PosPol
komentáře u knih

Zvrácené, nechutné, perverzní, brutální a odporné. Takové je dílo Sbírka motýlů. Přečteno za odpoledne a nemohla jsem od toho odejít. Říkám si, zda v takovém případě není svým způsobem zvrácený i autor…..
Knihu jsem koupila kdysi jen podle názvu a krásného obalu. Ano, tak přízemní jsou někdy mé volby knih….
Příběh má dvě linie. V jedné přeživší Maya hovoří s FBI. V druhé popisuje svůj pobyt v Zahradě. Zahradník miluje motýly a má svoji sbírku. To by bylo v pořádku, kdyby se nesestávala výhradně z mladých dívek, jejichž krásu se rozhodne uschovat.
Já snad ani nemám slov, abych popsala hrůznost celého příběhu. A rovněž nechci prozrazovat. Ani vlastně nevím, zda knihu doporučit. Minimálně matkám dcer nejspíše ne, protože já osobně už bych je pak nepustila ani do školy.
Každopádně o knize jsem nikde neslyšela ani nečetla a přijde mi to jako ohromná škoda, protože kniha je fenomenální.


Třetí kniha, kterou jsem od Sarah četla. Maminčin mazánek je top, ale toto dílo má rovněž něco do sebe. Je trochu jiné, dopředu víme, kdo co spáchal, sledujeme tak nejen Charlie, ale i pachatele a oběti.
Připomnělo mi to Zákon a pořádek, téma podsvětí, drogy, šlapky, nucená prostituce aj. Velmi depresivní téma, s někdy až příliš barvitě vylíčeným dějem a podrobnostmi. Na konci, kdy už jsem si říkala, že to vlastně bylo od začátku jasné, mi lehce upadla brada nad zvratem a potěšilo mě to, protože z dobré knihy to udělalo skvělou.
Ideální kniha na nedělní odpoledne.


Po přečtení Říše upíra jsem si říkala, že už nic lepšího od autora číst nebudu. Inu, člověk je tvor omylný. Milujete Aryu Stark z GOT? Pak tuto knihu musíte mít! Nikdynoc má šmrnc, který jsem u fantasy už dlouho neviděla
Není to nic pro slabé povahy, krev teče proudem, střeva jsou vyvrhována, tváře hyzděny, fanatismus je všude okolo. A mezitím je malá Mia, která žije jen pro pomstu. Zapomeňte na nějaké morální zásady, ty tu dostávají solidně na prdel. Zapomeňte na spravedlnost nebo karmu!
Kniha je tvořena třemi liniemi - hlavní příběh, kdy se z holčičky stává nelítostná vražedkyně. V té druhé, psané kurzívou, jsou nám podávány střípky vzpomínek a to velmi pomalu. Třetí? Poznámky pod čarou. Od autora úžasný počin, jednak promlouvá osobně ke čtenáři, ale hlavně vysvětluje mnoho věcí.
Proč je kniha dokonalá?
- autor dokázal vymyslet kompletní a úžasný svět, na nic nezapomněl a vše dává smysl.
- hlavní hrdinka je postavena před situace, kdy se musí rozhodovat. A vy rázem zjistíte, že nic jako dobro a zlo neexistuje.
- kniha má tři díly a chválabohu jsou všechny vydané, takže příběh je kompletní.


Na knihu jsem se těšila, ale moje očekávání moc nenaplnila. Z nějakého důvodu pro mě Ildar nebyl hrdinou a u mnoha situací jsem si říkala - proč? Každopádně klobouk dolů před každým takovým člověkem. Zasvětit život proti Putinovi je ušlechtilé, ale znamená to promarněný život.


