PeťulaV. komentáře u knih
Tady už asi ani nemá smysl zmiňovat víc, vše už je tu napsáno. Byla to má úplně první zkušenost s touto autorkou a i když jsem podle hodnocení věděla, že to bude dobré, tohle jsem nečekala. Byl to pro mě přímý zásah do srdíčka. Zase jedna z těch knih, která mě chytla, nepustila, rozcupovala na kousíčky, zahodila a nakonec úplně emočně rozložila. Jedna z těch, které je po přečtení potřeba rozdýchat. Je to velmi silný a zároveň velmi smutný příběh a já tímto paní Alence Mornštajnové děkuji za to, že jsem díky ní mohla do této části historie nahlédnout o trochu víc. Ještě víc jsem si díky ní uvědomila, jak bychom si měli vážit života, jaký tady máme. I když nám třeba někdy přijde, že už žádná naděje není. Vždycky je a příběh Hany je toho důkazem. Autorku si tímto přidávám do oblíbených, za mě to byl opravdu čtenářský zážitek a všem, kteří tuto knihu do teď ještě nečetli, určitě DOPORUČUJI.
Malá a útlá knížečka svou velikostí, ale nekonečně obrovská svým obsahem. Tolik krásných a moudrých myšlenek na pár stránkách. Za mě nevšední zážitek a já tímto autorovi velice děkuji.
Život, láska, úcta ke stáří, pokora a loučení, donutí vás k zamyšlení..
A jen jedna z pasáží, která se mi moc líbila: "Učitelka nás donutila napsat slohovku o tom, čím chceme být, až budeme velcí," spustí Noah. "A co jsi napsal?" "Napsal jsem, že nejdřív se chci soustředit na to, že jsem malý." "To je velmi dobrá odpověď." "Viď? Já bych chtěl být radši starý než dospělý. Všichni dospělí se pořád vztekají, jen děti a staří lidi se smějí." "To jsi taky napsal?" "Jo." "A co učitelka?" "Ta mi řekla, že jsem nepochopil zadání." "A co ty na to?" Že to ona nepochopila odpověď."
Srdcervoucí, ale i přesto jinak nádherný příběh o životě z pohledu pejska Gumpa, který ten jeho život neměl vůbec jednoduchý. Vypráví o bezmezné lásce pejska k člověku a naopak o ne vždy hezkém chování člověka ke zvířatům. Pejska jsem měla jako malá, teď žádného nemám, ale i tak jsem spoustu psích rysů popisovaných v knížce poznávala. Autor dokonale vystihl psí povahu, psí pocity, chování a to nejen v situacích, kdy je ten psí život zalitý sluncem, ale bohužel někdy i tím trápením. To, že pes miluje svého člověka i přes tu bolest, kterou mu někdy působí a i tak mu zůstává věrný, to mě bolelo. Ale o to větší je pak ta láska k člověku, který si tu jeho nezměrnou psí opravdu zaslouží. Je to už dlouho, co jsem viděla i film. A pro porovnání, děj je, alespoň co si pamatuji, stejný, jen film má ještě pokračování. Za mě moc krásná kniha a já tímto děkuji autorovi za možnost nahlédnout trochu více nejen do té bezmezně věrné psí duše, ale i do jeho obrovského láskyplného srdce.
Už dlouho mě žádná kniha nepřekvapila a nezasáhla tolik, jako právě tahle. Jsou dvě hodiny ráno a já ještě plná dojmů po dočtení nemůžu jít spát a píšu tohle hodnocení. Celá kniha, ať už samotný příběh, nebo i styl psaní.., je to úplně něco jiného, než cokoli, co jsem doposud četla. První polovina knihy, musím přiznat, se mi četla o malilinko hůř. Popisy toho všeho mi přišly strašně zdlouhavé, i když byly zajímavé. Ale tu druhou půlku už jsem hltala stránku po stránce a musela jsem ji dočíst. Je to opravdu velmi silný příběh vyprávějící o nepřízni osudu malého děvčátka jménem Kya, kterou opustili naprosto všichni, které kdy znala a milovala. Musela se naučit sama žít mezi nehostinnými močály a bažinami a zavrhovaná všemi ostatními se o sebe už jako malinká sama postarat. Osud jí ani trochu nepřál, ale i tak si svou cestu našla a s pomocí pár jedinečných přátel se z ní stala žena, na kterou věřím, že by i její maminka byla hrdá. Konec mě dojal. Byl na mě najednou trochu moc uspěchaný, ale dostala jsem odpovědi na všechny otázky, takže zůstal jen pocit, jak to říct, pocit zadostiučinění, ale tak nějak i smutku. Je to jedna z těch knih, která vás zasáhne u srdce a donutí vás se zamyslet. Jedna z těch, na které se hned tak nezapomíná. Ještě v půlce jsem o takovém hodnocení přesvědčená nebyla, ale teď nemůžu jinak. Dávám 5* a určitě DOPORUČUJI.
