Phoenix16.cz
komentáře u knih
Frankenstein (dvojjazyčná kniha)
John Grant
Vedle Drákuly asi nejznámější hororová klasika, která v dnešní době zas tak hororová není, ale stále má své kouzlo, kterým dokáže očarovat i dnešního čtenáře.
Shledání s Afrikou
Stefanie Zweig
Předchozí díl Nikde v Africe mě kdysi naprosto okouzlil. Ani pokračování nebylo spatné, ale ten prvotní dojem už byl pryč a knížku beru jen jako "pouhé" pokračování úžasného příběhu ze života.
Nikde v Africe
Stefanie Zweig
Kdysi mě zaujal film, který vykreslil podmanivou Afriku, do které byl zasazen úžasný příběh malé holky. Kniha tento zážitek jen zvýraznila.
Let číslo TPA 545
Michael Crichton
Tuhle knížku si na svém pomyslném žebříčku Michaela Crichtona dám na spodnější příčky. Zápletka je poměrně zajímavá, rozjed knihy, kdy se dovídáme hlavní postavy a co se bude řešit, je dobrý. Bohužel prostředek knihy se věnuje jen a jen vyšetřování, která v podstatě stále nikam nevedou a tím pádem se téměř nic neděje. Nakonec se "správnou odpověď" dozvíme, ale po tom rozcamraném obsahu je to jak když po mírném větříku přijde tornádo, přežene se a je konec. Sice je čtenář nakonec spokojen, protože se dověděl vše, co potřeboval, ale bohužel akce na začátku a na konci nestačí. Zbytek je poměrně ubíjející.
Já, Asimov
Isaac Asimov
Nikdy jsem si nemyslela, že bych byla schopná přečíst autobiografii. Osobně si myslím, že je to nejnudnější druh knížek, který existuje. Ale výjimky potvrzují pravidlo, že? Hold, ve chvíli, kdy se někdo stane „asimovákem“ je schopen od něho přečíst cokolik, protože (jak sám autor často neopomene zmínit) jeho styl psaní je natolik poutavý, že je vlastně jedno, o čem píše. V této autobiografii na sklonku života vylíčil své vlastní osudy od samého dětství až téměř po jeho konec. Díky této knize s ním čtenáři můžou sdílet jeho strasti a slasti života, výhry ale i prohry. No prostě nakouknout za oponu a kdo má Asimova alespoň z části přečteného, dozví se spoustu zajímavostí ohledně vzniku jeho nejstěžejnějších děl. Koho tento autor zajímá a líbí se mu jeho styl psaní, neměl by váhat a pustit se do čtení.
Předehra k Nadaci
Isaac Asimov
Když se tak ohlédnu za dějem knihy, tak si nějak uvědomuji, že se toho až zas tolik nedělo. V podstatě jsme se s hlavními hrdiny přesouvali z místa na místo a objevovali jeho krásy i nástrahy (ty především) až jsme došli do poslední kapitoly, kde se všechny nitky spojily a každá akce i myšlenka zapadla na své místo. Na druhé straně se dovídáme vše ze života člověka, který dal vzniknout psychohistorii a to za přečtení rozhodně stojí. I když je kniha nejdelší ze všech, čtení jde velice rychle, protože děj se necourá a stále plyne kupředu.
Ostrov pokladů
Robert Louis Stevenson
V dětství mě pirátské příběhy nikdy nebraly a asi ani v dospělosti se na tom nic nezmění. Asi proto, že pirátské odysey se odehrávají podle předem daného schématu. Někde je poklad, máme mapu, hurá plujeme ho najít a cestou nekoukáme napravo nalevo a se ztrátami se počítá. Knihu jsem četla v angličtině, přičemž mě moc nenadchl jazyk, jakým to bylo vyprávěno. Je mi jasné, že gramatické chyby jsou záměrné, protože piráti asi těžko dbají na vzdělání, ale ve chvíli, kdy bych tuto knihu doporučila žákům, aby si ji přečetli, sesypali by se na mě dotazy, proč je rok mučím s nepravidelnými slovesy, když piráti si všude vystačí s koncovkou -ed.:-)
Soumrak robotů
Ladislav Szalai
Szalaiovy povídky se mi vždycky líbily. Jejich zápletky jsou většinou krátké, poutavé a výstižné. Není v nich takové to typické morální ponaučení, přesto každý si z nich něco odnese. Je tu pár slabších kousků, které občas postrádají hlavu a patu, ale ty jsou bohatě vyvážené spoustou jiných kvalitních povídek.
