Pett komentáře u knih

To je tak, když začnete číst příběh od někoho, kdo napsal Ripleyho... čekáte šokující zvraty za každým prvním rohem... a že si s vámi vyprávění setsakra zahrává... libujete si ve svých vlastních konspiračních teoriích... a najednou zbývá 20 stran do konce a vám dochází, že jde o úplně jiný příběh... daleko civilnější, zato s úžasnou atmosférou... ale i přesto je to nadčasové, gradující, tajuplné...

5 10.02.2016

Abych byla stylová, tak v tomhle jsem se trochu strayed... opravdu může být někdo v šestadvaceti po takovém dětství takové "tele" ? Mě z ní málem trefilo, její (nejen nadržené) myšlenkové pochody pro mě byly utrpením...
Četla jsem na doporučení, pro krásný a dojemný příběh- film jsem neviděla... ale bohužel já v tom shledala pouze naivní a plochou povrchnost... chyběla mi atmosféra, síla jejího zoufalství, napětí a strach o ní samotnou... jen jsem se modlila, aby zase neutratila všechny peníze a nepotkala dalšího krásného svalnatého chlapa, který by jí mohl v té její "duševní pouti" pořádně o*ukat..... snad jen ke konci příběh vygradoval a tím myslím tak posledních 50 stran, které jsem si užila... v tu jedinou chvíli jsem s ní cítila to zadostiučinění, strach a velký obdiv, že to dokázala .... a měla chuť sama sobě taky natrhnout v něčem zadek... nabízela se jedna hvězda navíc, ale bohužel těch 50 stran, které tomu předcházely jí zase ubraly... je mi líto, tato paní mi prostě nesedla...

5 15.03.2015

"Netvrdim, že vyprávění dycky musí dávat plnej pytel smyslu, porád si ho ale pamatuju a sou časy, kdy míň smyslu znamená víc. "

..tak tohle rozhodně není jednohubka na víkend... chvíle nadšení střídaly rozpaky... možná mě trochu rušilo mé vlastní já, které toužilo po ještě větší provázanosti a pointě, nedokázalo si mnohdy střípky poskládat a bylo z toho tentokrát krapet nervózní... je mi třeba v sobě ten atlas lidských či snad servantských duší nechat doznít... jako... žádný extra ohňostroj se nekonal, ale i tak stojí za to si jí přečíst, za pár let se k ní vrátit a dostat se v ní zase o kousek dál...

5 05.12.2014

Obešla bych se bez Mirandiných "přechytračelých" řečí... chvílema mi vcelku slušně brnkala na nervy a já osobně bych jí zabila asi už po třech dnech...ale k příběhu... je to děsivé...je to šokující... nevíte, zda by vám mělo být líto jeho nebo jí... vaše názory se mění ze stránky na stránku... až dočtete tu poslední...jednou, dvakrát, potřetí... nechce se vám věřit a té husí kůže už se jen tak nezbavíte... ten pocit je opravdu nezapomenutelný!

5 12.10.2014

Po dlouhé době nevím co napsat...nerada knihám "škodím" jen proto, že jsem si nesedla se žánrem a zde mám ten pocit... děj se ubíral klasickým středoškolským tempem... ona je dokonalá, on outsider... ona má přítele blbce... on jí miluje... blbec je mu v patách... rozplétáte příběh jedné nešťastné první lásky...já v tom bohužel větší poselství nenašla...postavy i děj mi přišly ploché a nezajímavé...pouze konec mě překvapil...čekala jsem trochu víc, ale předesílám, že nejsem čtenářem středoškolských dramat :)

5 25.08.2014

Mám slabost pro Tany styl psaní... skvělý nápad v každé knize rozpracovat příběh člověka, který se mihne v té předchozí... nemám totiž ráda ságy detektivek o jednom vyšetřovateli...ale přeci jen tahle trochu pokulhává za ostatníma... možná zklamání nad absurdním plynutím případu, ale možná mi prostě jen nesedla... každopádně i tak se už těším na další!

...milé setkání se starými přáteli...čteno po nějakém čase...pomalejší a rozvláčnější, ale stejně má pořád pevně našlápnuto k podstatě mého já...bez rizika zabloudění v ději i skrz proložení mezi prvními dvěma značným množstvím jiné četby...on je prostě klasik :)

5 25.08.2014

...je skvostná! Trochu jsem se zalekla té hovorové, vulgární řeči...ale sedí jí to jako p...l na hrnec, holce jedný bláznivý :) úžasná "gavaldovská" óda na přátelství a klasické její poselství, že vlastně nic není nemožné....jen se člověk nesmí bát a vzít občas osud do svých rukou... lehce ironické, místy vtipné...a ani smutno se vám nevyhne...miluju takovéto emocemi a vzkazky nabité příběhy a miluju Gavaldu samotnou :)) howgh!