Po hodně hodně letech jsem si připomněla i tuto nesmrtelnou klasiku, pohádku mého dětství. Musím se přiznat, že ve mně zůstal jen jediný příběh a to ten, jak pekli dort. Při čtení jsem se v myšlenkách vrátila i do svých dětských let, do toho ještě krásného a bezstarostného dětství, které už ani naše děti tak úplně neznají. Bylo to moc milé zase si takhle zavzpomínat a doufám, že teď už nezapomenu :o)
Svou velikostí sice malá knížka, ale obsahově skrývající velké poselství. Doporučila bych ji nejen dětem, ale i všem dospělým a kor v té dnešní době. Za mě krásný návrat do dětství a nádherná vzpomínka. Zase mě zahřála u srdíčka :o)
Je jedna hodina po půlnoci, právě jsem tento skvost dočetla a ještě plná dojmů píši i tento komentář. Na tuhle knihu mě nalákalo hlavně moc krásné doporučení mé oblíbené Šánky a už jen její první věta: "Kdybyste mohli do konce tohoto roku přečíst pouze jednu knihu, měla by to být tahle". A ano, tahle jediná věta a já naprosto souhlasím. A opravdu moc děkuji :-) Tohle je něco tak krásného, silného, moudrého.. Neskutečně nádherná kniha a musím říct, že jsem hodně dlouho nic takhle povedeného nečetla. Uchvátila mě hned od první stránky a nedala se odložit. Ale nebylo to jen stylem psaní, který je mimochodem překrásný. Tohle je prostě tak jiné, skvělé, bolestné i hřejivé zároveň, před autorkou opravdu smekám. Malinko mi to připomnělo knihu Kde zpívají raci, jinak jsem nic podobného asi nečetla. Je to velmi smutný příběh, ale pro mě přesně s tím koncem, který jsem si po celou dobu strašně moc přála. A jen trošičku prozradím, že ten smutný není. Tuto knihu doporučuji všemi deseti, autorku si přidávám do oblíbených a zaslouženě posílám plný počet hvězdiček, ale těch 5 je v tomto případě málo. Za mě určitě a bez váhání největší překvapení a nejvíc TOP kniha tohoto roku. DOPORUČUJI!!!
Další krásná kniha od jedné z mých nejoblíbenějších autorek, v pořadí už třetí. Po Námi to končí a 9. listopad jsem se na další knížku od CoHo opravdu moc těšila. Colleen je pro mě zárukou kvalitního čtení, které mě pokaždé citově úplně semele. Tentokrát to ve mně sice nevyburcovalo emoce až tolik, jako při těch prvních dvou knížkách, ale opět to bylo krásné i smutné zároveň a strašně jsem jim přála šťastný konec. Quinn i Grahama jsem si okamžitě zamilovala a to jejich trápení jsem pak těžce nesla s nimi. Je to velmi silný příběh o lásce dvou spřízněných duší, o kterou stálo za to bojovat, ať to bolelo sebevíc. Ukazuje nejen to, jak krásné je být na všechno dva, jaký je to dar mít vedle sebe až tak moc milujícího manžela, jakým byl Graham, ale i to, že nic není jen tak a je potřeba si toho vážit. Ne jenom brát, ale umět i dávat. I přes tu obrovskou lásku, kterou mezi sebou měli, je jejich úděl málem zničil. Kniha je plná nádherných myšlenek, vyznání a ukazuje, jak moc důležité je ve vztahu komunikovat a neuzavírat se svým trápením do sebe. Colleen je za mě expert na vážná témata a vždycky je to zásah přímo do srdíčka. Už teď se těším na nějakou další knížku z její tvorby, nakoupené mám skoro všechny. Jo a co ale musím, na konci mi chyběl dopis od Quinn Grahamovi. Na ten jsem se těšila a trochu mě pak mrzelo, že tam vůbec nebyl. Jinak opět moc povedené.