Chocky
John Wyndham (p)
Je to asi nejslabší kniha, kterou jsem od tohoto autora četla. Přesto je stále velice dobrá až nadprůměrná. Hold, když má někdo vypravěčský talent jako Wyndham… Autor tentokrát nakousl téma mimozemšťan jako našeptávající entita u malého chlapce, který se musí vypořádat jak s novým „kamarádem“, tak s okolím, které si brzo začně všímat, že něco není v pořádku. Celý příběh je spíše zaměřen na chlapce a co všechno s nezvaným návštěvníkem zažil. Až ke konci knihy se autor pouští do filozofování, jaký by toto setkání mohlo mít teoretický přínos. A kdo ví, třeba opravdu za pár let najednou z ničeho nic někdo přijde s novým nevyčerpatelným zdrojem energie.
Čarodějův synovec
C. S. Lewis (p)
První půlka knížky je celkem nezáživná. Seznamujeme se s hlavními hrdiny, kteří kvůli zlovolnému strýci cestují do neznámých světů, kde probudí zlou čarodějnici a nakonec se dostanou do světa, který musí teprve vzniknout. V této chvíli se teprve začíná něco dít, i když je to v podstatě převyprávěný starý zákon a stvoření světa (v tomto případě Narnie). I když biblické motivy se prolínají celou autorovou tvorbou, tady už jsou natolik do očí bijící, že si toho všimne i nejzarytější ateista. Přesto tu příběh o stvoří a vyhnání z ráje není tolik protivný jako třeba v autorově Kosmické trilogii. Tady se mu podařilo příběh zasadit na správné místo a mladí čtenáři si z toho snadno odnesou ponaučení, aniž by měli pocit nějakého přehnaného moralizování.
Temné světelné roky
Brian Wilson Aldiss
Kniha nabízí zamyšlení se nad tím, jak vnímáme odlišné kultury a jak ony vnímají nás. Ve vesmíru narazíme na rasu nechutných tvorů, kteří jsou vysoce inteligentní, nám se však s nimi nedaří navázat jakýkoliv vztah. Nejednáme s nimi zrovna ukázkově, čímž se autor snaží dát najevo, co je na lidské rase špatně. Bohužel, když se nad tím zamyslíte a představíte si, že bychom se s těmito tvory skutečně setkali, nedopadlo by to moc odlišně, než jak to popsal Aldiss. Škoda, že kniha není více rozpracovaná, protože nevyužité látky je tu spousta.
Lidé a Netvoři
William Tenn
Čtení této knihy mi evokovalo Steinbeckovo O myších a lidech. S tím rozdílem, že tady je naprosto jasné, kdo jsou myši a kdo lidé. A myši to opravdu nemají jednoduché. Příběh je poměrně chytlavý, občas nějaký ten zvrat. Děj odsýpá a posputně se propracováváme k stále hlubšímu poznání spolu s hlavním hrdinou. Toto dílo není žádný vrchol sci-fi, je to však kvalitní čtení, které vám zpříjemní pár večerů.
Kůň a jeho chlapec
C. S. Lewis (p)
Příběh Koně a jeho chlapce je po Stříbrné židli další převyprávěná pohádka se šťastným koncem, kdy dobro vítězí a zlo je po zásluze potrestáno. I když se tu neustále mluví o Narnii, ke klasickým příběhům z prostředí Narnie to mělo daleko, už jen proto, že chvíli trvá, než se do ní vůbec dostaneme. Hlavní postavy jsou takové nevýrazné, každá má svůj pohnutý osud prvoplánovitý, takže nakonec vlastně ničím nepřekvapí.
