Podpovrchem komentáře u knih

Drásavě psaná rozprava o niterné a bolestné konfrontaci člověčenství. Je velice těžké se s čímkoli v knize ztotožnit, rozhodně ji nelze upřít logika a autorovi opravdovost, se kterou přináší své reflexe

3 30.04.2016

Živá voda pro otevřenou mysl, chrám poznání, kniha je sama o sobě kultem a netřeba k ní více psát, musí se číst.

Průvodce po filmu, který je jednou velkou metaforou či otazníkem v prostoru. Bragg už od začátku působí netrpělivě, nedotahuje nic do konce, otevírá spoustu dveří, aby je ihned zavíral. Kniha tak neznalému filmu nedává nic a znalého místama irituje.

3 30.04.2016

Čtenář je vtažen do role porotce rozhodujícího o vině či nevině, je bičován spíše povrchními paradoxy, absurdnem sálajícím odnikud nikam.

3 30.04.2016

Začínat komentář okamžitou kritikou se nedělá, co když však autor vytáhne stavidlo své fantazii a rozepíše se vskutku čapkovsky a je to na úkor informací, které čtenář v tomto žánru očekává? Zajímavý nápad se cení, spíše než o dějiny pachu jde o rejstřík autorů a jejich publikací, kterými se A. Corbin prokousával. Kniha moc konkrétního nepřinese, jde v mnohém o exhibici autorovy filozofie, ale pokud je myšlena jako úvodní rešerže pro zájemce o hlubší studium, pak si zaslouží lepší hodnocení, než ji dávám.

3 30.04.2016

Komentář není negativní, tématem je skutečná událost, která sloužila jako předloha k napsání novely, a toto zjištění je první z drtivých, syrových, depresivních a trýznivých, které kniha na čtenáře chystá. Momenty, kdy se rozčílíte do běla( absurdita absence přemýšlení hlavního hrdiny), střídají ty, kdy skrz slzy nevidíte na petity.

Po přečtení této útlé, něžné krásky lze jen těžko věřit, že jde o prvotinu Jirky Lojína. Povídky určitě mnohým otevřou dveře do známých, tušených, zažitých okamžiků. Každý z krátkých příběhů má svou specifickou atmosféru, některé evokují kafkovské drama, jiné psychodrama Bradburyho a možná také ne, možná se nesnaží o nic víc než být zpovědí partnerství.
Kniha je doplněná skvostnými grafikami Jana Vojtíška.

3 30.04.2016

Kniha uchvátí kultivovaností, vtipem, který místama vyvolá úsměv. Nejde o nudné čtení rozhovoru dvou psavců, ale o svět plný evokací a bravurní znalosti jazyka.

3 30.04.2016

" Když jsou ty vozy tak špinavé, znamená to, že nepojedeme daleko." ..Zvláštní kniha. Plná drobných hlubokých úvah jednotlivců shrnutých do krátkých vět. Obě novely jsou čtivé a plné bolestného procitnutí.

2 07.10.2017

Bez přečtení Zlaté legendy nebo apokryfních evangelií nemůže být plně pochopen význam takových vrcholných uměleckých děl, jakými jsou například Giottovy fresky v Scrovegniho kapli.

Pozadí rozvoje moderní české společnosti a štěpící se politické scény v mnoha souvislostech včetně neúspěšných pokusů české a německé politiky je náplní mnohé literatury - např. E. Kohák: Domov a dálava; M. Hroch: Na prahu národní existence aj..
Tato kniha i tak přináší něco nového, její ohromná cena je v komentáři Masarykova vstupu do aktivní politiky

2 14.05.2016

Nikde není psané a dané, že se dobrý příběh pozná podle dobrého konce. Příběhy šokují, v průběhu čtení doufáte v jinou volbu než tu, kterou hrdinové učiní. Kniha se zcela vymyká standardnímu konceptu a ač jste ještě před chvílí knihu rozzlobeně odkládali, držíte ji stále v ruce a hltavě čtete dál. Kniha se vám stala, vy přece potřebujete vědět a znát, není možné, aby ...

2 01.05.2016

Hudební esej, který medituje nad smyslem i posláním hudby, dotýká se duše a prosvětluje ji jako sluneční paprsky či bolaví jako mlhavý den.

2 30.04.2016

Osud je náladová dáma a její manýry se odrážejí na životech nás, smrtelníků. Jak jinak si vysvětlit tak zvláštní setkání a pouto, jaký prožíval Bloch s Hitlerem, mladíkem, který ještě nebyl tím, kým se stal o dvacet let později. Autorka představuje Blocha jako čistou duši na pozadí stmívání dějin poloviny 19.století a konce epochy středoevropských Židů.

2 30.04.2016

Páni! Číst tuto knihu je bolehlav a přesto má svůj scénář, jako každá diskuse mezi lidmi. Při čtení se ocitáte v roli němého pozorovatele a přihlížíte rozhovorům v bizarní chvíli. Autorka mne dostala, cítila jsem vztek nad " stupidně" psaným, následovala vtipná pasáž a já se smála. Cítím dilema jak ohodnotit.

2 30.04.2016

Jde o něco více než o historický výklad určité osobní zkušenosti, autor tuto hranici překračuje a odkrývá nadčasovost. O nutnosti i nemožnosti být Židem je jedním z esejů a samotný název přináší paradox, který je průsečíkem všech úvah autora.

2 30.04.2016

Vliv Montparnasské komunity z tohoto díla jen sálá, vtipné jak po vizuální stránce, tak i po poetické. Apollinaire patří mezi básnické skvosty.

2 30.04.2016

Krása slov, tklivé sonety, hluboké zážitky ze čtení tak zvláštně psaného vlastního životopisu. Chytré, magické.

Čtení knihy bylo jednodušší než v případě Atlasu mraků, se kterým mají Hybatelé mnoho společného. Kniha je lehce stravitelná, příběhy na sebe navazují naprosto nepostřehnutelně, musím konstatovat, že jde o průměr. Atlas mraků je famózní, Hybatelé mne zklamali, ale jen proto, že jsem je četla po Atlase mraků.

V každé povídce jsou otevírané dveře smrti, pohled na úmrtí je tu však provázen extrémní syrovostí, autor nepoužívá krásných a vzletných slov, je stručný a strohý, i tak mají každá jiný emocionální náboj. P. Declerck poukazuje na marnost honění se za pozlátkem a zapomínání na to nejdůležitější, samotný život.

2 30.04.2016