Jsou skoro tři hodiny ráno, právě jsem tuto knihu dočetla a jsem tak plná dojmů a všech možných emocí, že dneska určitě ani neusnu. S pocitem, že mám srdce rozervané na kusy, jsem hltala stránku za stránkou a nebyla jsem schopná knížku odložit. Tohle mě opravdu zasáhlo, poznamenalo a vlastně teď ani nevím, jak se po dočtení cítím. Jsem emočně úplně rozložená, z konce cítím svým způsobem radost, ale převládá smutek. To, čím si nejen hlavní postavy v knize musely projít, bylo peklo a musím se přiznat, že mi z toho místy bylo až tak úzko, až se mi dělalo zle. Nevyhledávám knihy s válečnou tématikou, ale tato mě díky své obálce a názvu zaujala natolik, že jsem se přeci jen odhodlala a i když jsem si myslela, že ji snad ani nezvládnu dočíst, na takové utrpení já nemám srdíčko, tak rozhodně nelituji. Je to jeden z nejsilnějších příběhů, co jsem zatím vůbec četla. Toho utrpení a bolesti je tam opravdu strašně moc, ale pak se to přehoupne v něco tak krásného, plného naděje, že jsem to dočítala doslova se zatajeným dechem. Tři hlavní postavy, každá s úplně jiným životním příběhem, jímž osud zamíchá kartami natolik, že by tak málokdo vůbec vydržel žít. Tady je naprosto výstižný název "Zlomení andělé". Ano, andělé zlomení životem, který jim sám osud připravil.. Já si autorku každopádně přidávám do oblíbených, naprosto zaslouženě dávám 5* a moc moc DOPORUČUJI. Za mě dechberoucí dílo, které by mělo stát na seznamu povinné četby. Právě díky takovýmto knihám si člověk uvědomí, proč stojí za to číst.
Smutné, ale i přesto krásné. Příběh malé desetileté holčičky Sarah, jejíž osud a utrpení nadobro spojí dvě naprosto odlišné rodiny. Julia, rodilá Američanka a novinářka, která již spoustu let žije v Paříži, dostává za úkol napsat článek o Vélodrome d'Hiver, při příležitosti 60ti let výročí. Ve chvíli, kdy se vydá po stopách této hrůzné doby, by ji však ještě ani ve snu nenapadlo, jak ji celý ten příběh zasáhne a až do konce jejího života ovlivní. Nic už nebude jako dřív, nic už nikdy nebude stejné. Nadobro ji to změní.. Nečetlo se mi to přiznám úplně lehce, to asi žádná kniha tohoto žánru, ale musím říct, byla jsem hrdá. Hrdá na Sarah a její sílu, odvahu a statečnost. Hrdá na Francouze, kteří tenkrát před tím vším nezavřeli oči a dokázali pomoct. Hrdá na ty, co některé dokázali dokonce i zachránit! Tahle doba by pro nás všechny měla být odstrašujícím příkladem a jasným vzkazem, že už se nic podobného nikdy nesmí stát. A při tom dnešním celosvětovém šílenství o to víc. Každopádně mě tento příběh zasáhl a věřím, že na něj jen tak nezapomenu. Knížku určitě moc doporučuji.