Knihu odkládám jako nedočtenou. Nevím, kde se stala chyba, ale když Bára mluví, dává mi to mnohem větší smysl, než když píše…. Pro mě kniha byla nezajimává, nesystematická, chaotická a do čtení jsem se nutila. Asi ve 2/3 jsem odložila, protože nutit se do čtení nechci :)


“Historie nás učí, že velké civilizace kolabují, když se příliš zvětší propast mezi nemajetnými a majetnými…”
Občas mě nějaká kniha “praští do očí” a beru, ani nevím o čem vlastně je. Tato kniha mě překvapila. Zpočátku mile, posléze nemile… První polovina super, spousta frází mě zaujala a dobře se mi četlo, jak se mladý Robert učil nakládat s penězi.
V další části už ale jen omílá kolik milionů vydělal, jak jsou ostatní ovce, když to nedělají taky a v podstatě opakuje pořád dokola to samé - kdo neinvestuje je hloupý, JÁ jsem to udělal a mám to a to… Do čtení jsem se už nutila a nebavilo mě.
K čemu mám výhrady?
Každá kapitola obsahuje totálně zbytečné shrnutí. Je to jen opis předchozí kapitoly, tedy nic nového nepřináší.
Spousta věcí se neustále opakuje, slova bohatý chudý, aktiva, pasiva, nemovitosti aj. tvoří snad třetinu knihy.
Co mě uvedlo v úžas je myšlenka bohatých, že si mohou koupit “odpustky” v podobě desátek. Tedy dají něco na charitu či církvi a čekají, že se jim to vrátí. Takový pohled se mi nelíbí, když pomáhám tak snad ne proto, že čekám, že se mi to samé vrátí.
Největší problém mám s morální stránkou, kdy zbohatl na neštěstí jiných - tzn. kupoval nemovitosti lidí v exekuci, ve špatné situaci kdy mu kývli na nízkou cenu kvůli nutnosti prodeje apod. A ano, přesně pro tohle nikdy nebudou někteří z nás patřit do jeho skupiny “bohatých”
Knihu i přesto doporučuji ke čtení, protože finanční negramotnost je to, co lidem chybí a důvodem, proč nemají šťastné životy. Některé myšlenky sem přidám, protože se mi fakt líbí a mají hloubku️.
“Je rozdíl být chudý a být bez peněz. Bez peněz je člověk dočasně, chudým však zůstává napořád”.
”Skutečnost, že lidé pokládají svůj dům za investici, a filozofie, která vám důvěřuje, že když budete mít vyšší příjem, můžete si koupit větší dům a více utrácet, jsou hlavními příčinami dnešní předlužené společnosti”.
”Pěkné auto a hezký dům nemusí ještě bezpodmínečně znamenat, že jsi bohatý nebo že umíš vydělat peníze”.
”Člověk může mít vynikajici vzdělání, může být úspěšný ve své profesi, a přesto může být finančně negramotný”.
”Když zjistíš, že jsi v jámě, přestaň kopat!”
”Za celou řadu našich problémů může to, že se snažíme držet krok s ostatními”.
”Zaměstnanci pracují jen tak usilovně, aby nedostali výpověď a zaměstnavatelé jim platí jen tolik, aby jim zaměstnanci neodešli”.
”Jestli příslušníci silných populačních ročníků zjistí, že nebudou mít na stáří dost peněz, vždycky si mohou vystřelit mozek z hlavy”.
”Umět naslouchat je důležitější, než umět mluvit, kdyby tomu tak nebylo, Bůh by nám nedal dvě uši a jen jedna ústa”.


Dávám plný počet hvězd i přes to, že mám výhrady. Je hrozné o něčem takovém číst, ale mnohem horší je vědomí, kolik (převážně) mladých lidí takto trpí a okolí to nevidí, nebo vidět nechce. Proto by si takovou knihu měli přečíst rodiče, kteří nemají na své děti čas a nedojde jim, jak mohou trpět, ačkoliv to nedávají znát.
Kniha je čtivá, ani ne na jedno odpoledne. K čemu mám výhrady je časová posloupnost, často nesmyslná a především bez dat. Takže něco se děje teď, něco se dělo ale nevíme kdy….


