-3 mastných kyselin atd.
Doporučuje minimalizovat cukr a další rychlé sacharidy (brambory, těstoviny, chleba ad.), minimalizovat konzumaci masa (hlavně červeného), pravidelně jíst zeleninu, jogurt/kefír, ořechy a semínka, ryby, celé ovoce (ale ne džusy nebo smoothie), časově omezenou konzumaci jídla, nebát se tuků ad.
Zajímavý je přístup autora k otázce tuky vs. sacharidy. Kloní se k tomu, že neběží o to, zda (kromě bílkovin) jíst hlavně tuky NEBO sacharidy, ale že jde o to, jaké tuky A jaké sacharidy. Navíc, a podle mě zcela správně, tvrdí, že strava je individuální záležitost a nelze plošně doporučovat jeden způsob stravování. Lidé, kteří potřebují zhubnout a mají inzulínovou rezistenci, reagují výborně na nízkosacharidovou stravu, kdežto lidé bez inzulínové rezistence dlouhodoběji snáz udrží nízkotukovou stravu.
Líbilo se mi, že podrobně popsal, co vlastně znamená středomořská strava. Součástí je tabulka s otázkami, kde si každý může zjistit, jak moc "středomořsky" jí. Užitečný počin je taky graf s přehledem výsledku analýz na téma výživy z let 1950-2013.
Celkově je to doporučeníhodná a docela čtivá kniha, to ano, ale chyběla tam některá témata jako fytoestrogeny v (autoru často doporučovaném) lněném semínku, obecně fytolátky v ořeších, semenech, luštěninách (a pokud fytolátky neřeší, mohl to aspoň explicitně zmínit a vysvětlit), problematika rafinovaných rostlinných olejů nebo např. vliv kombinace potravin na glykemický index. Je vidět, že autor se změnou stravy udělal ve svém životě velkou změnu k lepšímu, takže knihu psal se zvídavostí a nadšením. Ale kdyby s knihou počkal ještě pár let a postupně ji doplňoval, byla by podle mě lepší.

1 12.11.2023

Krátká kniha s pěknými ilustracemi.

1 12.11.2023

Příběhy poněkud křečovité, aby sdělily to, co potřebovalo být sděleno.
Ne, opravdu si nemyslím, že dosažení spokojenosti a vnitřní vyrovnanosti je tak jednoduché. Číst se to dalo, ale přišlo mi, že autor prostě moc tlačí na pilu.
Největší úspěch měla mapa uvnitř desek.

1 14.10.2023

Kniha se věnuje např. tématům pět základních oblastí emoční inteligence, mozkové vlny alfa (opakovaně se autorka věnuje relaxaci, meditaci a jiným metodám pro vstup do alfy), tajné programy z dětství a jak pod jejich vlivem interpretujeme situace v dospělosti, destruktivní formy myšlení (černobílé vidění, musy a mělbychy, závislost na názoru druhých, katastrofické scénáře, očekávání, srovnávání se, perfekcionismus, zobecňování, strach z odmítnutí nebo neúspěchu atd.), kruh myšlenka - emoce - tělesná reakce - chování a jak z tohoto kruhu ven, psychohygiena (shrnutí dne s vděčností, kniha pozitivních zážitků, relaxace a meditace), pocit smysluplnosti, sebehodnota a její pilíře, sebědůvěra, rituály ad.
Co se týká samotného zvládání emocí, je podle autorky zásadní se zastavit, emoci zaregistrovat a pojmenovat. Dalším krokem jsou techniky, které rozděluje podle zaměření na myšlení, tělo a nevědomí, a které podrobně popisuje.
Na to, kolik témat kniha obsahuje, je překvapivě stručná. A je taky praktická - obsahuje spoustu cvičení, otázek, tabulek.

"Názory druhých jsou názory druhých. Máme právo si z nich vybírat a nenechat se jimi negativně ovlivňovat. Samozřejmě z názorů, kterých si vážíme, můžeme čerpat cennou zpětnou vazbu."

1 05.10.2023

Kniha se věnuje emocím, způsobu chválení, samostatnosti, rolím přisuzovaným dětem, rodičovskému vzteku a pocitu viny a mnohému dalšímu. Psaná z pohledu matky, která se nový způsob komunikace učí na semináři a vše pak zkouší doma. Takže se najde také spousta popisů nezdarů a začínání od znova - autorky nejsou žádné supermatky, ale normální chybující lidé. Laskavá, milá, nadčasová kniha.

"My jsme dělníci. Naší prací je vychovávat děti. Naše cihly jsou našimi reakcemi. Naší katedrálou je realizace lidskosti v dítěti v plné své míře."

"...Slyšela jsem to už stokrát, a pořád nejsem schopná si to zažít. Jak často si tuhle myšlenku musím připomínat, abych ji začala používat?"
Dr. Ginott pokrčil rameny: "A jak často musíme ladit housle, aby zůstaly naladěné?"

1 27.07.2023

Kniha na téma mikrobiom. Stejně jako kniha 10% člověka, kterou jsem nedávno četla. Můžu-li srovnat, tak 10% člověka je napsána čtivěji, víc odborně a popisuje do větší podrobnosti různé biochemické procesy a látky.
Dozvíme se, že mikrobiota má vliv na velké množství věcí včetně psychiky (nic jiného nelze ale od knihy na toto téma čekat), přišla řeč také na přirozené porody, kojení i antibiotika.
Autoři doporučují čtyři zásady pro zdravou a rozmanitou mikrobiotu: konzumaci potravin bohatých na mikrobiotou zužitkovatelné sacharidy (tomuto tématu se kniha podrobně věnuje včetně receptů v závěru knihy), příjem masa v omezeném množství (hlavně červeného), omezení příjmu nasycených živočišných tuků a příjem probiotik.
Recepty jsou zajímavou a inspirativní kapitolou. Nicméně autoři se stravě nevěnovali z jiného pohledu než z pohledu mikrobioty.
Celkově zajímavá kniha s množstvím citací.

1 09.06.2023

Povedené. A moc pěkné a vtipné ilustrace.

1 08.06.2023

Líbilo se, nasmáli jsme se.

1 05.05.2023