Po dlouhé době jsem měla obrovské nutkání přečíst si pohádku a i když už je dávno po Vánocích, volba padla právě na Vánoční prasátko. A bylo to taaaaak krásné. Zase jsem najednou byla malá, nechala jsem se unášet fantazií a celý příběh Kuby a prasátka jsem naplno prožívala, jakoby mi zase bylo deset. Je to nádherná pohádka o lásce malého chlapce ke své nejoblíbenější hračce, svému nejlepšímu příteli. Přesně na Štědrý den se Kubovi jeho prasátko ztratí, ale protože je to den, kdy je možné úplně všechno a dějí se zázraky, hračky ožívají a Kuba se s pomocí nového "náhradního" prasátka vydává svého kamaráda najít.. Svým způsobem mi knížka trochu připomínala Kukyho (Kuky se vrací), ale ten konec, no nebudu lhát, ať je mi kolik mi je, málem mi i slza ukápla. Za mě nádherný propracovaný příběh, plný citů a naděje, co určitě stojí za přečtení. Doporučuji jak rodičům malých školáčků, tak i dospělákům, ať se třeba stejně jako já vrátí v čase a zavzpomínají na ta svoje krásná bezstarostná léta, kdy nám ještě všechno připadalo nádherné a "čisté". Za mě jedna z nejkrásnějších pohádek, co jsem kdy četla, skvost mezi dětskými knihami :o)
Tak právě dočteno a musím říct, chytlo mě to hned od té první stránky a nepustilo až do té poslední. Jen těžko jsem knížku v noci odkládala, nutí vás to číst pořád dál a dál. Četlo se to lehce, děj ubíhal a o napětí opravdu nebyla nouze. V hlavě se vám odehrává spousta scénářů, aby vás pak za pár stran autor úplně vyvedl z omylu a vy jste zjistili, že jste byli vedle jak ta jedle. A to hned několikrát. Vlastně až do posledních stran čtenář absolutně netuší, jak knížka dopadne. To se mi na tom všem opravdu líbilo. Na konci mě trošičku zamrzelo, že ho autor nerozvedl trochu víc. Všechno je sice vyjasněno, ale i tak bych si přála po tom všem rozepisování mravenčí práce detektiva ten konec trochu více rozvést. Určitě by za to stál. Dávám sice 5*, knížka se mi líbila, ale co přiznám, za srdíčko mě tentokrát úplně nechytla. Miluji knihy, které ve mně vyburcují emoce, ať už jakékoliv. To se mi ale v tomto případě nestalo. Každopádně je to moc hezká kniha a za přečtení určitě stojí.
Tahle knížka mě na první pohled uchvátila už jen samotnou obálkou. Narazila jsem na ni úplnou náhodou a když jsem pak viděla hodnocení a přečetla si pár komentářů, tak jsem neodolala a musela jsem si ji koupit. A jsem za to opravdu ráda, protože je naprosto nádherná. Poslední dobou mám štěstí na samé krásné knihy, ale tahle byla jiná, zasáhla mě u srdíčka a v tuto chvíli ji dokonce řadím mezi mých TOP 5 nej. Ten příběh je až pohádkově kouzelný. Autorčin styl psaní mi neskutečně sednul a moc se mi to celé líbilo. První polovina se odvíjí poklidně, žádné zvraty, odpočinkové čtení. Dozvíte se navíc spoustu zajímavých informací z ornitologie, opravdu poučné. Ve druhé půlce se to ale změní a děj nabere spád. To už jsem se nemohla odtrhnout. Místy mi to rvalo srdce na kusy, Jo i Urse jsem držela pěsti i na nohách a moooc jsem si přála šťastný konec. Nebudu prozrazovat, ale za mě byl překrásný a zahřál mě na duši. Postavy mi k srdíčku přirostly taky snad všechny, zkrátka já jsem opravdu nadšená a všem tuhle knížku moc a moc doporučuji. Věřím, že je to jedna z těch, na které se jen tak nezapomíná a já se k ní určitě někdy znovu vrátím. Autorku si hned teď přidávám do oblíbených, na prvotinu opravdu klobouk dolů a nemůžu jinak, než dát 5* a DOPORUČUJI!!!
Tahle kniha pro mě byla opravdu změna. Je natolik jiná, než cokoli, co jsem prozatím přečetla, použiji výraz "zvláštní". Hlavními hrdiny jsou tři kamarádi, kteří se poznají první školní den 5. ročníku ZŠ, Nina, Adrien a Étienne. Od prvního dne jsou nerozluční. Tráví spolu každičký den, kazdičkou volnou minutu jejich společného života, plánují budoucnost v Paříži a ani ve snu by je nenapadlo, že se to někdy změní. Společně prožívají dětství, pubertu i dospívání, znají veškerá svá tajemství, nebo si to alespoň myslí.. Tři, to jsou přátelé na život a na smrt, Nina uprostřed, Étienne vlevo, Adrien vpravo. Byli buď tři, nebo nic. Zamotaný příběh zachycující hluboké přátelství, radosti i strasti, život i smrt. I když se v dospělosti rozdělí a pomalu a jistě zjišťují, že se ani zdaleka neznali tak moc, jak si mysleli, jejich srdce si i po letech tu společnou cestu k sobě najdou. Tato knížka v sobě ukrývá něco hlubokého, je plná tajemství a i když se mi nečetla úplně lehce, neustále jsem se ztrácela v čase, za to přečtení stála. Je potřeba si na ni udělat čas, nikam nespěchat. Až pak si dokážete všechny ty příběhy spojit a konečně pochopit. Za mě moc zajímavá zkušenost.
