Pett komentáře u knih

Miluju poselství ukryté v tomto mimořádně skvostném žlutém kabátku... vyprávění plné křehkosti bezelstného dětského bytí... kolik jen si toho děti nakládají do svých životních chlebníků... jak moc dokážou vinit samy sebe z nešťastných přešlapů svých rodičů... jak moc tahle vina sžírá jejich duši a následně je stahuje hluboko ke dnu... právě proto je tolik třeba mluvit... vždy a o všem... jakýsi temnější ráz příběhu zde nenásilně tříští laskavost a pochopení... někdy zkrátka láska i žraloky přenáší... veliké díky za tak chytrá a vlídně uchopená témata pro mladší čtenáře... i ty malé bytosti v nás větších ;)

12 09.12.2023

Mrazivé vyprávění o blízké budoucnosti... jenže... život přemožený strachem... bujení nenávisti v otráveném podhoubí zmanipulované společnosti... násilím vynucovaná občanská poslušnost... opravdu se zde bavíme o blízké budoucnosti? Děsí mě a bolí, jak aktuálně tohle všechno zní... v souvislosti s děním všude okolo nás... už jen proto mi nebylo mezi řádky vůbec příjemně... kolik jen takových Ptáčků je teď momentálně na světě... díky za takové příběhy, které udržují naše záložky ve střehu... je jich zkrátka čím dál víc třeba... bohužel!

12 03.11.2023

Tak jo, teď si trochu nakálím do vlastní záložky... co mi totiž tolik chybělo u Neděle odpoledne, mi tady bohužel vůbec nesedlo... přílišná slovní košatost jako kdyby zastínila důležitost vyprávění... a to jsem se těšila na nový příběh jako malej Jeník... jen zkrátka tahle místy přesolená paví hostina úplně nenasytila mé knižní pohárky... smutné, ale možná jen moje mysl nebyla zrovna ve formě a je chyba na mé straně intelektu... zkusím to zase příště.

12 08.06.2023

Okouzlující půvabnost s bolestně osudovým přesahem... nejvíc miluju tu ryzí lidskost, kterou pokaždé dokáže tento mistr slova otisknout do svých čarokrásných vyprávěnek... v případě Glorie tomu opět není jinak... vzhlížím k nebi s nekonečným poděkováním za tak intenzivní ťukanec na komoru srdeční... aneb... jsme vždy právě tam, kde být máme a kde je nás právě třeba... ať už kvůli nám samotným nebo těm druhým.

12 11.10.2022

Svéráz Jana mi svým vypravěčským umem trochu pocuchala cévku... nepopírám dusivý puch a beznaděj dané doby... jen ten můj pomyslný rudý alarm občas stírala příliš detailní drbárna o značně početné skupince zcela nepodstatných a bohužel nezapamatovatelných individuí... škoda... dopachtila jsem se totiž do finální katarze už moc vyčerpaná a otupělá... ale možná právě přesně tohle bylo to správné nacítění atmosféry zmaru z tehdejších krutých mocipánů.

12 19.09.2022

Krátké, leč v mnoha momentech až nepříjemně intenzivní člověčí osudy... plíživá tíseň jejich jsoucnosti mi pohltila mysl... navíc posloupné představování běhu života jednotlivých členů rodiny chycených leckdy v pasti neúprosných dějin mi udržovalo záložku neustále ve střehu... stejně tak tu a tam poházené indicie věcí budoucích... navíc podruhé... ta všeobjímající chilská magika von čáry je zkrátka boží!

12 19.09.2022

Úplně nejvíc nejradši si nechávám ovinout záložku jistou japonskou půvabností... takže nová Muriel, ukrytá opět v čarokrásném kabátku, byla jasnou volbou... NICMÉNĚ... ježkovy voči... tentokrát se elegance vytratila v jakési zbytečně vyumělkované neuvěřitelnosti... nekonečná souvětí sekající jedno moudro za druhým mi prostě vůbec nesouzněla s tak otravně plochým příběhem... ztrácela jsem pozornost a pak trochu už i trpělivost ;) škoda, snad příště to bude příjemnější setkání.

12 21.09.2021

Příběh o jedné vinou zatěžkané holce, uvíznuté na samém dně svojí duše... to zní tak beznadějně a přeci jen to úplně beznadějné není... postupné rozkrývání bolesti této osudem zmítané bludičky mi přišpendlilo chlopeň k záložce téměř ihned... a ač ta posedlost sebedestrukcí mrazí, já se vlastně vůbec netopila v marastu lítosti... věcné podání mi tentokrát hrozně moc sedlo... navíc otevřelo v mojí hlavě nespočet myšlenek a s mými blízkými i nejedno sebevražedné sympozium.