Ragnarök
Nathan Archer
Tato kniha je krásná ukázka toho, že když se chce, dá se nic natáhnout do slušných rozměrů. Celá zápletka spočívá v tom, že se Voyager přichomýtne k ohromné bitvě, kde už nikdo neví, proč vlastně válčí, a Janewayová se jim to snaží rozmluvit. I když je kniha poměrně útlá, příběh působil roztaženě, ale to jen proto, že se tam prostě nic zajímavého nedělo. Voyager přiletěl, chvíli pobyl a opět odletěl. Chtělo by to víc fantazie a příběh doplnit o další podzápletky.
Střetnutí na Farpointu
David Gerrold
O jarních prázdninách se mi zachtělo si nostalgicky zavzpomínat na úplné začátky nové generace, tak jsem sáhla hodně hluboko do knihovny a vytáhla Farpoint. U knih, kterým byl předlohou seriál, většinou není moc co vytknout či pochválit. Knížku čte pravděpodobně ten, kdo TNG zná, takže v příběhu nic nepřekvapí. Styl psaní je velice slušný, takže je to knížka vhodná na den dva volna, kdy není moc co dělat, než si strochu zavzpomínat.
Svět zkázy
Peter David
Na tuhle knihu jsem byla jak zvědavá, tak jsem se bála pustit do čtení. Důvodem je směska autorů. Všichni sami o sobě píšou velice dobře, jenomže tady píšou všichni dokupy a to jeden příběh. Je to vůbec možné, aby to byl jen jeden příběh? Jde to, i když dře to. Na románu je vidět, že hlavní linii příběhu měli promyšlenou a domluvili se na ní. Máme tu seznámení se situací, problém, řešení a vyřešení problému. Tak jak to má být. Ale samotné čtení už mě moc neuchvátilo. Ve chvíli, kdy jsem konečně přivykla pohledu a stylu vyprávění, bum, jiná kapitola a i když se to točilo kolem daného problémů, bylo to přeci jen jiné. Jako spisovatelský pokus fajn, zkusili jste to, ale asi bude lepší, když si každý bude psát to svoje.
Stříbrná židle
C. S. Lewis (p)
Tento díl mi přišel stupeň lepší než ty předchozí. Sice se stále vypráví podle zajetého schematu, ale to nevadí. Příběh je důležitější. Veškerá pozornost je soustředěna na hlavní trojici postav a děj se od nich v podstatě nehne a všichni ostatní dělají spíš křoví. Někdo se tu vydává na cestu s určitým cílem podobně jako v Jitřním poutníkovi, ale tentokrát tu nejsou žádné zbytečné odbočky a jde se přímo za nosem. Možná až moc přímo, protože není problém uhodnout, jak to dopadne mnohem dřív, než autor zamýšlel.
Krakatit
Karel Čapek
Je to první kniha, kterou jsem od autora četla, a musím říct, že mě příliš neoslovil styl jeho vyprávění. To, co jsem od knihy očkávala, se dělo jen na záverečných padesáti stranách, těch třista předtím bylo vyplněno popisováním pro mě nepříliš zajímavých útrap hlavního hrdiny. Asi jsem nepochopila pravou hloubku příběhu, o které věřím, že tam někde je. Třeba někdy příště.
Trocha magie – Poslední sbírka povídek fantasy
Isaac Asimov
Co se týče povídek, tento výběr mi připadal jako jeden z těch slabších. Poslední sbírka, tak tam dáme, co zbylo. Azazelovky se mi vždy líbily, ale tady mi ty příběhy připadaly velice průměrné. Další dvě části byly mnohem zajímavější. Ve Sbohem, Země bylo vidělt, že o SF má Asimov mnohem víc co říct, přesto mě přesvědčil, že ani fantasy žánr mu není úplně cizí.
Plavba Jitřního poutníka
C. S. Lewis (p)
Stejně jako předchozí, i tento díl označuji spíš jako průměrný. Nenadchne, neurazí. Kniha se skládá ze série dobrodružství, kdy loď a její posádka přijíždějí na různá neznámá místa, aniž by tušili, co je tam čeká. Některá setkání byla zajímavá, jiná mi vypadla z hlavy chvíli potom, co jsem je přečetla. Mylsím, že si tu autor otevřel dvířka k velkým věcem, ale nakonec se rozhodl držet se při zemi.
