Polinius komentáře u knih
Vše už tady bylo napsáno.
Příběh první knihy je dobrý a je to DALŠÍ kniha kde sledujeme dospívání hlavního hrdiny. Ze zkušenosti vím, že v momentě kdy je hrdina už dospělý přestane to literární kouzlo fungovat a čtenářský zážitek (hodnocení) se proklatě propadne.
Inu, není náhodou, že jedna z nejlepších ,,školních\" sérii Harry Potter končí přesně v momentu ukončení školní docházky.
Kniha popisuje problémy knihoven a problémy nakladatelů při tvorbě, prodeji a půjčování knih.
Od roku 2012 se svět posunul o kousek dál ale některé teze jsou stále platné.
Povídky - už jsem je všechny dříve četl. Prostě dobré.
Divadelní výstupy - lépe fungují na divadle než jen v knize.
Testy - zub času zahlodal a prostě jsou jen k pousmání.
Dětské hry - prostě nefungují vůbec.
Verneovka pro 21. století. Kniha ze staré školy, ve které je hlavním hrdinou nakonec technika. Autor má po technické stránce vše pečlivě promyšlené a proto nenutí čtenáře obracet oči v sloup ani po 65 letech od vydání. Nutno uznat, že celková zápletka je poměrně neakční a dalo by se říci až banální, ale schopnost vypravěče udržují celou knihu čitelnou. Ostatně v mém vydání těch stránek bylo jen 144 a věřím, že v některých nakladatelstvích s použitím jejich standartu by se kniha vešla i do sta stran. = není to žádný epos.
Tenkrát se na Měsíc nelétalo a dnes UŽ se na měsíc opět nelétá.
Koupeno v Levných knihách a přečteno celé postupně na záchodě. Rozhodně to nebyl jen pro*raný čas.
Začátek knihy perfektní.
Konec (zvrat) také perfektní.
Střed? Nevím jak bych tu knihu napsal lépe, ale jsem už poněkud unaven ze supermanů, kteří mají kliku a přežívají různé strasti.
Samozřejmě - hlavní hrdina není superman a všechno dopadne jinak než šťastným koncem, ale přesto.
Soubor povídek ze světa Hercule Poirota, které spojuje lehká nadsázka až sebeparodie. Některé pointy jsou téměř anekdotické a bohužel už někdy, někým vyzrazené a nebo vykradené. Kdybych mohl dal bych 70%
Neředěný Pratchett v nejlepší formě.
Pět hvězdiček dávám až při druhém čtení. Asi jsem musel dospět a nebo si přečíst pozdější jeho díla, abych si začal vážit nenatahovaného příběhu který si udržuje nějaké tempo a hlavně míří vpřed.
Kniha je záměrně psaná košatým jazykem, aby kontrastem ke světu který miluje jednoduchost.
Ačkoliv je to kacířská myšlenka, ale nebyl by nás svět šťastnější kdyby byl jednoduší? ;-)
Kniha je přes 50 let stará a přesto působí jako obžaloba dneška.
První díl této ságy je prostě skvělé čtení, každý miluje knihy o knihovnách a o školách, protože jsme tak trochu šprti ačkoliv jsme třeba domů nosili samé pětky.
Druhý díl o 1000 stranách jsem prostě už ale vzdal. :(
O knize jsem nic nevěděl a proto jsem stále čekal na vraždu a stále jsem čekal na detektiva a on stále nepřicházel!
Byl jsem roztrpčen, že se nic neděje.
Ale pak nastal zvrat a ta pointa mě opravdu chytla za srdce.
Krátká jednohubka, ve které mě autorka opravdu pěkně proškolila. Po přečtení je opravdu všechno jasné.
Skutečně povedená taškařice, která má mnoho překvapení. Autorka záměrně porušuje pravidla pro autory detektivek.
Exotické prostředí, ale celková pointa nebyla až tak moc promyšlená. Nebyla podobná zápletka i v jiné knize a to ,,Nekonečná noc"?
Poirot má samozřejmě charisma, že bych mohl dát i **** ale prostě ne.