5 25.08.2014

Pro mě zklamání, těšila jsem se na něco nového a neokoukaného....po pár stránkách mi to celé přišlo bohužel néé vtipné ani hororové, ale spíše absurdní a chvílema nechutné...trochu pocit zmatenosti, že Marion vlastně nevěděl do jakého žánru se pustit a splácal vše dohromady, což ve finále vyznělo prostě zvláštně...

5 25.08.2014

Téměř pohádkový příběh plný emocí je jako pohlazení- naprosto mi sednul....krásně napsáno! Smála jsem se rázné a věčně nespokojené Meruňce, mračila se nad nespravedlností jeho světa a od začátku až do konce jsem si užívala té nádhery a svobody Gabriela, která mě pohltila :) Prostě paráda

5 25.08.2014

Nemám moc ráda vtipný a absurdní knížky, ale téhle jsem neodolala- na doporučení... a je snad první, u které jsem se opravdu smála nahlas :) Paráda!

5 25.08.2014

....a já nevím... trochu jsem se v tom ztratila a přišla mi to až moc velká tlačenka na city...přitom při Třetím poločasu jsem bulila jako malá holka....tohle mi prostě nějak nesedlo...

5 25.08.2014

Zjistila jsem, že mám pro jeho styl psaní slabost :) chystám se na vraždění na podzim...a souhlasím s Fabienne...originalita se cení v dnešní době!

5 25.08.2014

Trochu překombinované a už to tady bylo milionkrát, ale i tak má příběh super atmosféru a víceméně se čte sám...nenáročná jazzová oddechovka...příběh je vyprávěn z pohledu všech zúčastněných, což kupodivu neruší a vše do sebe zapadá tak, jak má... můj tzv. "filmový pás" tady zafungoval a ještě teď, po proložení jinou četbou, si to tam vše představím a o tom to asi je :)

5 25.08.2014

Chuť jablečných jadýrek mě asi více oslovila svou slunečnou letní atmosférou.... Ve "Spánku" jsem se hůře orientovala a nedokázala jsem se tak sžít s postavami... víceméně až ke konci knihy to vše nabralo spád a rozplétaly se příběhy osob, které mi tím vším začali být blíže....takže když jsem tomu přišla na chuť a všechny poznala, tak byl vlastně konec :)

5 25.08.2014

Super a extrémně návykové! Posledních 50 stran jsem dočítala v práci a byla jsem naprosto k nepoužití... prostě jsem MUSELA vědět, jak to dopadne...perfektní dějové zvraty a po přečtení posledního slova jsem si řekla- tak to byl tedy ma-sa-kr ... A navíc český masakr, no chápete to? Spokojenost veliká!

5 25.08.2014

Super tísnivá a temná atmosféra....poodkrývání příběhu a pospojovávání všech souvislostí je naprosto návykové.... odnesla jsem si velký respekt k veškerým zvířátkům- nikdy nevíte co nebo kdo se v nich ukrývá... číst v létě, kdy nás chodí pravidelně "navštěvovat" veverky na chatě- sedí na plotě a koukaj... tak se asi pomátnu :) podtrženo a sečteno- mrazivé, šílené a zvráceně dokonalé....

5 27.07.2014

Taktéž jsem si musela zvykat, trochu jsem se v tom zprvu ztrácela, ale stálo za to vydržet...nakonec jsem lezla po zdi z toho, kdo je vrah a jak to tedy celé bylo...je dokonalá! Troufnu si říct i jedna z nejlepších, co jsem četla...po dlouhý době se mi stalo, že jsem téměř až do konce netušila vraha ani konec...kam se na tohle hrabe Nesbo a jeho MacGyver HH :) Určitě dám i ostatní mrtvé od Monse!

5 27.07.2014

Stále ještě obalená tak skvostnou Něžností jsem se vypravila rozlousknout Záhadu Henriho Picka a... Mon Dieu! V téhle crozonské knihovně jsem se ztratila už za prvním regálem a je mi to tak líto... já se fakt snažila a záložku svojí prosila... ať alespoň něco málo písmenek pochytáme do té naší něžně zhýčkané mysli... leč tento rukopis si k nám bohužel cestu nenašel... někde už v první polovině klopýtnul a ztrátu v pozornosti se mu dohnat nepodařilo... inu, i mistr Foenkinos se někdy utne a nám nezbývá, než se těšit na příště...

4 03.08.2018

Pamatovat si nebo raději zapomenout... to je to, oč tu běží... ano, jejich osudy jsou lehce předvídatelné, ale vyprávění tím vůbec neztrácí na půvabu... však kdo z nás netouží po tom nebýt zapomenut... uvíznout v mysli samotného světa... povýšit svojí či duši svého ztraceného nejbližšího na nesmrtelnou... něco tu po tom svém bytí zanechat... moc hezky a citlivě odvyprávěno... je to takový ten příběh, který hladí a vybrušuje naše vlastní myšlenky...
Malounko mi to připomnělo Řekni vlkům, že jsem doma... každopádně se mi tihle dva líbili o píď více a uchovám je ve své krabici na hodně... hodně dlouho!

4 24.04.2018