12 08.01.2021

Ach, to skvostné zpracování mi ovonělo mysl... až posvátně jí berete do ruky... ani se nenadějete a nestydatě předbíhá ve frontě ostatní příběhy čekající na tu svojí záložku v ušáku... jenže ouha... sic je vyprávění zpočátku silné a chtě nechtě mojí maličkost kousek po kousku hmoždí... tak v průběhu rozvíjení se poupátka příběhu mi jaksi tahle písmenková louka začala uvadat před očima... klišé se střídalo s dalším klišé a má pozornost šla bohužel do kompostu... i přes podobné modřiny na duši mi tohle prostě moc záložkou nepohnulo.

12 23.02.2020

Nějak se mi to Japonsko začíná vpíjet do záložky... užívám si každé našlápnutí do této sakurami ovoněné země... v tomto případě protknuté charakteristickým pachem té nejindičtější Indie... a bylo to tak cibulózní... jako bych vláčela svojí vlastní duševní schránku ulicemi Varánásí spolu s nimi... zamilovala jsem si Enamiho pro to, co v mé maličkosti dokázal rozkřísnout... potřeba sbalit si chlebník a vyhledat ho v nejbližší cestovce byla až sžíravě nutkavá ;)
Nemluvě o hledání ztraceného, ať už na břehu řeky Gangy či kdekoli jinde... aneb tahle hluboká poutní cesta prostě stojí za to.

12 09.11.2019

Bylo, nebylo... takové nabubřelé vyprávění, kterak si žije všeználek Emanuel a jeho parta na Malevilu... spíše než postkatastrofou, to zavánělo dosti rozvleklým historicko-dobrodružným románem... chyběla mi tam ta povýbuchová beznaděj, fatalita, hlad, nemoc či jakýkoli pocit ztráty... emočně to bylo pro mě celé takové vyprázdněné... jednoduché... vím, ta natěšenost je prevít... čekala jsem psycho nářez aka Svědectví (božíííí!!!) ... vykreslení lidských přeživších osudů... zvraty... převraty... podvraty... a nic... jen stádečko poslušných oveček následujících svého manipulativního vůdce... ano, děsivé... ale stejnak tak nějak bohužel prostě prázdné...

12 21.02.2018

Miluju tohohle kluka jednoho ušatýho... leč po pomalejším Osvícení a po úplně nešťastném Lunaparku upadl v nemilost a i když jsem pak nejeden jeho příběh v průběhu mého rituálního výběru čtiva držela v ruce, ne a ne se odhodlat ho přečíst... dokonce jsem jednou utekla i k synáčkovi, abych si trochu ulehčila od kingovského deficitu ;)
ALE... on mi stejně nedal pokoj... a jelikož přišla chuť na něco bichloidního a pořádně pořádného... milionkrát obkroužené Svědectví dostalo svojí šanci... a? Vážení, on je prostě klasik... plácla bych si jí za to, že jsem o něm kdy zapochybovala... "Štefan" je zpět ve hře a natřel mi to jako nikdy... psychologii postav má v malíku a já se bála, nespala, propadala úzkostím a pak se zase bála... boží, skvělé, dokonalé... ta plížící se temnota vás nenechá nadechnout...

12 21.02.2017

Čas se sroloval sám do sebe a já se rozpustila v modré... nejde ani vypovědět, jak mimořádný je tento příběh... jak nádherně je napsaný... jak je opravdový a zároveň snový... písmenka vás pevně a láskyplně objímají... někdy až nesnesitelně bolí... jindy vás okouzlí a tak krásně "zaněžní"... byla jsem tam se ženami jeho života a jejich smích ukotvoval zemi na správném místě... ponořte se do modré, ať víte o čem mluvím... ať víte, jak jim ten čas hnětl jejich srdce... jak si ozdobili to své nebe v neutěšené a rozbombardované Gaze...
Po vynoření se bude váš svět jiný, při nejmenším už pro vás nikdy nebude Kinder vajíčko jen obyčejným Kinder vajíčkem... Ach!