Krásný a velmi silný příběh, ke konci jsem byla dojatá. Vypráví nám o osudech Řeků, prchajících před válkou. O tom, jak bylo těžké začlenit se v cizí zemi, ale i o hrdosti a lásce k zemi rodné. Neumím si vůbec představit, jaké to muselo být pro ty děti, natož, pokud se najednou ocitly úplně samotné, bez pomoci a lásky rodiny, příbuzných, jediných lidí, které do té doby znaly. Autorka celou knihu napsala velmi čtivě, zaujala od samého začátku. A já jí děkuji, nejen za to, že jsem se dozvěděla něco více o historii i mé milované země, Řeků si teď vážím ještě o to víc, ale i za ten "jiný" pohled, o kterém vlastně spousta z nás, neměla ani tušení. Za mě nejkrásnější kniha tohoto léta a určitě DOPORUČUJI.
Opravdu nádherná knížka s velmi silným příběhem o síle, odhodlání, víře a naději. V knížce se odehrávají vlastně dva příběhy, příběh Bena a Ashley před havárií a po havárii a pak příběh Bena a jeho životě předtím. Po celou dobu se vzájemně propojují, až ke konci splynou v jeden. Začátek byl takový pomalejší a hodně popisoval právě i tu část Benova života z dřívější doby. Pak se děj ale "zhoupl" a byla to jízda. Nebyla jsem schopná knížku odložit. Oba hlavní hrdinové jsou neskutečně silní lidé, i v takto těžké a pro jiné nepřekonatelné situaci, se smyslem pro humor a přesně ty typy, které by si každý přál ve svém životě mít. Hlavně Ben, to je pro mě postava všech postav. Hrdina celého příběhu, neskutečně odhodlaný bojovat nejen o svůj život, ale i o život Ashley a samozřejmě nemůžu vynechat ani psího parťáka Tanka, kterého jsem si zamilovala také. Autor má neuvěřitelný smysl pro detail, píše neskutečně poutavě a určitě se teď zaměřím i na jeho další knihy, které napsal. Knížku každopádně moc a moc doporučuji, je úžasná. Dočetla jsem ji dnes, v půl třetí ráno a byla jsem tak plná dojmů, že jsem pak ani nemohla usnout. Je to jedna z těch knih, které vás zkrátka zasáhnou a nechají ve vás stopu. Jedna z těch knih, na kterou se nezapomíná. A pro ty, co rádi porovnávají knihu a film, tak kniha je úplně jiná. Jediné takovéto hlavní, v čem se shodují, je samotná havárie, jinak je to odlišné. Ale obojí je nádherné, i film, i kniha. Za mě TOP.
Byla to má první zkušenost s touto autorkou a alespoň pro mě to byla opravdu změna. Nic podobného jsem zatím nečetla. Na jednu stranu vypráví příběh, pro někoho možná neuvěřitelný, pro někoho k zamyšlení, ale na stranu druhou je to studnice informací o životě slonů, které by jste i na National Geographic hledali jen těžko. Nečetlo se mi to úplně lehce, místy jsem se ztrácela, ale i když se mi hlavou honily všechny možné závěry, tohle by mě vůbec nenapadlo. Konec mě strašně překvapil a teda i rozesmutněl. Nevím v co věřím, ale v něco věřím určitě a sama bych si moc přála, aby něco z toho byla pravda.. Třináctiletá Jenna hledá svou matku, kterou před 10 lety za nejasných okolností ztratila. Rozhodne se oslovit vědmu a poté i policistu, který se dříve částečně tímto případem zabýval. Každý z nich má svou minulost, každý své velké trápení, své tajemství a i když to ani jeden z nich netuší, pojí je k sobě daleko víc, než by čekali. Pro mě to byla silná kniha s nečekaným zvratem a smutným osudem, donutila mě se zamyslet. Celou dobu jsem se přikláněla spíš ke 4*, ale za ten konec dávám zaslouženě 5*. Už jen obálkou mě teď zaujala Jodiina nová kniha - Kniha dvou cest a po dočtení téhle se na ni těším o to víc. Tak snad mě ani ta nezklame.