Těžko hodnotit.
Ona ta kniha není tak dobrá, ale má prostě tolik stránek, že si tam každý najde svůj oblíbený motiv. :-)
To čtenář si dělá za pomoci knihy vlastní ,,Selfies".
Komu asi bude fandit? Najde pochopení pro mstitelku?
Může být vražda někdy prospěšná věc?
Kniha má velice dobře odpozorovaný současný svět a nesnaží se odpovídat na nějaké současné problémy, jen je prostě koncipovaná na co největší efekt.
Kniha se četla velice příjemně. Text do mne sklouzával s lehkostí lubrikantem pomazaného úhoře na tobogánu. Některé popisované situace v knize jsou hvězdné, ale celkový součet veškerého textu už tak hvězdný není. :-( Proto si kniha odnáší jen ****. Což je skvělé hodnocení, ačkoliv se mohou zdát předchozí slova tvrdá. K celkovému vyznění/uzavření knihy se vyjadřovat nechci, je jen věcí autora. Ačkoliv jsem jen prostoduchý pisálek komentářů ke knihám na internetu, tak chápu, že stejně složité jako je napsat první odstavec a začít knihu je složité i napsat konec. Lepší je když má kniha nějaký konec, než když …
(komentář byl předčasně ukončen)
Sám autor se žertovně označil za Velkého grafomana.
Toto označení jej plně vystihuje a tato povídková sbírka působí jako výběr nejlepších textů, které na dané téma napsal. Žádná povídka není vyloženě slabá a žádná povídka není klenotem, který by čněl vysoko nad ostatními. Písmena v knize jsou příjemně velká a proto žádná stránka netrvá příliš dlouho. Sám autor povídky vypráví docela kvapíkem a nezdržuje se s přílišnou psychologii postav. Ačkoliv anotace knihy slibuje opak. ;-) Veškeré postavy, jsou karikatury archetypů lidí v socialistické společnosti a kniha velice dobře pracuje s nostalgii po zlatých časech vlády jedné strany. Ano, v knize je zmíněna Solidarita a podobní disidenti, ale většinou se jedná o osoby nespěšné a nepříliš sympatické. V knize vystupuje také velké množství komunistů, agentů tajné bezpečnosti, policistů, veksláků a přímo zločinců a opět se jedná o postavy spíše nesympatické sloužící jen jako figurky v této velké grotesce. Jediný major Nefritov se dočkal alespoň nějakého rozpracování a bylo by velice zajímavé, kdyby další kniha byla jen o něm. Mohla by to být opravdu zajímavá kniha. Jak sám Nefritov říká: Režim neodměňuje nejchytřejší, ale nejvěrnější soudruhy.
Ke knize jsem poměrně kritický, ale Pilipiuk nic tak dobrého dlouho nenapsal a ke knize se určitě někdy vrátím a přečetl jsem ji jedním dechem i když uznávám, že se jedno o Guilty Pleasure.
Nedokážu posoudit, jak velký vklad je autora. Severská mytologie je něco, co už tady je dávno a sama o sobě přečkala až do dnešních dnů a stala námětem pro další pop kulturní díla.
Ale mytologii, kde vznikl prapředek bohů tak, že ho kráva vylízala z ledu nelze hodnotit zle.
https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%BAri
Je dobře, že hodnotíme knihu a ne autora.
Byl bych opravdu zvědav, jak moc Ringo Čech v některých věcech lhal, samozřejmě věřím, že všechno co píše je pravda, ale otázkou je nakolik tu pravdu poupravil.
Občas je potřeba použít i plné hodnocení.
Poslední knihy trpí na to, že se autor u jedné myšlenky zasekne a už ji neumí opustit. V této knize je také spousta myšlenek, ale autor plynule přechází od jedné paralelní linie k druhé a na konci se všechny linie propojí.
Pokud by se měla nějaká kniha(knihy) vystřelit do vesmíru jako velvyslanec pro jiné světy, tak bych určitě nevolil tuto knihu, ale alespoň citace z knihy by v raketě být mohla.