12 26.09.2016

Takže... opět nalákala kontroverze... na začátku pár myšlenek a následující tetelení se výběrem kvalitního čtiva... jenže ejhle... rozplizlo se to dřív než bys řekl "Popokatepetl"... postrádala jsem smysl toho, co čtu... blablabla, ja to snad zavřu a nedočtu... stal se z toho můj osobní boj... ALE... pak umře otec!... a... já přestala být objektivní... ta syrovost mě odbourala... můj otec žil podobně a pak prostě... umřel... a já tam nebyla... stejný myšlenky... stejný pocity... noční můry... fyzická i psychická slabost... bolest... vyjádřil to do posledního písmenka... ale... tu omáčku okolo si mohl odpustit... stejně ve vztahu k otci nešel do hloubky... je to tam jen naznačeno a vy se dovtipujete pointy... jenže... když chce někdo psát upřímně, neměl by začít od začátku? Co, jak a proč? Mě přeci nezajímá, jak dlouho měli pivo v závěji... nevím... ano... je to hrozné... ale tyhle pocity by měl... má... každý normálně smýšlející člověk, který si tím prošel... jen on to napsal nahlas... nic víc... to z něj ale ještě mistra nedělá...

12 01.09.2016

Tohle bylo celé takové vachrlaté a dost nechutné čtení... styl psaní byl pro mě laponskou vesnicí... přeskakujete v čase častěji než je vám milé a zbyde vám v hlavě jen pornografický zmatek, který absolutně vytlačí hrůzy vězeňského tábora a tím vás připraví o jakékoli emoce... navíc mě popisovaná posedlost (slovo láska se mi v tomto případě až příčí použít) značně otravovala... a o zbytečné vulgaritě textu ani nemluvě a to nejsem žádnej cimprlich, prosím pěkně... ale tento ulepený pelmel mě za srdce nechytl, bohužel....

12 14.09.2015

Strhující, znepokojivé, obohacující a navíc české! ... a je o čem přemýšlet! V jeden moment pro mě byli vrazi, v druhém hrdinové... ale co mě rozložilo snad úplně nejvíc byla ta doba, atmosféra je mrazivá, děsivá... jde o dokonalý průřez českým bahnem, cítíte se ušpinění a bezmocní... několikrát vám dojde dech a přistihnete se, že jen zíráte do prázdna... opravdu něco takového bylo možné? Opravdu se zde takto žilo, pod tak těžkou a dusivou duchnou? Stydím se za své fňukání ohledně toho, v jaké to žijeme době... je to totiž zatím dobrý!

12 28.07.2015

Ach, ta byla skvostná... ještě teď cítím jemné ovanutí jejími křídly... užívala jsem si tu podivuhodnost každičkým kouskem svého já... příběh je vlastně ságou jedné rodiny... jemně našlapujete mezi zlomenými srdci, láskami i neláskami... až přijde na svět okřídlená Ava a ta vám vezme dech při každém rozpětí jejích křídel... příběh není jen magickou pohádkou, je o uvědomění si sama sebe... o silných ženách a bolesti v ukrytých srdcích... a nakonec i vy mezi ně nevědomky položíte to své rozbolavělé srdce a snažíte se ho ukrýt před bolestí, která na vás čeká... takže... bylo mi potěšením!

12 07.10.2014

Co k tomuto příběhu dodat? Nepustí vás, dokud se nedozvíte úplnou pravdu o osudu Mary... přečteno jedním dechem... syrové, strhující a svým způsobem i velmi krásné... velké překvapení od takové malé útlé knížečky.

12 25.08.2014

Obratně vytříbený styl autorky mi vždy vyčaruje hřejivé pousmání na duši... naprosto miluju její hru se slovy... miluju ty její životní pravdy naservírované v lehce rozmarném kabátku... tentokrát se mi do záložky nejvíc opřela myšlenka ohledně toho, jak moc dětem vědomě ohýbáme skutečnost... mnohdy i v totálních hloupostech... a velmi často úplně zbytečně... každopádně takových společenských nešvarů se ve vyprávění objeví povícero... kvituju správně mířený nejeden dloubanec... a hlavně... hlavně ten mysl burcující závěr!

11 06.01.2024

Půjdu s tebou... zašeptala mi zlověstně bezútěšná temnota do záložky a zahalila moji mysl svojí zasmušilostí... nechala jsem se nakonec tou ponurou atmosférou zcela pohltit a to díky tak moc čarokrásně dokonalému umu slova... to byla totiž čirá radost pobývat mezi těmi takřka až básnickými řádky... což je vlastně největší paradox vzhledem k obrovské tíze příběhu... jelikož mi zároveň některé momenty vypalovaly díru do duše... syrové a velmi intenzivní to bylo!

11 04.11.2023