(SPOILER) Poslední dobou mám štěstí na opravdu skvělé knihy a tahle je každopádně jednou z nich. Pro mě nová autorka, moje první zkušenost s ní a opět si ji hned po první knížce přidávám do oblíbených a jdu se poohlédnout po dalších jejích knihách. Je to úžasně emotivní příběh, který u vás vyburcuje všechny emoce tak, že ani nevíte, co si přát víc. Lily i Ryleho jsem si hned od začátku zamilovala a i když jsem věděla, co přijde, pořád jsem si moc přála, aby to dopadlo jinak. S ničím podobným jsem se naštěstí nikdy nesetkala a ani já jsem netušila, jaké to může být z pohledu té týrané osoby a hlavně, proč kolikrát nejde odejít. Autorka to dokázala napsat tak skvěle, že by i čtenář tomu násilníkovi snad odpustil a dával mu dál a dál nové šance. Při čtení mi bylo smutno, cítila jsem neuvěřitelnou lítost a přála si, ať se Ryle změní, i když to se asi stává zřídka. Ale i jsem pak byla strašně hrdá na Lily a její odvahu se vzepřít. Plná emocí jsem hltala každou stránku a čekala, jak to celé skončí. Atlas pro mě byl ztělesněním lásky a dobra a přála jsem mu strašně moc štěstí, jenže to jim všem.. Ale přiznám, víc bych si asi přála nějakým zázrakem pomoct Rylemu. Vím, je to chyba, ale trhalo mi to srdce na kusy. Epilog určitě nevynechat, dost toho vysvětlí a poděkování otci mě pak zasáhlo znovu. Za mě emoční horská dráha, naprosto skvělá kniha, procítěná, skvěle napsaná a nemůžu jinak, než za 5* a DOPORUČUJI.
Tak tohle bylo krásné. Krásné citlivé téma, bolestná minulost a i přes ten smutný děj pak nakonec závěr, který vás pohladí po duši. U téhle knihy mě na první pohled zaujala už jen obálka, stejně jako asi většinu z nás. Pak anotace, nádherné komentáře hlavně mých oblíbených Mandlevest a Šánky, moc oběma děkuji, no a když jsem teď po delší době dělala novou objednávku, neodolala jsem. Je to nádherný, místy až srdcervoucí příběh a i když mě první polovina knihy nechytla až tolik, na plný počet hvězdiček jsem to neviděla, ta druhá mě dostala. V knize se střídají kapitoly popisující životy sester Kit a Josie. Střídavě se nám odhaluje jak minulost, tak i současnost. Postupně se odkrývají všechna tajemství, i smutné vzpomínky na dětství, až se zas všechny střípky spojí. Dokáží se přes to všechno ještě přenést? Dokáží si odpustit, i když zapomenout nejde? No posledních 100 stran už jsem nedokázala přestat číst a ty úplně poslední jsem si i pobrečela. Za mě je to moc krásný, ale i moc smutný příběh zároveň. Za přečtení každopádně stojí. A ta obálka je opravdu překrásná.
Uffff, tak tohle zas byla jízda. Celý začátek a vlastně až skoro do poloviny knížky jsem si říkala, ježiiiiš, to je tak krásně sladký, úžasná romantika a těšila jsem se, jak se bude příběh odvíjet dál. Byla to má teprve druhá zkušenost s touto autorkou a budu se muset nejspíš připravit na to, že asi každá její knížka pro mě bude takováhle emoční horská dráha. Čekala jsem poklidný romantický příběh s nějakou menší zápletkou, jenže to jsem se opravdu hodně spletla. První polovinu jsem se až sama několikrát přistihla, že se pořád přiblble usmívám, několikrát jsem se i nahlas zasmála. Knížka byla milá, vtipná, jenže to se zhruba v půlce zlomilo a ten přiblblý úsměv mě přešel. Najednou jsem cítila smutek, lítost, prázdnotu.. Z poklidné romantiky to přeskočilo v něco tak silného, že jsem opět žasla, jak mě styl autorčina psaní dokáže pokaždé úplně rozebrat. První jsem četla její knihu "Námi to končí" a stejně jako u téhle mě ten příběh neskutečně zasáhl. Obě ty knihy pro mě byly nejen velmi krásné, ale i neskutečně emotivní. Styl psaní, kterým Colleen píše, je za mě naprosto geniální a opravdu jedinečný. Konec jsem pak už vůbec nedokázala odhadnout. Sama nevím, jak bych se na místě Fallon zachovala, ale strašně se mi ulevilo, byl krásný. Já opět nemůžu jinak, dávám 5* a opravdu moc a moc DOPORUČUJI.