pomero komentáře u knih
Obyčejný příběh z obyčejného života, který má svou vnitřní dojímavou hloubku. Na jednu stranu kniha působí velmi jednoduše a nekomplikovaně na stranu druhou, vtáhne čtenáře do děje a on vše niterně prožívá s hlavními aktéry. Po dočtení zůstane pocit. A když si člověk vzpomene na knihu za měsíc, ten pocit tam pořád je.
Alena Mornštějnová je skvělý autor v popisu mezildských vztahů. Bohužel ale uvěřitelná světotvorba není její doména.
Příběh je sice čtivý, ale většina věcí tam nedává moc smysl. Není proveditelných, ani reálných. Popisuje vše příliš černobíle, ale takový život nikdy není. Chápu, že se jí některé reálie musí trefit do příběhu, ale ten příběh tím ztrácí na uvěřitelnosti.
Jsou ženy, co milují Džastina Býbra a ženy, co milují Baklyho, jejich spor je věčný :/.
Zajímvý nápad, sledovat děj z hlavy alkoholičky, navozovat naptětí pomocí oken z minulosti a jako střípky skládat mozaiku příběhu. Kniha je čtivá, vtáhne do děje a nepustí až do samého konce, i když ten člověk tak nějak časem tuší.
Egypťan Sinuhet patří ke klasice, ke které se čas od času vracím. Výborný sloh s nezapomenutelnými obraty, ale i napínavý příběh činí toto dílo ojedinělým zážitkem.
Ač nejsem cílovka, tak jsem si knihu překvapivě užila. Ano v první řadě to byla romantická vztahovka a až pak teprve sci-fi, ale tak to u YA bývá. Ovšem mělo to vše, co do žánru patří a směle to může konkurovat Hangrgejms, Divergenci atp. Za mě palec hore.
Je to už docela dávno, kdy vyšel první díl Nočního klubu. Spadl na český trh jako kámen do vody a člověk ho doslova zhltl. Kulhánkův humor a nepřetržitá akce člověka doslova přiková ke gauči. Jen kdyby ty hrdiny tolik nesupermanizoval.
Z tohoto díla mám smíšené pocity. Na jednu stranu je velmi dobře napsané, má skvělou atmosféru a hlavní hrdina je od počátku docela zábavný parchant.
Na stranu druhou Lewenhart je jediná postava, která má nějaký osobitý charakter, ostatní tvoří jen šeď, co musí zapadnout do příběhu, takže je čtenáři úplně fuk, kdo umře a kdo ne.
Líbila se mi myšlenka, že kdo je dole, chce nahoru a kdo nahoře, touží po tom utéci dolů. MImozemšťani a celé to okolo mě naopak neskutečně iritovalo, protože to shodilo celý příběh mezi tisícovku genericky podobných postapo vyvražďovaček. Takže jsem znuděně přeskakovala celé strany. Zachránil to až úplný závěr.
Shrnuto: Kniha je na českou fantastiku rozhodně nadprůměr, kdyby se autorka odlepila od klasických schémat tohoto žánru a pustila se vlastní cestou, byla by to úplná bomba.
Na obsah sdělení příliš mnoho zbytečných slov. Je to zdlouhavé a vesměs prázdné. Nejdříve to vypadá slibně a mihne se tam pár zajímavých bonmotů, ale pak to ztrácí autorovou sebelítostí, nepřesvědčivě replikovanou ústy abskolutně nerealisticky vykreslené duly. Kdyby to psal v ichformě, udělal by lépe.
Vcelku dobré. Poměrně dost průměrného textu, pár věcí ale bylo vysloveně výborných. Za mě asi nejlepší Kadlečková s Veselou. Je poznat, že umí.
Mám doma, byla jsem i na přednášce a obojí super. Kniha má m mnoho skvělých fotek a je napěchovaná inspirativními příběhy a zajímavými informacemi.
Při čtení téhle knihy se nelze ubránit emocím. Od začátku do konce máte pocit, že tam jste s nimi. Prožíváte životy dvou afgánských žen se všemi hrůzami, které k nim patří.
Už dlouho jsem nečetla něco tak autenticky a sugestivně podané. Místy čtení doslova bolí, jindy zase dojímá. Každopádně tuto knihu vřele doporučuji všem, kdo si myslí, že lidi z válečných oblastí utíkají pro nic a za nic.
Tato kniha je jako jízda na tobogánu. Mlátí to s vámi sem a tam, v zádech vám sviští vítr, občas kvičíte nadšením, občas máte chuť blinkat. Nicméně když přistanete, do hlavy se vám urputně vkrade myšlenka: „Ještě!!!“
Kdo má rád absurdní situace, sci-fi jako poctu klasice a nikdy si neví rady s přebytečnými rohlíky, je zde na správné adrese: Některé fórky a přirovnání jsou prostě boží. Kniha není pro každého, ale pro jiné je o to víc.
Mě to bavilo a občas donutilo smát se nahlas, což se mi nestává zase tak často.
Povídka roztažená do knihy. S hlavními postavami se obtížně ztotožňuje, ale jinak je to poměrně čtivé. Taková jednohubka na jedno odpoledne. Emoce to nevyvolává a rychle to vyšumí z hlavy. Náhrada za Simonu Monyovou. Ta ale uměla sympatičtejší hrdinky.
Kapánek jsem je rozptýlil... po okolí. Autor stále výborně hláškuje, ovšem příběhově mi tenhle kousek nesedl tolik jako Noční klub. Možná je to nedostatkem jiných postav kromě hlavního hrdiny. Ale jinak rozhodně v Čechách nadprůměr.
Výborná kniha s některými nesmírně poučnými pasážemi. Místy velmi inspirující a oči otevírající text.
Gogha mám jako malíře ráda a tuto knihu jsem si s chutí přečetla. Má spád a vtáhne do děje.
Příjemná oddechovka na zkrácení dlouhé cesty vlakem.
Hloupé schématické postavy, trapnohumor za každou cenu. Děj, který splívá v jednu velkou nudu.
Nedočteno.
Ondřej Neff tohle téma zpracoval o dost lépe. Sloh je příliš infantilní. Pro mě k necteni. Dneska se vydá fakt všechno.