Úžasný počin! Nerada čtu klasickou literaturu a přes to bych ji chtěla znát. Toto je skvělá cesta - grafické zpracování. A když je úžasné jako Bílá nemoc, pak je potěšena duše i oko :)


“…. její čas vypršel. Neporodila žádné syny. A všechny dcery skončily v dělnických domech. Její děloha se proměnila ve vychladlou a neúrodnou pustinu. Je k ničemu.”
“…. Ženy v okrese nemají povoleno vlastnit domácí zvířata. Mazlíčci jsme totiž MY.”
“…. Nemáme povoleno snít. Muzu věří, že bychom tím mohly skrýt svou magii. Jen to, že se mi něco zdá, by samo o sobě vyžadovalo trest….”
Tirney žije ve společnosti, které vládnou muži. Ženy musí mlčet a rodit. Ty, které nerodí, tak pracují. Její pocit, že jsou jako chovné klisny, je zcela oprávněný. Ale namítat nesmí nic. A do toho je tu Prokletý rok. Rok, kdy jsou dívky ve věku 16ti let vyslány pryč a po roce se vrátí. Zlomené, zničené, nebo po kouscích. Některé se nevrátí vůbec. Ale o Prokletém roce se nesmí mluvit a Tirney netuší, co ji čeká.
Příběh mi přijde jako užasná kombinace Příběh služebnice a Hungar Games. Knihu jsem přečetla za odpoledne a byla nadšena poselstvím, které skrývá. A ačkoliv jsem ve věku, kdy být Božím synem, už si mnu ruce a nohy před očekávanou bolestí, young adult můžu. Kniha je plná zmaru, zášti, nenávisti, bolesti a zrady. Ale zároveň i odpuštění, nalezení míru, lásky, přátelství a především příslibu změny.
Skutečnou výhodou je, že nemá pokračování a konec zkrátka znamená konec. Osobně by se mi líbil jiný, ale kdo jsem, abych zpochybňovala fantazii autora.


Úžasné čtení. Sandru jsem doposud znala snad jen ze sitcomu Helena. Minulý týden jsem ale shlédla nádherný rozhovor s ní (https://youtu.be/kTkXoEPsZtM) a spadla mi brada nad její energií a velkým srdcem. Takže další cesta vedla nečekaně pro její knihu, kterou napsala společně s tatínkem. Obálka krásná, obsah ještě více.
Vtipné historky nejen těch dvou mě bavily po jedno odpoledne a určitě koupím další díl. A co je na tom tak vtipného? Inu - především ta shoda s vlastními příběhy, kdy každý máme historky k “táborovému ohni” a kostlivce ve skříni. A zatímco Sandra píše jak jí “zobák narostl”, tatínkovy příběhy jsou psané lehce knižně, s použitím slov, které jsem již dlouho neviděla. A skvěle se to doplňuje.
Možný spoiler
Nejvíce se mi líbila např. historka, jak se Sandra učila pole dance a po měsíci “jsem vypadala jako když chodím na pravidelné masáže obuškem”. Nebo když skočila pod parou ze zídky na strom, jela dolů a “nestihla jsem ani ječet, protože jsem měla plnou hubu stromu”. Příběh, kdy jí sestra dělala klystýr ve vaně a udělala ze Sandry živoucí fontánku, nebo jak tatínek “šikula” zdemoloval půl kuchyně se postaral o vyprsknutí kávy. Totálně me dostala příhoda s autem a její slova: “Když jsem obdržela řidičský průkaz, začala jsem být daleko pozornější chodec, protože mi došlo, že řidičák může dostat opravdu každé hovado. Jezdila jsem špatně, ale zato rychle”.
Zkrátka kniha vám prosvětlí den, procvičí bránici a dokonce u ní můžete odložit starosti ze své hlavy


“Neptej se mě, jestli Bůh existuje, ale proč je to takovej kokot. Děti vytržené z náručí rodičů. Nekonečné planiny plné neoznačených hrobů. Neumírající mrtví, kteří nás loví ve světle zčernalého slunce. Teď jsme kořist, mon ami.”
Tuto knihu bych zařadila mezi nejrychleji přečtenou. 800 stran, ale tak úžasného čtení, že mi to nepřišlo. Příběh Gabriela de Leona, jak jej vypráví ve svém vězení. Příběh tak úchvatný, že se čte sám. Doprovázen je tak dokonalými kresbami, díky kterým se přenesete do chladné, nehostinné země, kde pokud něco přežilo, je to odsouzeno k záhubě. A pokud byste Gabriela chtěli nazvat hlavním hrdinou, jeho odpověď by byla: “A kdo ti kurva řekl, že jsem hrdina”? Některá jeho rozhodnutí se zrovna neslučují s představami dobra, ale věřte mi - budete tohohle parchanta milovat!
Celý příběh provází stín zmaru, beznaděje, nenávisti, pomsty a zla. Krev teče proudem a rozhodně to není čtení pro slabé povahy, nebo slušné jedince. Styl psaní je neskutečný, skloubit dohromady knižní vrstvu spisovného jazyka a zároveň vulgarismů tak, aby motto: “Sednout jako hrnec na prdel” dávalo smysl? Lví podíl na tom určitě má i překlad, ten považuji za obzvláště zdařilý.
Zkrátka tohle musíte mít. Hrozné na knize je pouze jediné - má pokračování, které ještě ani nešlo do tisku.


Takže vážení, po přečtení této knihy mám chuť jít volat výrobcům bunkru, firmě na vrtání studny a chlapovi, zda si nemohu pořídit pár slepic a nějakou tu kravku. Neb apokalypsa se blíží. Skoro jsem se bála jít spát, abych se probudila do normálního dne.
Ne, teď vážně. Klobouček dolů, Marc je neskutečný autor. Už u knihy Chamtivost jsem zírala nad množstvím znalostí a informací, zde perlí ještě více. Dokonce sám píše, že některé informace musel pozměnit, či úplně vynechat, aby nedal návod na teroristický útok.
O čem kniha je, vyplývá již z názvu. Prostě zhasne Evropa. Kdo to udělal a proč se neví. Jisté je jen to, že se na takovou situaci nikdo nepřipravil a to včetně vlád. Hlavní hrdina zde není, sledujeme situaci v různých evropských městech. Na začátku mi trvalo se zorientovat ve spoustě jmen a měst, po chvíli ale kniha pohltila.
Závěr je napínavý jak kšandy a na konci jsem byla plná rozporu, protože vlastně nevím, která strana byla dobrá, která špatná a zda vůbec lze takto snadno dělit lidské činy. A minimálně mě dovedla k zamyšlení, že neuškodí mít doma alespoň nějakou zásobu pitné vody, potravin, či rádio nebo baterku. Doporučuji ke čtení i vzhledem k současné světové situaci a přeji příjemné paranoidní zážitky s příchutí apokalypsy


Mirabella slaví 13 narozeniny. Matka jí přivede novou sestřičku Clarabellu. Najednou začne Mirabella svoji Matku vnímat jinak. Proč ta malá holčička říká, že se jmenuje Emma? A proč už ji Matka nemá ráda? Vždyť ještě donedávna ji malovala a oblékala jako panenku a říkala jí: “Ty moje malá panenko…”
Jak už to u dětí bývá, zvědavost zvítězí nad strachem a Mirabella nalezne v podkroví něco, co jí obrátí život naruby. Už nechce být nadále tou panenkou….
Kniha je napínavá, nedovedu si představit, že někdo 10 let žije v jednom baráku se zatemněnými okny a nikdy neviděl slunce, neprošel se po trávě a neviděl jiného člověka. Čte se dobře, děj se stupňuje a my vidíme, jak se z malé naivní holčičky stává nelítostná bytost odhodlaná přežít.
Asi jediné, co bych vytkla je, že kromě unáhleného konce jsem občas knize nevěřila, protože mela být psaná z pohledu 13leté holky, co nikdy neviděla svět. Ale i tak bych dala 9/10


“Nicnetušícím vězňům dávali k jídlu lidské maso, aby zjistili jeho výživové hodnoty a reakci organismu na kanibalismus. Samozřejmě že některé z těchto reakcí lze ověřit pouze prostřednictvím pitvy. Byla zjišťována schopnost přežít bez jídla a pití. V horku a zimě. Byly aplikovány viry a bakterie a pak se zkoumal jejich rozvoj na živé lidské tkáni. Uskutečňovaly se transplantace nemocných orgánů a prováděla transplantace krve u dvojčat. Byly lámány kosti v končetinách, aby se dal pozorovat proces srůstání kostní tkáně. Bez umrtvení se transplantovaly ruce a nohy. Do srdcí věznů se ve stavech agonie vstřikoval benzín, aby se zjistilo, jestli takovýto zákrok zlepší jeho činnost. Experimenty, šílenost, úspěchy.”
Mám vaši pozornost? Skvěle. Ale nemusíte se bát, kniha není plna těchto zvěrstev, záměrně jsem vsak vybrala tuto část. Část, kterou popisuje Greta. Jde o nevinnou starou paní trpící Alzheimerem? Nebo o nacistovu dceru, která zdědila gen zla? A existuje vůbec něco takového?
Kniha je vyprávěním Grety, která má popletené myšlenky kvůli Alzheimerovi. Chvíli tak neví, že muž před ní je její snoubenec. Nebo že jí umřel syn. A tak se k ní “náhodou” dostane deník Anny. Dívky stejného věku, ale tak rozličného osudu. Jaké je zděšení Grety, když zjistí, že Annu znala a zatímco si užívala života ve vyhlazovacím táboře, Anna trpěla hlady a postupně o vše přicházela.
Příběh plný zmaru, beznaděje, lidské krutosti a neštěstí, ale i lásky, která pomáhá přežít. Ne každá kniha o druhé světové válce je dobrá. Ale tahle si zaslouží vaši pozornost. A ten konec? Inu zde bych použila klasickou klišé hlášku: “Tak to jsem teda nečekala!”


Krevní pouto - druhá kniha od Scotta Reintgena. První byla Vládci popela a příliš mne nezaujala, autor totálně nezvládl využít tak skvělého tématu. Druhý díl jsem vlastně ani nechtěla kupovat, ale ta obálka je opět top, tak jsem to riskla. Asi tak první 1/4 knihu jsem si říkala, že jsem zase naletěla. Scott mě ale tentokrát příjemně překvapil a já jsem byla nadšená. Konečně jsem se dočkala nějaké akce, pořádné bitvy, zrady, lásky, ale i zcela nečekaných přátelství. A tak Scottovi odpouštím opět ne zcela využitý námět, stručný popis bohů i bitev a rychlý konec. Protože to zachránil zbytek knihy, pointa příběhu a vlastně i to, jak vše dopadne.


Knihu jsem si nechala doporučit a nevěděla, o čem bude. Najednou se tam objeví církev, kněz a víra. Něco, co opravdu nemám ráda a nechci o tom ani číst. No jo, ale jsou tu mučedníci, ztracené dívky, nevyřešená úmrtí, záhadná těla. Knihu jsem tedy neodložila, naopak jsem ji zhltla a ačkoliv mi od půlky začínalo docházet, kdo jen hlavní hrdinka, zbytek se mi odkrýval po kouscích a ke konci mě autorka nenechala ani pořádně vydechnout. Kniha se čte velmi dobře, postav je tak akorát, zápletek je více, ale jsou pochopitelné a celkově jsem unešena :)


Zalindovská děvka. Zrádce. Práskač. Poskok. Kiva se musí vypořádat s nenávistí tolika věznů v Zalindovském vězení. Osud se s ní rozhodně nemazlil, dokázala však v tomhle pekle přežít už 10 let a stala se ranhojičkou. A nenáviděným mazlíkem ředitele. Přežívá den za dnem, její život se však záhy změní. Jednak po příchodu krásného Jarena, ale i po příjezdu královny rebelů. Když se přihlásí na zkoušku elementy za napůl mrtvou královnu rebelů, vpodstatě si podepisuje ortel smrti.
Příběh je úžasný, knihu jsem zhltla za den a jediné co mě na ní fakt naštvalo, že zatím není další díl. Nechybí zde vůbec nic. Zápletka úžasná, rozuzlení na konci je pompézní. Společně s Kivou prožijete život v odporných podmínkách věznice, vrátíte se do minulosti a tragédii, která ji změnila život. Prožijete počínající křehká přátelství a snad i lásku dívky, jejíž hlavní heslo vždy bylo - věř jen sama sobě! Budete svědky testu elementy, kdy nikdo nemůže přežít všechny čtyři. A v neposlední řadě budete skřípat zuby nad brutálností dozorců a nespravedlností světa. Věznici také ochromí epidemie, při níž vězni umírají tak rychle, že spalovny nestíhá. Je však všechno tak, jak se na první pohled zdá?


“Moje představivost posilněná bílejma krystalama neznala hranice. Když se kolem domu objevily kočičí stopy, můj mozek to vyhodnotil tak, že manželčin milenec si vyrobil speciální nastavce na boty, aby se nenápadně přikrad pod okna a za ženou vylez do patra pro žebříku…”
Co vám budu povídat, při čtení téhle knihy jsem měla v hlavě podobnou haluz, jaká je na opravdu povedené obálce. V blízkém okolí jsem měla člověka závislého na gamblingu a pak dalšího na alkoholu. Dostala jsem se i do psychiatrické léčebny na různá oddělení a to co jsem viděla, mi rozum nebral. Při čtení knihy jsem si vzpomněla na období, kdy jsme pořád dávali druhé a pak milionté šance, ale závislák slíbí cokoliv.
Kniha je psaná z pohledu matky a syna. Měla jsem až husí kůži z popisu stejné události, ale naprosto odlišným pohledem. Zatímco syn sjetej jak dálnice, matka si omlouvá, že je unavený a vlastně chudák. Jak si syn namlouvá, že to kdykoliv může ukončit a závislý není. Kdybych neměla zkušenosti, asi bych si řekla, jak to mohli nepoznat? Proč to rodina tolerovala tak dlouho? Doporučuji přečíst všem, co mají v okolí někoho se závislostí aby věděli, že v tom nejsou sami. A i těm, co nikoho takového nemají, aby pochopili jak šíleně nerovný souboj s (nejen) drogami okolí bojuje.


Vážení, tak tohle byla jízda! Jsem lehce (opravdu) paranoidní člověk, ostatně při práci s penězi se to od vás tak trochu očekává. Víte jak, čím je klient milejší, tím větší je moje podezření jakou kulišárnu šíje . Takže kniha o tom, jak vás někdo stalkuje, strká vám mrtvé krysy do schránky, budí vás v noci šílenými telefonáty a spřádá plán na zničení života, se zdála býti přímo pro mně. No co vám budu povídat! To byla taková jízda, že jsem ke konci knihy nevěděla jestli je noc nebo den, čí jsem a jestli nahodou nejsem sjetá. Krátká kniha s luxusně vyeskalovaným příběhem. S opravdu, ale opravdu nečekaným zvratem. A koncem, kvůli kterému zapomenete i na to, že už vám skončila pracovní doba. Takže za mně 5.5/5


Škoda, že jsem musela přečíst 200 stran, aby mě kniha začala bavit. Potom už jsem se nemohla odtrhnout a čekala, jak příběh skončí. Sledujeme osud dvou hlavních hrdinů, kdy se z dvou dětí stávají bojovníci, plni odvahy a touhy být svobodní. Jako milovníci draků mě kniha potěšila, takže až na vleklou první půlku knihy, ji mohu doporučit.
